Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 74. díl

05.05.2010 (09:15) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2772×

74.Chlupatý miláček

„S Jasperem jsme zjistili, že v určité vzdálenosti od Belly máme opět svoje schopnosti…,“ mrkla vesele a její slova zůstala vyset ve vzduchu…

„Aspoň jedno pozitivum, ne?“ pokusila jsem se odlehčit napjatou situaci.

„Kam se teda jede?“ strčil Jabob hlavu do místnosti a přežvykoval.

„Ty pořád jenom žereš,“ pokrčil Emmett obočí. Jake se nafoukl a pohrdavě si odfrkl. „Mám holt rychlý metabolismus.“

„Zopakuji to i pro ty méně chápavé a  vnímavé ještě jednou,“ odkašlal si Carlisle „kam jedeme se dozvíte až na místě. Vlastně, někteří to poznají cestou.“

„Tak šup šup. Ať už jsem odsud pryč,“ rozkřikla se Alice a mávala okolo sebe rukama. Věci se daly do pohybu a já jen zírala co dělají. Každý z nich měl rozdělenou práci a obraně se oháněli. Jacob se na mě ohlédl a pokrčil rameny, připadal si tu stejně zbytečný jako já.

Systematičnost a rychlost nabírala na obrátkách a za několik hodin jsme vyjížděli po cestě z města. Jacob si vybral obsah ledničky do košíku a teď ho na zadním sedadle konzumoval. Začínala jsem chápat důvod, proč ho nikdo nechtěl do auta a zbyl na stříbrné Volvo Edwarda. Jeho mlaskání bylo otřesné.

„Jacobe, přestaň se chovat jako prase!“ vyštěkl Edward. Jacob neochotně odložil čokoládu a díval se z okýnka. Až na jeho připomínky cesta ubíhala rychle.

„Edwarde,“ vyhrkla jsem po chvíli. Zvídavě na mě otočil pohled a čekal, co řeknu. „Co je s Angelou?“

„Probudila se za městem se vzpomínkami na hezkého, opáleného chlapce,“ chytil se Jake za srdce.

„Chuděra, aby neskončila v blázinci,“ odkašlala jsem si.

„To není možný... já… já ho zabiju. Na světě jsou tisíce míst a my musíme jet zrovna sem!“ vyštěkl Edward, když zabočil za černým mercedesem ze silnice.

„Nemrač se, vrásky ti nesluší a navíc to nemůže být tak hrozný,“ usmála jsem se a pohladila ho po ruce.

„Podle mě, vypadá s vráskama mladší,“ zazubil se Jake a nevinně zamrkal.

„Co by jsi říkal krásnému obojku k němuž povede provaz a bude uvázanej za nárazník,“ obrátil se na něj Edward s výhružným výrazem. Proč jsem měla jen ten pocit, že by to doopravdy udělal?

„Nechte toho vy dva. Musíte se do sebe pořád navážet?“ ohradila jsem se na ně a každého zpražila pohledem. „Edwarde koukej na cestu a ty,“ dloubla jsem mu prstem do žeber „ho moc neštvi, nebo to fakt udělá.“

„Jsme tady,“ zamumlal Edward po chvíli a zastavil před krásným domem.  „Ty zůstaň v autě, nevystrkuj ani nos a hlídej ho,“ zamračil se na mě.

„Proč mám jen ten divnej pocit, že z toho spíš vyzněla věta ,Hlídej ji‘,“ odfrkla jsem si a hleděla z okýnka. Zbytek rodiny už byl na místě a vystupoval z auta. Edward zrovna zuřivě gestikuloval rukama před Carlisleovým obličejem a každou chvíli to vypadalo, že mu jednu natáhne. Rosalie mezitím zaklepala na dveře, ze kterých se vyhrnulo 5 dalších postav. A já jednu z nich až moc dobře znala.

„Proč vrčíš, děsíš mě,“ pípl Jacob a snažil se vypadat nenápadně.

„To je Tanya,“ ukázala jsem na blondýnu, která se zrovna lepila Edwardovi okolo krku. Tak to přehnala, zavrčela jsem znovu a vystřelila z auta.

„Měla jsi zůstat uvnitř,“ skuhral Jake, který mě držel za zápěstí a snažil se mě zastavit. Patami přitom oral ztvrdlou zem.

„Odprejskni od něj, nebo ti něco urvu,“ zavrčela jsem nahlas a zastavila vedle Edwarda.

„Co?... Ty?... Vždyť máš být... to... no... mrtvá,“ koktala a zděšeně mě pozorovala.

„Překvápko,“ usmála jsem se a ukázala zuby. „Za ten týden mi dost vrtalo hlavou, jak se o mě Volturiovi dozvěděli a víš kdo jediný mě mohl napráskat?“ Zděšeně ode mě couvla o krok. „Když jsem se potkaly poprvé, tvrdila jsi že mě můžeš zabít. Co uděláš teď!“ vrazila jsem do ní až několik metrů odletěla. „Kvůli tobě mi umřel táta a sestra!“ zavrčela jsem a přistoupila k ní blíž. Mezitím už opět stála na nohou a nahrbila se.

„Bells,“ chytil mě kdosi za ruku. Zuřivě jsem se otočila a zavrčela do tváře Emmettovi který beze slova o krok ustoupil.

„Jak to, že jsi sakra živá!“ zavrčela kreatura přede mnou.

„Mám tuhej kořínek?“

„Tak bych ti ho měla poupravit,“ zavrčela a chytila mě pod krkem.

„Nedotýkej se jí,“ zasyčel za mnou hlas a já se jí vyškubla. Edward stál nahrbený a vrčel. Jacob vypadal, že ji každou chvíli skočí po krku. Nedokázala jsem určit, kdo na ni předtím zavrčel.

„Copak, že slavní Cullenové přibírají do své ,rodiny‘ lidi,“ rozesmála se nahlas, až se to odráželo od okolních hor.

„Možná tu bude tím,“ nadhodil Jake tvrdý výraz „že nejsem člověk.“ Na důkaz hrdelně zavrčel. Tanya se opět tvrdě zasmála.

„Jak by jsi mi ty mohl ublížit?“

„Zabiju tě,“ vyštěkl a obrátil se na mě. Jeho oči nabíraly opět nelidský tvar. „Nebudu se tě ptát o svolení,“ zazubil se zvířecími zuby a stočil s vrčení pohled na Tanyu. Ta před jeho pohledem o krok ustoupila. Její pohled byl  obezřetný.

Jake zavrčel ještě hrůzostrašněji a přeměnil si. Zuby mu o sebe cvakly a jediným odrazem ji zrazil na zem. Nezmohla se ani na slovíčko. Jen ležela na zádech a nevěřícně zírala na zvíře před sebou. Z boku vedle mě se ozvala slova tichého údivu.

„Měnič,“ zašeptal vyšší upír s tmavými vlasy. Povolila jsem postoj a obrátila se na něj. Muž mi nevěnoval nejmenší pozornost. Pohledem hltal scénu před sebou. Jake mrštně uskočil před Tanyou, které došlo že by ji doopravdy mohl ublížit a snažila se do něj zakousnout.

„On je živý,“ zamumlal potichu a o krok se přiblížil. Emmett mezitím chytil Tanyu do pevného sevření.

„Kate! Irino!“ vrčela „copak mi nepomůžete? Jsem vaše sestra!“

„Už nejsi,“ přistoupila k ní blíž drobnější hnědovláska „aspoň ne fyzicky. Vidíš jak se chováš? Jsi plná zášti z odmítnutí a můžeš si za tohle jenom sama. Já a ani Irina ti pomáhat nebudeme. Ty si zasloužíš trest,“ povzbudivě se na mě usmála a položila mi ruku na rameno. Jacob hrdelně zavrčel a chystal se ke skoku.

„Carmen!“ zavolala zoufale „ty mě v tom přece nenecháš!“ Žena zakroutila hlavou a sklopila oči do země. „Elazare, pomoz mi,“ škemrala dál a kroutila se v Emmettově sevření. Jacob se přikrčil a vycenil zuby.

Užívala jsem si strach v jejích očích a líbilo se mi to. Jenže to mělo háček…

„Nedělej to,“ zamumlala jsem a přišla k ní blíž. Jacob se zarazil a obrátil na  mě svůj nechápavý pohled. „Když to uděláš, nebudeš o nic lepší než ona.“

Napřímil se. Jeho horký dech mi ovanul tvář, když mi před obličejem zavrčel.

„Nedělej to,“ upřela jsem mu pohled do očí prahnoucích po smrti. „Nech ji jít.“ Emmett povolil sevření a Tanya stále zkoprněle dál.

„Počítej s tím, že jestli se k nám ještě někdy přiblížíš, znovu ho zastavovat nebudu a naopak mu pomůžu,“ zavrčela jsem na ni a pohladila Jaka po srsti aby se alespoň trošku uklidnil. Tanya rychle přikývla a zmizela v lese.

„Promiň,“ obrátila jsem se na vlka „zkazila jsem ti zábavu.“ Naštvaně si odfrkl a odkráčel k autu.

„Je mi líto, co se stalo,“ promluvila upírka vedle mě. Obličej ji lemovaly husté, světle hnědé vlasy. „Nevím, co se to sní stalo. Vždycky nebyla tak uštěpačná a pomstychtivá. Už před Vánocemi se z ní stal někdo jiný, zabila pár lidí a odmítala se dál živit zvířaty, pak když se vrátila od Cullenů, mluvila pořád jenom o pomstě.“

„Za to můžu asi já,“ obrátila jsem se na ni. „Když přijela, byla jsem tam já s Edwardem. Naštvala se na mě.“

„Jo, měla fakt štěstí. Kdybych tě tenkrát vycul, asi bych ji za to zabil ,“ přidal se  do rozhovoru Emmett.

„Ty jsi byla člověk?“ odstrčila vyšší žena hnědovlásku stranou.

„Ano,“ pokusila jsem se o úsměv „ještě před pěti dny jsem dýchala vzduch a měla tlukoucí srdce.“

„Jsem na tebe velice naštvaný,“ vyprskal Jake, který se před chvíli vynořil zpoza auta, kde se přeměnil a oblékl. „A nemysli si, že to pomine.“

„Ale notak,“ mrkla jsem na něj „přece by ses nezlobil.“

Narovnal hlavu a založil si ruce na prsou. „Zlobil.“

„Myslím, že hádku necháte na později,“ odkašlal si Carlise a stoupnul si mezi nás.

„Elazare, rád bych ti představil Isabellu a Jacoba, naše nové členy.“

„Těší mě,“ usmál se muž robustné postavy s tmavými vlasy a napřáhl ke mě ruku. „Toto je moje že na Carmen. Kate a Irina,“ pokynul k děvčatům vedle mě. Pak se obrátil na Jacoba, který se pod jeho ohledem nepříjemně otřásl.

„Umím se ovládat,“ vyštěkl po něm.

„Já vím,“ pousmál se Elazar „jak to, že jsi živý.“

„Neměl bych být?“

„Ne,“ zakroutil hlavou „měniči přestali v 17. století existovat.“

„Doopravdy,“ ozval se za mnou Carlisle. „Víš o tom něco víc?“ Elazar přikývl. „Potom mi o tom povyprávíš, teď bych od tebe potřeboval pomoct.“ S těmito slovy mě popostrčil přímo před něj. „Podle toho, co se děje to odpovídá tomu, že je nějak nadaná. Problém je v tom, že zatím nevíme jak, tedy jenom tušíme.“

„S tím bude trošku problém,“ odpověděl „já u ní nic nevidím.“

„Tak čím by to mohlo být?“ promnul si Carlisle bradu.

„Já nevidím nic ani u Alice s Edwardem, je to jako by je něco blokovalo.“ Pohledem mě sjel od hlavy k patě až jsem o krok ustoupila.

„Neboj,“ objaly mě okolo pasu silné paže „nikdo ti nic neudělá.“

„Tobě se to řekne,“ vyštěkla jsem po něm. Na tváři mu hrál úsměv od ucha k uchu. Můj bože, on vypadal tak sladce, že jsem se málem roztekla po zemi.

„Já s tebou mluvím,“ zamávala mi čísi ruka před obličejem. „Ty mě ale vůbec neposloucháš!“ vztekala se Alice. Naposledy jsem se usmála na Edwarda a pak se k ní obrátila čelem.

„Potřebuješ něco?“

„Pojedeme na nákupy!?“ roztleskala se jako malé dítě.

„Tak jeď,“ pokrčila jsem rameny a o Edwarda se opřela.

„Prosím,“ zarazila se a pokrčila jedno dokonalé obočí. „Cos to řekla?“

„Já s tebou nikam nejedu,“ založila jsem si ruce na prsou.

„Ale Bells,“ škemrala jako kotě „vždycky jsme se bavily. Teda aspoň já jo,“ opravila se, když jsem ji věnovala skeptický pohled „bude sranda!“

„Nemůžeš mě brát mezi lidi!“ vyštěkla jsem „zapomínáš na jednu podstatnou věc. Jsem upír ani ne týden a málem jsem zakousla spolužačku, tobě ukousla nos a Emmettovi obličej!“

„Se mnou jsi praštila o zem,“ zašeptal Jasper. „Alice, opravdu ji nemůžeš brát mezi lidi.“

„Tak pojedeš ty!“ vypískla a skočila mu okolo krku.

„Když tak přemýšlím, možná by mohla jet. Koneckonců, Angelu stejně nemá nikdo rád.“

„Tomu říkáš pomoc v nouzi!“ vyštěkla jsem po něm. „To ti nikdy nezapomenu! Nehledě na to že jsem pořád naštvaná jak jsi se mnou manipuloval jako s člověkem a já s pořád probouzela v posteli! Tak mě moc neštvi, nebo se proletíš jako Emmett!“

„Za to jsem se ti už omluvil!“ vyštěkl po mě. Varovně jsem zavrčela a vycenila zuby. Nevím proč, jako by mě něco uvnitř řídilo a nutilo takhle chovat.

„Omlouvám se!“ vztyčil ruce „Alice, možná to opravdu není nejlepší nápad a já s tebou půjdu na nákupy místo ní.“

„Děkuju,“ zamumlala jsem a napřímila se.

„Bells? Nechceš se jít podívat po okolí?“ poškrábala se Alice ve vlasech „Mohli bychom tak zkusit v jaké vzdálenosti se nám vrátí schopnosti.“

„Už jdu,“ odfrkla jsem si a otočila se směrem k lesu. Za mnou se ozvalo zašustění látky a do loktu mě šťouchl teplý čumák.

„Potřebuješ něco, Jaku?“ oslovila jsem vlka. Tem mě chytil zuby za lem trička a táhl do  lesa.

„Řekla bych,“ zasmála se Rose „že chce jít s tebou.“

Nevrle jsem přešlápla na druhou nohu a našpulila pusu. „Mám podmínku.“

Naklonil obrovskou hlavu na stranu a jazyk se mu převalil na druhou stranu. Pak si naštvaně odfrkl a vstal. Zdálo se, že pochopil co bude podmínkou.

Stoupla jsem si vedle něj a obrátila se na shromáždění za sebou.

„V kolik máme být zpět?“

„Za dvě minuty,“ odpověděl Edward. „Můžná bych měl jít s vámi.“

„Ty budeš tady,“ sykla Alice a položila mu ruku na rameno „Koneckonců chceme zjistit, jestli se vrátí schopnosti i tobě. Bells, máte půl hodiny.“

„Dobrá,“ mrkla jsem na ně. Levou rukou jsem chytila chomáč chlupů mezi jeho lopatkami a pomocí druhé se vyšvihla na jeho hřbet. „Za hodinu jsme zpět!“ zakřičela jsem ve chvíli, kde se tlapy odrazili od země a tělo pode mnou vyrazilo přímo v před.

Edward Cullen

Tohle dělá schválně. Chce mě naštvat a dělá pro to všechno. Kdo to kdy viděl?! Udělat si z vlkodlaka - jehož chování je nevypočitatelné - koně?

„Uklidni se,“ ozvalo se za mnou „nic se jí nestane. Na to má Jakob svoji kůži moc rád. Ví, co by jsi mu udělal kdyby se jí něco stalo.“

„Tobě se to kváká, když máš Alici za zadkem,“ zavrčel jsem na Jaspera. V obraně zvedl ruce a o krok ustoupil.

„Takhle blbě jsi se nikdy nechoval!“

„Máš problém?!“

„Já nic neříkal,“ vrtěl hlavou „doopravdy!“

„Ale myslel jsi si to.“

„Jo,“ svěsil hlavu „a je to v pytli. Už zase budeš všechno vědět. Jsme v Americe, co svoboda projevu?!“

„Neexistuje,“ odpověděl jsem mu a obrátil se na Kate, která právě přišla do pokoje.

„Jsem moc ráda, že jste tu a za Tanyu se ještě jednou omlouvám.“

„To je v pořádku,“ položil jsem ji ruku na rameno „nemůžeš nést zodpovědnost za někoho, kdo ji sám nemá ani špetičku.“

„Já vám, ale doopravdy je mi to líto.“

Do místnosti vtrhl Carlisle následován Elazarem. „Máme nápad,“ usmál se Elazar.

„A pokud to vyjde, máme vyhráno.“ Pokud ne, je to blbý, dodal si Carlisle v duchu.

Elazar si promnul ruce, nadechl se a začal všechny seznamovat se svým plánem, jak nám navrátit schopnosti i v přítomnosti Bells. „Takže, pracuje to na jednoduché struktuře…“

Isabella Swan

„Tohle jsem si přála,“ povzdechla jsem si a pohodlněji se o něj opřela. „Ale teď, když to mám, bojím se toho. Nevím co od tohohle života můžu očekávat a jestli vůbec něco očekávat mám. Je to divný, víš?“ Jake potichu štěknul a položil si hlavu mezi přední tlapy.

Seděli jsem před jezerem, Nad hlavami, vysoko v oblacích, létali orli a zapadající slunce se odráželo v hladině, které byla stříbrnější než hladina jakéhokoliv jezera, které jsem kdy viděla. Kolik kilometrů jsem mohli uběhnout? Padesát? Sto?

Nebylo to jedno? Když nad tím zapřemýšlí, pořád před něčím utíkám. Bráním se něčemu a ani nevím čemu.

„Já to udělám,“ vyskočila jsem na nohy. „Nebudu poslouchat Edwarda jenom proto, že se o mě  bojí. Tohle vůbec není jeho věc. I kdybych na to měla zůstat sama. Pojedu do Itálie a pomstím se.“

Vlk stál v mžiku na nohou a cenil mi do obličeje zuby. „Jestli se mě pokusíš zastavit nebo to někomu řekneš, už nikdy s tebou nepromluvím.“ Naštvaně scvakl zuby a přikrčil se. Vyšvihla jsem se mu na záda a podrbala ho mezi ušima. „Neboj, nic se mi nestane.“

Rychle se rozeběhl lesem a mířil zpět k domu. V dálce před námi už svítila bílá omítka domu. Odrazil se, přeskočil kládu a pomalu zastavoval. Před domem stál Edward. Ruce měl zkřížené na prsou, pravou nohou naštvaně klepal o zem a mračil se jako sto čertů. Nervózně jsem si skousla ret a začala uvažovat, jestli něco udělá Jakovi, jelikož já byla ta, kdo ho navedl běže ještě dál a dál a dál …

„Řekl jsem dvě minuty,“ pronesl chladnokrevný tónem a zaťukal si na hodinky.

„Jujky?“ usmála jsem se a doufala, že to zabere.

„Víš jaký jsem měl strach?“

„Nebyli jsem pryč dlouho…“

„Tři hodiny,“ skočil mi do řeči.

„Když už o tom mluvíme, mám takový pocit, že jsem něco zapomněli.“

„Co například?“ pohladil mě po tváři.

„Panebože,“ zakryla jsem si rukou ústa, když mi to došlo „my ve Forks nechali Maxe a Lucky!“

„Lucky!“ vyběhl z domu Jasper „jak jste mohli!“ bušil do Edwarda. Ten ho od sebe taktně odstrčil a ukázal za sebe.

„To měl na starosti Emmett.“

„Emmett!?“ vřeštěl Jasper „jak jste mohli němé tváře dát do rukou něčeho, co když vidí výstřih zapomíná na okolí!“

„No dovol!“ vyštěkl Emmett. „za co mě máš?“

„To vážně nechceš vědět,“ zasyčel Jasper.

„Já pro ně zajedu,“ stoupl si Edward mezi ně. „Pojedeš se mnou, Bells?“

„Já… no víš… chtěla bych něco probrat s Elazarem. Nevadí ti to?“

„Nevadí, jistě že nevadí,“ zamumlal a zmizel v garážích. Vadí mu to, je to jasné. Mezi námi je jakési napětí, které hrozí každou chvíli vybouchnout. A já se bojím, že ta chvíle přijde každou chvíli.

Po štěrkové cestě vyjelo stříbrné Volvo šílenou rychlostí a zmizelo v zatáčce. „Edwarde,“ zašeptala jsem potichu a měla chuť plakat. Tímhle jsem mu ublížila, hodně ublížila.

I když, možná je lepší že se rozejdeme.

„Nevíte, kde je Elazar?“ obrátila jsem se na kluky, kteří na sebe mezitím stále vrčeli.

„Někde v patře,“ zasyčel Jasper.

„Dík,“ zamumlala jsem a vešla do domu. Alice mě sledovala se smutný výrazem, který měla na tváři i Esme s Rose.

Potichu jsem zaklepala na dveře od kanceláře, kam mě poslala Kate a vešla. Byla to skromná místnost podobná té, jakou měl Carlisle.

„Potřebuješ něco?“ usmál se přátelsky.

„Nepotřebuji nic, vlastně mám jenom jednu prosbu. Vy umíte bojovat. Naučte mě to.“

„A k čemu ti to bude?“ zavřel jednu z knih a vstal.

„Vždycky je dobré umět bojovat. Někdy se to pak může hodit.“

„Někdy?“ zopakoval a upřel na mě pohled. Ne ten obyčejný, ale ten, u něhož jste měli pocit, že vám s ním vidí i do duše.

„Můžeme začít hned,“ rozhodil rukama. „Následuj mě.“

Sešel schody a přes místnost, v níž jsem ještě nebyla, vyšel ven. Vedl mě cestou do lesa až se zastavil na mýtině. Okolo byly poházené stromy a celé to vypadalo jako jakési obrovské hřiště.

„Napadni mě,“ rozhodil rukama. Pokrčila jsem rameny a skočila po něm. Dřív než mi ale došlo co se děje, ležela jsem na zemi pod ním a cenil na mě zuby.

0:1 pro něj

„Obvyklá zbrklost novorozených upírů,“ natáhl ruku a pomohl mi vstát. „Myslíte si, že vás nic nepřepere, nic vám neublíží. Upíři, kteří nejsou jako Cullenovi nebo my jsou dravější a prahnou po smrti druhých, ale přemýšlí u toho. Zkus to znovu.“

Druhý pokus dopadl o něco lépe. Na zemi jsem skončila po dvou minutách.

„Vím, co chceš udělat,“ pohodil hlavou a zamračil se „vidím ti to na očích, nedokážeš to skrýt. Prahneš po spravedlnosti, po pomstě a chceš Ara zabít za každou cenu.“

„Za každou cenu ne,“ ohradila jsem se a vymanila se z jeho sevření.

„Jsi sama, uvědomuješ si to? A navíc tě Edward nikdy nikam nepustí.“

„Tohle není jeho věc, nebudu se ho ptát!“

„Nemůžeš to udělat. Ti upíři mají tisíce let a ty jsi sama, pochop to. Jenom ty!“

Vztekle jsem zavrčela ale dala mu za pravdu. Jsem sama. Za mnou se ozvalo zapraskání.

„Není sama,“ prohlásil cizí hlas „jdu s ní.“ Prudce jsem otočila hlavu a zírala do čokoládově hnědých očí plných odhodlání. Z mých úst vyšlo jen slabé zašeptání. Na nic víc jsem se nezmohla.

„Jacobe…“

<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek