Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj pacient, můj přítel? - 11. kapitola

Tapetka na plochu s Bellou a Edwardem, by VamperialAjull (zkráceně Vampy xD)


Můj pacient, můj přítel? - 11. kapitolaCo se děje u Edwarda? Čtěte... KPT. :)

O měsíc později...


Edward



Čekal jsem před panelákem, ve kterém jsme bydleli, na otce. Měl si pro mě přijet, abych s ním jel pracovat k Robertovi. Rob byl starší indián, který sám sebe považoval za původního obyvatele Severní Dakoty. Samozřejmě to nebyla pravda a pocházel i z úplně jiného kmene, ale vždycky říkával: „Indián jako indián.” Neměl jsem ho rád, protože se na mě díval přísně a nepřátelsky. To asi proto, že jsem se (prý - nepamatuju se na to) nechtěl vrátit k otci. Tohle nebyl náš domov, ale tak jsem to viděl jen já.

Tak rád bych si vzpomněl, ale nešlo to. Dokonce mě nechtěli do Port Angeles pustit.

„Kde se flákáš?” ušklíbl jsem se na otce a posadil se na místo spolujezdce.

„Já přijel včas, to ty jsi tu brzo!”

Cesta k Robovi nebyla dlouhá, přestože měl menší farmu na konci města. Nejezdil jsem tam rád, ale táta a Robert se přátelili, takže jsme tam s Ianem jezdili pracovat. I když… Já pracoval a on práci předstíral. To byl celý on.

„Ahoj, Robe!” pozdravil ho otec a chlapsky se poplácali po rameni.

„Dobrý den, Roberte,” pozdravil jsem ho a nuceně se usmál. Jeho černé oči si mě nepřátelsky prohlížely. Obličej měl posetý vráskami, prošedivělé vlasy zapletené do dlouhého copu, ale do jednoho uvolněného pramenu měl zapletené nějaké holubí pírko. Možná holubí… Byl to statný a silný muž, kterému táhlo na sedmdesát.

Má pozornost se přesunula na Iana, který se na verandě malého domku cpal sušenkami. Lišácky na mě hleděl a houpal se na židli. Houpy-houp, houpy-houp a už byl na zemi. Uchechtl jsem se.

„Co to tam provádíš, Iane?” křiknul na něj otec.

„Coby, nic!” prsknul, sbírajíc se ze země.

„Tak… Co budeme dneska dělat?” zeptal jsem se nadšeně a protřel si ruce. S Robem jsme se sice neměli v lásce, ale aspoň jsem tu měl díky práci nějaký cíl. Nemusel jsem jen bezduše bloumat po bytě a přemýšlet nad ztracenou minulostí. Tady jsem měl co dělat, i když to byla práce a odměnou byl koláč nebo oběd.

„V seníku urovnáte kostky sena a… To dneska asi bude všechno,” zabručel jako odpověď Rob.

Mávnul jsem rukou na Iana, který naši úlohu znal, a spolu s ním jsem se vydal k seníku. Bylo tam několik balíků sena a já pochopil, proč je to dneska všechno.

„Ty vole!” vypadlo z Iana.

„Žádný ty vole, nekoukej a makej!” řekl jsem mu a už sám skládal balíky do řady. Těžký teda byly víc, než jsem předpokládal.

„Hele, Iane… Určitě jsi u mě aspoň jeden den byl… Pověz mi něco, já vím, že ty víš víc,” požádal jsem ho, když jsme dělali druhou řadu.

„No… Bydlela tam s tebou jedna děvka. Teda, nebyla to prostitutka, zaměstnání měla normální,” zamumlal.

„Takže jsem měl holku?” pokusil jsem se přeložit to, co mi řekl.

„Ne. Vždyť říkám, že to byla děvka. Ona tě jen zneužívala, ale jestli sis toho všimnul, nevím.”

„Aha,” povzdechl jsem si, protože to pro mě bylo zklamání. A to velké. S každou další věcí, kterou jsem se dozvěděl (a že jich bylo málo), jsem měl pocit, že bych se měl přestat zajímat o minulost a začít žít přítomností. Ale to bylo tak moc těžké…

Po práci, kterou jsem v podstatě oddřel sám, jsme se vrátili domů až večer, protože to už nebyl jen seník, ale i prasata a slepice… Ležel jsem v posteli a zíral do stropu. Jako malý kluk jsem chtěl zničit střechu, abych se mohl i z postele dívat na hvězdy. I teď bych si to přál… Zničehonic mě popadla strašná žízeň, takže jsem si došel do kuchyně. Když jsem se vracel se sklenkou vody v ruce, zastavil jsem se u dveří od otcovy ložnice. Slyšel jsem hlasy.

„Bože, Iane! Na tebe fakt není spolehnutí! A jak to s tou holkou teda je?!” zabručel otec a vztekem se mu třásl hlas.

„No… Děvka to úplně není, ale děsná čůza rozhodně! Takovou krávu jsi ještě nepotkal. A je to ta doktorka - ty víš…” promluvil taky Ian, ale zdál se být v pohodě.

Takže bylo rozhodnuto. Musím zmizet. Musím do Port Angeles a musím najít svou minulost!


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj pacient, můj přítel? - 11. kapitola:

 1
2. matony
27.08.2013 [16:19]

bezva kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Seb
27.08.2013 [13:47]

No konečně se rozhodl. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!