Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje srdce nikdy nebude slepené - 10. kapitola

20.11.2010 (12:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2933×

10. kapitola – Další šťastný konec

S Emmettem se nakonec pral Jasper a ani mu to nevadilo.  Dívala jsem se na jejich zápas a v duchu jsem si představovala, jak bych tak asi bojovala já. Edward za mnou asi po hodince přišel a pobídl mě, abych šla za ním. Šla jsem za ním a v duchu jsem si říkala, kam mě to asi vede. Nešli jsme ani do kuchyně ani do obývacího pokoje ani do mého pokoje. Zastavil se u svých dveří a pak tryskem vlétl do svého pokoje, něco vytáhl ze skříňky a pak vylítl oknem. Běžela jsem za ním a pak jsem viděla, jak skočil ze skály. Strašně jsem se lekla a koukla se, co je pod skálou… moře. Skočila jsem za ním a plavala za jeho pachem. Pach bylo špatné rozeznat, protože voda ho rychle smyla. Když jsem ale uviděla, kam míří, tak jsem neváhala a plavala tam, kde jsem to znala… byla jsem tam sice dvakrát za život, ale připadalo mi to tam jako ráj. Rychle jsem proplavala podvodním tunelem a pak uviděla světlo. Plavala jsem za tím světlem a vynořila se. Byl to vodopád. Doplavala jsem na břeh a nadechla se pořádně nosem. Cítila jsem ho, byl někde tady… za těmi stromy. Za těmi stromy něco je.

„Edwarde? Edwarde?“ Edward se objevil mezi stromy a usmíval se. Přišel ke mně a v ruce něco měl.

„Proč tu jsme?“ zeptala jsem se a usmála se na něho. Ukázal na to, co měl v ruce a já se usmála ještě víc.

„To je pro mě?“ zeptala jsem se znova a byla štěstím celá bez sebe.

„Koukni se a zjistíš,“ řekl a podal mi krabičku. Nečekala jsem a otevřela jsem ji. Byl tam… prstýnek. Vzala jsem ho do ruky, ale hned, jak jsem ho vzala, se mi rozpadl na jemný prášek. Koukla jsem se na Edwarda.

„Promiň, já nechtě…“ On se ale nedíval na mě, ale díval se na moji ruku, kde jsem měla něco nasazené.

„Ještě pořád máš pochybnosti o tom, že je to pro tebe?“ zeptal se a já zakroutila hlavou na znamení, že ne. Chci, aby se voda zvedla a obtančila nás. Jak jsem řekla, tak se i stalo. Voda, z malého jezírka pod vodopádem, se zvedla do neuvěřitelné výše a skutečně nás obtančila. Edward se koukal a pak se podíval na mě.

„To ty?“ Přikývla jsem a pak už jsem neváhala ani sekundu a políbila ho. Naše rty se spojily a já byla jak v sedmém nebi. Byl ke mně tak něžný. Povalil mě do trávy a začal mě líbat na krku. V tu chvíli nás voda polila a já hned zjistila proč. Moje schopnost se váže na mou soustředěnost. Setřel mi kapky vody z obličeje svým jazykem a pokračoval níž.

„Edwarde?“

„Ano?“

„Ale nic,“ řekla jsem, když jsem pocítila další rozkoš. Jemně… no, neřekla bych jemně, ale nejjemněji, jak to šlo, mi roztrhl tričko i mou podprsenku a svými prsty zkoumal má prsa. Vzdychla jsem a myslím, že na to zrovna čekal. Usmál se a svlékl si triko, s čímž jsem mu ochotně pomohla. Potom jsem mu tryskem sundala i kalhoty. Strhli jsme ze sebe úplně všechno a potom se na sebe koukli. Nikdy jsem se před ním ještě úplně nesvlékla a bylo to pro mě něco nového. Dotkl se znova mých prsou a já slastně vzdychla. Začala jsem ho líbat na krku a potom postupně pokračovala až dolů k jeho údu. Hrozně jsem se styděla, a kdybych byla člověk, tak už bych nejspíš byla celá rudá. Přejela jsem lehce prsty po jeho údu několikrát za sebou a slyšela, jak hluboce zasténal. Když jsem to takhle ještě několikrát zopakovala, byl blahem bez sebe a položil mě znova do trávy. Rozhodl se mi to oplatit. Rozevřel mi mé nohy, pomalu mi začal líbat má stehna a měříl až k místu, které bylo až do této kouzelné chvíle mojí největší intimností. Prohnula jsem se pod náporem další rozkoše a rozevřela ještě více nohy na důkaz, ať nepřestává. Mé prosby byly vyslyšeny a on stále nepřestával.

„Edwarde… Edwarde…“ křičela jsem nahlas blahem a pokaždé se na něho podívala. Hodně mi pomáhal fakt, že na ostrově nikdo nebyl a tím pádem jsme tu byli, kromě zvěře, naprosto sami. Potom si na mě opatrně lehl a opatrně do mě vniknul.

„Edwarde, už nejsem člověk… nemusíš se o mě bát… nerozpadnu se ti pod rukama,“ řekla jsem mu šeptem do ucha a v tu ránu jsem ucítila, jak do mě proniknul až nadoraz. Pokaždé, když do mě vnikal, jsem cítila neskutečné uspokojení, které více a více vzrůstávalo. Potom jsme vyměnili polohu a já byla tentokrát nahoře. Opřela jsem se o jeho hruď rukama a pokračovali jsme tam, kde jsme přestali. Naše těla byla v nádherném propojení a já byla nespokojenější upír na planetě. Po chvilce jsme se začali líbat a pak do mě zase vnikl. Bylo to něco nepředstavitelného. Pokaždé jsem si říkala, s kým to tak asi bude, jelikož polovina mých kamarádek z Phoenixu o to přišly někde v baru s neznámým chlapem a většinou si to vůbec nepamatovaly. Byla jsem štěstím bez sebe, že tenhle kouzelný okamžik je právě s ním a na tom nejkouzelnějším místě vůbec. Z mého snění mě vytrhl Edwardův slabý výkřik rozkoše, po kterém následovaly další a další výkřiky.

Po našem milování jsme se ještě nazí šli vykoupat do jezírka pod vodopádem. Edward mi masíroval záda a já zatím přemýšlela, jak bude vypadat svatba. Hned jsem poslala zprávu Alice. Díky jejím vizím, jsem se s ní mohla domluvit na čemkoliv. Svatba byla připravena hned, jak jsme z ostrova s Edwardem dorazili. Stačilo nás už jenom obléknout, učesat a bylo by to. Alice byla prostě báječná. Během dvou hodin přichystala svatbu a koupila všechno oblečení a ozdoby. Oblékla mě do nádherných šatů. Celé byly bílé a kolem mého pasu byl stříbřitý pás, na kterém bylo snad milióny drobounkých kamínků. Byly vážně krásné. Alice mě nalíčila a Rosalie učesala. Potom se obě hodně rychle převlékly a rychle šly z místnosti. Jak začala znít hudba, popadla mě šílená nervozita a myslela jsem si, že omdlím.

Carlisle zaklepal na dveře.

„Už jdu,“ vykřikla jsem. Potom jsem ale zpanikařila, když jsem nemohla najít kytici.

„Bello? Kytici mám já, jestli jí hledáš,“ řekl a mně se okamžitě ulevilo. Otevřela jsem dveře a přede mnou stál Carlisle, který mi hned podal svatební kytici. Omotala jsem ruku kolem něho a šla. To, co se potom odehrálo, bylo něco jako kouzlo. Muž, který stál u oltáře, byl stále ještě otočený zády ke mně, ale hned, jak se otočil, jsem byla rázem štěstí bez sebe. Stál tam můj anděl v nádherném sexy saku a kolem byla jen naše rodina. Na konci uličky u oltáře jsem políbila Carlislea na tvář a ten mě pak předal Edwardovi, který pevně stiskl moji ruku.

„Drazí přítomní…“ Slyšela jsem jenom a potom už jsem se dívala jen na toho mého nejdůležitějšího muže v této místnosti. Posílala jsem mu zamilované pohledy a on mi je na oplátku posílal zase zpět.

„Ano,“ řekl a já se rázem vrátila do reality.

„Isabello Marie Swanová, berete si zde přítomného Edwarda Antonyho Masena Cullena za svého právoplatného manžela? Budete ho milovat a ctít v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se mě oddávající a já na nic nečekala a vyslovila ta očekávaná slova, na která jsem tak dlouho čekala, až je vyslovím.

„Ano,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda, který se na mě mile usmál. Jediné, co jsem potom slyšela, ještě bylo, polibte nevěstu a pak jsem se na Edwarda přímo vrhnula.

„Miluji tě,“ řekl a já vzlykala štěstím.

„Miluji tě,“ pošeptala jsem mu do ucha a dala mu ještě jednou pusu na jeho rty. Líbánky jsme ani neměli, jelikož jsme si je jaksi udělali už na tom ostrově. Život plynul dál a jak to tak bývá i pohádky někdy musí skončit. I když náš život nikdy neskončí.

9. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje srdce nikdy nebude slepené - 10. kapitola: