Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 11. kapitola

22.01.2011 (20:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1914×

Hudba

Mrcha

Kapitola jedenáctá - Nově, zase znova stejně

Pomsta bude sladká, jak se říká, je pouhým výmyslem někoho, kdo chtěl usnadnit život naivním lidem. Pomsta je vždy krutá a bolestivá, hlavně, když se chcete pomstít osobě, kterou ze srdce milujete.

Pohled Sintie:

„Vereno!“ zavolala jsem do útrob domu. Právě jsem se vrátila ze školy. Další úděsný den a naplánování dalších nákupů s Alice a Rosalie.

„Ano?“ Sestoupila ze schodů v tanečním oblečku Valkýry.

„Sluší.“ Zaculila se na mě a zakroužila boky. „Mělas pravdu. Tohle byl vždy můj sen!“ Objala mě.

„Já vím. Proto pro tebe mám překvapení.“ Zatvářila se nejistě, ale jakmile si všimla mého pohledu, zahnala všechny pocity do radostného úsměvu plného nadšení.

„Copak? Copak to je?“ Usmála jsem se.

„Zítra nastupuješ do naší školy.“ Objala mě. Věděla jsem, že vždycky toužila po normální škole a ne po akademii modrých mláďat. „Zařídila jsem nám stejné rozvrhy. Mimochodem jsi moje sestřenice z druhého kolene, další z následnic trůnu. Což je vlastně pravda, máš v sobě královskou krev. Změnila tě královská Dhampýra.“ Usmála se na mě a znova a ještě pevněji mě objala.

„Mám tě ráda. Jsi jako moje sestra, kterou jsem nikdy bohužel neměla.“ Tyhle slova mě zahřála u srdce. Bude dobře použitelná do mého plánu.

Tu noc se mi spalo velmi dobře. Tušila jsem, že můj plán vyjde a vše bude v pořádku. On musí zaplatit, musí.

Ráno jsem se probudila se stejně skvělou náladou, s jakou jsme včera večer usínala. Dokonce jsem si i prozpěvovala.

Oblékla jsem si na sebe tepláky a tílko a seběhla jsem dolů do posilovny, kde jsem zůstala necelou hodinku.

Po posilovně rychle do sprchy a ze sprchy do šatny. Za celé ráno jsme se nikde nezasekla, až tady. Co si mám vzít na sebe?

Stála jsem před skříněmi s oblečením a přemítala jsem, co si vzít na sebe asi půl hodinky. Nakonec jsme se rozhodla pro krásný slušivý outfit, který hezky přilehal k mé postavě.

Sešla jsem dolů do kuchyně, Verena byla již také hotová a právě pila svou sklenici krve.

„Dobré ranko!“ Objala jsem ji. Byla zaskočená.

„Tady se někdo dobře vyspal!“ zatrylkovala.

„Konečně, po nekonečných nocích, kdy mě soužily pouze noční můry a útrapy, a kdy jsem byla z toho všeho nevyspalá a nevrlá, se dneska cítím nádherně, dokonce mám dnes i náladu jít do školy!“ Usmála jsem se na ni přes rameno, když jsem v lednici hledala lahev s krví AB.

„Kterou hledáš?“ zeptala se mě Verena po pěti minutách.

„AB.“ Usměv v její tváři zmizel. „To nevadí.“ Usmála jsem se na ni. Vypila poslední lahev mé oblíbené značky, ale dneska jsem se na ni neměla ani chuť a ani sílu zlobit.

„Nevadí ti to?“ Byla tím zaskočena.

„Ne, nevadí.“ Usmála jsem se na ni. Z lednice jsem si vzala A negativní a vyzunkla jsem ji na ex. Poté jsme si olízla rty. „Musíme vyrazit.“ Usmála se na mě.

Vyšly jsme ven a Verena se nestačila koukat. Před domem stál nádherný bourák. Nejnovější model Ferrari na trhu. Usmála jsem se na ni.

„Přeci nemůžu stále jezdit tou šunkou.“ Tváří se jí mihlo zklamání, které rychle zahnala v nuceném úsměvu. „Myslím ale, že tohle Porsche není nic pro mě, co říkáš?“ Ukázala jsem za ní. Ohromeně na auto zírala.

„To je pro mě?“

„Pro koho jiného bych kupovala nové auto?“

„Odpovídat na otázku otázkou je neslušné a neetické.“ Usmála jsem se.

„Znova?“ Přikývla.

„To je pro mě?“

„Ano, sestřičko!“ Objala jsem ji.

„Děkuji.“

„Nemáš zač.“ Objala mě silněji. „Nechci nic říkat, ale měly bychom vyrazit.“ Přikývla a nasedla do svého auta.

„Taky nechci nic říkat, ale bez klíčků to nepojede.“ Nadskočila, ale rozesmála se. „Jo a ještě jedna maličkost. Papíry.“ Podala jsem jí vše a nechala jsem ji, ať mi ukáže, že s tím umí. Takováhle hračka totiž stojí pořádný balík.

Na parkoviště jsme vjížděly poslední, přesně tak, jak to mám ráda. Ihned jsme vzbudily rozruch, jelikož spolužáci nebyli zvyklí na nová auta, dokonce dvě. Tohle byla prestižní škola, to ano, ale školné nebylo tak vysoké, aby tady mohli být jen samí boháči.

Vystoupila jsem z auta první. Verena nejspíše ještě čekala na správný okamžik. Na parkovišti bylo ticho. Konečně otevřela dveře a vystoupila z vozu. Klukům spadla čelist někam na zem a holky jen ohrnuly nos.

Kdo by taky nežárlil, že? Verena je nádherná vysoká, opálená bruneta, která má ženskou postavu. Svádivé rty a hravý, velmi hravý pohled. Když se jí díváte dlouho do očí, máte pocit, jako by vás pohledem svlékala, ne že bych to sama zažila, ale jako čtenářka si to mohu přečíst v myšlenkách všech ostatních.

Usmála se na mě a zavěsila se do mého nabízeného rámě. Všem to ihned došlo. Další z princezen.

Prošly jsme davem, až jsme se dostaly ke Cullenovým.

„Ahoj.“ Alice mě objala a poté přiskočila k Vereně a políbila ji na obě tváře.

„Alice!“ Zasmála se, ale Verenu pustila. „Tohle je Verena. Je mou sestřenicí z druhého kolene a následnicí trůnu. Je to složité.“ Usmála jsem se na ně. „Vereno, tohle jsou Cullenovi.“ Zakryla jsem jí štítem myšlenky a Edwardovi se na tváři objevil údiv.

„Vereno, Edward je ten s bronzovými vlasy. Blondýna je Rosalie. Ten svalnatý je Emmett. Blonďák je Jasper a ta malá je Alice.“ Poslala jsem jí myšlenkou. Přikývla.

„Ráda Vás všechny poznávám.“ Udiveně na ni zírali.

„Nevíš, jak se jmenujeme, jak nás můžeš ráda poznávat?“ zeptala se Rosalie.

„Rose, vím, jak se jmenujete. Emm, Jasper, Alice, Edward. A mimochodem taky vím, že moje sebedůvěra je momentálně na bodě mrazu, stačí jeden pohled na tebe a zmizí.“ Tímhle ji dostala. Rose miluje poklony a tohle se jí líbilo. Ver se jí dostala pod kůži.

„Zajímavé,“ pronesl Jasper. „Jak to ale všechno víš?“

„Je to jednoduché,“ ujala jsem se slova. „Verena je moje mládě.“ Vykulili oči. „Myslíte si snad, že se Dhampýři rodí? Ne, my je přeměňujeme, Verenu jsem přeměnila před měsícem a něco. Byla původně Modrá a tím se stalo, že mezi námi vzniklo jakési pouto, díky kterému se do sebe můžeme vcítit a komunikovat společně skrz myšlenky. Mohla bych to udělat s kýmkoli, ale Ver je moje první. Třeba můj otec, má několik takových lidí.“ Jasper usilovně přemýšlel.

„To je zvláštní, říkáš, že se to vytváří mezi všemi vašeho druhu?“

„Pokud je ten druhý, koho proměňujeme, jiným druhem upíra, v podstatě ano.“ Svraštil obočí.

„Tím pádem má ten, kdo tě přeměnil s tebou pouto?“ Moc, moc zvědavý.

„Ne. Tohle se dělá jinak. Princezny si mohou vytvářet pouta, ale pouto nesmí mít se svým stvořitelem. A abych byla královská, tak nějaký nižší královský příslušník přeměnil někoho, kdo poté získal královskou krev, ten mě kousl a přeměnil, tím se vytvořilo pouto. Když byla přeměna dokončena, mimochodem naše přeměna nebolí, pociťujete velkou, nesnesitelnou euforii, zabijí ho, což nás bolí, jelikož nám vezmou něco, co s námi je od počátku, to si vynahrazujeme po celý zbytek života pouty.“ Usmála jsem se na něj. Usměv mi opětoval.

„Fascinující.“ Po chvíli se otočil a zamknul auto.

„Měly bychom jít.“ Alice nás všechny vytrhla z rozhovoru, který vedla Rose a Verena. Rozloučily jsme se a šly jsme na první hodinu, což u nás byla matematika.

Prosím o komentáře. Jsem ráda, že tuhle povídku čtete, ale myslím, že by Vám neupadly ruce, kdybyste se o deset sekund déle zdrželi a ťukli myší na smajlíka...

Kimi ♥

Další

Předchozí

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrcha - 11. kapitola: