Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje srdce nikdy nebude slepené - 7. kapitola

07.08.2010 (11:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2232×

7. kapitola – Čas je nepřítel člověka, ale upíra?

Byl to Carlisle. Chtěl, abychom přišli dolů. Edward a Carlisle byli dole během mrknutí oka, ale já si to chtěla vychutnat, a tak jsem šla lidskou rychlostí. Našlapoval jsem na každý schod tak opatrně, jako by se měly rozpadnout. V tomhle domě jsem toho tolik prožila, mnoho ztratila a mnoho získala, ale naštěstí pro mě jsem toho spíše víc získala. Získala jsem lásku svého života, rodinu, domov a všechno to, co bylo s Edwardem spojeno. Milovala jsem ho dříve a ani já bych si teď sama nevěřila, kdybych řekla, že ho už nikdy milovat nebudu, ale chce to čas. Čas, kterého jsem měla požehnaně. Když jsem dorazila do obývacího pokoje, tak už na mě všichni čekali.

„Neloudej se, Bello! Teď už nejsi tak nemotorná jako dříve, když jsi byla člověk, tak čeho se bojíš?“ zeptal se mě Emmett a všichni se začali smát. Ach jo, ty jeho vtípky, že už s tím nedá pokoj, ale to by se musel stát zázrak, aby jo. Srazila jsem ho k zemi.

„To máš pravdu, nebojím. Tebe určitě ne,“ řekla jsme a šla k Edwardovi.

„Vítáme tě ve své rodině, Bello, i když ty jsi sem patřila už dříve, ale i tak vítej,“ řekl Carlisle a objal mě.

„Děkuji za přivítání do vaší skvělé rodiny, Carlisle, ale taky děkuji za to, že jste mi dali střechu nad hlavou,“ řekla jsem a ještě dodala, „a to myslím doslova.“ Má rodina se začala smát na celé kolo a já s nimi.

„Taky děkuji Esme a Alice, že to tu tak krásně přestavěly. Vážně, je to moc hezké. Jasperovi, že bude muset snášet naše přelétavé nálady. Rosalie, že vyzařuje svoji vnitřní krásou a že společně s Alice budou ty nejlepší sestry široko pod sluncem. Emmettovi, že jsem mu mohla ukázat, že není nejsilnější v domě.“ Emmett se zamračil.

„Nechal jsem tě vyhrát,“ řekl uraženě.

„To si nemyslím. Porazila jsem tě jak malinu,“ řekla jsem úsměvem.

„To se ti to lehce říká, když jsi novorozená. Vsadím se o cokoliv, že když už nebudeš novorozená, tak mě neporazíš,“ řekl a já jen přikývla.

„Na mě jsi zapomněla,“ řekl Edward a usmál se na mě. Já se k němu jen otočila a zadívala se do jeho očí.

„Ne, Edwarde. Tebe jsem si nechala jako posledního schválně. Přeci si nemyslíš, že na mém seznamu oblíbenosti jsi někde nahoře? Jsi až úplně poslední,“ řekla jsem. Všichni mě probodli pohledem, já to ale dořekla, „jelikož mě štveš, ale já tě díky tomu…“

„Tomu, co?“ zeptal se mě Edward udiveně.

„Miluji,“ řekla jsem a políbila ho na rty. Nevzpíral se. Viděla jsem, jak všem spadnul kámen ze srdce.

„A taky ti děkuji za to, že jsi tak pomalý, a já si mohla vychutnat tu pumu. Byla vážně fantastická,“ řekla jsem a všichni se začali smát. Chtěla jsem ještě něco říci, ale on mě umlčel. Líbal mě tak něžně, jak to jen šlo, a taky opatrně.

„Jak to ale uděláme s pokoji?“ zeptala jsem se ho.

„No…, to je jasné. Budeš bydlet u mě,“ řekl a já se od něho odtáhla.

„Tak to prrrrrrr… já nebudu bydlet u tebe, ty budeš bydlet u mě,“ řekla jsem trošičku naštvaně, pak se do toho ale vložila Alice.

„Stop, ať tohle není vaše první hádka.“

„A bude?“ zeptala jsem se jí.

„Asi ano, pokud…“

„Díky. Ušetřila jsem si to. Nemůžu uvěřit, že jsem tě políbila,“ řekla jsem Edwardovi přímo do tváře.

„A já, že jsem ti pomohl se stěhováním tvých blbých krámů a že jsem se k tomu choval mile,“ řekl a oba jsme vyrazili do svých pokojů. Edward otevřel dveře od svého pokoje a zaplul do pokoje. Práskl dveřmi, ale tak aby to bylo slyšet. Já šla zase do svého, vlezla dovnitř a ještě zakřičela na chodbu.

„Nenávidím tě, Edwarde Cullene,“ vykřikla jsem a pak jsem taky práskla dveřmi. Otevřela jsem okno, ve kterém už byl Edward, a když jsem ho pustila dovnitř, tak jsme si dali pět.

„Sranda musí být. Nemusí tu být Emmett jediný, kdo je vtipný,“ řekla jsem.

„To ano, ale za chvíli za tebou přijde Esme, takže si pusť nějakou muziku. Já to udělal taky.“

„Už vím, co pustím. Love the way you lie od Rihanny a Eminema. Ten refrén je skvělý. Prostě tu stojíš a koukáš, jak hořím, ale to je v pořádku, protože se mi líbí, jak to bolí. Prostě tu stojíš a slyšíš mě brečet, ale to je v pořádku, protože miluji, jak umíš lhát, miluji, jak umíš lhát.,“ zpívala jsem si, dala Cdéčko a ještě dodala, „máme štěstí, že to Alice nevykecala a jela v tom s námi,“ řekla jsem.

„Jenže jedno jsi nehrála, Bello. Ten polibek byl skutečný. Jasper cítil tvoje pocity a já trochu i tvé myšlenky. Nejspíš, když jsi něčím vyrušená, tak se ti odkrývá mysl,“ řekl a já si zakryla obličej.

„Já myslela, že… že… panebože…, já myslela, že to neuslyšíš. Proč jsi nic neřekl?“ zeptala jsem se ho.

„A neslyšet ty krásné myšlenky, co se ti honily hlavou? To jsem si nemohl nechat ujít,“ zašeptal mi do ucha a políbil mé rty.

„Miluji tě, Bello Swanová, a už tě nechci nikdy ztratit… nikdy. Rozumíš?“

„Myslím, že ne,“ řekla jsme a usmála se.

„Tak to se ještě uvidí,“ řekl a svalil mě na postel. Začal mě líbat všude, kde moje kůže byla odkrytá.

„Edwarde…, no, tak… přestaň s tím,“ křičela jsem na něho. Byla jsem zrovna pod ním na své posteli, a když jsem se podívala nahoru, tak jsem uviděla Emmetta, jak se na nás kouká.

„Emmette!“ zakřičela jsem, otevřela střešní okno a vyletěla za Emmettem. Po chvilce jsem ho dohonila a skočila na něho.

„Emmette! Nikomu to neřekneš, je ti to jasné? Nikomu to neříkej!“ řekla jsme mu.

„Ano, má paní,“ řekl.

„Nedělej si ze mě legraci, Emmette!“

„Co tady dělám?“ zeptal se mě.

„Bello, on si nic nepamatuje,“ řekl Edward.

„Cože?“ řekla jsem

6. kapitola - 8. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje srdce nikdy nebude slepené - 7. kapitola: