Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 51. díl

19.11.2009 (07:30) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2842×

51. Paprika, aneb jak se pomstít

Isabella Swan(sobota dopoledne)

“Notak se vymáčkni, co chceš na oběd.“ Listovala jsem kuchařkou a čekala na odpověď otce, které zíral nepřítomně z okna. „Tati.“ Oslovila jsem ho a práskla tlustou kuchařkou o stál. Otec nadskočil a obrátil ke mně svůj omluvný pohled. „Bude ti vadit, když uvaříš o dvě porce navíc?!“ „Čekáme návštěvu?“ zamrkala jsem. „Přijde Billy a Jackob.“ Pípl a sklopil pohled do země. „To..to nemyslíš vážně!“ „Billy je můj dobrý přítel, záleží mi na tom, aby jste spolu dobře vycházeli. A Jackob-„ „Je blbej a já ho nenávidím.“ Sykla jsem a vstala ze židle. „Ale Belli, já už tě do ničeho nebudu nutit, jen se s ním udobři.“ Zaprosil a spráskl ruce.

Vztekla jsem otevřela kuchařku na neznámé stránce. Ryba s nějakým kořením, to je výborné. Billy a Charlie mají ryby rádi, Jakob je na ně alergirký. Usmála jsem se nevinně. „Na to zapomeň.“ Nakoukl mi otec přes rameno. „Nechci, abych musel Jackoba vozit na pohotovost.“ „Tak ho tam nevoz.“ „Bello!“ „Tati!“ napodobila jsem jeho hlas a neochotně otočila na další stránku.

„Udělej to kuře.“ Zabodl prst na spodek stránky. „Tati to je kachna.“ Otočila jsem se na něj. „Na to je jedno, tak udělej to vepřové.“ „Jaký vepřový?“ pokrčila jsem obočí a pátrala po stránce. „No říkala jsi že je to vepřový ne?“ „Že je to kachna.“ Opravila jsem ho. „No tak udělej to kuře.“ Zavolal z obyváku a pustil si televizi. Zdá se mi to, nebo má čín dál delší vedení?

Strčila jsem kuře/kachnu/vepřové maso do trouby a oloupala brambory. Celá příprava netrvala ani dvě hodiny. Nachystala jsem stůl, vysála a ještě utřela prach, který tu ležel všude okolo v tlusté vrstvě. Dělal tu Charlie vlastně vůbec nějaké domácí práce?

Než jsem vytáhla hotový pokrm z trouby, uvařila jsem ještě jednoduchou polévku. Vlastně ona by byla jednoduchá, kdyby měl Charlie polepené kořenky a já tam namísto oregána nenasypala červenou papriku. Naklonila jsem se k hrnci a zamíchala s tekutinou. No, tak dneska budu asi bez polívky a otřepala se už jen při představě, že bych to měla jíst.

„Tati, máš rád červenou papriku?“ zavola jsem do pokoje a snažila se najít mezi sleničkami sůl. „Já ano, ale Billy s Jakobem ji nemusí proč?“ „Jen tak, že jsem ji chtěla dát do polévky, ale teď už vím že ne.“ Zalhala jsem a přemýtala, zda-li by nebylo lepší ji vylít.

Za chvíli se ozvalo domovní zvonek, což mě usvědčilo v tom, že ji vylévat nebudu, škoda vody. Rychle jsem přehodnotila svoje oblečení. V teplácích a polorozpadajícím tričku je asi přivítat nepůjdu, zvažovala jsem svoje možnosti. Otec se zvedl čehož jsem využila ve svůj prospěch a vyběhla schoy po dvou, přímo do svého pokoje. Max ležel stále natažený na mé postely hlasitě odchrupával. Otevřela jsem skříň a nasoukala se do prvních riflí, které mi padli pod ruku a do trička. Ale až jsem seběhla schody a střetla se s pohledem Jackoba, došlo mi že je to oblečení možná až moc těsné. „Ahoj.“ Usmál se a sjel mě pohledem s pozvednutým obočím. „Nazdar.“ Odsekla jsem a sešla poslední tři schody. „Isabello.“ Přivítal mě Billy s otevřenou náručí. „Ahoj.“ Odpověděla jsem nesměle a čekala, až mě pustí. „Jak ses měla?“ vyštěkl mi kdosi do ucha. „Dotěď skvěle.“ Odsekla jsem Jakobovi a ukázala ke stolu. „Podává se oběd.“

Ještě jednou jsem přehodnotila stav v hrnci a pak jej odnesla ke stolu, kam se mezitím všichni usadili. Rozdala jsem jim talíče a nalila polévku. „Ty si nedáš?“ usrkl Jackob a jeho výraz usrtnul. Charlie mě začal propalovat pohledem. Jujda, to tam té papriky bylo tolik?

„Bells neříkal jsem ti něco o tomhle.“ Ukázal otec na polévku. „No možná ses trošičku zmínil.“ Připustila jsem. „Do je dobré.“ Zadržoval kašel Billy a snažil se rychle polévku dojíst. Omluvně jsem se na něj usmála a znovu se střetla s Jakobovým výrazem. Nevypadal, že by mu to vadilo. Sakra

Vytáhla jsem kuře/kachmu/vepřové maso z trouby a naporcovala ho na talíč. Samozřejmě že někomu jsem to ještě posolila – Jakovi. Odnesla jsem talíře od polévky a postavila před ně porci masa. Billy si to nejprve opatrně prohlížel, nakonec si vzal sousto. „Hmm, je to dobré.“ Mlaskla. K dalšímu kroku se uráčil Jakob. Nabral si velké sousto a nacpal si jej do pusy.  Možná jsem, mu tam měla dát radši pepř. „Je to dobré.“ Usmál se nakřivo a snažil se rychle polknout. Charlie mě ale zase prokoukl a spražil pohledem.

Jakobovi samozřejmě trvalo tročku déle než dojedl, což je pravděpodobné, když máte kapku slanší jídlo. „Nechceš něco k pití?“ obrátil se na něj táta. „To je dobrý.“ Usmál se a střelil pohledem ke mně.

„Tak a teď k tomu, proč jsme tady.“ Započel konverzaci otec, když bylo slizeno ze stolu. Nedůveřivě jsem střelila k Jakobovi, který na mě stále upíral pohled. Nebyl jsem si jistá jestli je to vinou polévky, masa a nebo toho upnutého trička. „My bychom byli velice rádi, kdyby jste spolu zase normálně komunikovali.“ Rozhodil Billy ruce směrem ke mně a jeho synovi. Cože po mě chce?

Jackob beze slov vstal a přešel naproti mě. „Isabello, chtěl bych se ti omluvit za vše, co se mou vinou stalo a co se ti vůbec nelíbilo.“ Zamrkal a napřáhl ke mně ruku. 6 párů očí , které se na mě nyní upíraly mě donutily vstát a něco se sebou udělat. „Taky se ti omouvám. Možná jsem ti neměla o hlavu mlátit tu knížku, dávat do polívky papriku, nebo ti přesolovat jídlo.“ Zašklebila jsem se a napříhla k němu s odporem ruku. Jacke si mě k sobě přitáhl. „Hele na tohle si nezvykej, dělám to jen kvůli tátovy.“ Sykla jsem mu do ucha a odtlačila ho od sebe. Po tváři mu přeběhl pobavený výraz. „Co je tu k smíchu?“ „Ty, vypadáš hezky když se zlobíš.“ „A chceš vidět jak vypadám s nožem v ruce?“ odsekla jsem sarkasticky a sedla si na pohovku – co nejdál od něj.

Hodiny na zdi se pohybovaly velice pomalu. Stejně tak jako čas. Nicméně, za chvíli stejně došli k číslu šest.

„Já se půjdu převléct.“ Usmála jsem se a přerušila rozhovor mého otce s Bilim a Jakův pohled, který ke mně pořád upíral. „Huh? Proč?“ vykulil oči táta. „Jdu ke Cullenům ne?“ „Jo vlastně.“ Připustil a obrátil svůj zrak opět k Bilimu, který na mě zíral s otevřenou pusou kýval záporně hlavou. Jacfke vstal ze sedačky  a přešel ke mně. „Můžu s tebou mluvit?“ „Pokud jde o jiné téma než nebezpečí, upíři a Cullenovi tak jo.“ Neodpovídal. „Je mi líto, na tyto témata se s tebou odmítám bavit.“ Usmála jsem se a vyběhla schody nahoru do mého pokoje.

Otevřela jsem okno a vystrčila z něj ruku. Z venku mi obalil ruku chlad a já byla ráda, že ji můžu zastrčit opět do pokoje.

Otevřela jsem skříň a přemítala, co na sebe. K mému velkému zklamaní mi Alice vyházela všechno staré oblečení, včetně mých oblíbených riflí. Začala jsem tedy probírat jedny nové po druhých. Světlé jsem do tohoto počasí vyloučila a zbilo mi něco přes deset tmavých riflí, podobného střihu. Všechny zdobily značky výrobců, pravděpodobně těch nejdražších. Tolik kalhot jsem neměla ani za celý rok.

Jedny z nich jsem si oblékla. Pasovali perfektně, jen byly u kotníků zůžené. A já začala přemýšlet co za boty, když mi Alice tenisky rovněž vyhodila. Můj zrak padl na černé vysoké kozačky na podpatku. To dovedlo ale moji mysl k otázce, zda je vůbecmožné, abych v nich udělala jeden jediný krok bez toho, abych s sebou švihla o zem. Zavžovala jsem pravděpodobnost, jestli se to může opravdu stát, když budu s Edwardem.

Teoreticky a i statisticky je to naprosto vyloučené. Tudíž jsem je vytáhla ze skříně a nasoukala se do nich. Doufejmě že se moje teorie potvrdí a já tento večer přežiju.

Přes hlavu jsme si natáhla modrý svetřík s výstřihem do V.  Až teď mi vlastně začalo docházet, že valnou většinu mého oblečení tvoří modrá barva. Na tohle si budu muset s Alicí promluvit. Modrou mám ráda, ale co je moc to je moc.

Odběhla jsem dokoupelny a vlasy si sčesala do volnějšího drdolu. Musím uznat, že to nevypadá nejhůř.

Dole u dveří se ozval domovní zvonek. Nadechla jsem se a pomalu scházela ze schodů. Jakob stál vedle křesla a těkal pohledem mezi mnou a Edwardem, který sál u dveří a hovořil o něčem s Charlim. Když jsem procházela okolo něj, chytil mě za paži a strhl stranou. „Já jsem myslel že jsi mě chtěla jen naštvat, ne že to myslíš vážně.“ „Dej mi s tím už konečně pokoj!“ sykla jsem a odstrčila ho od sebe. Prudce jsem se otočila a chtěla vyběhnou pryč. „Bello.“ Chytil mě Billy za rameno a tím zabránil v mém dalším úniku.  Založila jsem si paže na prsou a čekala co se sebe vysype. „Není to nejlepší nápad, Cullenovi nejsou jedni z bezpečných lidí tady ve Forks.“ Zakroutil hlavou a jeho sevření zesílilo. „Bily pusť, já si budu dělat sama co uznám za vhodné.“ „Nějaký problém?“ probodával ho Edward pohledem. „Žádný.“ odsekl hrubě Billy a oddělal ruku z mého ramene. Já se vrhla Edwardovi okolo pasu a nechala se jím odvést až ke dveřím. Rychle jsem se nasoukala do bundy a okolo krku si omotala šálu. Jackob mezitím došel ke dveřím a vrhl po mě zase jeden ze svých pohledů.

„To si piš, takhle to nenechám.“ Zavrčel na něj Edward a já si nebyla tak docela jistá, jestli jsem měla slyšet i tohle.

„Co říkal Jackob?“ vyzvídala jsem, když mi otevřel dveře od auta. „Ty sis toho všimla?“ pokrčil obočí. „Jsi víc všímavá než jsem si myslel.“ Zakroutil hlavou a přešel na stranu řidiče.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 51. díl: