Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - 2. kapitola - Plány na záchranu

19.08.2010 (07:45) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 742×

2. Plány na záchranu

Pro Alici byl příchod Volturiových zcela jasný. Viděla je přicházet a dokázala předpovědět i přesné datum. Otázkou ale stále zůstávalo, co se mnou.

Kdybych Alici zmizela z vizí jen proto, že by měla proběhnout moje proměna, viděla by ale dále upírku, nebo snad ne? Tato možnost byla mimo. Rozhodně bych se jí jen tak neztratila. Ale kdybych zemřela, to by byla jiná. Volturiovi ale psali, že nemají zájem nikoho zde zabít, že se jedná pouze o návštěvu, čemuž nasvědčovaly i Aliciny vize.

Tak co se se mnou stane?

Moje nálada se neustále zhoršovala s tím, jak se přibližoval den, kdy měla naše návštěva přijít. Byla jsem naštvaná na Edwarda, že neustále odmítá mě proměnit, i když by to měla být cesta k záchraně celé naší rodiny.

„Slíbil jsi mi to, když si tě vezmu. Já svoji část dohody dodržela, proč ty odmítáš splnit tu svoji?“ snažila jsem se každý den domoci svého, ale vždy to skončilo stejně.

„Ne teď, Bello, víš, že sem kvůli tomu nejdou. Pořád máme ještě čas,“ chlácholil mě, i když tomu zjevně sám nevěřil. Měli jsme všechno jen ne čas.

„Edwarde, já to tak chci. Až přijdou, chci být jednou z vás. Stát po tvém boku, nebát se toho, že odsoudím naši rodinu k záhubě.“ Těžce jsem polkla knedlík, který se mi v krku udělal a pokračovala: „Chci být jako ty. Navždy. Chci, aby viděli moje žhnoucí červené oči novorozené upírky, která vždy bude stát při tobě, jak ti to slíbila. Chci jim dát ten důkaz, po kterém tak touží, a chci to hned, když je k tomu příležitost, abych se dál nemusela skrývat a později plánovat svoji cestu do Volterry, aby poznali na vlastní oči, že jsem nesmrtelná.“ Nevěděla jsem, jak víc ho už přesvědčit a viděla, že tohle je pro něj značně nedostačující a pokud nepřitvrdím, nikdy se toho nedomůžu. „Edwarde, pokud jim to nebudu moci dokázat teď, potom mě tedy pustíš do Itálie samotnou, abych jím sama ukázala, že naše rodina dodržela slovo, které dala. Vyber si.“ A snažila se nahodit tvář pokerového hráče.

Na první pohled bylo znát, že je mu proti srsti pustit mě tam samotnou, a tudíž jsem dokázala získat navrch. Zděšení, že by mě tam nechal jet, bylo silnější, než jeho odhodlání neproměnit mě, dokud to vše nebude za námi.

„Promluvíme si o tom později, musím se poradit s Carlisleem.“ To byl první úspěch, přinutila jsem ho zapochybovat o jeho rozhodnutí a dala mu motivaci ho změnit. Mělo to lepší účinek, než bych čekala. Přeci jen nejspíše konečně dosáhnu svého.

Čas ale dál ubíhal a Edward se k ničemu neměl. Byl na řadě plán B, zeptat se přímo Carlislea. Sice to byl z mé strany podraz, ale podle mě stál za to, abych zachránila svoji rodinu před zkázou. Musela jsem ale počkat na vhodnou chvíli, kdy Edward nebude doma.

„Carlisle, mluvil s tebou Edward o mé přeměně?“ zeptala jsem se ho, když konečně odjel lovit. Do jejich příchodu zbývaly dva týdny.

„Ano, mluvil,“ začal ze sebe soukat, pravděpodobně tušil, kam tím mířím, jelikož u nás se o ničem jiném prakticky nemluvilo. „Nechce se mu do toho v tomhle časovém presu a má obavy, aby tím nedráždil Volturiovi, když psali, že toto je nyní nezajímá. Chtěl pomoct a já mu ji slíbil, ale na jeho rozhodnutí se tím nic nemění. Stále chce počkat až po jejich odchodu.“

„A tvůj názor na to?“

„Respektuji jeho přání, osobně si ale myslím, že by bylo rozumější ti vyhovět. Alespoň by na nás nic neměli.“

„Přesně tak jsem to myslela, ale Edward si stále stojí na svém. Carlisle,“ na chvilku jsem se odmlčela a podívala se mu do očí, „byl bys ochotný udělat to sám?“

„Bello, já nevím.“ Bylo na něm vidět, že je na rozpacích. „Byl by to podraz, ale na druhou stranu by nám moc pomohl. Kdyby záleželo pouze na mně, byla bys už jedna z nás, ale bohužel to na mně nezáleží, jsem jen součást této rodiny a nemůžu rozhodnout za ni jako za celek.“ Pak se na chvilku odmlčel. „Rád bych ti vyhověl, ale setkal bych se s odsouzením některých členů naší rodiny.“

„Ano, Carlisle, já to chápu. Vím, jak ti záleží na rodině a aby v ní nebyly rozpory. Zkusím se zeptat někoho jiného. Děkuju.“ A chystala jsem se odejít.

„Bello, počkej. Nech to na Edwardovi. Dej mu čas se na to připravit a já ti slibuju, že když tě nepromění během tohoto týdne, udělám to sám. Máš mé slovo, ale dej mu šanci. Bojí se toho, protože nikdy se nepokoušel nikoho proměnit, bojí se, že nebude schopen přestat a že ti ublíží. Dej mu ještě tento týden, o víc nežádám, a pokud se nic nezmění, splním svoje slovo.“

„Dobře, týden, ale déle čekat nebudu, i kdybych o to měla požádat někoho jiného.“

Tím naše konverzace skončila, já se vrátila ke svému notebooku a šla odepsat mamince, která mi psala celá zvědavá, kde jsme na svatební cestě a jaké to tam je. Nechtěla jsem ji ničím vyděsit, proto jsem trochu lhala a napsala, že jsme ještě stále tam a máme se skvěle. Připojila pozdrav od Edwarda jako obvykle, a dala odeslat. Pokud brzy neodpoví, bude toto poslední e-mail, který jí pošlu jako smrtelník.

Přemýšlela jsem, co bychom ještě mohli podniknout během těch pár dní, které mi jako člověku zbývaly. Setkání s kamarády nebo i tátou nepřipadalo v úvahu. Jen jeden člověk směl vědět o mém návratu, i když před ním nesmělo padnout jediné slovo o naší nečekané návštěvě a o tom, co se se mnou během jednoho týdne stane, jelikož stále by to znamenalo vypuknutí války mezi našimi rodinami.

Jacob byl jediná možnost na setkání s někým jiným krom mé vlastní nesmrtelné rodiny. Musela jsem ale počkat, než Edward znovu odejde s rodinou na lov. Podle dohody jsem měla ještě týden čekat. Jacob byl ale pár dní mimo rezervaci, jako vlk se vrátil do lesa a já stále nevěděla, jestli už je zpátky. Nezbývalo, než mu zavolat, abych to zjistila.

Rozhodla jsem se, že mu zavolám. Telefon vyzváněl na Jacoba nečekaně dlouho, než ho zvedl jeho otec. „Ahoj, Bello. Jak se máš?“

„Dobrý den, Billy. Mám se dobře, je doma Jacob?“ zeptala jsem se nejistě.

Billy chvilku váhal s odpovědí, ale nakonec mi řekl to, co jsem si myslela. „Je doma, ale teď jsou se Samem někde v lese. Až se vrátí, řeknu mu, aby ti zavolal.“ Takže si znovu budeme hrát na schovávanou, než nám opět vyprší čas a Jacobova možnost naposled mě uvidětm se nesmrskne do pár hodin.

„Budu čekat na zavolání. Na shledanou, Billy.“ A zavěsila jsem.

Trávila jsem čas s rodinou a snažila se okoukat jejich zvyky ve hře na lidi pro lidi. Všímala jsem si, jak přehazují nohy přes nohy, nestojí na jednom místě, pročechrávají si vlasy a mrkají, když jsem s nimi. (Člověk mezi upíry.) Za chvilku už to měly být i moje zvyky, které budu muset trénovat, než se setkám s někým „z venku“. Musela jsem si být jistá, že potom nikdo nepozná ani náznakem, že nejsem obyčejný člověk, že jsem něčím jiná. Každým dnem jsem čekala, kdy mi můj nejlepší přítel zavolá, ale neustále se neozýval a já nevěděla proč.

Nevím, jestli si chtěl držet odstup, jelikož už za chvilku ze mě bude upíří manželka jeho věčného rivala Edwarda Cullena, nebo proto, že jsem ho zradila, že sázel na to, že když se Edward vrátí, budu ho, po tom co odešel, nenávidět víc než on. Na to spoléhal, ale během té noci v Itálii z nás zase byli přátelé a po pár měsících dokonce snoubenci. To pro něho byla zrada.

Nezavolal a mně to už bylo stejně jedno. Během čtyř dní budu jeho věčný nepřítel a on mě bude nenávidět stejně jako Edwarda. Měl šanci se se mnou rozloučit a nechal ji jít, ať se s tím vyrovná, jak chce. Ale na druhou stranu jsem chtěla na chvilku vypadnout z domu z dosahu Alice, kterou jsem neustále otravovala, abych zjistila, co se mi stane, jak zemře, proč jsem jí zmizela ve vizích. Měla mě už plné zuby, ale neustále to snášela znovu a znovu, ale odmítala pustit nějakou další informaci. Nevím, jestli to opravdu nevěděla, nebo jen tvrdila, že neví, ale odmítala mi cokoliv říct, hlavně když byl na blízku Edward. Ten ale zítra odjížděl na další loveckou výpravu a já měla tentokráte zůstat s Alicí, snad budu úspěšnější a tentokráte se něco dozvím.

Předchozí Shrnutí Následující

Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - 2. kapitola - Plány na záchranu: