Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moondance - 3. díl

08.01.2010 (08:15) • Ishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1197×

HUDBA

Ležela jsem sama v lese. Koukala jsem na ocelově šedé nebe a přemýšlela. Přemýšlela o Alekovi. Jestli mu chybím, jestli se zlobí za to, co jsem provedla Arovi a jestli se stále cítí jako můj bratr.
Stýskalo se mi po něm, vlastně se mi stýskalo po všech ve Volteře. Věděla jsem však, že šance je navštívit je naprosto nulová.

„Jsi v pořádku?“ ozval se nade mnou Rosaliin hlas.
„Ano, děkuju,“ odpověděla jsem monotónně a zvedla se ze země.
„Carlisle chce s tebou mluvit,“ řekla velice přátelským hlasem, který by do ní nikdo nikdy neřekl.
„Díky, hned jsem tam.“

Uběhla jsem pár metru a rovnou vyskočila oknem do Carlislovy pracovny.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se a uklonila se.
„Neklaněj se Jane. Zapomnělas, že tady nejsi ve Volteře. My jsme si rovni.“
„Jistě. Děkuju.“
„Posaď se prosím.“

Usmíval se na mě, jeho úsměv byl jako pohlazení pro moji bolavou duši. Cítila jsem najednou tak dobře, spokojeně, a kdyby to šlo, asi bych i usnula.

„Tak o co se jedná?“ zeptala jsem se, pohled stále upřených do jeho krásných očí.
„Jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku. Od té doby, co se tady objevil, Aro,“ – při vyslovení jeho jméno jsem se zachvěla a svraštila obličej- „promiň, vadí ti nějak, když vyslovuji jeho jméno?“
„Ani ne, jen… nevím proč jsem to udělala."
„Prostě jsi nějaká zamlklejší.“
„Nic mi není, jen se mi stýská po mém bratrovi.“
„Po Alekovi?“
„Ano, nebyl to pro mě jen bratr, byl to pro mě i nejlepší přítel. Říkali jsme si úplně všecko.“
„Je mi to líto a mimochodem, přišly ty šaty.“
„Vážně? Totiž… super. Jdu to říct holkám.“

Jenže než jsem vůbec stačila vstát ze židle, těsně vedle mě dopadl kámen. Nijak velký, ale vypadal velice ostrý. Vzala jsem ho a vyklonila se z okna.

„Co tady děláš!? Stále hledáš domov?!“ zakřičela jsem na upíra pod okny.
„Tak je to pravda. Slavná Jane opustila Volteru. Už jsi moc zbabělá na zabíjení lidí, viď?“ odpověděl mi drsným tónem.
„Sám si zbabělý, ubožáku.“

Rychle jsem zalezla zpátky do Carlislovy pracovny, abych uhnula před dalším kamenem.

„Kdo to je Jane?“ uslyšela jsem za sebou Carlisla.
„Nikdo neví, jak se vlastně jmenuje, říká si Artush.“
„A co tady chce?“
„Posmívat se.“

Pak jsem v rychlosti vyskočila z okna a dopadla jsem přesně na Artushe. Seděla jsem mu
na hrudníku, tak aby se nemohl pohnout.

„Tak teď mi řekni, co chceš!“
„Jen jsem se chtěl přesvědčit, o tom co říkala Heidy.“
„Zase si otravoval ve Volteře?“
„Byl jsem navštívit Heidy a ona mi jen tak navrhla, ať to zkusím znovu. Prý za tebe hledají náhradu.“

Najednou, jakoby ve mně něco vybouchlo, chytla jsem jeho ruku, prudce trhla a zahodila ji daleko do křoví.

„To nebylo zdvořilý, Jane. Co by tomu řekli vegani?“
„Sklapni.“
„Ale no tak, nebuď zlá, jako tehdy.“
„Myslíš, jak ses mi snažil dělat návrhy a pak ses půl hodiny válel v křečích po podlaze?“
„Přesně to myslím, máš skvělou paměť, krásko.“
„Neříkej mi krásko.“
„Proč ne, krásko?“
„Nehraj si s ohněm, můžeš se spálit.“
„Ale, no tak, krásko.“

Další výbuch v mém hrudníku, další ruka letící do křoví.

„Už přestáváš být zábavná, krásko.“
„Ty taky. Tak co chceš?“
„Aro, řekl, že mě k sobě přijmou, protože jsem zdokonalil svůj talent, ale potřeboval něco zjistit.“
„Jaký talent? Provokovat?“
„Ale, na tohle si nepamatuješ? Dokážu z lidí vysávat život a to pouhým dotykem ruky.“
„A co potřeboval zjistit?“

Najednou mě pomocí nohou převalil pod sebe. Instinktivně jsem si představila Artushe válet se po zemi v křečích. Artush sice spadl na zem vedle mě, ale nejevil žádné známky bolesti.
Zkoušela jsem to znovu, ale stále nic.

„Takže měl, Aro pravdu, ztrácíš svoji schopnost.“
„Tak tohle jsi měl zjistit? Ty sketo, Aro tě stejně jednou zabije, vysávání lidské síly, mu je k ničemu. Jen tě využívá, jsi jenom jeho hloupý posel. TUPČE!!!“
„Alespoň mám nějakou schopnost, víš, Aro si myslí, že jakmile přestaneš pít lidskou krev, začneš ztrácet svou schopnost. A vidím, že je jeho teorie správná. Mocná Jane, je naprosto bezmocná upíří troska. Nula!“
„Sklapni! Já nejsem bezmocná… já jen… “

Artuš vstal a věnoval mi poslední pohled.

„Už se těším, až přilezeš za Arem a budeš prosit!“

Pak odběhl hledat svoje končetiny.
Ale, měl pravdu, byla jsem už skoro bezmocná, byla jsem slabá, byla jsem obyčejný, nenadaný upír.

„To není pravda, Jane!“ ozvalo se za mnou. „Nejsi bezmocná, jsi přece jenom silná upírka.“
„Nelez mi do hlavy!“ zakřičela jsem o otočila jsem se.
„Promiň, pokud ti to vadí, už to neudělám.“
„Ano, vadí mi to už to nedělej.“
„Nemusíš být přece hned zlá, někdo se ti snaží pomoci a ty takhle,“ řekla Bella, která se hrdě postavila vedle Edwarda.
Té se to mluví, má manžela, dceru a schopnost.

← SHRNUTÍ →

Autor: Ishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moondance - 3. díl: