Edward Belle řekne skutečnou pravdu, proč ji opustil. Dá mu Bella druhou šanci nebo od něho odejde a nechá ho být samotného? Prosím komentáře, až si to přečtete. Děkuji vaše Zira.
01.07.2010 (15:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2699×
3. kapitola – Nová naděje na normální… upírský život
„Povídej,“ řekla jsem a poodstoupila od něho na pár centimetrů dozadu.
„Chtěl jsem ti jen říci, že jsem tě nechtěl opustit, ale musel jsem pro tvé bezpečí, jelikož po té oslavě jsem si uvědomil, že já jsem tvá vstupenka k nebezpečí. Co kdyby se to stalo znova? Co kdyby ses v mé přítomnosti řízla do prstu, já se neudržel a zabil tě? Tyhle otázky jsem si kladl, když jsem odešel z toho pokoje, abych promluvil s Jasperem. Mé rodině se moc nezamlouvalo, že tě opustím a nechám tě tu samotnou bez ochrany, ale neměl jsem na výběr. Chtěl jsem pro tebe jen to nejlepší. A to nejlepší bylo, že zmizím z tohoto města a se mnou i všechno nebezpečí, co na tebe, když jsi byla se mnou, číhalo. Všichni se s tebou chtěli rozloučit, ale já jim to zakázal. Bylo by to pro tebe ještě horší než už to bylo. Musel jsem jen vymyslet, jak tě donutit, aby sis myslela, že tě opravdu opouštím, kvůli tomu že tě nemiluji. Použil jsem věty, které jsi mi říkala v jednom kuse. To že pro mě nejsi dost dobrá a že si nezasloužíš, abych tě miloval, ale pravdou je, že tě miluji z celého svého mrtvého srdce a to já nejsem pro tebe dost dobrý.“ Zatajil se mi dech, a kdyby moje srdce bilo, tak by se mi teď určitě zastavilo. Byl to jako splněný sen, ale mnohé se od jeho odchodu změnilo včetně mě.
„Nevím, co na to říct?“ Koukla jsem se mu hluboce do očí a znovu se prudce nadechla.
„Chtěl bych se tě na něco zeptat, jestli mi dokážeš odpustit,“ řekl a já ztuhla.
„Co odpustit?“ Zeptala jsem se ho a v ruce stále svírala mapu.
„To že jsem tě opustil. Neměl jsem udělat takovou hloupost a moc se ti omlouvám. Odpustíš mi?“
„Víš, já nevím. Na tohle jsem čekala tolik měsíců a teď je to tady. Tolik ti chci odpustit, ale nejde to. Neříkám, že ti nikdy neodpustím, ale bude chvilku trvat, než znovu získáš moji důvěru.“
„Počkám klidně i sto let, jelikož na tebe stojí čekat,“ řekl. Vzala jsem mapu a roztrhala ji na miliony drobných kousíčků.
„Potřebuji chvilku času, Edwarde. Nebude ti vadit, že budu u vás bydlet, protože teď nemám kam jít,“ řekla jsem a ruce dala zpátky v bok.
„Ano. Stěhujeme se zpět, takže u nás klidně můžeš bydlet. Mně to rozhodně nevadí.“
„Skvělé, takže se uvidíme tam,“ řekla jsem, rozeběhla se a skočila znova do moře. On byl zase za mnou a chytl mě za paži. Já se mu ale vysmýkla a plavala co nejrychleji, jelikož jsem věděla, že až budeme na souši, tak bude určitě rychlejší. Vystoupila jsem na souš a běžela. Když jsem běžela, tak jsem si uvědomila, že jsem novorozená a tím pádem bych měla být i částečně rychlejší jak normální upír. Měla jsem pravdu. Byla jsem rychlejší, ale byl tady takový malý problém. Běželi za mnou vlkodlaci. Hnali se za mnou a chtěli mě zabít, aniž by věděli, kdo jsem. Zastavila jsem, otočila jsem se k nim a zůstala stát. Oni se zastavili, ale byli pořád přeměnění.
„Bello? Bello?“ zavolal na mě Edward a v mžiku byl u mě.
„Překládej, prosím tě,“ řekla jsem mu
„Bello? Ty jsi upír? Jak se ti to stalo?“
„Chtěla jsem po Victorii, aby mě zabila, a když vysávala krev z mého těla, tak ji napadla Alice, zabila ji a v mém těle byl Victoriin jed. Nechtěla jsem to. Co Charlie?“
„Má se špatně, pořád tě hledá. Nezvládá to. Dává si to za vinu. Cullenovi se vrátili?“
„Ano. Vrátili se, takže zase platí dohoda. Moc se Vám omlouvám, že jsem překročila hranici, ale já nevím, kde ty hranice jsou vyznačené. Určitě vás uklidní, že nepiji lidskou, ale zvířecí krev. Klidně mě můžete otestovat, jestli uznáte za vhodné.“
„Bello? Tohle není zrovna nejlepší nápad.“ Jared se proměnil, oblékl se a vzal kámen ze země. Řízl se s ním do dlaně a najednou tekla krev. Dopadala na zem a já zůstala v transu. Najednou mě Edward objal pažemi.
„Ne. Edwarde. Musím jim dokázat, že to zvládnu. Pusť mě!“ Nevěděla jsem, co mám dělat. Moje tělo se svalilo na zem a začalo se silně klepat. Po chvilce jsem se zvedla a pořádně se nadechla. Ucítila jsem tu krásnou vůni, rozeběhla jsem se a skočila, jeden vlk po mě skočil, ale já se mu vyhnula a přeskočila Jareda. Běžela jsem dál od nich. Před sebou jsem uviděla medvěda a nezaváhala jsem. Vrhla se na něho, rozervala mu hrdlo a napila se. V těle se mi probouzela nová síla, a když jsem dopila poslední kapičku, tak jsem tělo zahrabala. Všichni se na mě dívali, když jsem se k nim otočila celá od krve.
„Tohle nás přesvědčilo. Můžeš tu zůstat, Bello,“ řekl Sam, který byl už jako člověk.
„Děkuji. Moc si toho vážím. Jdeme, Edwarde.“ Rozeběhla jsem se a v mžiku byl… doma. Tohle byl můj nový domov. Edward doběhl hned po mně.
„Jsi rychlejší jak já. To už ani nejde, ne?“
„Tady vidíš důkaz, že je. Přemýšlela jsem a nemůžu chodit sem do školy, takže budu chodit do školy v Seattlu, jestli ti to nevadí.“
„Ne. Je to pochopitelné. Chodil bych tam s tebou, ale každý by se vyptával,“ řekl a byl dost zklamaný.
„Uvidíme se vždycky po škole, tak nebuď tak zklamaný,“ řekla jsem, dala mu pusu na tvář a pak zalezla do domu.
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Moje srdce nikdy nebude slepené - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!