Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 7. kapitola

01.05.2011 (08:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2840×

„Když jsem odešel od Marii, tak jsem se toulal. Jednou jsem narazil na Emily. Byla krásná a milá. Myslela si, že jsem nemocný, a nabídla mi, že u ní můžu být, dokud se neuzdravím. Popravdě jsem ji chtěl hned zabít, ale nedokázal jsem to. Něco mi v tom bránilo, ale já jsem nevěděl co. Když jsem se už odhodlal, že ukončím její chudý a obyčejný život na tomto světě, tak se stalo něco, co jsme oba nečekali. Místo toho, abych se z ní napil a ukojil svoji touhu, jsem ji políbil. Ona mi polibek opětovala a zbytek si už určitě dokážete představit. Když jsem pak viděl její modřiny, jaké jsem ji způsobil já, tak jsem okamžitě odešel,“ dopověděl jsem svůj příběh a čekal jsem, že po mně každý bude řvát anebo tak něco, ale nic. Z jejích pocitů jsem byl zmatený.

„Teda brácho, ty jsi ale kanec,“ poplácal mě Emmett po zádech a já jsem myslel, že ho na místě podpálím.

„Takže Keyla je moje sestřenice?“ zeptala se Renesmé a já jsem ji na souhlas jen kývl hlavou. Jak je možné, že zrůda jako já může mít dceru. Nikdy jsem nevěřil, že bych se mohl stát otcem. Když se narodila Renesmé, tak jsem Edwardovi záviděl, že může být otcem a nikdy mě nenapadlo, že po světě chodí moje dcera. Jak krásně to zní. Moje dcera.

Je tak krásná a tolik podobná svoji matce. Proč jsem se na potom, co jsem si vzal její tělo, nešel aspoň podívat, jestli je v pořádku! Je to jenom moje chyba. Mohl jsem se postarat o svoji dceru a ona by nemusela zůstat na tomto místě. Mohl jsem dát Alice dceru, kterou nemá. Jsem to ale vůl. Jen se zaobírám sebou a vůbec jsem nepomyslel na Alice.

„Alice,“ oslovil jsem ji opatrně a naše pohledy se střetly. V jejích očích jsem viděl lásku, oddanost a strach. Něčeho se bála. Pomalu jsem k ní přešel a vzal jsem její dlaň do své a díval jsem se jí do jejích topazových očích.

„Strašně moc tě miluju, Alice. To, co se v posledních hodinách odehrávalo, mě strašně mrzí, ale jsem rád, že jsem zjistil, že mám dceru. Jsem šťastný, ale bych nejšťastnější muž, kdybys mi pořád stála po mém boku a stala se Keylinou mámou. Miluji tě, Alice, ale v životě bych si nechtěl mezi tebou a Keylou vybírat a moc tě prosím, aby se toto nikdy nestalo. Zeptám se tě ještě jednou, Alice. Staneš se Keylinou mámou?“ zeptal jsem se jí a čekal jsem na její odpověď. Bál jsem její odpovědi. Nikdy jsem se snad tolik nebál jako dnes. Bál jsem se, že bych mohl přijít o svoji jedinou a pravou lásku. Bez ní bych nemohl žít. To ona mi dala smysl života v mém druhém životě. Nikdy bych bez ní neměl, tak velikou rodinu jako mám dnes. Bojím se.

Najednou Alice promluvila, a kdyby mi ještě v mé hrudi tlouklo srdce, tak by se zřejmě zastavilo. „Bude mi ctí, když budu být moc po tvém boku a ráda se stanu Keylinou mámou, pokud to ona samozřejmě bude chtít.“

„Děkuji ti,“ zašeptal se jsem a políbil jsem ji na její dokonalé rty.

„Miluju tě, Jaspere.“

„I já tebe, Alice.“

„Co budeme teď dělat?“ zeptala se Rosalie a já jsem se znovu vrátil do skutečné reality.

„Nevím,“ řekl jsem popravdě a sedl jsem si do křesla vedle Alice.

„Jaspere, měl by sis s ní promluvit. Všechno si vyříkat,“ navrhl Carlisle a já i ostatní jsme s ním souhlasili.

Keyla:

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když už jsem se probudila, tak všude byla tma. Ležela jsem na Deanově hrudi a on si hrál s pramenem mých vlasů.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě, když poznal, že jsem vzhůru.

„Pravdu, nebo lež?“ zeptala jsem se ho a posadila jsem se na postel.

„Samozřejmě, že chci slyšet pravdu.“

„Špatně, ale i zároveň krásně. Na jedné straně jsem šťastná, že jsem našla svého otce, ale na druhé se na něho strašně moc zlobím, že mámu opustil a ona zemřela. Mohl ji zachránit, tak jako Edward zachránil Bellu. Mohli jsme být šťastná rodinka.“ Neudržela jsem slzy a znovu jsem se rozplakala. Dean mě zezadu objal a pak si mě přetočil, tak, aby mi viděl do očí, ale já jsem nechtěla, aby viděl moje slzy. On se však nenechal odradit a palcem mi nadzvednul  bradu, a tak se mi díval do očí,

„Všechno má důvod, miláčku. Všechno má svoje důvody. Vím, jak moc jsi strašně trpěla za svůj život. Strašně jsi trpěla, a já si ani nedokážu představit jak moc, ale teď jsi dostala šanci poznat svého otce. Měla bys mu dát druhou šanci. On nevěděl, že žiješ. Nevěděl, že mu po světě chodí dcera a podle toho, co jsem slyšel, by pro tebe udělal vše, a myslím si, že kdyby si měl vybrat mezi jeho jedinou a opravdovou láskou a mezi tebou, tak by se zajisté vybral tebe, i když by ho muselo strašně bolet, že opustí Alice, tak by to určitě udělal.“

„Jak to můžeš vědět? Máš snad nějaký dar, o kterém nevím?“ zeptala jsem se ho a on mě jen obdaroval tím nejkrásnějším úsměvem, který patřil mezi jeho tři nejlepší.

„I já mám své tajemství,“ zašeptal mi do ouška a já jsem se konečně po tom všem usmála. Měl pravdu. Měla bych mu sát druhou šanci.

„Děkuju,“ zapištěla jsem a v rychlosti jsem dala svému snoubenci pusu a vyběhla jsem z pokoje. Upíří rychlostí jsem běžela na druhou stranu hradu. Doufám, že tam ještě budu. Musí tam být. Musí slyšet, to co mu chci říct. Musí to vědět! Když jsem se blížil a k jejich pokojům, tak jsme cítila jejich vůni.  Zaklepala jsem na dveře od pokoje, kde jsem cítil a jeho vůni. Slyšela jsem kroky, které směřují e dveřím. Mé srdce tlouklo jako o život. Dveře se pomalu otevřely a tam stál on.

„Musím si s tebou promluvit, tati,“ řekla jsem a čekala jsem, co se bude dít dál.

Jsem ráda, že pár lidí čte tuto povídku a jsem za to vděčná, ale podle mě jich je málo a já si kladu otázku, zda má cenu v tomto příběhu poračovat. Prosím napište mi do komentářů, zda mám, či nemám pokračovat. Mockrát vám děkuji.

Vaše NessCullen

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 7. kapitola: