Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrtvá Nevěsta - 8. kapitola

14.04.2010 (14:45) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2636×

8.kapitola

Tahle kapitola výjimečně nemá hudbu, protože se objevuje dál v textu.

S touhle myšlenkou jsem se vydal do garáže a nasedl do auta...

Bella

Můj první školní den, tedy alespoň v tomhle století. Alice mě pořád poučovala, ale já už jí dávno ani nevnímala. Přesto, že jsem to nečekala, těšila jsem se.

Seděla jsem na zadním sedadle Edwardova Volva a sledovala okolní krajinu. Bylo to tak nezvyklé, ty jejich automobily. Byly nehlučné, zkrátka jiné. Stejně jako já, jako oni. Celá tahle rodina je divná. Jiná...

Jak ubíhali mé myšlenky, nevšimla jsem si příjezdu ke škole.

„Bello,“ zaťukala Alice na okno. Rychle jsem se na ní usmála a vystoupila z auta.

Okamžitě se na nás soustředily všechny pohledy na parkovišti.

„To je ta nová...“ Projížděl celým parkovištěm šum.

Nervózně jsem sklopila hlavu, ale to už mě Alice zachraňovala.

„Bello, pojď, půjdu s tebou pro tvoje papíry a pak máme společnou hodinu,“ zasmála se, jakoby se tohle stávalo každý den.

Kývla jsem a podívala se na ní. Rychle políbila Jaspera a ten se pak společně s Rose, Emmettem, Elain a Edwardem vydal do školní budovy.

Alice se mnou došla pro papíry a pak jsme se vydaly na historii.

Alice seděla vzadu v učebně, u okna a vedle ní bylo naštěstí volné místo.

Seděly jsme a povídaly si, když v tom k nám přišel jeden kluk.

„Ahoj Alice,“ pozdravil.

Alice ho sjela přísným pohledem „Vypadni Miku,“ lehce zavrčela.

„Už půjdu...“ S těmi slovy se otočil na mě „Jak se jmenuješ?“

„Bella.“

„Dál?“

„Swanová.“ Dohodli jsme se, že budu používat svoje příjmení. Viděla jsem, jak sebou dva lidé, sedící přes uličku trhli. Takže to budou ti potomci.

„Nešla by jsi se mnou na rande?“ zeptal se přímo a já byla v koncích.

O čem to mluví? Nervózně jsem se podívala na Alici a můj pohled vyzařoval jediné Pomoz!

Alice se na něj otočila „Jak jsem řekla, vypadni Miku. Myslím, že nemusíš hned svádět každou holku v okolí,“ spražila ho a já na ní hodila děkovný úsměv.

Mike zklamaně odešel zrovna ve chvíli, kdy vešel učitel.

„Dobrý den. Tak, prý tady máme nový přírustek. Takže k tabuli!“ zavelel a já došla k tabuli.

„Jak se jmenujete?“

„Isabella Swanová.“

„Tak si Vás vyzkoušíme... co třeba z období před 1. světovou válkou? Jestli jste na tom jako ostatní, tak to bude taky za pět. Tedy pokud Vám Cullenovi nepředali část rodinné inteligence,“ zasmál se, ale byl jediný.

„Tak nám popovídejte o životním stylu.“

Usmála jsem se a začala vyprávět. Vyprávěla jsme o nemocích, kterými lidé trpěli, na které umírali. O domech o životě. Několikrát jsem si vzpomněla na bratra a na svůj lidský život.

Teď už nežiju jako člověk, ale jako mrtvola. Jsem prostě takové zombie, jak mě označil Emmett.

„Slečno Swanová, zatím máte za 1. Ale poslední otázka. Povězte mi, když toho tolik víte, máme tady ve městě nějaký dům zhruba z této doby a schválně jestli uhodnete, kdo tam bydlel?“

Tak tohle jsem nečekala. Ale pak mi došlo, že moc takovýchle domů na tak malém městě nebude.

„Dům, kde teď žijí Cullenovi. Dříve v něm bydleli Swanovi,“ odpověděla jsem jistě.

Učitel se zamračil „Za jedna Swanová. Vypadá to, že Vám slečna Cullenová vyprávěla historii domu,“ zavrčel a poslal mě si sednout.

Alice se usmívala od ucha k uchu.

Celý zbytek dopoledne proběhl podobně. Na angličtině jsem dostala jedničku za krásné vyjadřování a v ostatních předmětech to bylo podobné.

Nyní jsem si to s Alicí, Edwardem a Elain pochodovala z francoužštiny na oběd.

Edward šel za námi společně s Elain a my s Alicí jsme šly rychleji.

Když jsem vešla do jídelny, okamžitě jsem si všimla místa, kde seděl Emmett, Rosalie a Jasper. Alice došla ke svému manželovi a políbila ho. Pak se posadila na židli vedle něj.

Sedla jsem si vedle Alice a podívala se na dva tácy na stole, které byly naloženy jídlem.

„Jez Bello,“ zasmála se Alice, když si všimla mého pohledu.

Okamžitě jsem se hladově pustila do špaget, jablka, čokoládové tyčinky (jedla jsem jí jen párkrát v životě) a snědla jsem snad polovinu jídla na tom táce.

Všichni se smáli. „Myslím, že po tom, co sní Bella, my už jíst nemusíme,“ ušklíbl se Emmett.

Poté co jsem dojedla jsem se vydala na první hodinu, kterou jsem měla jenom s Edwardem...

„Bello, drahoušku, jak bylo ve škole?“ zeptala se Esmé a objala mě.

„Dobře... “ zamumlala jsem, snažíc se zatajit těch pár excesů.

Jenže Emmett mě prokecl. „Jo, nejlepší bylo, když se jí Mike Newton zeptal na telefonní číslo a ona mu řekla že opravdu netuší, jaké číslo ta krabička má... “

„Fakt díky, Emmette,“ vyplázla jsem na něj jazyk a vydala se k sobě do pokoje.

Zula jsem si boty, převlékla se z toho nepohodlného oblečení do tepláků a trička a lehla si na postel.

Najednou jsem pod sebou něco ucítila.

„Co to... “ zamumlala jsem, ale to už jsem v ruce držela malinkého plyšového medvídka.

Okamžitě jsem poznala medvídka, kterého jsem ušila asi v pěti letech pro bratříčka.

Byl celý takový neumělý, ale byla to památka na brášku. Našla jsem u něj dopis, psaný nádherným rukopisem.

Našla jsem ho na půdě. Myslím, že je Tvůj a měla by jsi si ho nechat.

Esmé

Dopis jsem položila na noční stolek a společně s medvídkem jsem se stulila do klubíčka.

Další památka na mého brášku, další vzpomínka.

Jistě, říkáte si, proč jsem rodinu, když zemřela, nepotkala tam dole, ale to není tak jednoduché. Tam dole je nekonečně mnoho lidí a mnozí se tam ani nedostanou. Prostě skončí za svoje činy níž, v nižší vrstvě. A bráška, který nikdy nezhřešil, protože k tomu neměl čas, ale může být kdekoli. Kdekoli a já ho prostě neměla šanci najít.

Cítila jsem, jak mi slzy stékají po tváři.

Alice

Slyšela jsem Bellu už zase brečet. Tedy Jasper. Stála jsem před dveřmi do jejího pokoje a chtěla zaklepat, utěšit jí, ale Jasper mě chytil okolo pasu „Teď potřebuje být sama,“ zašeptal a já kývla. Dobrovolně jsem se nechala odvést zpět do pokoje.

Bella

Sešla jsem pomalu dolů, najít si něco k večeři.

Dole seděli všichni, úplně všichni.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a šla do kuchyně. Na kuchyňské lince stála krabice s müsli, tak jsem si nasypala do misky a vrátila se k nim.

„Bello,“ promluvil pak Carlisle.

„Ano?“ zeptala jsem se a posadila se vedle Alice na pohovku.

„Zítra je sobota a tudíž nejdete do školy a my si nutně potřebujeme zajít na lov, tedy až na Edwarda, který byl nedávno. Zůstaneš tu s ním?“ Kývla jsem hlavou.

Carlisle si oddechl, a pak mi dal ještě nějaké informace. „Ráno až se vzbudíš, už budeme pryč, vrátíme se za dva dny.“ Kývla jsem hlavou a pak se i s miskou vydala do svého pokoje.

Se zívnutím jsem se probudila do nového dne. Pomalu jsem se posadila na posteli a podívala se po pokoji.

Při svém rychlém zkoumání jsem si všimla, že je už půl 12.

Rychle jsem vyskočila z postele a ve skříni jsem našla pohodlné oblečení, kalhoty a tričko.

Vlasy jsem zapletla do copu a vydala se dolů s tím, že si uvařím něco k obědu. Dole na mně však čekalo příjemné překvapení. Edward seděl u televize a na stole byl hotový oběd.

Sotva jsem sešla, podíval se na mě a já znovu pocítila motýlky v břiše. Proboha, proč musí být tak krásnej?

„Esmé ti tu nechala oběd,“ pronesl potichu, a pak se pokřiveně usmál.

Cítila jsem, jak se mi zastavilo na chvilku srdce a radši jsem zalezla ke stolu najíst se.

Hned jak jsem dojedla, Edward se na mě otočil.

„Co chceš dělat?“

„Nevím.“

Usmál se a moje srdce znovu začalo dělat vylomeniny.

„Umíš hrát na klavír?“

„Trošku,“ odpověděla jsem a Edward mě odvedl k nádhernému velkému klavíru, který stál v přízemí.

„Tak se ukaž.“

Sedla jsem si na stoličku a začala hrát skladbu od Debussyho, Clair de Lune.

Hrála jsem pomalu, osvěžovala si hmaty, tuhle skladbu jsem dlouho nehrála.

Když jsem dohrála, podívala jsem se na Edwarda a ten měl ve tváři potěšený úsměv.

„Ty znáš Clair de Lune?“ zeptal se a já kývla.

Pak jsem se znovu otočila ke klavíru a začala hrát ještě jednu skladbu.

Netušila jsem, jestli ji zná. Věděla jsem, že ji zná jeho bratr, protože tuhle píseň mám vlastně od něj. Jediná dobrá věc, kterou mi dal.

Trošku jsem mu tím taky chtěla naznačit, jak moc mě bolí, že jsem toho tolik způsobila. Jak moc mě bolí, že ho miluju.

Po chvilce si Edward sedl vedle mě a připojil se.

Duet najednou začal dávat smysl.

Oba dva jsme hráli naplno a když jsme skončili, cítila jsem, že je místnost plná nevyjádřených emocí.

Dohrála jsem poslední notu a s povzdechem spustila svoje kostnaté ruce do klína. Pak jsem se otočila na Edwarda. Byl až nebezpečně blízko.

Naše obličeje byly sotva pár centimetrů od sebe, skoro jsme se dotýkali nosy a vzduch mezi námi byl plný jiskření.

Cítila jsem neuvěřitelnou touhu ho políbit, přemáhala jsem se.

Viděla jsem, jak pohledem sjel na moje rty, jak zvedá ruku a jemně mi strká pramen uvolněných vlasů za ucho.

Věděla jsem, že bych neměla, ale bezmyšlenkovitě jsem se k němu začala naklánět.

Viděla jsem, jak Edward zaváhal, a pak spojil naše rty.

Cítila jsem se jako v nebi.

Cítila jsem, že ty motýli v břiše by konečně mohli alespoň trošku uletět.

Cítila jsem se úchvatně, když Edward dal jednu svojí ruku za můj pas a přitiskl si mě k sobě, čímž prohloubil a prodloužil polibek.

A pak byl najednou konec. Edawrd ukončil polibek a opřel si svoje čelo o mé.

„Bello, to nemůžeme!“ zašeptal nešťastně.

„Já vím,“ zašeptala jsem.

Edward pomalu sundal ruku z mého pasu a vzdálil naše obličeje.

„Promiň, jestli jsem ti ublížil, ale já prostě nemůžu,“ zašeptal a já cítila slzy v očích.

Nemůže.

Prostě nemůže.

Zhluboka jsem se nadechla, krátce jsem Edwarda políbila a přesto všechno, kolik přemáhání mě to táhlo jsem klidným hlasem pronesla: „Já to Elain neřeknu. U mě je naše tajemství v bezpečí.“

Nemohl tušit, kolik přemáhání mě to stálo. Toužila jsem říct: „Co jako? Myslíš si, že promiň to spraví? Vždyť jsi se se mnou tady líbal? Jsi stejný jako tvůj bratr!“ Ale místo toho jsem řekla to, co jsem řekla.

Rychle, než jsem si stihla svoje slova rozmyslet, jsem zmizela v patře.

Alice

Zrovna jsem vysála srnku tak, že v ní nezbyla už ani kapička krve, když jsem dostala vizi.

...Edward a Bella seděli u klavíru a hráli. Najednou, když dohráli Bella zvedla obličej a ten se ocitl nebezpečně blízko k tomu Edwardovu. Bella se pomalu začala nahýbat k němu a Edward překonal tu malou vzdálenost.

Líbali se, jemně, dlouze. Pak jsem viděla jak se Edward odtrhl a opřel si hlavu o Bellino čelo.

„Bello, to nemůžeme!“ zašeptal a Bella sebou trhla.

„Já vím,“ zašeptala taky.

Edward se od ní odtrhl, sundal paži z jejího pasu.

„Promiň, jestli jsem ti ublížil, ale já prostě nemůžu.“

Bella sebou trhla a pak s velikým přemáháním řekla: „Já to Elain neřeknu. U mě, je naše tajemství v bezpečí,“ zašeptala, poté co Edwarda krátce políbila. Pak se sebrala a rychle odešla do patra. Nebrečela, ale po tváři jí stékaly slzy...

S prudkým nádechem jsem se probrala. „Edward,“ zachrčela jsem.

Elain, stojící vedle mě se okamžitě ptala „Co se děje? “

„Nic,“ zamumlala jsem, a pak pokračovala v lovu.

Však já si to s ním vyřídím.



Tak tohle je teď nejdelší kapitolka má přes 1900 slov a opravdu jsem delší nenapsala.

Dopisovala jsem ji poté, co jem byla plna zážitků (a Coca-Coly) z filmu Alenka v Říši Divů.

Dějově se to na tom nepodepsalo, ale pocit z téhle kapitoly mám hezkej.

Doufám, že jste si ji užili a že mi jí alespoň okomentujete, protože já se teď  ptám:

Líbilo? A pořád tohle ještě čtete?

Shrnutí



Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá Nevěsta - 8. kapitola: