Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život - 1. Začátek

06.06.2009 (21:00) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1477×

1.

Ahoj,

Jmenuji se Mary Green a jsem napůl upírka a napůl člověk. Je mi šestnáct a žiji s Edwardem a Bellou Cullen. Nějakou dobu, než jsem je poznala, jsem žila s klukem jménem Raien. On byl pro mne vším. Před lidmi jsme hráli, že jsme sourozenci. On je totiž vlkodlak. Asi před půl rokem bez rozloučení a nějakého důvodu odešel. Nikdy jsem ho od té doby už neviděla. Teď mně Carlisle a Esme adoptovali, abych nešla do dětského domova. Bydlím s Edou a Bellou ve Wooding city. Až doděláme školu přestěhujeme se s celou rodinou někam jinam.

Něco vám prozradím, ale nikomu to nesmíte říct. On to totiž nikdo neví. Já dost jsem se skamarádila s Jasprem a nejsem si jistá jestli to skončilo jen u toho kamarádství. Já se do něj zamilovala. On má Alici a vím jak moc ji miluje. Nebudu jim bourat jejich vztah.

Právě teď sedím ve svém pokoji a píšu svůj deník. Tenhle je už můj třetí. Začala jsem ho psát tehdy, když jsem potkala Cullenovy. Moc ráda si ho pročítám a vzpomínám na ty hezké chvilky.

Jako každé jiné ráno musím vstát a jít do školy. Jelikož jsem poloviční upír jím i lidské jídlo. Abych řekla pravdu je to vážně hnus!

Už jsem si za ty roky zvykla na zkoumavé pohledy spolužáků. Sedáváme jen my tři a moje nejlepší kamarádkaMelissa Thompson. Je vážně skvělá! Moc přátelská, ale ne ke každému. Její obličej nebyl moc výrazný, zato vlasy! Měla je azurové modré a v tom sem tam fialový pramínek. Pleť mněla bledší než ostatní, ale ne tak jako já. Ona se přistěhovala před týdnem, a je člověk. Vážně moc mně mrzí, že ji budu muset opustit, ale co se dá dělat. Nechci jí nijak ublížit. S Melisou se ještě neznáme tak důvěrně, ale já se ani moc sbližovat nechci. O to těžší by bylo se s ní loučit. Dnešní den nebyl nijak zajímavý a já se večer šla projít ven. Začínala jsem se doma nudit a už jsem to tam ani moc nemněla ráda. Žádné soukromí a proto jsem všechen čas trávila venku. Našla jsem si své oblíbené místo. Je to asi deset minut od domova. Na kopci je nevyšší strom a přímo na jeho špici je větev podobná židličce. Vejdu se do ní úplně přesně. Dost často tam sedávám a přemýšlím o svém životě.

Zase jsem seděla na svém bydílku na kopci a přemýšlela o tom jaký je můj život. Byl tak nějak celkově nudný! To se musí změnit. Vydala jsem se za Melissou domů. Když jsem tam „došla" zazvonila jsem u dveří a přišel otevřít její desetiletý bratříček.

„Ahoj, jdu za Melissou."

„A kdo si?" Tázavě povytáhl jedno obočí a změřil mně pohledem.

„Marku kdo je to?" Jeho mamka volala odněkud z domu.

„Nevím, říká, že jde za Liss"

To už, ale jeho maminka stála u dveří na sobě zástěru a v jedné ruce kuchařku a v druhé vařečku od těsta. Vypadala jako z nějakého pořadu o vaření. Na nose mněla trochu mouky a celou zástěru od mouky a ještě něčeho, co jsem ani nepoznala.

„Ahoj, Já jsem Destiny Jsem Melissina máma. Pojď dál Liss je u sebe v pokoji. Do schodů a poslední dveře na konci chodby.

„Díky."

Šla jsem nahoru do schodů a potom ke dveřím, které jsem tipovala, že jsou Melissiny. Trochu jsem zaťukala a zpoza dveří se ozvalo tiché a smutné „dále". Vešla jsem dovnitř.

„Ahoj Liss"

„Jé ahoj Mary. Co tu děláš?"

Seděla u malého stolku psala něco do počítače.

„Já příšerně jsem se doma nudila, a napadlo mně, co takhle zajít do nějakého klubu zatancovat si ?"

„No to by bylo bezva! Slyšela jsem , že se nějaký nový bude otevírat tady kousek. Mužem to jít omrknout co ?"

„Bezva, a kdy půjdeme ? „ Byla jsem šťastná že se půjdeme tak odreagovat.

„No otevírají už dnes, tak jestli chceš řeknu to mámě a můžeme vyrazit."

„Ok tak já se dojdu domu převlíknou do něčeho normálního a můžeme jo?"

„Jé já nemám co na sebe!" Pohasl jí výraz a svěsila ramena.

„Tak víš co vyrazím teď hned a cestou se stavíme v obchoďáku. Já bych asi taky nic vhodného nenašla."

Zase se rozzářila nadšením zatleskala a běžela to říct mámě. Museli jsme jít pěšky, protože já tu nemněla auto. Vysvětlila jsem to tak, že jsem nemněla co dělat a šla pěšky. Taková dálka to není. Došli jsme k nám a zamířili do mého pokoje. Došlo mi že u nás ještě nikdy nebila a provedla jsem ji po domě. Bella a Edward byli pryč, protože slíbili Esme, že na víkend přijedou. Já se z toho naštěstí vymotala. Zapomněla jsem na to , tak jsem si vzala jen peněženku a šla dolů. Už jsme otevíraly dveře že půjdeme mému autu, když v tom stála ve dveřích Alice.

„Ahoj holky. Neruším?„

„Ahoj Alice. Tohle je Melissa a vlastně jsme mněli namířeno do obchoďáků. „

„Moc mně těší Melisso já jsem Alice Maryna sestra... Vážně no to je super! Už dlouho jsem nikde nebyla, mohla bych jet s vámi? Prosím „Zajiskřily jí oči a potom na nás udělala psí kukuč.

„No tak fajn."

Šli jsme směrem k autu a Alice si radostně poskakovala.

„Alici není radno odmlouvat víš." Pošeptala jsem směrem k Liss.

„Kolik máš vlastně sourozenců?"

„No dohromady jsou to čtyři holky a čtyři kluci. Všem je kolem 17 let. Emmet, Rosalie, Jasper a Alice bydlí ve Forks s Carlisle Esme. To jsou naši adoptivní rodiče. A potom ještě Edward a Bella.

„Páni!"

„Jo já vím."

Nastoupili jsme do auta Alice řídila a pustila nahlas rádio. Cestou do obchodů jsme všechny zpívaly.

Když jsme dorazila Alice hned vyskočila z auta a skoro běžela ke dveřím.

Nebyla by to Alice, kdyby nás nedonutila vyzkoušet si miliony různých kombinací a miliony párů bot. Lisse se to asi líbilo, protože si nadšeně všechno zkoušela a potom se nám v tom předvedla. Nechtěla jsem to kazit tak jsem taky předstírala nadšení. Nakonec mně to taky chytlo a my skončili s haldou oblečení a bot.

„Páni! To byli ty nejlepší nákupy co jsem kdy zažila!"

Alici zajiskřily oči

„Tak si to ještě někdy zopakujeme co říkáte holky?"

„Jo jasně, ale teď jdeme s Liss do toho nového klubu poblíž Wooding city. Jdeš s námi?" Myslela jsem si, že neodmítne a už jsem čekala jen to její radostné zavýskání.

„No to bude paráda!"

V autě jsme se všechny převlékly do toho nejlepšího co jsme si koupily. Já mněla Černé tílko s flitry a červené kožené kalhoty. K tomu černý boty na dost vysokém podpatku. Alice mněla Hnědé tílko stejné jako já s tmavě modrými kalhoty a hnědými boty. A Melissa mněla světle modré tričko s černými kalhotami a světle modré boty. Každá jsme mněly to stejné, jen v jiných barvách.Vlasy jsme si nechali jen obyčejně rozevláté a díky Alici jsme si na obličejích vykouzlili perfektní make-up Vypadali jsme naprosto dokonale. Dojeli jsem ke klubu a zněj už se řinula hudba. Vystoupili jsme a společně a šli dovnitř. Všichni na nás zírali s pusou dokořán, když jsme vstoupily. My si jich nevšímali a zamířili k baru. Obědvali jsme si pití a já se rozhlédla po klubu. Hodně pohledů směřovalo naším směrem, ale jeden mně však zaujal. Ten kluk stál na druhém konci klubu. Hned jsem věděla, že to není člověk. Mněl tmavě hnědé vlasy krátké a nahoře mírně nagelované do kohouta. Plné rty stočené do nádherného úsměvu. Oči mněl tmavé a když se střetl s mým pohledem tak něco řekl kamarádovy vedle něj a zamířil si to k nám. Holky už si ho taky všimly a Alice tiše podotkla

„Pěknej"

Došel k nám usmál se na mně a řekl.

„Ahoj já jsem Matt. Nechceš si jít zatancovat?"

„Já jsem Mary." Usmála jsem se na něj a zamířila doprostřed taneční plochy.

Tancovali jsme celou noc a vzhledem k tomu ze já jsem polo-upírka a on je upír nemohli jsme se unavit. Předstírala jsem, a řekla že si potřebuji odpočinout. Ještě jsem si nebyla jistá a podobně.

„Předemnou nemusíš nic hrát vím co jsi." Řekl to tak tiše, že to nikdo jiný nemohl slyšet...

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj život - 1. Začátek: