Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 10. kapitola

13.01.2011 (11:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2014×

EDIT: Článok neprešiel korekciou

Kapitola desátá

Iza, Sintie jedna jediná osoba a já, Verena

Pohled Verena:

Procházela jsem se kampusem akademie. Je to necelý rok, co mě označili. Stalo se ze mě modré mládě Nykty, je sice mou bohyní ale nemám k ní žádný vztah, nejsem nijak zvláštně obdařená ani nic podobného.  Jsem jen další z mnoha. Mám ale jednu skvělou kamarádku Dhampýrku – je princeznou celé Rumunské říše -  moje Iza.

Z mých myšlenkových pochodů mě probudil telefon vibrující mi v kapse od kalhot.

„Si?“ Jsem Španělka, takže rodilé zvyky.

„Máš stále chuť se pobavit a nechat se přeměnit?“ Iza. Usmála jsem se sama pro sebe.

„Kde jsi?“ Chvíli bylo ticho.

„V New Yorku. Už skoro celý rok.“Zase chvíli mlčela, asi čekala, že něco povím. „No, tak co?“ Byla netrpělivá.

„S radostí.“ Promluvila jsem rozhodně. Dhampýry mají jednu velkou výhodu. Jsou nejvíce podobné lidem. Mají jed, který všechny ostatní druhy vampýrů přeměňuje v dhapmýry, jedna legenda praví, že dokonce v lidi, ale to není nijak ověřené. „Kdy a kde?“

„Až nastane čas.“ Mobil ohluchnul a já jsme se nedozvěděla ani základy z toho, co jsme potřebovala vědět, však ona to nějak skoulí.

Neminul ani jeden jediný měsíc a byla ze mě Dhampýra. Byla jsem ráda, že jsem nyní svým způsobem svobodnější a nemusím vzdávat úctu Nyktě, ke které nic necítím. Navíc jsem jako dhampýra dostala dar. Ovládám Éter a vše, co k němu patří, tedy skoro, musím ještě protrénovat.

„Sintie?“ zavolala jsem do útrob domu, který jsme si se Sint koupily. Abyste nebyli zmatení, Iza je Sintie, Isabella nebo i jinak, umí měnit podobu, takže je to u ní lehké, může si hrát na kohokoliv na světě. Je to nejmocnější Dhapmýra na světě a podrobila si dokonce i ten nejmocnější klan upírů na světě - Cullenovi.

„Ano?“ Vběhla do šatníku, kde jsem se přehrabovala oblečením, oprava horami oblečení.

„Help me, please.“ S Iz na sebe většinou mluvíme vícejazyčně, já na ni španělsky ona někdy sem tam rumunsky.

„Si, senorita.“ Usmála jsem se na ni a začali jsme se společně prohrabovat naším šatníkem.

„Měli bychom si tady udělat pořádek.“ Zkonstatovala jsem, když jsme si prohlídla všechen ten, do slova a do písmene, bordel, který jsme tady nadělaly.

„Máš pravdu.“ Záludně se na mě usmála. „ Podle barev?“ Přikývla jsem. Něco udělala, nejspíše přivolala vítr, protože do dvou minut byly věšáky ověnčeny spoustou šatstva seřazeného podle barev.

„Šikulka.“ Zajímalo by mě, jak tohle udělala.

„To víš, stačí udělat trošku abrakadabraka semhle a trošku budlikydudliky tamhle a je to!“ Usmívala se od ucha k uchu jako blbeček.

„Jdu si zahrát, to mi jde lépe, než abrakadabraka nebo budlikydudliky.“ Usmála se. Živím se jako skladatelka, píšu písničky a skládám k nim hudbu pro různé hvězdy showbyznysu.  Právě mám něco rozděláno, tak doufám, že se mi to podaří do konce.

Sešla jsem dolů po mohutném točitém schodišti a zastavila jsem se v hale, Sint je naopak malířka, maluje úchvatně. Jeden obraz visel nakřivo. Narovnala jsem ho a upravila jsem křišťálovou vázu vedle něj. Prošla jsem celým spodním patrem, až jsme došla do sálu v suterénu. Přála bych si být zpěvačkou, ale nějak se mi to nedaří. Nevadí.

Prošla jsem sálem až do studia, které mi Sint zřídila ihned po mém příjezdu a já ji za to byla velmi vděčná. Dneska mám náladu, ale nechce se mi skládat. Zase jsem se zvedla a zabloudila jsem k poličce, na které byly umístěny moje nahrávky. Vybrala jsem si moji oblíbenou. Neznámí.

Odhrnula jsem velké plátno a pustila jsem si na ni barevné efekty. Zapla jsem hudbu a do pravé ruky jsme si vzala mikrofon, vše jsme zapojila a zapla jsme hudbu, nikdo tady není, ale já si udělám takový malý, soukromý koncert.

Začala jsem se hýbat do rytmu hudby a zpívat.

HUDBA (jakási ukázka tance…)

Nikdo mi nevěří, když říkám, že jsi, jako pomatený.
Nikdo mi nevěří, když říkám, že je hodně věcí, které skrýváš.
Když jdeme ven, chováš se ke mně, jako ke královně.
Chceš všem ukázat, jak se máme rádi.
Jediné, co tě zajímá, jsem já, když jsou okolo lidé.
Ale, když okolo není nikdo, tak:

V tvých očích není žádná vlídnost.
To, jak se na mě díváš, to prostě není správné.
Už chápu, co se to tu děje….
V mém životě je cizinec…
Už nejsi ten člověk, kterého jsem kdysi znala…
Bojíš se dát jim najevo, že jsi to ty?
Kdyby tě jen mohli vidět tak, jako já.
Pak by taky viděli někoho úplně neznámého….

Udělala jsem ti někdy něco takhle krutého?
Donutila jsem tě někdy, aby ses ptal, kdo to stál v mém pokoji?
Děláš ze sebe perfektního člověka ve všech směrech.
Takže když se na tohle přijde, budu já tou, kterou všichni obviní.
Tvůj plán funguje, takže můžeš klidně odejít.
Baby, tvoje tajemství je v bezpečí…

Trvalo to dlouho, než jsme se dostali sem.
Když pomyslím na to, kolik času jsem promrhala, chce se mi brečet…

V tvých očích není žádná vlídnost.
To, jak se na mě díváš, to prostě není správné.
Už chápu, co se to tu děje….
V mém životě je cizinec…
Už nejsi ten člověk, kterého jsem kdysi znala…
Bojíš se dát jim najevo, že jsi to ty?
Kdyby tě jen mohli vidět tak, jako já.
Pak by taky viděli někoho úplně neznámého….

V tvých očích není žádná vlídnost.
To, jak se na mě díváš, to prostě není správné.
Už chápu, co se to tu děje….
V mém životě je cizinec…
Už nejsi ten člověk, kterého jsem kdysi znala…
Bojíš se dát jim najevo, že jsi to ty?
Kdyby tě jen mohli vidět tak, jako já.
Pak by taky viděli někoho úplně neznámého…

Někdo začal tleskat.

„Jsi skvělá.“ Usmála jsem se na ni. Vždy si myslí, že je ve všem lepší, než já ale v tanci se mi nikdo nemůže vyrovnat, kdo by se také vyrovnal Valkýře*?

Víte, můj život je celkem složitý. Rodiče, kteří mě vychovávali, byli učitelé. Matka tělovýchovy a otec matematiky. Byli na mě přísní, nikdy mi nic nechtěli dovolit a stále mi něco zakazovali. Já se však tajně zúčastňovala tanečních kurzů valkýr. Chtěla jsem být taky jednou z nich, takže když měli trénink, vždy jsem byla schovaná za zrcadlovou stěnou a tančila tak, jako ony. Jendou, když měla jedna z valkýr, ta hlavní vystupovat, zlomila si nohu, tehdy jsem jim předvedla vše, co umím a hlavní valkýru jsme zastupovala já, patnáctiletá holka, která nikdy nebyla na tréninku, podle nich, samozřejmě.

Tehdy jsem se potkala s Iz. Ona je zvláštní. Miluje jednoho upíra, který ji již třikrát podvedl, ale nikdo neví, kdo to je. Nikomu to nechce říct ani mě, své nejlepší kamarádce.

„Vím.“Nakonec jsem se na ni usmála s touto odpovědí.

„Nechtěla by ses vrátit k valkýrám?“ Návrh to byl lákavý, ale po necelých čtyřech letech zase k valkýrám? „Vím, nad čím uvažuješ, jsi v té nejlepší formě, všechny valkýry bys smetla z pódia jen klasickým zakroužením boků.“ Tomu jsem se musel usmát.

„Myslím, že už by to na ostatní neplatilo.“ Udělala na mě pošklebek, ale nic neříkala. Otočila se a chystala se odejít, nakonec si na něco vzpomněla a tak se zase pomaloučku otočila zpět na mě.

„Vereno, máš velký talent a štěstí. Krásně skládáš a tvůj zpěv by taky šel, ale tančíš jako lesní víla, a že já jich už tančit viděla, tak se prosím tě prober a staň se tím, čím jsi vždy chtěla. Nyní je čas si plnit své sny, protože až tady budeš stejně dlouho, jako já, pochopíš, že čas nebo nějaký stud nebo nerozhodnost hrajou, v tomhle světe velkou roli.“ Potom se otočila, nadobro, a odešla. Chvíli jsme si její slova přebírala, když v tom mě něco napadlo. Nová písnička**.

Usedla jsme ke klavíru a k notám, které jsem měla napsané, již nějakou dobu, ale chyběla mi slova, mi právě nyní začala ona slova naskakovat jako na běžícím pásu.

HUDBA

Jeden okamžik, může všechno změnit.
Cítíš vítr na svém rameni?
Pro každou minutu, může celý svět čekat.
Zapomeň na svůj včerejšek.

Můžeš slyšet volání, můžeš ho cítit ve své duši.
Můžeš důvěřovat té touze a zbavit se kontroly.

Leť, otevři část sebe, která se chce schovat.
Musíš zářit. Zapomněls asi důvody, proč nesmíš zhasnout a začít zkoušet.
To je tvůj čas, čas letět.

Všechny svoje chyby zahoď pryč.
Najdi sen, kterým můžeš žít.
Dosah na něco co neexistuje a svět se stává temným.

Můžeš slyšet volání, můžeš ho cítit ve své duši.
Můžeš důvěřovat té touze a zbavit se kontroly.

Leť, otevři část sebe, která se chce schovat.
Musíš zářit. Zapomněls asi důvody, proč nesmíš zhasnout a začít zkoušet.
To je tvůj čas, čas letět.


A když jseš na dně, cítíš se sám, chtěl bys utéct pryč.
Věř si a nevzdávej se, přece víš, že jsi lepší než kdokoli jiný.

Jeden okamžik, může všechno změnit.
Cítíš vítr na svém rameni?
Pro každou minutu, může celý svět čekat.
Zapomeň na svůj včerejšek.

Leť, otevři část sebe, která se chce schovat.
Musíš zářit. Zapomněls asi důvody, proč nesmíš zhasnout a začít zkoušet.
To je tvůj čas, čas letět.


Leť, zapomněls asi důvody, proč nesmíš zhasnout a začít zkoušet.
To je tvůj čas, čas letět.

Jeden okamžik, může všechno změnit.

Došlo mi, že jsem měla Sint vždy více poslouchat, vždy dokáže říct to, co si myslí, jen takovým způsobem, že to někdy nejde ani moc poznat.

*Valkýra – v mé povídce tanečnice, akrobatka a gymnastka v jedné osobě. Umíte si představit ty nádherné břišní tanečnice? Tak, tohle je u mě Valkýra, jen pro pořádek.

**Hodně písniček, já vím, ale zkuste v nich číst mezi řádky, v této povídce jsem prozatím texty písní nepsala já, ale jsou původní – přeložené – avšak hodí se do děje.

Tak miláčci mojí. Zmatení? Kdo by nebyl, já sama se v tom začínám hezky ztrácet. Na scénu, nám za poslední tři dílky, přišli nové postavy. Verena a Sintie, jak se dozvídáme od Vereny, jinak také Iza… čemupak je to podobné? Kdo má dvě a dvě pohromadě, spojí si to v souvislosti…

PS: Prosím o komentáře =´)

Další

Předchozí

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrcha - 10. kapitola: