Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrtvá Nevěsta - 7. kapitola

25.03.2010 (19:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2874×

7. kapitola

Hudba - je to moje oblíbená písnička od Avril a psala jsrm to při ní.

„Bello, já chtěl jsem ti říct, že jsem se rozhodl...“

Upírala jsem na něj oči a čekala na můj ortel. Jistě, tam dole je to dobré, mám tam pár kamarádů, ale životu tady, nahoře se to nemohlo rovnat. A to i přes ty jejich zvláštní vymoženiny, jako třeba ten mobil.

Pomalu jsem se na něj otočila a viděla jak se nadechuje.

„Bello, mám pocit, jako bych tě znal už hrozně dlouho. A taky znám. Tenkrát, jak tě zabili jsem tvojí vraždu viděla a přísahal, že to prase, co ti to udělalo zabiju. A pak jsem tě taky znal, přes tvůj reálný hrob. Přes ten kus kamene. Vždycky jme si tam chodil pro radu. A teď jsme zjistil, že to nejsou dvě osoby, ale jen jedna. A já ti už prostě nedokážu ublížit. Vytrpěla jsi si toho dost a zasloužíš si konečně získat šanci žít svůj život,“ zakončil svůj proslov a já si oddechla.

„Takže mi ten prsten necháš?“ zašeptala jsem a Edward kývnul.

„Ano, zasloužíš si ho,“ s těmi slovy udělal krok ke mně „Jsi jedinečná žena, i když už dávno mrtvá,“ zašeptala já se usmála.

„Díky.“ Pak Edward, jakoby se najednou probral z transu, zatřepal hlavou a šel k autu.

Pomalu jsem se vydala za ním a uvažovala, co mu je.

Jakmile jsem vstoupila do domu, Alice začala okolo poskakovat a plánovat následující týden.

„Bello, zítra hned jak mi skončí škola, pojedeme společně nakupovat nábytek do tvého pokoje a pak taky oblečení, abys mohla příští týden nastoupit s námi do školy, ano? A taky my budeš muset pomoct s Edwardovou svatbou...“ plánovala a já se usmála.

„Dobře, Alice.“ A s těmi slovy jsem se vydala do svého prozatimního pokoje.

S povzdechem jsem se podívala do šatny, kde po dnešním nakupovacím maratonu bylo nějaké oblečení. Vybrala jsem si jedno pyžamo, které toho zas tolik neukazovalo a převlékla se do něj. Pak jsem s rozlítanými myšlenkami ulehla do velké postele a během vteřiny usnula.

Ucítila jsem na krku něčí ruce, jak mě pevně tisknou. Okamžitě jsem otevřela oči a chtěla začít ječet, když v tom my dotyčný zacpal rukou pusu a zavrčel „Budeš zticha, jinak tě znovu zničím,“ a s těmi slovy se ten dotyčný vrhl na moje rty.

Začala jsem kopat a škrábat, ale neměla jsem takovou sílu. Ani tehdy jsem neměla.

Cítila jsem Georgovi ruce jak mi sjíždí po bocích dolů.

„Huhhooo!“ snažila jsem se zakřičet Pomoc, ale vzešlo s toho jen divné zakvičení.

„Isabello, no tak, už jednou jsi se přesvědčila, že mi neutečeš,“ uslyšela jsem jeho hlas blízko hlavy a pak jsem cítila jak mi sundává pyžamo. Při tom neúmyslně na chvilku sundal ruku z mých úst.

„Pomoc!“ zaječela jsem, ale odezva nebyla žádná.

Najednou jsem cítila, jak mi George rve prsten z ruky „Ty mrcho,“ zavrčel při tom. Rychle jsem ruku stiskla v pěst. Najednou George vytáhnul odněkud nůž a přiložil mi ho ke krku „Už budeš mlčet,“ zavrčel a já se znovu začala zmítat.

„Pomoc!“ zakřičela jsem po druhé a tentokrát byla odezva okamžitá. Do dvou vteřin v mém pokoji stál Edward a držel George půl metru nad zemí.

„Ale, mladší bráška se chce prát?“ Edward hlasitě zavrčel a prásknul jím o stěnu.

Když George skončil proražený ve stěně do mojí šatny, Edward se otočil na mě.

„Jsi v pořádku, Bello?“ zašeptal a podíval se na mě.

Až teď jsem si uvědomila, že má na sobě jen kalhoty od pyžama a jak hezké tělo má.

„Jo...jasně,“ zakoktala jsem a Edward se usmál.

„Neublížil ti?“

Jen jsem zakroutila hlavou, ale při tom pohybu jsem ucítila prudký tlak v pravé tváři. Edward se natáhl a prohlédl mi tvář „Pořezal tě.“ Pronesl pak a já se usmála.

Jak se mě dotýkal na tváři, cítila jsem příjemný pocit v břiše. Jako bych tam měla tisíce motýlků.

Pak se najednou stáhl. Bylo mi to líto, ale dalo se to čekat. Měl před svatbou.

Ale překvapilo mě, že jak se stahoval, díval se pořád na mě...ale ne do očí.

Až teď jsem si uvědomila, že George ze mě svlékl oblečení a že přikrývka mi sahá sotva k pasu. Cítila jsem, že jsem celá rudá a rychle jsem si vytáhla přikrývku nahoru. V tom do pokoje vtrhli ostatní.

Tedy Jasper, Carlisle, Esmé a Emmett. Věděla jsem, že Alice, Rosali a Elain jsou na lovu.

„Co se ti stalo, Bello?“ zeptala se okamžitě starostlivě Esmé.

„George...“ zachraptěla jsem. Ne že bych byla tak vylekaná. Tedy, byla jsem vylekaná, ale tím jak moc se mi Edward líbil i když by neměl.

„Edwarde, co se tady stalo?“ zeptal se Carlisle. Edward ukázal na rozbořenou stěnu.

„George se pokusil Bellu znásilnit.“

Všem ztuhnul úsměv na tváři. Pak ke mně přišel Carlisle a podíval se mi na obličej „A co ta rána?“

„Pořezal mě,“ zašeptala jsem a Carlisle se nevraživě podíval do místa, kde se teď začal zvedat George.

„Emmette, Jaspre, Edwarde, doprovoďte George do nějakého hotelu, Esmé, ty zavolej Alici a řekni jí co se stalo, i když už to nejspíš viděla. A ty pojď Bello se mnou, ošetřím ti tu ránu,“ zavelel Carlisle a všichni se vydali po svojí práci. Počkala jsem, až všichni vyjdou z místnosti a ovinula si okolo sebe přikrývku. Pak jsem se vydala za Carlislem.

Vešel na konci patra do velké pracovny, kde byla ohromná knihovna a v rohu nějaké vybavení.Tahle místnost, pokud si dobře vzpomínám byla knihovna i za mých časů. Vybavení bych přirovnala k lékařskému, ale bylo mnohem luxusnější než to v naší době.

Carlisle mi ukázal na stůl „Sedni si tam Bello.“ Poslechla jsem ho a za chvilku už Carlisle držel v ruce tampon a dezinfekci.

Když skončil s ošetřením, usmál se na mě „Je to dobré Bello, sice tam budeš mít chvilku jizvu, ale tu ti pak taky odstraním, ano?“ Kývla jsem a Carlisle se usmál.

Pak se zvedl a vedl mě chodbou do jiného pokoje „To je Edwardův pokoj, potřebuješ se prospat a ten tvůj je v dezolátním stavu.“ Opět jsem jen kývla hlavou.

„Tak zítra.“ S těmi slovy odešel a já se stočila do klubíčka na černé pohovce. Věděla jsem, že jen tak neusnu.

Ještě hodinu poté jsem byla vzhůru, když do pokoje dorazil Edward „Carlisle mi řekl, abych se za tebou došel podívat,“ vysvětlil a já kývla hlavou. Posadil se na postel „Bojíš se?“

„Trošku.“ I když teď, když tu byl se mnou už jsem se moc nebála.

„Spi, počkám tu dokud neusneš.“ a po těch slovech, jsem jako zázrakem usnula.

Převalila jsem se a dlouze zívla. A v tu ránu mi tváří projela ostrá bolest a já si vzpomněla na události včerejška. Rychle jsem si sedla a podívala se po pokoji.

Seděla jsem na ohromné posteli v Edwardově pokoji, ale já tam neusnula, usnula jsem přece zabalená ve svojí přikrývce na pohovce. To je mi záhadou, jak jsem se tam dostala.

Slezla jsem z postele a přidržovala si jednou rukou deku. Na pohovce ležel vzkaz

Až se vyspíš, oblíkni se a přijď dolů za námi

Alice

Podívala jsem se na hromádku pod vzkazem a prohlédla si oblečení. Byli to černé legíny a celkem přijatelný vršek. Rychle jsem se rozhlédla po pokoji a pak jsem se převlékla.

Nakonec jsem si obula boty, které leželi na zemi.

Pak jsem rychle seběhla dolů schody. Jenže to bych nebyla já, abych na posledním schodu nespadla a nerozsekla si koleno.

Okamžitě jsem uslyšela Emmettův smích „Tak a teď ti Carlisle může pečovat i o koleno a ne jen o tvář.“ Ledově jsem se na něj podívala a sedla si vedle Alice.

Ta mě hned objala „Jsi v pořádku?“ Kývla jsem hlavou, ale to už si Alice prohlížela šrám na obličeji.

„Bello, Bello, ty jsi magnet na nebezpečí, viď?“ pronesl Carlisle, když vešel dveřmi do domu. Podívala jsem se na hodiny. Bylo skoro půl čtvrté, takže byl asi v práci.

„Já za to nemůžu, to ty schody,“ odpověděla jsem trucovitě a Carlisle se zasmál.

„Dej si tu nohu na stůl, já ti jí ošetřím hned,“ s těmi slovy si na stůl rozložil lékařský kufřík, který měl předtím v ruce, vyhrnul mi legíny a prohlédl si moje koleno.

„Bude to stačit vydezinfikovat, ale tu nohu ti radši zavážu. A do schodů půjdeš pouze s naší asistencí.“ Nakázal a já se usmála. No jo, jsem prostě nemehlo.

„ Mohli by jsme prosím vyřešit tu noční situaci?“ zeptala se odměřeně Elain. Měla jsem pocit, že mě nemá moc ráda. Protože kvůli mně Cullenovi nemají rádi George.

„Ale jistě. Tak si poslechneme verze všech...“ začal Carlisle a podíval se na mě „Bello, začni prosím.“

Když všichni řekli svoje názory, došlo se k závěru, že jestli na mě George ještě jednou šáhne a já nebudu chtít, tak že ho Cullenovi navždy vyhodí z domu A já nemám vyvolávat problémy. To si prosadila Elain. Dalo se to čekat, že když jsem jejímu Georgíčkovi ublížila, tak že z toho něco vyvodí.

Seděla jsem na zahradě na houpačce a přemýšlela o dnešní noci.

George se mě zase pokusil znásilnit a já zjistila, jak přitažlivý Edward je. Ale to je nesmysl, má před svatbou, je šťastně zamilovaný a já u něj navíc nemám šanci.

Asi jsem odsouzena žít bez lásky. Najednou mě někdo objal okolo ramen a já se na dotyčného otočila. Byla to Alice.

„Bello, je mi moc líto, co se stalo v noci,“ zašeptala a já se usmála.

„Naštěstí se nic nestalo,“ odpověděla jsem jí taktéž šeptem a Alice se na mě smutně usmála.

„Bello, pověděla by jsi mi něco o historii tvojí rodiny, hledala jsem všechno možné, ale nikde nic nebylo.“ Musela jsem se usmát.

„Dobře...“ A s těmi slovy jsem začala vyprávět.

O týden později

Edward

„Bello, vylez z toho pokoje!“ slyšel jsem ječet Alici.

„Nikam nejdu, Alice!“ odpověděla také křikem Bella. To se Alice naštvala a očividně jí do pokoje vtrhla. Přesunul jsem se na její myšlenky.

„Bello, no tak, obleč si to, bude ti to slušet!“ pronesla jsem. Bella se na mě vzdorovitě usmála.

„V žádném případě si tohle na sebe nevezmu!“ zamávala mi tím nádherným oblečením před očima.

Tomu jsme se zasmál, jenže Alice to nejspíš slyšela „Edwarde vypadni z mejch myšlenek“ zaječela a já se radši stáhnul. Sešel jsem do kuchyně, kde už čekali Jasper, Emmett, Rosali a Elian. Došel jsem k ní a políbil jí. Elain se na mě usmála a pak se podívala na hodinky.

„Měly by si pospíšit, jinak přijdeme pozdě.“

V tu chvíli se na schodech ukázala Alice a za ní Bella. Měla na sobě nádherný komplet, s rukávníkem, vlasy měla vyčesané do drdolu a obličej lehce namalovaný.

Byla tak nádherná. Neúmyslně jsem si vybavil její nádherné tělo z dnešní noci...

Sakra! Na co tu myslím? Ona je pro mě tabu, může být tisíckrát hezká, ale já miluju Elain.

S touhle myšlenkou jsem se vydal do garáže a nasedl do auta...

Takže doufám, že se Vám kapitolka alespoň trošičku líbila že zanecháte nějaké komentáře (pokud ovšem teď nesedíte nad klávesnicí a neříkáte si „Bože, jak se ta holka může přidávat takovýhle kraviny a ještě tak hrozně napsaný) xD

Doufám, že si opravdu zasloužím, alespoň nějaké ty smajlíky, které mi sice nedají tolik, jako slovní hodnocení, ale dají mi alespoň něco a to pocit, že tohle někdo čte.

Takže předem děkuji za jakékoli komentáře : D

P.S.: U minulé kapitoly byl dotaz, jaktože může být pohřbena i se svým bratrem. Odpověď je jednoduchá: když někdo zahine např. při letecké katastrofě a nenajde e jeho tělo, stejně ho pohřbí a tak to taky bylo myšleno s Belliným druhým hrobem. Vím, že pak by jí Edward měl znát, a za tyhle nesrovnalosti se OMLOUVÁM, neměla jsme to prostě tak promyšlené.

Shrnutí

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá Nevěsta - 7. kapitola: