Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje srdce nikdy nebude slepené - 5. kapitola

21.07.2010 (22:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2222×

5. kapitola – Nákupy od A do Z

Jeli jsme do Seattlu, jelikož tam mě snad nikdo nepozná. Jeli jsme třemi auty. Já jsem jela s Emmettem a Rose v džípu. Edward jel s Alice a Jasperem ve svém volvu a Carlisle a Esme v mercedesu. Všichni zaparkovali před obchodním domem, vystoupili a hnali se do otevřených obchodů. Já jsem ale nechtěla spěchat. Chtěla jsem si to užít. Vzala jsem si košík a hrábla si do zadní kapsy u kalhot, ale neměla jsem žádné drobné. Najednou jsem před sebou uviděla ruku a na ní byla mince. Vzala jsem ji a strčila ji do košíku. Pak jsem vycouvala s košíkem, abych mohla vjet do obchodního centra. Přede mnou byl Edward a usmíval se na mě.

„Nechceš pomoct? Všichni se rozdělili a já nemám komu pomáhat,“ řekl tím svým líbezným hlasem a zase se na mě usmál.

„Dobře. Já ti budu říkat, co máš dávat do košíku a ty to tam prostě dáš. Je ti to jasné?“ Jen přikývl. Nejdřív jsme zamířili k oblečení. Tam byla i Alice s Jasperem.

„Jaspere, jsme tu teprve pět minut a ty už se nudíš?“ zeptala se Alice svého milovaného. Ten jen protočil oči.

„Alice. My tu jsme už sedm minut a třicet sedm a půl vteřiny,“ řekl a já se trochu usmála. Bylo vidět, že ho to vysloveně nebaví.

„Pánové. Myslím si, že tak za hodinku si nás můžete vyzvednout,“ řekla jsem a kluci šli pryč. Jasper si oddychl. Dal Alici pusu a šel pryč i s Edwardem a mým košem.

„Ten koš mi tu nech,“ řekla jsem Edwardovi. Nechal ho tu a už šel za Jasperem.

„Za hodinku, Bello? To nestihnu,“ řekla Alici a trochu znervózněla.

„Zvládneš. Dneska nebudou takové velké nákupy, Alici. Ty si uděláme až o víkendu.“ Všechno, na co jsem narazila, jsem hodila do koše. Vzala jsem si prostě všechno v S, jelikož to byla moje velikost. Alice mi trochu pomáhala. Koupila jsem si asi třicet sedm párů bot, spoustu triček, šatů, džín, doplňků a několik plavek. Abych pravdu řekla, tak to mi všechno koupila Alice ze své kreditky. Já ji ještě vůbec nepoužila. Stihli jsme to jen tak tak. Jasper s Edwardem přišli a bylo vidět, že se dobře bavili. Jasper se políbil s Alice a v tu chvíli jsem se podívala na Edwarda. Vypadal tak zklamaně… byl zklamaný. Záviděl jim jejich lásku. Pak se podíval na mě a já neuhnula pohledem a trošku mu naznačila, že nemá ztrácet naději. Usmál se na mě a vzal můj košík. Naše ruce se dotkly a mnou projelo zamrazení.

„Kolik sis toho nakoupila?“ zeptal se mě Edward, když viděl ten koš celý naplněný. Chtěl to vzít do auta, ale já mu to nedovolila.

„Chci si koupit to auto a už vím jaké. Nemohli bychom jet do té prodejny za rohem, kolem které jsme jeli?“ zeptala jsem se ho. On jen přikývl. Dal všechny věci do svého auta. Já jsem si nasedla a on nastartoval auto. Během jedné minuty jsme byli tam. Edward zamkl auto a šli jsme. Byl tam i Emmett s Rosalie. Když mě Emmett viděl, rozzářil se jak sluníčko na obloze.

„Jaký si koupíš? Jaký si koupíš?“ vykřikoval na celý obchod. Prodavač ke mně přišel.

„Budete si přát?“

„Ano budu. Chtěla bych se zeptat…“ Otočila jsem se směrem k mé rodině, abych jim naznačila, že jsou tu tak trochu přebyteční. Rose si Emmetta odtáhla k nějakým džípům a Edward se šel kouknout na Volva.

„Jestli tu nemáte… Lexus RX 450h,“ řekla jsem. Pán se hned usmál a vedl mě dlouhou chodbou plnou různých aut, až jsme narazili na uličku, kde byla jenom značka Lexus. Dovedl mě k mému novému miláčkovi. Byl v bílé barvě.

„Kolik stojí?“ zeptala jsem se ho a on se trochu se usmál.

„Na to ani nemáte,“ řekl a znovu se usmál tím svým divným úsměvem. Viděla jsem, jak jde Edward, ale já si to chtěla vyřídit sama.

„Jen to zkuste,“ řekla jsem mu a viděla svým periferním viděním, jak se Edward zastavil. Důvěřoval mi.

„$42,110.00,“ řekl a zase se usmál. Já si vyhrabala kreditku a podala mu ji.

„Beru,“ řekla jsem. On si ji vzal a šel k pokladně.

„Edwarde?“ Hned přišel.

„Já neznám pin.“

„Je to tvoje datum narození,“ řekl a já se trochu zarazila.

„Myslíš jako, když jsem se narodila, nebo když jsem byla proměněná,“ řekla jsem a on se zase usmál tím svým krásným úsměvem.

„Když jsi byla proměněná,“ řekl.

„Tak to je tu malý problém. Já si to datum nepamatuji.“

„Ale já ano. Osmého října dva tisíce devět,“ řekl a já se zarazila.

„Jak to… že si to pamatuješ?“

„Je to pro mě nejhorší den v životě, jelikož jsem tě nedokázal zachránit… před…“

„Šššššš… holt se to stalo. Není to tvoje chyba. Dělal si, co jsi uznal za vhodné. Navíc teď se mám líp než dříve,“ řekla jsem mu.

„Ale ztratil jsem tvoji lásku ke mně.“

„To není pravda. Já tě pořád… mám ráda. Neztrácej naději!“ řekla jsem mu a dala mu pusu na tvář. Pak už to šlo všechno jako po másle. Dostala jsem své vysněné autíčko. Edward mi pak dal můj nový… trošku zfalšovaný řidičák a já jela zpátky do centra. Potkala jsem tam Esme. Edward šel pořád se mnou. Nechtěla jsem, aby na mně byl nějak závislý. Chtěla jsem, aby si taky užíval. Tak jsem ho vyhnala pryč. Esme mi podala přístroj, kterým přejedete kód, který je na zboží, pak ten přístroj odevzdáte, oni ho připojí k počítači a dají Vám všechny věci, které jste si tak trochu označkovala. Je to celkem jednoduché. Označkovala jsem si dvě skříně, velký psací stůl, noční stolek, taburet, poličky, tři povlečení, peřiny… a… uviděla jsem Edwarda, který jde ke mně s přístrojem. Označkoval jednu postel.

„Tahle bude naše společná,“ řekl a usmál se.

„To si věříš.“ A utekla mu. Asi jsem ho svedla ze stopy, takže jsem se dál věnovala svým věcem. Označkovala jsem pár lampiček, polštář, klavír, skříň, kde budu mít svou vlastní knihovnu, pár váz, a ještě nějaké další blbosti. Vzpomněla jsem si, že nemám postel. Uviděla jsem, jak Edward odnáší přístroj.

„Vymažte to,“ řekl. Já se ale přiřítila.

„Ne… nemažte to, on si to koupí.“ Mrkla jsem na něho. On se zase rozzářil a koupil ji. Pak jsem vrátila přístroj a potkala Esme. Ta už vše s odvozem zařídila, já jí moc poděkovala a počkala na ni.

„Nemusíme na ni čekat, řekla mi, ať jdeme, že tady stejně bude ještě čekat na Carlislea.“ Šla jsem pak do obchodu s elektronikou a koupila si televizi, IPhone, IPod Touch, pár DVDéček, CDéček, notebooka, tiskárnu, skener, sluchátka a velké reproduktory. Edward se na mě jen se zájmem koukal.

„No co? Když mám hromadu peněz, tak proč si něco nekoupit?“ Edward se začal hlasitě smát, ale až se dozví, že mi to ponese do auta, tak se bude divit, chlapeček. Trošku nadával, ale to mi nevadilo. Pak jsem šla ještě do knihkupectví, zatímco mi Edward všechno dával do auta. Vybrala jsem si spoustu knih, taky papíry do té tiskárny, nějaké propisky, tužky, pastelky, fixy atd. Když jsem skončila, všechno jsem zaplatila a naproti mně šel Edward. Když jsem před něho postavila další košík, začal hlasitě skučet.

„Neskuč, když to všechno odneseš do auta, tak pak dostaneš polibek… a na pusu.“ V tu chvíli byl on i s košíkem pryč. Ach jo, že mě to nenapadlo hned na začátku. Šla jsem ještě do obchodu s barvami, abych si tam koupila pár válečků a barvu. Potkala jsem tam Esme, která mi řekla, že si válečky kupovat nemusím, že jich doma máme dost a že s vybíráním barvy mi pomůže. Vybrala jsem si barvu a ještě nějaké potisky, abych to měla víc zajímavý. Po chvilce mě začalo pálit v krku, a proto jsem Esme řekla, že končím a že musím už dnes na lov. Můj den byl u konce. Dojeli jsme k domu, já otevřela dveře a vydala se na lov… moje rodina samozřejmě se mnou, kromě Esme a Alice. Dneska jsem zažila nákupy od A do Z, které už jistě nikdy nezažiji… možná… usmála se a vydala se za pumou, kterou měl na mušce i Edward. Ha… dostala jsem ji jako první a Edward hlasitě zavrčel.

4.kapitola - 6.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje srdce nikdy nebude slepené - 5. kapitola: