Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moondance - 5. díl + Epilog

10.01.2010 (13:00) • Ishka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1133×

HUDBA

„Do kina, do kina, jde se do kina, Jane dělej.“

Jakmile jsem uslyšela Emmův netrpělivý výkřik, nechala jsem zvláštně vyčuhující tričko pod mou bundu tak a seběhla po schodech.
Dole už čekali Cullenovi a Jacob, všichni v džínech a bundách.
Jacob držel Nessi kolem pasu a bořil ji obličej do vlasů, Nessi se tomu smála.
Edward k sobě mačkal Bellu tak, že kdyby byla ještě člověk asi by už nedýchala.
Jasper držel Alici nesměle za ruku, přesto jsem radši sklouzla pohledem k ostatním, přišlo mi to jako moc intimní chvilka na to, abych si je prohlížela.
Rose, dokonale nalíčená a učesaná, se tiskla k Emmettovi a široce se umívala.
Carlisle a Esme vypadali jako novomanželé.

„Můžeme vyrazit,“ zavelela jsme a zamířila s úsměvem k východu.

V kině zrovna promítali Harryho Pottera 6. , právě na toho jsme měli namířeno.
Carlisle vyzvedl a zaplatil obědnané lístky.
Esme a Emm skočili pro zbytečný popcorn a pak už jsme se mohli vydat do sálu.
Vedle nás seděli velice příjemně vyhlížející lidé.

„Dámy a pánové, vypněte si prosím mobilní telefony,“ řekl hlas z plátna.

Film začal, nebyl tak dobrý jako knížka, kterou jsem četla snad tisíckrát.
V nejlepším přišla samozřejmě přestávka, tak jsem si zašla s ostatními osobami něžného pohlaví, zkontrolovat make-up.
Pánové si neodpustili poznámky typu:
„No jo no, ženský.“ a „Make-up vám stejně nepomůže.“

Do sálu jsme se vrátili trochu pozdě, ale přece.
A pak se to stalo.
Zrovna když Harry vysvětloval Křiklanovi, jak moc potřebuje jeho vzpomínky, slečna vedle mě si rozřízla prst o okraj krabice s popcornem.
Alice s Jasperem hned vyšli na chodbu, já šla pro jistotu s nimi.
Vyšla jsem před kino, a zaběhla do blízké uličky, abych měla chvilku na ovládnutí svých pudů.
Chvilku mi to sice trvalo, ale nakonec jsem se ovládla a vydala se zpátky ke kinu.
Najednou vedle mě, sebou sekla nějaká žena na vysokých podpatcích.
Z hlavy ji vytryskl úzký pramínek krve.
Ovládli mě pudy. Rychle jsem ji zatáhla do opuštěné uličky a tam jí vysála do poslední kapičky.
Když její sladká krev procházela mými ústy, vůbec jsem se nemohla ovládnout. Až když jsem před sebou spatřila její mrtvolu začala jsem všechno vidět zase jasně.
Byla mrtvá a mohla jsem za to já, já hnusná, bezbožná, zlá, nelidská stvůra.
Rychle jsem se vydala ke svému porshátku a vyrazila “domů“.
Nic jsem s sebou nebrala, jen jsem nechala na svoji posteli vzkaz.

Omlouvám se.
Můžu za to, že je mrtvá a já nedokážu být s vámi, když jsem zrůda.
Jane

Pak jsem znovu nasedla do auta a přímo na letiště, let do Itálie.
Netrval dlouho a já jsem ze sebe mohla brzo sundat všechny zbytečné oblečky.
Cestu do Volltery jsem uběhla za pár hodin.
Když jsem vyšla na náměstí, někde na okraji jsem potkala jednoho ze stráží. Když si mě nevšímal, chytla jsem ho za ruku a odhodila ji za sebe.
Otočil se na mě, a když si všiml kdo jsem jemně zapískal na strážného opodál a spolu s ním mě odvedl do nejbližšího podzemního vchodu. Nevzpouzela jsem se, právě tohle jsem chtěla.
Vedli mě chladnou, temnou chodbou přímo k Arovi.
Tvářili si přitom, jakoby vyhráli milión dolarů.

„Aro říkal, že se připlazíš žebrat zpátky o místo v gardě,“ zasmál se jeden, podle hlasu Vincent.
„Zase si špehoval za dveřmi Vinci?“ zeptala jsem se jízlivě a vysmekla mu svoji ruku. Ale šla jsem za ním pokojně dál.
„Víš, Jane, když jsi zdrhla, stavil se tady Artush, prý s tebou měl trochu nepříjemný rozhovor… “
„Myslíš, jak jsem mu utrhla obě ruce?“
„Ano, máš skvělou paměť, o to mi ale nejde, mě jde o tvou schopnost, prý ji už nemáš.“

Chvíli jsem přemýšlela a pak si vzpomněla na tu mladou ženu.

„Tak to vám kecal.“
„Opravdu? Můžeme to zkusit. Do toho, krásko.“

Jakmile to řekl, válel se v křečích na zemi.

„Stačí?“
„Skvěle, nádhera.“

Dál jsme šli mlčky.
Pak jsem konečně uviděla známé dveře. Prošli jsme jimi.
Nic se nezměnilo. Heidy zrovna přiváděla potravu… totiž návštěvníky.
Skryli jsme se ve výklenku a počkali, až projdou. Najednou se začali ozývat výkřiky. Když utichli vešli jsme do sálu kde Aro, trůnil.

„Vidíš, Jane. Říkal jsem, že budeš chtít zpátky.“
„Nejdu prosit o místo v gardě.“
„A co tedy?“

Dlouze se mi podíval svými rudýma očima, do těch mých, stejně rudých.

„Artush nám o tobě přinesl spoustu zpráv, Jane“
„Ano, vím, přesto nejsou všechny pravdivé.“
„Ano? Takže ty jsi neztratila svou moc?“
„Zeptej se Vincenta, ten ti potvrdí, že má moc je ve skvělém stavu.“
„Je to tak, Vinci?“

Vincent přikývl a Aro mi znovu koukl do očí.

„Takže jdeš žádat o smrt?“
„Ano, nechci dál žít jako zabijácká stvůra.“
„Nebudu ti říkat, Jane, že tě chápu, protože tě nechápu, ani ti to nebudu rozmlouvat. Udělám, jak si přeješ, protože stejně, slaboch jako ty si nic jiného nezaslouží. Nějaké poslední přání.“
„Jediné, pane. Pošlete můj prach v urničce Cullenovým.“
„Těm hlupákům? Ale jak chceš. Stane se tak.“

Pak ke mně přistoupil, chytl mě za hlavu a věnoval mi poslední pohled.

Epilog

„Vítám tě, Rosalie,“ ozval se Aro svým moudrým hlasem. „Co tě přivádí?“
„Nebyla tady někdy v poslední době Jane?“ řekla dívka co nejméně zaujatým hlasem.
„Ano byla můžeš ji vidět jestli chceš.“
„Ano to chci,“ vykřikla a už se nesnažila mluvit klidně.
„Tvé přání je našim rozkazem,“ promluvil znovu vysoký upír a přistoupil ke krásně stavěné blondýnce.
„To má celá vaše hloupá rodina za to, že se Jane kvůli vám nechala zabít.“ zavrčel na ni.

Najednou se k ní vrhly i ostatní upíři a než se stačila vzpamatovat, její život skončil.

Do Cullenovic domu přišel balík. Když jej otevřeli nalezli v něm dvě urničky a u nich cedulku.

„Jste slabí, proto ony zaplatily životem“

Tak to je konec povídky Moondance. Děkuju všem kdo ji četli, moc si toho cením. Budu ráda když budete číst i další mou tvorbu.

Prosím ještě o závěrečnou kritiku nebo pochvalu, moc by mi to u dalších povídek pomohlo.

← SHRNUTÍ

Autor: Ishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moondance - 5. díl + Epilog: