Tak už je tu 2. kapitola. Belle vstoupí do života další muž.Bude s ním chtít žít? A co bude s Edwardem?
13.03.2010 (17:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3610×
Tahle noční můra se mi zdála několik nocí po sobě a já začala být opravdu zoufalá. Ne ze snu ten mě už tolik netrápil, spíše mi vadilo, že se Edward pořád neukázal. Už jsem tolik nečetla, vlastně jsem nic nedělala, jen čekala, až se znovu objeví. Rodiče dělali, že si změny v mém chování nevšimli. O citech se v naší rodině nikdy moc nemluvilo.
Když už to bylo týden, co se u nás Edward neukázal, řekla jsem si, že už nemá cenu dál čekat, jestli se ještě ukáže. Už kvůli tomu, že sám říkal, že tu bude tak týden. Tak jsem se rozhodla, zapomenout na něj. Ale nebylo to tak snadné, pořád se mi můj sen vracel, i když s malou změnou. Už jsem se nebála kousnutí, ale vždy když se mi zahryzl do krku, pociťovala jsem slastný, i když bolestivý pocit. V pondělí mi naše služebná donesla dopis. Neměla jsem ponětí, kdo by mi mohl psát. Otevřela jsem obálku a v ní byl jen malý kousek papíru. Stálo tam:
Drahá Bello.
Je mi velice líto, že jsem za vámi nemohl přijít, ale musel jsem odjet okamžitě z města.
Přeji vám hodně zdraví. Nashledanou váš Edward
Byla jsem šťastná, že měl alespoň tu slušnost mi napsat. Trochu mě zaskočilo, že mně v dopise napsal Bello. Takhle mě oslovovala jen matka a nepamatovala jsem si, že bych mu to říkala. Schovala jsem ten dopis v pokoji, aby ho moji rodiče nenašli. Začala jsem se pomalu vracet do svého běžného života. Už to byl měsíc, co jsem spatřila Edwarda a ani jsem na něj už tak moc nemyslela. Věděla jsem, že zapomenout na něj nedokážu, ale musela jsem se smířit s tím, že už ho nikdy neuvidím.
Někdo zazvonil na dveře. Bylo už navečer, tak jsem nevěděla, kdo by to mohl být. Doma jsem byla sama. Otevřela jsem dveře a v nich stál Edward. Vypadal dokonale, jeho úsměv byl nesmělý. Nechápala jsem co, dělá u mých dveří. Byla jsem v šoku.
„Dobrý večer, Bello. Neruším?“ zeptal se mně svým krásným hlasem.
„Dobrý večer. Určitě mě nerušíte… ehm nechcete jít dovnitř?“ vykoktala jsem. Ustoupila jsem mu z cesty, aby mohl vejít dovnitř. Zavedla jsem ho do jídelny, kde jsme se posadili naproti sobě. Dlouho jsme si spolu povídali. Vysvětlil mi, že dřív dojít nemohl, protože musel zařídit několik věcí. Byl tak okouzlující. Připadalo mi, jako bychom k sobě patřily. Jenže vše mělo skončit, aniž bych něco tušila. Byla to jen noc a s ránem přišla realita. Když jsme se loučili, začal se chovat zvláštně.
„Znovu, už se nemůžeme vidět Bello. Bylo by to pro tebe velmi nebezpečné.“ Díval se mi upřeně do očí a čekal, co mu na to odpovím.
„To snad ne… myslíte vážně.“ Zalkla jsem se. Opravdu jsem nic nechápala.
„Věř mi, bude to pro tebe nejlepší.“ Políbil mě na čelo a vyšel ven ze dveří. Rozběhla jsem se za ním, ale už jsem ho nikde venku neviděla. Byla jsem zničená. Nic jsem nechápala. Proč se mnou nechtěl být? Nebyla jsem snad pro něj dost dobrá? Připadala jsem si uvnitř prázdná a zlomená.
Otec mě seznámil s jedním mladým mužem. Měl velmi bohaté rodiče, takže byl podle mých rodičů pro mě, skvělá partie. Bylo mu dvacet let a byl velmi sympatický. Nebyl přesně muž, s kterým bych chtěla jednou zestárnout, ale já ho zatím brala jako přítele. Jmenoval se Erik Saltzmen. Připomínal spíše chlapce než muže. Měl černé na krátko střižené vlasy, jeho modré oči vyjadřovaly spíše nevinnost, byl velmi vysoký a opálený do hněda. Věděla jsem, že mu můžu cokoli říct a on mohl naopak cokoli říct mně. Chodili jsme se procházet do zahrady a povídali si o všem možném. Jednou jsem mu řekla o Edwardovi a on byl velmi chápavý. Věděla jsem, že mě má víc než rád. Jednou se mi dokonce vyznal, že mě miluje, ale já mu ten cit zatím nemohla oplatit. Domluvili jsme se, že prozatím budeme jen přátelé. Jemně jsem mu naznačila, aby se mnou byl trpělivější. Doufala jsem, že jednou ho snad začnu milovat. Rodiče byli spokojení. V duchu doufali, že si mě Erik vezme.
Jednou večer jsem byla sama v pokoji. Dívala jsem se z okna. Okolí zahrady bylo pořád stejné. Najednou jsem uviděla stát někoho před naším domem. Jak se tam mohl dostat? Když jsem se podívala pozorněji, tak jsem poznala Edwarda. Byla jsem překvapená, ale věděla jsem, že je to on. Okamžitě jsem otevřela okno a trochu se vyklonila. Naráz tam nikdo nestál. Nechápala jsem to. Copak už začínám opravdu bláznit? Pokud ano, tak mi to nevadilo. Hlavně, když ho ještě někdy uvidím.
Byla bych ráda, kdybyste mi zanechali komentáře a kritiku, aby mi pomohla v pokračování povídky. Děkuji :)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj sen 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!