Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Modelka bez minulosti 5

13.10.2010 (14:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2417×

Od onoho incidentu jsme se od Cullenů drželi dál až do konce přehlídky. Hned ráno po přehlídce jsme vyrazili domů, a to myslím do La Push. Vybrali jsme si totiž volno, na které máme nárok a taky tam potřebovali pomoc se skupinou novorozených. Sbalili jsme si teda svoje věci a urychleně odjeli domů. Na letišti na nás čekal táta, Sue, Billy a Sam s Emily. Uvítání bylo obrovské a nikdo se nezajímal o to, že nás všichni pozorují. Po tomhle menším fiasku jsme se vydali do La Push, kde máme menší domeček. V něm jsme bydleli po mé proměně. Byl to můj, Jacoba a Leah domov, který jsme si sami koupili i zařídili.

Táta naštěstí už věděl, kdo jsme a i všechno ostatní. Je teď totiž v radě starších, jakožto manžel Sue. Moc se mu nelíbilo, že jsem chodila s upírem a ke všemu mu to neřekla, ale to snad šlo mu říct pravdu? Ne, prostě to nešlo. Naštěstí táta to chápal a už se k tomu nevracel.

Jen, co jsme dorazili domů, tak jsme našli v našem obýváku celou smečku, která nás uvítala. Nejvíc nadšený z našeho návratu byl můj nový mladší bratříček Seth. Milovala jsem ho, jako pravého brášku a byl druhý, hned po Jacobovi, kterému nevadil náš vztah s Leah. Bral to jako fakt, že jeho „sestry“ mají spolu vážný vztah prohloubený otiskem.

„Same, tak nám řekni, co se to tu děje,“ přešla jsem přímo na věc hned, jak jsme se přivítali a posadili. Naštěstí jsme to tady již měli upravené a tak se sem vešla celá smečka bez problému i s pár zasvěcenými.  

„V Seattlu došlo k záhadným zmizení a vraždám. Mrtvoly byly bez krve a měly rozsápaná hrdla. Podle toho usuzujeme, že mají nad sebou dohled staršího upíra, který je asi i tvoří,“ zaobalil to Sam.

„Tak se na to podíváme.“ Na nic jsem nečekala a vyskočila oknem do zahrady. Při tomhle kousku jsem se stačila proměnit, a tak tu stála sněhově bílá vlčice s černými konci tlap, ocasu a uší. Smečka mi říkala black and white. Za mnou se objevila Leah, Jacob, Seth a ze dveří vyšel i zbytek smečky. Když jsme byli konečně všichni, tak jsme vyrazili směr Seattle. Jenže když jsme běželi okolo Forks, tak nás do nosu uhodila vůně upírů a já tu vůni znala. Cullenovi. Hned se před námi všichni objevili.

„Same, promluv s nimi, ale neříkej jim naše jména. Nechci, aby věděli, že jsem členem smečky,“ poslala jsem Samovi myšlenku. To byla moje nevýhoda, protože měniči si dokážou číst myšlenky, ale já nejsem měnič. Naštěstí dokážu posílat myšlenky a číst je, ale jen jim. Nevím, jak to chodí, ale moc mě to nezajímá. Hlavní je, že se s nimi dorozumím i ve vlčí podobě nebo vlkodlačí, to je jedno.

Sam tedy poodběhl, aby se proměnil a mohl tak komunikovat se všemi Cullenovými, a ne jen s Edwardem. Teď jsem děkovala bohu, že nesdílím jejich myšlenky, protože by na mě přišel, ale takhle to nebude tak snadné. Sam konečně vylezl a hned se vrátil do čela smečky.

„Co chcete. Jsme na neutrálním území a tak jsme smlouvu neporušili,“ začal Sam hned zostra. Nebyl rád, že nás zdržují.

„Hledáme dívku. Víme, že byla s dvěma vlky od vás,“ ujal se slova Carlisle, jak jsem čekala.

„Dívek je plná vesnice,“ prskal Sam, ale určitě dobře věděl, že se mluví o mně.

„Nemyslíme indiánku, ale bělošku.“ Tak a teď jsme v koncích. Snad si Sam poradí. Nechci, aby Cullenovi znali pravdu.

„Bělošek tam je taky dost. Pokud však byla s někým z mé smečky, tak buď byla otištěná anebo nějak spjatá. Nemáte tedy žádné právo se o ni zajímat.“ Sam už ztrácel trpělivost a tak jsem dlouze zavila, což bylo vyjádření, aby s sebou hodil.

„Máme jisté záležitosti na vyřizování, tak nás pusťte. O tu dívku se již nestarejte, protože je pod ochranou kmene, jakož to celá rezervace a naše území.“ Nečekal na odpověď a zase se rozeběhl přeměnit. Zbytek smečky i se mnou zatím nabral směr Seattle. Cítila jsem však na sobě něčí pohled a tak jsem se otočila. Celá Cullenovic rodina koukala jen na mě. Přece jen bílá barva u indiánů není normální.

Když jsme byli asi dvacet kilometrů od Seattlu, tak najednou nás obklíčili upíři. Nikdo z nás je necítil a tak nás překvapili. Bylo jich asi dvacet novorozených a nás jen deset měničů. Věděla jsem, co novorozený dokáže, protože nám je u ohně rada starších popisovala. Tušila jsem, že tohle nebude tak snadný souboj, jak jsme čekali. Nezaváhali jsme však a hned po vstřebání šoku jsme zaútočili. Nikdo neměl čas hlídat nikomu záda a nebyl to ani vyrovnaný boj. Na mě připadl jeden hromotluk, který byl snad větší než Emmett a dívka, která však slovo něžnost neznala. Byla svalnatá, ale ne přehnaně, stejně však vypadala hrozivě.

Snažila jsem se útočit symetricky na oba stejně, ale nešlo to. Když jsem se ohnala po jednom, tak druhý udělal výpad. Byli sehraní, což bylo pro novorozené neobvyklé a takhle spolupracovali všichni. Děsilo mě to, ale nemohla jsem jinak než dál útočit a držet si je od těla. Dařilo se mi to do doby, než jsem ucítila hroznou bolest u srdce. Zasáhla mě zčista jasna a tak jsme nevykryla jednu ránu a upírka mě sekla do obličeje. Rána neuvěřitelně pálila, až mi z toho lítaly před očima hvězdičky, ale držela jsem se. Nakonec jsem vyhrála, ale obličej mě stále nesnesitelně pálil. Konečně jsem oba spálila, ale nestačila jsem se ani pořádně od ohně otočit a zatmělo se mi před očima.

Probudila jsem se až v nějaké posteli a slyšela jsem pravidelné pípání nějakého zařízení, ke všemu jsem ještě cítila desinfekci. Nejhorší zjištění však bylo, že jsem necítila obličej, teda jen jeho pravou část a ani pravou ruku. To mě asi děsilo nejvíc, ale než jsem stačila něco vyvést, tak se otevřely dveře a několik osob ke mně přišlo, když vstoupily do mého zorného pole, tak jsem se lekla. Byl tam Sam, Jacob, Seth, ale i Carlisle a Esmé. Tak Cullenovi už vědí, že jsem u smečky. První se odhodlal ke slovu Carlisle.

„Bello, jsi u nás doma. Po boji s novorozenými jsi omdlela z velké ztráty krve a mnoha vnitřním zraním, ale ty jsou již zahojená. Teď nám dělá spíš starost vnější zranění.“ Cítila jsem z něj nejistotu a to se mi vůbec nelíbilo. Nejspíš to vyčetl v mé tváři a radši pokračoval.

„Utrpěla jsi pár řezných poranění, která se však nechtějí zahojit. Zjistil jsem, že oni upíři měli nějak na nehtech vlkodlačí krev, která zabraňuje hojení….“ Víc nestačil říct a já vystřelila z postele do koupelny, která byla vedle v místnosti. Přece jen si to tu stále pamatuju. Přes celou jednu stěnu bylo velké zrcadlo a já se k němu otočila čelem. Málem jsem sebou sekla. Po mé tváři se táhla široká a hluboká jizva. Vedla až pod košili a tak jsem ten kus hadru roztrhla. Mé oči se ještě víc rozšířily, protože jizva pokračovala přes pravé rameno až pod pravé ňadro.

Tím to však nekončilo, protože vedle téhle dlouhé jizvy vedle ještě jedna krátká a to přímo přes oko. Třetí vedla od pravé lopatky k levému boku, tedy na zádech, samozřejmě. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla jsem znetvořená a nikdy se to již nezahojí. Budu takhle vypadat napořád. Navždy budu mít tři jizvy připomínající onu bitvu. Pak jsem si vzpomněla na onu bolest u srdce a konečně mi došlo, co to bylo. Něco se stalo Leah. Popadla jsem jedinou věc, která mě mohla trochu zakrýt, a to byl ručník, který mi končil těsně pod zadečkem. Takhle oblečená jsem vystřelila zpět.

„Co je s Leah?!“ zařvala jsem na tu pětici, co pře demnou stála a asi se mě i bála. Musela jsem vypadat jako bohyně pomsty. Nakonec ke mně vykročil Seth, který asi usoudil, že „bráškovi“ neublížím.

„Leah je vedle v pokoji. Jeden novorozený jí sevřel a polámal tak pár žeber, ale nic vážného. Ještě má pár ranek po těle, které se taky nevyléčí, ale nejsou tak rozsáhlé jako ty tvoje.“ Tím mě utěšil, ale i zarmoutil. Schoulila jsem se u něj v náručí a nechala jsem se jím utěšovat, přitom já bych měla utěšovat jeho. Tím začala další kapitola mého zpackaného života.    

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Modelka bez minulosti 5: