Osmnáctá kapitola. Pohled Alice, poté je tam pohled neznámé osoby, kdo to je Vás zajisté překvapí. To tam ovšem není napsané, z toho důvodu, aby to bylo překvapení. Hezké čtení a prosím komentáře. Kim ♥
14.07.2010 (21:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2407×
18. kapitola
Mrtvá nemrtvá
Pohled Alice:
„Píp!“ fuj, to jsem se lekla, zrovna jsme se s Jasperem věnovali jeden druhému, když mi cvaknul notebook, že mám nový e-mail.
„Hnusný zvuk, budu muset ten počítač úplně ztlumit,“ řekla jsem Jasperovi.
„Nekoukneš se, co to je?“ optal se mne nazpátek.
„Ne,“ řekla jsem a chtěla jsem zavřít notebook, ale upoutala mne adresa: Sabel@email.net posadila jsem se a otevřela jsem zprávu. Jasper mi ovinul ruce okolo pasu a četl se mnou.
„Všichni sem!“ zavolala jsem do domu a všichni byli do sekundy u nás v pokoji.
„Sestřičko, to potřebuješ publikum?“ zeptal se mně Emm, když si mě prohlídnul a uviděl, v čem
jsem oblečená. Pouze jsem na něj zavrčela.
„Poslouchejte, teďko mi dorazil e-mail od Belly:
Ahoj Alice,
nevím, zdali se mnou chcete ještě mít něco společného, chovala jsem se jako idiot. Byla jsem naprosto sobecká a nevychovaná. Uvědomuji si to a moc toho lituji. Chtěla bych Vás poprosit o odpuštění. Bloumala jsem světem a hledala jsem něco, co jsem již dávno měla. Hledala jsem, to, co mi chybělo, když jsem věděla, co to je. Hledala jsem, co jsem ztratila, ale nechtěla jsme si připustit, že to všechno jste vy. Moje rodina, mé sestry, bratři, otec i matka. To všechno jste pro mě, právě vy, ale já si to nechtěla připustit. Část, mého mozku to tušila, ale ta druhá to razantně odmítala. Prosím Vás, odpusťte mi mou hloupost.
Sedím v letadle a za hodinu budu přistávat v Seattlu.
Miluju Vás,
Bella♥,“ dočetla jsem jim. Dívali jsme se jeden na druhého a věděli jsme přesně, co si o tom ostatní myslí.
„Musíme vyjet, abychom to do Seattlu stihli,“ řekla jsem v poloběhu do šatny. Ostatní se taky rozutekli a za necelé dvě minuty jsme stáli pod shodami nachystaní na odjezd. Byla jsem dnes výjimečně poslední, scházela jsem schody, když vtom mě do nosu praštila vize.
Na obrazovce Sabelina počítače, jako poslední věta čnělo: Tak už střel!
Sabel zvedla hlavu a usmála se. Na Linu v tom okamžiku spadla skříň a byla ihned na místě mrtvá. Sabel vstala a klekla si k ní, na hlavu ji spadla lampa. Letadlo se dále řítilo k zemi. Potom jen velký výbuch, byla mrtvá! Všichni byly mrtví!
Otevřela jsem oči, všichni se na mě dívali.
„Sabel, je mrtvá!“ řekla jsem.
…
Viděla jsem jen padající letadlo. Bylo celé broskvově oranžové a na boku mělo velkým fialovým písmem napsáno Sabella. To je ta slavná zpěvačka, pokud se nemýlím.
Rozběhla jsem se směrem na místo, kam by mělo letadlo dopadnout. Má upíří rychlost mi dovolovala, cestu rychlejší nežli autem. Na místo jsem přiběhla pár desítek minut před tím, než letadlo mělo dopadnout. Jsem sice upír, ale nenechám zahynout lidi, je to proti mým zásadám, lidským zásadám.
Vyskočila jsem na strom, letadlo bylo dvacet metrů od země, patnáct metrů, skočila jsem pod něj a uchopila jsem ho. Vší silou jsem zastavila jeho pád. Letadlo jsem postavila na zem, jako by normálně přistálo, akorát bez podvozku. Násilím jsem otevřela dveře kokpitu a vlezla jsem dovnitř.
„Sabel? Sabel? Kde jsi? Nejsi mrtvá! Kde jsi?“ volala jsem dovnitř trupu letadla. Sabel ležela na zemi a z hlavy jí tekla krev. Žila. Nejsem vegetarián, to doopravdy ne, ale měla jsem kliku, že jsem dlouhou dobu bydlela u známých, tady ve Forks tak mám zdokonalené sebeovládání. Její spolucestující, nějaká holka měla zlomený vaz a pilot měl utrhnutou půlku těla, jak čumákem letadla narazil do stromu.
Vzala jsem Sabel do náručí a rozeběhla jsem se s ní do nemocnice. Byla jsem rychlá, v nemocnici jsem byla za pět minut, když jsem vyběhla z lesa, maličko jsem zpomalila, ale jenom trošičku, abych ji nezabila. Vřítila jsem se do vchodu, kde zrovna stál Carlisle.
„Carlisle, našla jsem ji umírat v letadle, které spadlo přibližně čtyři sta kilometrů odsud,“ řekla jsem mu, ale on si dívku prohlížel.
„Moje dcera,“ pronesl po chvíli. „Sestro, připravte sál, podle toho, co vidím, má zlomenou klíční kost, nějaká žebra, je tady podezření na pneumotorax. Chci CT, ultrazvuk a Sono celého břicha i plic,“ řekl Carlisle.
„Měla štěstí, že jsem tam byla. To letadlo padalo k zemi, zachytila jsem ho nějakých patnáct metrů nad zemí. Pilot je mrtvý, má odseknuté tělo od pasu nahoru, letuška má zlomený vaz a roztříštěnou lebku, spadla na ni skříň. Zavolala jsem hasiče, policii a sanitku, ale ona ještě žila,“ řekla jsem mu.
„Děkuji Victorie, jsem ti vděčný za život mé dcery,“ řekl mi Carlisle a odešel za Sabel.
Jeho dcery? Jak jeho dcery? Nechala jsem myšlenky plynout a odešla jsem z nemocnice. Musela jsem běžet v Seattlu, na mě bude čekat zbytek naší bandy.
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Moje minulost se odráží v mých písních -> He... 18. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!