Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrtvá nevěsta - 9. kapitola

25.04.2010 (09:45) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1807×

9. kapitola

Hudba

„Nic,“ zamumlala jsem, a pak pokračovala v lovu.

Však já si to s ním vyřídím.

Alice

Celá rodina až na Edwarda běžela lesem. Vraceli jsme se z lovu, který pro všechny byl vydařený. Méně vydařený však bude návrat z lovu. Pro některé. Tedy spíš pro Edwarda.

Ušklíbla jsem se, vůbec se mi tohle postavení nezamlouvalo. Chtěla jsem, aby s Edwardem byla Elian i Bella, jedna i druhá, ale to nešlo.

Odrazila jsem se vysoko do vzduchu a dopadla na verandu. Ostatní už stáli v obýváku.

Vpadla jsem dovnitř, nezáleželo mi na tom, jak teď před ostatními vypadám. To se u mně stávalo naprosto výjimečně.

„Edwrade, pojď se mnou," skoro jsem na něj zavrčela.

Edward se na mně vylekaně podíval "Proč?"

Probodla jsem ho pohledem a pak mu poslala myšlenku Prostě pojď. Nechci to tady probírat a jestli se nepletu tak ani ty.

Edward se na mně zmateně podíval, ale to už jsem ho pevně držela za předloktí a táhla ho daleko do lesa.

Když jsme uběhli pár desítek kilometrů a byla nulová šance, že by nás někdo z domu slyšel (to platilo hlavně o Emmettovi), promluvila jsem na něj.

„Co mělo znamenat to s Bellou?"

Edward pokrčil rameny a já doufala, že se z toho nebude vykrucovat „Tys to viděla?" zeptal se nakonec nešťastně.

Kývla jsem hlavou a stále čekala na odpověď. Nemusela jsem mu připomínat, že je nulová šance, že bych to neviděla.

„Políbila mně," zašeptal.

Tak to mně už vážně naštvalo.

„Edwarde Cullene, neutahuj si ze mne! Možná tě chtěla políbit, ale nakonec jsi jí políbil ty! To tě nezajímá, že máš týden před svatbou?" začala jsem na něj ječet. Jen ať se z toho nevykrucuje chlapeček!

Edward se na mně podíval „Ty to prostě nechápeš." A udělal kyselý výraz. Potom se ode mne začal vzdalovat, ale než se stihl dostat jen dva kroky ode mně, už jsem ho držela za košili na krku a přitlačila ho k velikému dubu za ním.

Normálně bych to neudělala, ale teď mně tak dopálil, že jsem zmanipulovala veškerou sílu. Stejně jako bych nikdy neječela zrovna na Edwrada.

„Edwarde, zrovna o tobě jsem si myslela, že budeš vždycky jednat s ženami na rovinu, že se nikdy z takových věcí nebudeš vykrucovat! Teď jsi mně zklamal," zaječela jsem mu do obličeje.

Edward stál - teda spíš pořád ještě visel - jako opařený.

„Ty my tady budeš kázat? Kolik věcí jsi ukradla, porušila jsi snad všechna přikázání!"

Tak teď mně opravdu naštval. Tímto mu vyhlašuji válku, protože ať už se mi to líbí nebo ne, tohle znamená válku, válku pro něj. Nemůžu nechat svoji rodinu ve štychu, i když by se mi do ní sebe víc Bella hodila.

„Edwarde Cullene, ty mně taky nepoučuj o přikázáních! Říkáš, že všichni našeho druhu patříme do pekla, že jsme porušili všechna přikázání... Ano, já a tvoji sourozenci o tom víme, víme že jsme lhali, dychtili, že jsme měli sex před svatbou... Ale ty, ty věčně neposkvrněný Edwarde, jsi většinu věcí dělal s námi, tak se tady nechlub tím, že se snažíš dodržovat přikázání!" vmetla jsem mu do tváře a pak jsem ho nechala spadnou na zem.

Tohle je jeho bitva a já mu v ní nehodlám pomáhat. Budu pomáhat Elain, budu pomáhat Belle, všem kdo si to zaslouží i kdyby to mělo být zadarmo, třeba mu skoupit celý obchodní dům, ale tomuhle bídákovi už nikdy!

Zapřísáhla jsem se.

Rychle jsem se vydala domů, dokud tam Edward jen tak ochromeně ležel s myšlenko u, že za několik hodin jedeme do školy a já mu mezitím musím alespoň v něčem uškodit, minimálně naznačovat Elain, že Edward možná není tak bezelstný.

Vběhla jsem do domu, kde všichni už čekali.

„Kde máš Edwrada?" otázala se okamžitě Elain.

S úsměvem ke kterému jsem se musela hodně přemáhat, jsem na ní pohlédla „Šel se projít." Říkala jsem, že ho krýt nebudu, ale teď je to ještě nezbytně nutné. Zatím.

Vyběhla jsem do pokoje, vběhla do šatny a z jedné zapomenuté poličky jsem vytáhla oblečení, které jsem asi před dvěma lety nakoupila v jednom krámě. Samozřejmě už nebylo dávno módní a o to šlo. Bylo to to nejhorší oblečení jaké jsem viděla.

S plnou náručí tohohle oblečení jsem sešla do přízemí, položila ho na jedno z křesel a vydala jsem se hledat nějakou prázdnou lahev.

Žádnou jsem nenašla, protože všechny od alkoholu byli alespoň z poloviny plné. Tak jsem vylila nějakou. Doufám, že to v tomhle nealkoholickém domě nebude vadit. Alkohol se tady pil jenom tehdy, když přišel na návštěvu nějaký Carlislův kolega z práce.

Snesla jsem to všechno doprostřed podlahy v obýváku a pak jsem se vydala za Esmé do její pracovny. Chtěla jsem, aby s Carlislem pokud možno šli dnes večer někam do hotelu. Na svůj plán potřebuju volný dům... tedy od dospělých.

„Esmé...?" zavolala jsem do pokoje.

Ozval se milý Esméin hlas. „Co potřebuješ Alice?"

Vešla jsem dovnitř „Aby jste dnes s Carlislem šli do hotelu."

Esmé se začala smát, ale když jsem jí vysvětlila co chceme hrát, radši rychle šla za Carlislem a do půl hodiny byli pryč.

Teď byl čas na mojí část plánu.

Podívala jsem se na hodinky, bylo přesně 18:50.

S úsměvem jsem křikla domem tak, aby to všichni slyšeli „Za deset minut v obýváku!" z pokojů se ozývalo naštvané, ale přesto souhlasné mručení.

Vběhla jsem ještě k sobě do pokoje a převlékla se do pohodlného oblečení, stejně jsem už teď věděla, že zítra jdu v jednom z těch úchylných kousků, ale za ty narážky, které budu moct při hře dělat mi to bude stát. Věděla jsem, že to ze začátku nebude moc hezké vůči Belle, ale ta půjde celkem brzy spát.

Podívala jsem se na hodinky, které jsem měla položené na stolku. Byli hodně drahé a já nechtěla při nějakém z Emmettových úkolů přijít zrovna o ně.

Bylo 18:59, nejvyšší čas sejít dolů.

Když jsem sešla dolů, všichni už seděli na pohovce. Ještě netušili, co je čeká.

Došla jsem k vypínačům a nechala svítit jen jedno centrální světlo, takže se místnost pohroužila do pološera.

Pak jsem si sedla na zem „Posaďte se taky na zem."

Všichni poslechli a Emmett se začínal smát, asi už věděl, co budeme hrát. Minimálně to věděl Edward, který se už vrátil a musel to slyšet v mých myšlenkách.

Seděli jsme v kruhu, ale ne tak blízko aby jsem se dotýkali. Kruh začínal mnou, pak byl Jasper (překvapivě), vedle něj Edward, Elain, Rose, Emmett a Bella. Ta seděla zároveň vedle mně.

Se zlomyslným výrazem jsem si je všechny prohlédla.

„Pravidla flašky všichni znáte-" dostalo se mi mnoha souhlasných a jednoho negativního zakroucení hlavy- „Bello, tobě to vysvětlíme za pohodu. Tentokrát ale nebudou blbé fanty, budete si zítra do školy muset vzít něco z téhle hromady." S těmi slovy jsem ukázala na hromadu oblečení, které jsem předtím přinesla.

Věděla jsem, že takový Emmett to ponese dobře, ale například taková Elain? Ta byla módou přímo posedlá. Zhruba stejně jako já.

Vzala jsem do ruky flašku a roztočila jí uprostřed kruhu, tvořeného našimi těly.

Flaška se zběsile točila a pak se zastavila přímo na Emmettovi. Ten se vítězoslavně usmál.

Změřila jsem si ho zakaboněným pohledem „Emmette Cullene, tři dny a tři noci bez Rose." Bylo to kruté, ale on k nám ostatním taky.

„Ne," zavyl Emmett.

„Můžeš si vzít fant... co kdyby jsi šel zítra do školy v téhle legrační růžové košili? A nebo co třeba v tomhle nádherném růžovém kabátku? A nebo tenhle růžový šátek s králičíma ušima?" Začala jsem mu nabízet různé věci a já viděla, že Emmettovo odhodlání ustupuje.

Věděla jsem, že teď váhá co je přijatelnější. Znala jsem Emmetta skoro stejně dobře jako Rose, ale teď byl fakt nevyzpytatelný.

„Dej sem tu košili," zavrčel na mě skrz pevně stisknuté zuby. Zářivě jsem se na něj usmála a podala mu košili i flašku.

Emmett jí položil na zem a pak jí roztočil. Zastavila se na Belle.

Ta se na mně nechápavě podívala a já jí to objasnila „Emmett ti teď vymyslí nějaký úkol a ty ho buď splníš, nebo ti Emm dá jednu z těhle věcí. S tou pak budeš muset jít zítra do školy." Svá slova jsem doprovázela ukazováním.

Pomalu kývla hlavou a pak se podívala na Emmetta. V duchu jsem ho prosila, aby jí dal něco jednoduchého, aby na ní nebyl tak hnusný u téhle hry jako na nás. Momentálně jsem si přála, aby Edwrada schopnost byla přenosná.

Emmett se na mě podíval a myslím, že pochopil na co myslím. Doufala jsem, že se mi nebude přes Bellu chtít za ten jeho trest mstít.

„Bello, zítra půjdeš s Mikem na rande," zvolal vítězoslavně.

Bella se na něj šokovaně pohlédla „S tím ulízancem?" vyjekla.

„S tím a s nikým jiným."

„Bello, můžeš si vzít něco z téhle hromady," navrhla jsem jí ve snaze jí zachránit.

„Je nějak omezen počet těhhletěch věcí? Myslím kolik si jich můžu vzít?"

„Ne, není." Chápala jsem, kam tím míří. Kdyby si teď vzala a pak už nemohla, bylo by to horší.

Všichni jsme čekali, jak Bella odpoví. Najednou se podívala na Edwarda, sjela ho pohledem od hlavy k patě a podívala se na Emmetta.

„Dobře."

Všechny nás ta odpověď překvapila, ale na druhou stranu se to objasnilo, když Edward zavrčel. Elain se na něj tázavě podívala a Edwarda dělal jako že nic.

Já si ale nemohla odpustit poznámku „Snad nežárlíš Edwarde."

Edward se na mně podíval a pak s viditelný přemáháním pronesl „Nevím o čem to mluvíš."

Takže jí přece jen měl alespoň trochu rád.

Pak Bella roztočila lahev a ta ukázala na Edwarda.

Bella se na mně podívala „Alice, vyber nějaký trest ty, mně nic nenapadá."

Usmála jsem se. V tohle jsem doufala.

„Edwarde Cullene, pozveš na rande Lauren." Viděla jsem jak mně Edward probodává pohledem.

„Alice!" ohradila se Elain, ale já byla neoblomná.

Na chvilku jsem zavřela oči, abych zjistila výsledek. Vezme to. Sice nevím proč, ale vezme to.

Potěšeně jsem otevřela oči a pak jsem uviděla Edwardovu odpověď doopravdy.

„Beru."

Bylo půl čtvrté a my pořád hráli. Teda teď už bez Belly, ta šla asi před  hodinou poté co jí kluci zdárně opili spát. Byla úplně kaput a vsadím se, že zítra bude mít problém s hlavou, ale to teď nebylo třeba zkoumat.

Najednou se hra stala tvrdší, byly horší úkoly, jednalo se už o úplně jiné věci než "jen" pozvat někoho na rande.

Bella

Stála jsem naproti skříni a vybírala si oblečení na rande s Mikem. Že já blbá to vzala.

Chtěla jsem dojít pro Alcii aby mi pomohla, abych alespoň donutila Edwarda žárlit, ale najednou se mi zamotala hlava a já se chytila skříně.

„Alice!" křikla jsem do domu a během minuty u mně stála.

„Tady." Podala mi bez okolků oblečení.

„Jak...?"

„Prostě jsem to věděla." Pokrčila rameny a odtančila pryč.

Ani jsem se na to oblečení nepodívala a navlékla jsem si ho.

Pak jsem vstala a vydala se ven, protože pod okny už stála dvě troubící auta. Pro mě a pro Edwarda.

Lauren a Mike.

Tak tady máte další kapitolku, která se Vám snad líbila a já doufám zase v takovou spoustu komentářů, jako minule = )

Opravdu moc totiž člověka potěší...

Jinak chci Vás varovat, že brzy se přidávání trochu sekne, protože tuhle povídku rozdělím. Jedna se bude ubírat k filmovému konci a jedna ke konci Edward a Bella.

Nejsem si totiž jistá, jestli bych se rozhodla přiklonit se k jednomu konci anebo jesti by jste se rozhodli vy. Taky jsem uvažovala, že bych napsala první jednu a pak druhou část... no co. Uvidím.

Jinak opravdu Vás ještě jednou prosím o komentáře,

Lela

Shrnutí

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá nevěsta - 9. kapitola: