Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje srdce nikdy nebude slepené - 4. kapitola

18.07.2010 (07:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2297×

4. kapitola - Setkání s mou novou rodinkou

„Kdy přijedou Cullenovi?" zeptala jsem se Edwarda.

„Cullenovi? Nejsou to pro tebe nějací cizinci. Jsou to tvoje nová rodina," řekl a já si to hned uvědomila. Tohle byla má nová rodina. Už nikdy neuvidím mámu ani tátu, jelikož bych jim mohla ublížit, a to bych si nikdy neodpustila.

„Já vím. Potřebuji si něco zařídit. Počkej tu na mě. Za chvíli se ti vrátím." A dala mu pusu na tvář. Běžela jsem, ale on mě stejně pronásledoval. Nechtěl mě znovu ztratit a já to chápala. Běžela jsem až k útesu a koukala se, jak mi na tělo bubnují miliony kapek. Začalo pršet, a proto jsem neváhala a vrhla se do moře. Mířila jsem směr Florida. Chtěla jsem ještě vidět maminku. Doplavala jsem na břeh a vynořila se. Písek pod mýma nohama byl měkký. Edward byl stále za mnou. Rychle jsem běžela k nám domů. Sice jsem nevěděla, kde to je, ale po celém městě byl rozprostřen její pach. Když jsem doběhla k jejímu domu. Sledovala jsem, jak chodí po bytě a dotýká se fotky, kde jsem já. Určitě jí už Charlie volal, že jsem se ztratila. Tolik mi chyběla a já jí určitě taky. Otočila jsem se směrem k Edwardovi a přišla k němu.

„Proto jsem tě nechtěl přeměnit,“ řekl a já ho objala. On mě hladil svýma rukama po zádech. Vzlykala jsem nahlas bez slz.

„Je tu někdo,“ zeptala se mě a já s Edwardem jsme rychle zmizeli. Běželi jsme a pak jsme skočili do moře. Plavala jsem a nezastavovala se. Když jsem byla zpátky na pláži ve Forks, oklepala jsem se a sedla si na pláž. Edward si vedle mě sedl a znovu mě hladil po zádech. Byla jsem ráda, že je teď tady se mnou.

„Tohle jsem si taky prožil, Bello, a nechtěl jsem tě proměnit jenom z tohohle důvodu… aby si nebyla nešťastná… protože…“

„Jake umřel,“ řekla jsem a on se zarazil, „a já jsem to zavinila. Kdybych za ním nepřišla a nevyprovokovala Paula na tolik… je to jenom moje vina. Po té nehodě… mě s ním Sam a všichni nechali o samotě a pak… mi zemřel… zemřel a já s tím nic nemohla dělat… ani Victorie. Potom, co zemřel, jsem chtěla, aby mě Victoria zabila, ale ona řekla, že už docílila toho, co chtěla. Chtěla sice tobě způsobit bolest, ale když viděla, že jsi mě opustil a zemřel mi můj nejbližší přítel… tak to brala za vyřízené, ale já ji poprosila, aby mě zabila. Ona se nenechala dlouho přemlouvat… a pak se mi zahryzla do krku a pila mou krev, jenže tvoje sestřička mi přiběhla na pomoc, kterou jsem vůbec nepotřebovala a zabila ji… a ten jed… ten Victoriin jed mi koloval v oběhu a Alice s tím už nemohla nic dělat. Nezazlívám jí, že mě přišla zachránit. Nemohla to vědět, ale ty si mi hodně ublížil a myslím si, že by bylo na místě, kdybys mi dal trošku prostoru… a až se rozhodnu, tak si myslím, že se to jako první dozvíš… od Alice. Tím jsem si naprosto jistá. Nemohli bychom tady takhle zůstat, než přijedou… než přijede naše rodina?“

„Cokoliv si budeš přát,“ řekl a já se mu opřela o rameno. On mě zatím hladil dál po zádech. Začalo se stmívat a pak nastala noc. Hvězdy byly tak nádherné… stejně jako Edward. Edward se trochu pousmál.

„Co?“

„Nic, jen nejspíš slyším, co si myslíš,“ řekl a já ztuhla.

„To je blbost, na jaké číslo myslím?“ zeptala jsem se ho. 1 852…

„1852.“ Panebože.

„Ne. Proč zrovna teď? To si mozek nemohl vybrat zrovna lepší dobu?“

„Nejspíš ne, ale teď už tě zase neslyším,“ řek Edward a zase mě hladil po zádech. Edward si po chvilce vzdychl.

„Co se děje?“

„Můžete mi laskavě říci, kde jste? Už tam na vás všichni čekají,“ řekla Alice. Edward se zvedl a podal mi ruku, abych se mohla zvednout. Běželi jsme. První byla Alice, Edward a pak až já, ale já je předběhla a byla… doma jako první. Emmett, jak mě uviděl, tak se začal smát. Já jsem mu dala, ale za vyučenou. Vzala jsem ho za ruku a vymrštila ho vysoko, až dopadl na stromy a divoce zavrčel. Rose se tomu jen smála.

„To si pak vyřešíme,“ řekl Emmett a stoupnul si zpátky k Rose.

„Vítej, Bello,“ řekl Carlisle a objal mě.

„Vítej doma, Bello,“ řekla Esme a políbila mě na tvář. Já ji taky políbila.

„Tak děti… můžete si rozdělit…“ Ale to už všichni byli pryč. „Pokoje,“ dořekla a já se hnala do domu. Musím si vybrat nějaký pokoj. Už vím, naštvu Edwarda a vezmu si jeho.

„Ahoj, Edwarde,“ řekla jsem, když jsem ho uviděla před jeho pokojem. Akorát chtěl vstoupit, když jsem ho políbila na pusu. Bylo to sice skvělý, ale já měla jiné plány. Všichni se nás dívali, a když byl Edward zaměstnán jen tímhle, tak jsem potichu otevřela dveře, vklouzla dovnitř a zavřela mu přímo před nosem.

„A máš to,“ řekla jsem a slyšela na chodbě, jak se Emmett hlasitě směje.

„Isabello Marie Swanová, okamžitě mi otevři a najdi si jiný pokoj,“ řekl Edward naštvaně.

„Ani náhodou. Já tenhle pokoj miluji a dělá mě to ještě víc šťastnou, když vím, že jsi naštvaný.“

„Dostala tě, brácho,“ řekl Jasper.

„Sklapni, Jaspere!“ Pak už jsem nic neslyšela. Asi to vzdal. Vyšla jsem z pokoje, ale on tam stále byl, vlítnul do pokoje a zavřel se tam. Já jsem to ale oběhla a šla z venku. Vysklila jsem okno.

„Aspoň si vezmu tuhle knížku,“ řekla jsem, vzala si ji a pak skočila a běžela směrem k lesu. Chtěla jsem běžet na Edwardovu louku, ale to by se určitě naštval, takže jsem hledala, jestli tady někde poblíž není nějaká jiná… neobsazená louka. Jackpot. Našla jsem jednu louku. Byla sice trošku menší, ale já nepotřebuji vlastnit velké věci… jako někdo. Navíc… Edward to tam neměl označkovaný, takže tam mohl kdokoliv. Byla jsem tam hodně dlouho na to, abych věděla, že mě začnou hledat, jestli nedělám nějakou blbost, ale pak jsem si něco uvědomila. Pálilo mě v krku… a jak. Tak jsem si ulovila jednu pumu a dvě srny a pak už si to frčela s větrem o závod domů. Všichni už měli věci ve svých pokojích kromě mě, ale co jsem si do svého pokoje měla nastěhovat? Jednu knížku, kterou jsem ukradla z Edwardova pokoje? Když jsem přišla, tak jsem narazila na Alice.

„Pojď, jdeme nakupovat, ať máš něco hezkého do školy.“

„Dej mi pokoj, Alice. Jdi si nakupovat s někým jiným, jak vidíš, tak zrovna nemám náladu na to tvoje nakupování,“ řekla jsem a šla si obstarat pokoj, když se do mého nastěhoval Edward. Všechny pokoje v prvním patře byly už obsazené. Tak jsem šla nahoru a nemohla uvěřit vlastním očím. Ta střecha byla ze skla, takže jsem viděla nebe… teda mraky. Myslím si, že tady to ještě nikdo neviděl. Jinak tohle je nejlepší pokoj z celého domu.

„Esme?“ zavolala jsem a ona hned byla u mě.

„Páni. Ani jsem nevěděla, že tu takový pokoj. Tohle je snad nejlepší pokoj v celém domě.“ Na to se všichni seběhli nahoru, a když to viděli, tak nemohli věřit vlastním očím.

„Esme… můžu dostat nějaké peníze na nakoupení nábytku, elektroniky a všelijakých věcí?“

„Ale jistě že, drahoušku. Půjdu s tebou, jestli ti to nebude vadit, potřebuju toho spoustu nakoupit.“ Carlisle jen protočil oči. Esme to viděla a přišla k němu.

„Chceš, aby to tady vypadalo jako nemoderní hnusný barák, který pomalu stojí?“ Carlisle se jen usmál.

Políbil jí a řekl, „jistě, že ne, drahoušku. Zařiď si to tady, jak chceš. A Bello? Tady máš kreditku. Myslím, že její limit jen tak rychle nevyčerpáš.“ Pousmál se a pak jsem šla s Esme dolů. Všichni ale zůstali v mém pokoji. Esme viděla moje obavy a tak zakročila.

„Jestli si někdo zabere Belliin pokoj, tak bude mít, co dělat se mnou.“ Všichni seběhli dolů po schodech a každý šel do svého pokoje.

„Můžu jít s vámi?“ zeptal se Edward.

„Ne, nemůž…“

„Samozřejmě, že můžeš. Aspoň nám pomůžeš,“ řekla Esme a hned se mi v hlavě zrodil nápad.

„Aspoň mi pomůžeš vybrat si auto,“ řekla jsem a v tu ránu tady byl Emmett a celá rodina. Všichni se rozhodli jít s námi, aby nám pomohli vybírat, ale stejně si myslím, že chtěli vědět, co si koupím za auto. Já už to, ale měla promyšlená.

3.kapitola - 5.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje srdce nikdy nebude slepené - 4. kapitola: