Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight 4. kapitola Přátelé

31.08.2010 (12:30) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 889×

4. Přátelé

Pokud jsme se nemýlili, měl můj život skončit rukou, od které bych to nečekala. Dřív jsem toužila navštívit naposled Jacoba, ale už nechci. Teď bylo nejdůležitější postarat se o bezpečnost všech.

Jakmile se Carlisle vrátil, řekly jsme mu s Alicí, na co jsme přišly.

„Jste si tím stoprocentně jisté?“ ptal se nás, jelikož nevěřil tak prudké reakci.

„Naprosto,“ odpověděly jsme unisimo.

„To by ale znamenalo odklad tvé proměny. Nemůžeme si dovolit, abychom uvrhli Volturiovi do nebezpečí, povolali by sem celou gardu, která by byla nedaleko.“ Potom se ale zamyslel. „Na druhou stranu by ale šli po nás, pokud bys byla člověk.“ Zatvářil se bolestně, jelikož nevěděl, jak dál.

„Co tedy navrhuješ, Carlisle?“ zeptala jsem se ho v naději, že bude stále pro, abych při jejich návštěvě byla jednou z nich.

„Alice?“ obrátil pohled na ni v naději, že mu ulehčí rozhodování tím, že řekne dopady tohoto rozhodnutí.

„Žádná naděje. Pokud Bellu proměníme, nastane to, co jsme ti řekli. Pokud ji neproměníme, Volturiovi si prosadí svou a využijí toho k likvidaci Belly a zabijí ji sami. Není šance, že by to Bella přežila, alespoň ne jako člověk.“ Opatrně se na mě podívala, ale já ve skutečnosti nikdy neuvažovala, že z tohoto života vyváznu jako člověk.

Vždycky jsem viděla společné „my“ v jeho světě. Ve svém jsem byla vždycky tak zranitelná, slabá. V jeho jsem čelila všem možným nebezpečím, ale nikdy jsem neměla takovou oporu ve svých přátelích, nebyla tolik odhodlaná bojovat za svůj život. Svět mýtů už nebyl jen jeho, byl už i můj. Jsem rozhodnutá pro tenhle život, teď už zbývá jen ho začít žít, i když to bude znamenat další boj o přežití.

„V tom případě,“ začal znovu mluvit Carlisle, „dodržíme poslední plán. Pokud Bellu nepromění do neděle Edward, udělám to sám. Nebudeme bojovat s Volturiovými a s vlkodlaky se pokusíme vyjednat výjimku ze smlouvy, nechci ji lehkovážně porušit.“

To bylo to, na co jsem čekala. Stanu se součástí jejich světa, světa, do kterého patřím, i když nejsem jeho součástí. V tom světě jsem normální, tady jsem zapadlá ve stínech svých přátel. Srdce mi radostně zaplesalo a na druhou stranu posmutnělo. Rozhodnutí bylo jednoznačné. Budu muset čelit dalšímu nebezpečí, uvádět rodinu do problémů.

„Děkuji, Carlisle. Už se těším, až to bude za námi. Jsem ráda, že se snažíš dodržet slovo, které jsi dal.“ A usmála jsem se na něj. „Alice, mohla bys mi říct jednu věc?“

„Co bys chtěla vědět?“ Zatvářila se velmi ochotně.

„Promění mě Edward sám, nebo to udělá Carlisle?“ zeptala jsem se a moc si přála, aby to byl Edward, i když jsem v to nedoufala, jelikož jsem znala jeho postoj k téhle záležitosti. Odmítal zmařit mi život proměnou, sebrat mi duši.

„Nech se překvapit. Všechno jsem ti už řekla, alespoň jednu věc si nechám pro sebe.“ A zasmála se.

Hodila jsem po ní nenávistivý pohled, ale na jednu stranu jsem chápala, že si mě chce vychutnat, když jsem odhalila tajemství, které ani sama nedokázala rozlousknout, přestože vidí do budoucnosti. Tohle ale věděla přesně a přesto mě nechá čtyři dny trpět nejistotou, kdo mě nakonec promění.

„Zítra si promluvím se Samem a pro jistotu zavolám Tanye, aby k nám přijeli na návštěvu, určitě nás zase rádi uvidí.“

Při zvuku jejího jména jsem trochu znervózněla. Neviděla jsem je od svatby, ale zrovna moc jsem si ji taky neoblíbila, jelikož dřív jela po mém Edwardovi a já ji svým vzhledem nesahala ani po kotníky, ale to nikomu tady.

Další den ráno Carlisle zavolal Tanye a vysvětlil jí situaci. Byla ráda, že se situace vyvinula tímto směrem, jelikož to znamenalo povolení pro Irinu k pomstě jejího druha Laurenta, kterého zabili, když chtěl zabít mě.  Rodina se dá znova dohromady.

Tanya okamžitě přislíbila účast a společně se svojí rodinou se zítra vydá na cestu k nám, kde bude čekat na ten katalyzátor, který všechno začne, kde bude bojovat za moji rodinu, zatímco já budu stravovaná plameny.

Potom Carlisle zavolal Samovi a domluvil se s ním na setkání v rezervaci za přítomnosti starších. Má proběhnout zítra a Carlisle tam oficiálně požádá o výjimku ze smlouvy. Edward tomuto kroku moc naději nedával a Alice to stvrzovala tím, že mě stále neviděla, což znamenalo, že nenastane žádná změna v jejich plánu.

Litovala jsem toho, že to má takto dopadnout, ale na druhou stranu jsem nikdy nelitovala, že jsem si tohle zvolila. Nebudu sama, budu mít přátele a rodinku, která se za mě postaví, dodá mi sílu překonat další nebezpečí, do kterého se opět dostanu díky svým rozhodnutím. Nikdy jsem nebyla v bezpečí, a dokud budu člověk, nikdy v bezpečí nebudu. Už nikdy nebudu tak lidsky slabá, už nikdy nebudu muset čelit rozhodnutí mezi lidmi, které mám ráda. Jednoho už mám na doživotí a druhý mě za pár dní bude k smrti nenávidět a já za to, co provede, jeho taky.

Edward byl celou dobu nějaký skleslý, ani za mák se mu nelíbila představa bojovat s nimi. Během těch všech bojů se rodiny docela spřátelily. Na druhou stranu to ale bylo řešení, proti Volturiovým bychom byli všichni ztraceni.

„Edwarde, nepůjdeme ještě naposled na louku?“ zeptala jsem se ho ve čtvrtek kolem poledne.

„Jestli chceš, ale nejdéle ve čtyři musíme být doma. Máme jet s Carlislem do rezervace.“

„Neboj, to stihneme.“ Usmála jsem se na něj svým úsměvem, který má tak rád. „Když teda hnedka poběžíš.“ Zasmál se se mnou a vydal se tou známou cestou na naši louku.

Byla jsem tak ráda, když jsem mu zase seděla na zádech a nechávala si vát vítr ve vlasech. Měla jsem ráda, když mě takhle bral na výlety. Jen my dva. Ovinula jsem mu paže kolem krku a začala ho při běhu líbat, jelikož jemu to žádné potíže nedělalo. Po pár minutách jsme doběhli na mýtinu a lehli si tam do měkké trávy do samého středu prostoru. Chytla jsem ho za ruku a začala s ním mluvit o tom, co jsem doma nechtěla řešit.

„Edwarde, prosím, nenapínej mě už. Řekni mi, jestli mě proměníš sám. Moc bych si přála, abys to udělal ty.“

„Moje stanovisko znáš. A proč tak chceš, abych to udělal já? U nás by tě mohl proměnit každý.“ Pokoušel se dělat, že o mé domluvě s Carlislem neví.

„To by sice mohl, ale důvod je někde jinde. Pamatuješ, když jsi mě žádal o ruku?“ snažila jsem se ho dovést k myšlence, kterou měl kdysi sám, k jeho přání.

„Ano, pamatuju. Ale co konkrétního myslíš?“

„Tenkrát jsi mi řekl, měl jsi přání, abych tě nechala k sobě se připoutat nejvíc, jak jen je to lidsky možné. V našem případě to ale není pouze svatba.“ A zatvářila jsem se, jako kdybych prozradila moc. Po chvilce mlčení, jsem ale byla nucena pokračovat: „V našem případě to jde mnohem lépe. Nemusíš se ke mně připoutat pouze cárem papíru, můžeš se ke mně připoutat i jinak. Například svým jedem, jeden jed kolující v obou tělech. Dvě části přesně zapadající do sebe nejen tvarem, ale i konzistencí.“

„Tak o to jde? Celou tu dobu na mě naléháš jen proto, aby ti v žilách koloval stejný jed, který v nich koluje mně? Můj jed?“ Najednou neskrýval úsměv. „O to ti celou tu dobu šlo? To jsme si to mohli dost ulehčit.“

„Jak to myslíš? Hodláš mě snad sám kousnout?“

„Bello, jsme v jednadvacátém století. Tebe nikdo nekousne.“ Zatvářila jsem se nechápavě, zvláště když z kapsy vytáhl malou skleněnou zkumavku s něčím, co uvnitř zářilo.

„Co to je?“ zeptala jsem se ho.

„To je zkumavka s mým jedem. Nehodlám ti zanechat jizvu.“ A znovu se usmál svým pokřiveným úsměvem. „Vyhrála jsi, lásko, bude to můj jed, který ti bude kolovat v žilách, proměním tě sám.“

„Děkuju,“ zašeptala jsem a začala ho vášnivě znovu líbat. „Já věděla, že to pro mě uděláš.“ Znova jsem mu skočila kolem krku a děkovala tomu, že Alice nemůže vidět momentálně moji budoucnost, jelikož je spjatá s vlkodlaky a navázala na to, kde jsme s Edwardem na ostrově skončili, protože tohle byla asi poslední příležitost užít si spolu, než se ze mě stane nesmrtelná upírka.

Prsty jsem mu zajela do vlasů a nepřestávala ho líbat a mezi nadechnutími opakovat ty dvě slova, která se tam jediná vešla: „Miluji tě.“ On pak neztrácel čas a pokračoval se svými po mém krku a rukama mi začínal sundávat tričko. Od té doby na ostrově se jeho ovládání zlepšilo a my si to teď užívali ještě víc než tam, i když jsem pochybovala, že je to možné.

Ani já jsem nezahálela a začala rozepínat jeho knoflíčky hezky jeden po druhém, ale nešlo mi to moc rychle, proto jsem uvítala jeho pomoc, když jednou jemně trhl a všechny knoflíky urval. Tím mi odhalil jeho dokonale vypracovanou hruď. Jemně jsem košili posunula a nechala ji sklouznout po jeho rukách a jeho kůže v ten okamžik začala zářit. I když jsem ho tak viděla už mnohokrát, znova se mi podlamovala kolena. U kalhot jsem byla úspěšnější. Rozepnula jsem knoflík, sundala mu je a nechala ho udělat to samé s mými. Zase jsme se líbali a Edward nás opatrně znova pokládal na zem.

Po chvilce se ode mne poodtáhl a naše těla se znova spojila. Skládačka do sebe znovu zapadla a my si užívali chvilky rozkoše strávené spolu o samotě. Stále byl opatrný, vzhledem k tomu, že jsem ještě člověk, ale už byl odvážnější, nebál se tolik. Sehrávala jsem své pohyby s jeho a vychutnávala si pocit, který jsem s ním znala jen já. Po chvíli se veškeré teplo v těle začalo soustřeďovat do toho jednoho bodu a Edward mě znovu nutil se nadechnout. Můj dech se zrychloval a já se po chvilce topila ve slasti, kterou mě naplnil tak jako vždycky.

Předchozí Shrnutí Následující

Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight 4. kapitola Přátelé: