Celá rodina Cullenů krom Alice, odjíždí na lov. Ta zůstává společně s Bellou a snaží se rozlousknout záhadu ohledně zmizení Belliny budoucnosti. Prosím o komentáře.
20.08.2010 (07:00) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1220×
3. Alicino tajemství
Alici jsem mohla svěřit cokoliv a taky jsem se jí mohla na cokoliv zeptat. Většinou byla ochotná povědět mi i to, co Edward nechtěl, abych věděla a ani od jedné nebyl schopen to zjistit. Mně se nedostal do hlavy a Alice to byla schopná utajit.
Konečně byla středa a všichni se vydali na předposlední loveckou výpravu, než dorazí Volturiovi. Sice psali, že budou sami, ale bylo vysoce nepravděpodobné, že jejich garda je nedoprovodí alespoň do Seattlu, a kdyby se něco semlelo, potřebovali být co nejsilnější.
Alice zůstávala se mnou doma a plánovala mi ukázat moji novou šatnu, jelikož jako moje nová sestra nemohla překousnout moje zastaralé oblečení s nemoderním střihem. Dalo se čekat, že se to stane, ale nečekala jsem, že tak brzy. Šatna byla menší místnůstka vedle našeho pokoje a jednoznačně dominovala našemu vybavení, tvořila jeho většinu. Když jsem poprvé vešla dovnitř, chtěla jsem křičet, jelikož zde stálo pět stojanů a dvě komody narvaných oblečením, ale věděla jsem, že bych jí tím ublížila, tak jsem mlčela.
„To je super, Alice. Kde najdu svoje starší oblečení?“ zeptala jsem se opatrně a čekala, že mi vynadá.
„Z tvého staršího oblečení tady zůstala jen tahle tvoje červená halenka, co ti loni ukradl Riley. Zbytek jsem poslala na charitu.“ A ukázala směrem ke stojanům. „Tohle by ti mělo na pár měsíců stačit, pak seženeme něco jiného. Chceš ukázat, kde co najdeš?“ A ukázala svůj elfí úsměv.
„Alice, to si děláš srandu? Kam jsi dala moje oblíbené tepláky?“ začala jsem se na ní rozčilovat, i když mi to nebylo nic platné.
„Bello, klídek. Tepláky tady najdeš taky. Jsou přímo v těchto regálech.“ A ukázala napravo ode mne. „Tady v té řadě ramínek najdeš šaty a v téhle rifle, košile a halenky. Nic složitého.“ Znova se na mě zasmála.
Věděla jsem, že nemá cenu se rozčilovat, jelikož Alice si stejně vždy prosadí svou, proto jsem toho pro dnešek nechala. Jednou přijde ten čas a ona mi za to všechno zaplatí.
„Dobře, Alice, je mi to jedno, ale něco za něco. Když budu souhlasit s oblečením, chci něco na oplátku,“ začala jsem pomalu smlouvat.
„Cokoliv chceš.“
„Slibuješ?“ naléhala jsem, abych si nějak pojistila, že dostanu, co chci. Sice vím, že když by se Alice sekla, nepohnulo by s ní ani několik párů volů.
„Slibuju,“ řekla a její oči se rozostřily pohledem do budoucnosti. „Tohle nemůžu, Bello, já mu to slíbila, že ti na tohle nic neřeknu.“ A zatvářila se provinile.
„Alice, slíbila jsi mi cokoliv, když nebudu nic namítat proti novému oblečení.“ A zatvářila se naštvaně. „Zklamala jsi mě, Alice.“ Nechala jsem návnadu viset na háčku a koukala na ni se skloněnou hlavou.
Návnada po chvilce zabrala. „Edwardovi to ale neříkej,“ zaškemrala.
„Slibuju.“
„Jak víš, zmizela jsi mi ve vizích.“ Jen jsem přikývla. „Od té doby se mi objevilo pár útržků. Snažím se to sledovat, ale je to jako kdybych se snažila něco najít přes přítomnost vlkodlaka.“
Byla jsem velmi netrpělivá. „Řekneš mi už konečně, co jsi viděla? Dost mě znervózňuješ.“
„Bello, říkám předem, že to nebudeš chtít slyšet.“ Zatvářila se bolestně.
„Alice koukej to vyklopit! Na tohle vážně nemám náladu, abys mě nechávala v takovéhle nejistotě. Nebuď jako Edward!“ Pak jsem se ale zarazila.
Něco ve mně dopadlo na správné místo. Všechno v jednom okamžiku do sebe absolutně zapadlo a mně došlo, co mi tu celou dobu uniká. Celá jsem zkoprněla, neschopná slova. Vzpomněla jsem si na to ráno, kdy mi zavolala Alice komplet vyděšená, co se mnou je. Tenkrát se mě zeptala, jestli tam nemám nějakého vlkodlaka jakoby žertem. Teď mi ale došlo, že on nebyl tam se mnou, ale stal se součástí mé budoucnosti. Alice v té době už rozhodnutí Volturiových o naší návštěvě nesledovala, jelikož ve svatebním oznámení byla skryta zpráva, že dojde k mé přeměně a to je uklidnilo. V tu dobu už mohla vědět, že Volturiovi mě chtějí více poznat a dorazit na opožděnou svatební hostinu.
Musela jsem sebrat odvahu, než jsem byla schopná zeptat se jí na to, jelikož by mi rozhodně nemusela říct pravdu.
„Alice, když Volturiovým došlo svatební oznámení, byli uklidněni natolik, aby se sem v dohledné době nechystali, že ano?“ zeptala jsem se opatrně.
„Ano, to byli, ale nechápu, co to má co společného s tebou.“
„Takže jejich další rozhodnutí jsi už nesledovala, nebo ano?“
„Ne, nesledovala jsem je v tu dobu vůbec,“ odpověděla na mou otázku a tvářila se nejistě, jelikož ještě nechápala, kam tím mířím.
Když je nesledovala, bylo jasné, že jí tohle mohlo uniknout. Tudíž nemohla vidět moje rozhodnutí se stát bytostí nesmrtelnou, vzdát se své smrtelnosti, jelikož to bylo spjato přímo s jejich návštěvou. Teď do toho přesně zapadli vlkodlaci, už vím, proč moje budoucnost zmizela.
„Alice, už asi vím, co se bude dít.“ Na chvilku jsem se odmlčela, abych to domyslela do důsledků.
„Bello, povídej, nenapínej mě.“ Zatvářila se zoufale.
„S tím vlkodlakem jsi měla tenkrát pravdu. To, že mě nevidíš, skutečně způsobili oni.“ Nechala jsem ji chvilku, aby pochopila, kam tím mířím, ale ona se stále tvářila, jako že nechápe. Ještě jí to nedošlo. „Tím, že jsi neviděla příchod Volturiových, jsi ani nemohla vidět moje rozhodnutí stát se okamžitě nesmrtelnou, jelikož to bylo spjato přímo s tím, jak přišel ten dopis. Ty jsi neviděla rozhodnutí, ty jsi viděla pouze jeho důsledek.“
„Bello, ty myslíš, že...“ Svoji myšlenku nechala vyznít do prázdna.
„Ano, přesně to myslím. Vysvětlovalo by to všechno, co nám doteď utíkalo.“ A zatvářila jsem se na ni vítězně jako posledně, když jsem zjistila, že za těmi novorozenými stojí Victorie.
„Možná máš pravdu, vysvětlovalo by to rozhodně to, proč tě nevidím. I důvod by byl.“ Pak se chvilku zamyslela. „To by ale znamenalo, že budeme potřebovat pomoct. Hned, jak se vrátí Carlisle, všechno mu vysvětlíme a uvidíme, co provedeme dál.“
Na jednu stranu jsem byla ráda, že mi Alice řekla, že Volturiovi nesledovala, jelikož nás to posunulo dál. Jsem ráda, že vím, co se stane. Na druhou stranu jsem ale smutná, protože se mi nelíbí, jak má všechno skončit.
Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Moonlight - 3. kapitola - Alicino tajemství:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!