Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj nový život ve Volteře 3. kapitola

14.01.2010 (20:30) • jogurtinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2181×

Když jsem vylezla z vany, zabalila jsem se do ručníku a utíkala za Heidy aby mi pomohla vybrat oblečení. Najednou jsem si uvědomila, že mám na sobě jen ručník. Ale to už bylo pozdě, protože jsem před sebou spatřila jako vždy vysmátého Felixe s Demetrim. Jakmile mně uviděli, pusa jim spadla a rozesmáli se snad na celou Volteru. A to mně dopálilo na tolik, že jsem na ně zařvala „Dost!“ Ale oni přes to nezmlkli tak jsem každé mu uštědřila jeden pohlavek. Jako vždycky se to nemohlo obejít bez nějakého trapasu.

Když jsem klukům dávala pohlavek tak jsem zvedla ruky a neudržela u těla ručník. Ručník spadl na zem a já tam zůstala před nimi stát tak jak mně bůh stvořil. To už zabralo a oba zmlkli a hleděli na mně jako “Jako tele na nová vrata“. Felix akorát ze sebe vysoukal, něco jako „No ty vole!“ Tak jsem se pro změnu rozesmála já, když jsem viděla jejich výrazy. Bylo to k nezaplacení. Jak jsem se tak smála tak to připoutalo pozornost i ostatních. A mezi ostatními byl taky Viktor a Heidy. Viktor si mně potutelně prohlížel a Heidy v sobě dusila smích. Tady už jsem to nemohla vydržet. Tolik zvědavých očí. To je horší, než když jsem sem přišla první den. Popadla jsem ručník, pečlivě ho obmotala okolo sebe a vydala se směr můj pokoj. Mezitím jsem popadla ještě smějící se Heidy, přehodila si ji přes záda a zapadla do svého pokoje.

„Tak to bylo něco!“ Vypadlo z ní, když se konečně uklidnila.

„Heidy nech toho,“ okřikla jsem ji, když se zase začala smát. „Co kdybys mi místo toho věčného řehtání pomohla vybrat nějaké oblečení… Hm? “

Na to se uklidnila a pomohla mi na konec vybrat přiléhavý černočervený top s krátkou minisukní. Taky mi pomohla se nalíčit a udělat mi účes. Nakonec jsem na sebe ještě hodila plášť a vydala se do sálu podívat, jestli tam není nic nového.

Jakmile jsem vešla do sálu, všechen posavadní rozvor přestal, vyměnil ho smích. No to se mi snad jen zdá. Jsem celé Volteře jenom pro smích. Tak za tohle se mi budou ještě dlouho smát. Porozhlédla jsem se okolo a mezi smějícími jsem našla také Viktora. Cítila jsem jak se mnou začíná cloumat vztek, ale když jsem se na to podívala z druhé stránky, tak to muselo vypadat opravdu směšně. Nahodila jsem smutný kukuč a vydala se nazpátek do svého pokoje.

V pokoji jsem si sedla na postel a vzala si svou oblíbenou knížku “Romeo a Julie”. Vím, že ten pár podle ostatních nedopadl dobře, podle mně však ano. Oba dva zemřeli a možná společně žijí šťastně až na věky v nebi. Ale kdo ví. Co já bych za to dala zemřít. Ale něco mi říkalo, že to nesmím udělat, tak ráda bych skočila z útesu nebo něco podobného, ale nešlo to. Kdybych aspoň v životě nepotkala Edwarda a nemusela se celou věčnost ubíjet vzpomínkami na něho. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem ho potkala, že jsem si to mohla vyzkoušet pocítit opravdovou lásku, Být zamilovaná. Je mi líto, že on mou lásku neopětoval, ale co už… Budu ho do smrti milovat a vzpomínat na naše společné chvíle i když to bolí. Vzpomínám si, jak říkal, že to bude jako by nikdy neexistoval. Lhal mi, pokaždé když zavřu oči, vidím ho a jeho rodinu, vysmátého Emmeta, naštvanou Rose, pominutou Alici, mlsně se koukajícího Jaspra, hodnou Esme a zvědavého Carlislea. Na ty okamžiky s nimi se nedá zapomenout. Vzpomínám si, když jsem je poprvé viděla, byli nádherní, každý se s nimi chtěl bavit, nikomu to nebylo dopřáno až na mně, když jsem byla poprvé u nich v domě, jak jsem byla oslněna krásou jejich domova, na to jak mně toužil zabít, jak mě poprvé políbil, jak mi řek miluji Tě.

A teď? Teď tu jsem sama bez rodiny, bez Edwarda. Sama jen se vzpomínkami. Ale co bylo, bylo. Začala jsem žít nový život. Nesmím na ně vzpomínat na nikoho! Budu zase jednou žít, užívat si života. Kéž bych si mohla vymazat vzpomínky a na ně už nemyslet, ta zející díra v mé hrudi se stale rozšiřuje a já si myslím, že mně roztrhne i když je to nesmysl. Jsem upír!

Asi jsem se do svých myšlenek ponořila moc. Někdo mi položil ruku na rameno. Otočila jsem se a uviděla, Jane. Skláněla se nade mnou a prohlížela si mne, jako kdybych měla jít do blázince pro upíry… Existuje vůbec nějaký?

„Ahoj Jane, copak potřebuješ?“ Zeptala jsem se ikdyž trochu naštvaně.

„No… já… promiň… já Tě nechtěla vyrušit, ale jen mně tak napadlo, jak jsem Tě viděla vzlykat a jak si se tvářila děsně umučena, že bychom šli někam do klubu?“ zeptala se mně „já znám totiž jeden úplně bezvadný".

Tak to mě zaskočila, ze začátku sice na mně byla Jane nemilá, ale tohle mně doopravdy dostalo. Já a Jane v klubu? Hm? Proč ne.

„Samozřejmě. Kdy a kde?“

„Za hodinu u Giany, možná půjdou i ostatní, musím se jich zeptat.“ A na to vystřelila upíří rychlostí z mého pokoje.

Rozhodla jsem se první vykoupat. Tak jsem také udělala. Umyla jsem si a vyfoukala hlavu. Vlasy jsem si zamotala do složitého drdolu a trčící vlásky jsem nakulmovala. Na oči jsem si nanesla černé stíny a řasenku. Ve skříni vybrala černočervený korzet na zavazování a krátkou černou minisukni a k tomu černé kozačky na jehlovém podpatku. Ještě čočky a bylo to! Na konec jsem se podívala do zrcadla a musela uznat, že mi to sluší. Už byl nejvyšší čas vyrazit, tak jsem popadla kabelku a vyrazila směr Giana.

Jane, už tam stála v tmavě modrých sexy šatech do půli stehen. Asi někoho sehnala, protože u ní stál Demetri, Felix, Viktor, Alec a pár dalších, asi z gardy, které jsem neznala. Jakmile jsem se vyřítila ze zatáčky, všichni se otočili mým směrem a pusa jim spadla snad až na zem. Nevím, čím to bylo, ale byla jsem potěšena. Zářivě jsem se na ně usmála a přicupitala k nim.

„Teda Bello, jsi snad nejkrásnější upírka, kterou jsem kdy viděl, a to jsem jich viděl nesčetně,“ řekl Demetri a neustále na mně zíral.

Nastala trapná chvíle ticha a já nevěděla co říct. Kdybych byla člověk byla bych rudá až za ušima. Felix se na mně zkoumavě podíval a v zápětí mu zajiskřilo v očích. Popadl mně do náručí a nesl mně do auta, tam mně hodil do kufru a nechal mně tam. Jen jsem slyšela jak lítá po gážích a řve, že má tu nekrásnější upírku a že ji nikomu nepůjčí. Tolik mi připomínal Emmeta.  Naštvaně jsem zavrčela a začala se drásat spodem auta ven.

Na konec jsem vypadla spodkem a odsunula jsem auto za mě, abych se mohla postavit. Stoupla jsem si a začala řvát na Felixe... „Ty jeden… ty jeden…" to slovo ještě ani nevymysleli! Co si o sobě myslíš? V životě na Tebe už nepromluvím. To si pamatuj.“ Zuřila jsem

Demetri ke mně přišel a nabídl mi rámě, které jsem s radostí přijala a nechala se vést k červenému Lamborghinimu. Úplný opak Felixe. Demetri řídil jako blázen. Jeli jsme asi půl hodiny a už jsme zastavovali před budovou s neonovým “Gattesco casino“. Demetri zase jako pravý gentleman mi otevřel, nabídl rámě.

Jakmile jsme vešli do klubu všichni se s úžasem na nás zadívali. Sedli jsme si co nejdál od lidí. Po chvíli k nám přišel číšník a já si objednala vodku a ostatní čistou vodu. Sice jsme věděli, že to pít nebudem, ale tak aby se neřeklo.

Jane mně popadla za ruku a táhla mně na parket, kde jsme se začaly svíjet do rytmu písničky. Jakmile dohrála, chtěli jsme si jít sednou za klukama, ale před nás se postavili docela oplzlí chlápci.

„Co takovýhle nádherný kočičky tak samy?“ zeptal se snad ten nejhnusnější chlap na světě.

„My nejsme samy,“ odpověděla Jane, a jako na zavolanou se k nám přidali kluci. Stoupli si za nás a zářivě se na nás usmáli. Jsou fakt hodní, že nás v tom nenechali, ale my bychom se dokázaly ubránit. Ti chlapy, se na nás naposled podívali a prchali.

Chtěla jsem si jít už konečně sednout, ale chytla mně něčí ruka. Otočila jsem se s téměř neslyšným zavrčením, kdo mně zase otavuje. Spatřila jsem Viktora, jak se potutelně směje, s vrčením jsem rychle přestala. Přitáhl si mně do náruče a začali jsme tancovat. Jak na potvoru začali hrát ploužák. Ne že by mi to vadilo, ale viděla jsem, že se Viktor Jane líbí. Musím uznat, že ze začátku se mi také líbil. Mohl se rovnat s NÍM. Za prvé jsem si nechtěla pokazit zatím dobře vypadající přátelství s Jane, a za druhé jsem nechtěla nic podobného s mým minulým životem. Chci být úplně, ale úplně jiná. Jakmile jsme dotancovali šla jsem si konečně sednout. U stolu seděl jako jediný Demetri, ostatní kluci si někoho našli. Tak jsem si vedle něho sedla a vypila na ex tu vodku. Demetri na mně hleděl jako bych udělala něco nechutného. Vím, sice mi to nechutnalo, ale co bych neudělala, abych zapadla mezi lidi.

„Tobě to,“ ukázal na už teď prázdnou skleničku „chutná?“

„Ne, ale ty bys to mohl taky zkusit, vypadáš nějak nešťastně. Nechceš si jít zatancovat? Ubíjí mně, když Tě takhle vidím!“ Řekla jsem a on se na mě jako vždy zářivě usmál.

„Ne, děkuji. A tancovat taky nechci.“ Na chvilku se odmlčel a pak dodal:

 „V podstatě to ani neumím. Mě tyhle moderní tance nebaví. Já jsem spíše na klasický tanec a ne tohle vrcení zadkem a otírání se o sebe.“ Tak to mě dostal. Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Asi ho to naštvalo tak jsem se uklidnila. Ale jak to řekl “vrcení zadkem a otírání se o sebe“ z toho nemůžu.

„Dobře tak pojď, naučím Tě to!“ Rozhodla jsem se. Demetri vstal, popadl mně za ruku a společně jsme šli na parket. Jemně jsme se vrtěli do rytmu písničky. Musela jsem uznat, že mu to šlo dobře, teda o mnoho víc než Felixovi, který měl ruce v bok a vykopával nohy. Písnička dohrála a nahradila ji druhá o něco rychlejší. Demetri na mně vykulil oči jako, že to nezvládne, ale já jsem k němu přitancovala blíž a začala se okolo něho vlnit. Stála jsem čelem k němu, přidřepla jsem si a roztáhla nohy a zase je dala k sobě. Vlnivě jsem se postavila a asi jsem nebyla sama, kdo stál, protože Demetri měl oči zčernalé touhou. Chvíli jsme takhle tancovali a za chvíli dohrála písnička a zase ji nahradil ploužák. Obmotala jsem ruce okolo jeho krku a přitiskla se k němu. On mě napodobil a  obmotal své ruce okolo mého pasu. Chvíli jsme takhle tancovali a mě to přestávalo bavit, protože ta písnička byla nekonečná. Jemně jsem se otřela o Demetriho chloubu a přitiskla se k němu. V tu ránu mě to začalo bavit, Ale jako na potvoru písnička skončila a oba jsme uznali, že jsem ho naučila dost a že si půjdeme sednout. Každou chvíli pro mě někdo chodil, někdy to byli pěkní a milí kluci tak jsem s nimi šla. Přišel k nám taky jeden klučina, který měl značně popito a neustále mně přemlouval aspoň k jednomu tanci. Nedal se odbýt tak jakmile na chvíli zmlkl, jsem políbila Demetriho, aby dal pokoj. Povedlo se, když jsem polibek ukončila, už tam nebyl. V podobném duchu pokračoval zbytek noci. Na hrad jsem zase jela s Demetrim.

Autor: jogurtinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj nový život ve Volteře 3. kapitola: