Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Modelka bez minulosti

05.01.2010 (20:30) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3821×

Je to přes dva měsíce, co odešla má láska, a mě se zhroutil celý svět. Každý den chodím na to místo, kde jsem jej viděla naposledy. Jednou však tato procházka zapříčinila, že budu existovat na vždy.

Šla jsem jako obvykle po té cestě. Bylo málo po páté, ale již byla tma. Moje nohy však onu cestu již znaly nazpaměť, a proto jsem se nemusela bát, že bych se ztratila. Najednou se však něco okolo mě mihlo a já ucítila kousnutí na svém krku. Pak mě zahalila temnota.

Probudila jsem se a byla jsem celá nahá a okolo mě ležely jen cáry mého oblečení. Na kmeni vedle mě seděl Jacob a pozoroval mě.

„Nečum a dej mi něco na sebe.“ Docela mě to vytočila, ale taková jsem dřív nebyla. Co se to se mnou stalo?

„Tady máš košili a teď půjdeš se mnou.“ Chytil mě za ruku, ale já jsem s ní škubla a on odletěl na strom.

„Pro-promiň.“ Nevěděla jsem, kde se to ve mně vzalo.

„Tak a mám jistotu. Jsi likan, ale nějak zvláštní.“ Cože jsem? Likan? To je přece vlkodlak.

„Jak-jak to myslíš?“ Byla jsem vcelku vyvedená z míry.

„No, včera jsme chytili jednoho vlkodlaka, a když skončila noc a on se proměnil. Prostě nám řekl o tobě a..“ Nenechala jsem ho pokračovat.

„To nemyslím. Čím jsem výjimečná?“ Tohle bylo podstatné.

„Pokuď sis nevšimla tak je noc a ty bys měla být smyslů zbavené monstrum toužící jen po krvi, ale ty tu se mnou klábosíš v lidské podobě.“ Tak a teď se prokázalo, že nejsem normální. Chtěla jsem se na něco zeptat, ale Jace pokračoval.

„Když jsem přiběhl tak jsi vypadala jako my a ne jako vlkodlak. Prostě a jednoduše, vypadáš jako měnič, ale pokousal tě vlkodlak.“ Bylo vidět, jak hledá slova, aby mi to vysvětlil a docela se mu to dařilo.

„A co to tedy znamená pro mě?“ On mě už docela štve, jak chodí okolo horké kaše.

„No, nejspíš máš vše jako vlkodlak, ale dokážeš se ovládat a tak zůstáváš člověkem, i když se proměníš. Chci zkusit, zda se proměníš i přes den.“ Celou noc mi vše vysvětloval a zkoušeli jsme vše, co ho jen napadlo. Krátce po východu slunce byla za mnou i poslední zkouška.

„Tak umíš ovládat a vyvolávat oheň, dokážeš se proměnit, kdy chceš. Na co jsem zapomněl?“ Byla sranda pozorovat Jacoba, jak přemýšlí.

„Necítíš mě. Noc mě neovlivňuje. Srdce mi bije a krev koluje.“ No a tady začala moje nová kapitola života.

Půl roku po mém znovuzrození:

Uplynulo již šest měsíců od mé malé nehody a já zjistila, že nestárnu, nejsem už nemotorná a i zkrásněla. Teď jsem trochu snědší, mám modrošedozelené oči a jsem mnohem ženštější, než jsem bývala. Jacob mě dokonce ukecal na to, abych šla dělat modeling.

Proto teď stojím na letišti v Chicagu i s mým novostarým bratrem Jacem a čekám na agentku od modelingové agentury. Konečně se ukázala limuzína a z ní vystoupila nádherná žena okolo třiceti.

„Slečna Blacková?“ Ano nechala jsem se přejmenovat. Teď jsem Isabella Black a mám mladšího bratra, který jde dělat stejné povolání jako já, modeling.

„Ano.“ Odvětím ji.

„Tak nastupte.“ Ladně jsem nastoupila a za mnou i Jacob s neznámou.

„Tak k podrobnostem. Byla jste vybrána hned napoprvé, protože jste nás uchvátila svou exotikou stejně jako váš bratr. Budete taková naše dvojka. Byt i auto jsme vám koupili a první přehlídka se bude konat v Londýně. Všechno jasné.“ My jsme jen přikyvovali a těšili se na nový život.

Za půl hodiny jsme zastavily před nádherným seskupením domů přímo u moře. Violeta, tak se jmenuje ta manažerka, nás vedla k jednomu z těch domů.

„Toto je váš nový domov.“ A ukázala na budovu za sebou.

Pak nás zavedla do garáží, kde byly dvě auta, ale zakryté plachtami.

„Toto je vaše slečno Isabello a tohle vaše, pane Jacobe.“ Nejdřív odkryla bílá kabriolet a potom jeep.

„To je nádhera.“ Pronesli jsme jednohlasně.

„Teď do vašeho bytu.“ Nejdříve předsíň, pak obývák a nakonec můj pokoj s Jacobovým.

„Čísla na mě i další z agentury jsou přímo vedle telefonu. Nashle. Jo a zítra v osm vás vyzvednou.“ Pak už se jen ozvalo zavírání dveří a my se ocitli sami.

„Tak a jsme v novém životě.“ Řekla jsem Jacobovi, který mi v mnohém pomohl.

„Už to tak vypadá.“ Zavtipkoval a začal nosit naše kufry, které obsahovaly skoro vše až na oblečení, to si koupíme tady.

„Až donosíš, jede se nakupovat.“ Zavolám za ním.

Edward:

Je to přes půl roku, co jsme odjeli k našim přátelům na Aljašku. Chtěl jsem, aby má láska žila normálním životem a teď to odnášela celá má rodina.

„Tak a dost. Pojedeme od tuď!“ Zařvala Esmé a všichni jen vykuleně koukali. Ona totiž nikdy neřvala a tohle je snad poprvé.

„A kam?“ Zeptala se smutně Alice.

„Co třeba do Londýna. Alice tam bude mít přístup k hadrům a Carlise zas k nemocnicím i zbytek si najde nějakou práci. Vynecháme školu.“ Rozkázala a to asi všem zvedlo náladu.

„Tak beru, ale povolání si dohodnem již tady.“ Zavelel Carlise.

„Každý mi řekněte povolání a já to zařídím.“ Rozkázala Esmé.

„Hrát někde v restauraci na piáno.“  Začal jsem ten náš nápad.

„Já něco u modelingu, ale ne modelku.“ No jo, Alice. Potřebuje furt ty hadry.

„Modelka.“ Tak to budou mít modelky hezké peklo, když tam přijde Ross.

„Sport.“ To mě docela Jazz překvapil.

„Auta.“ Zahlaholil Emm.

„Doktor, jako vždy.“ No jo, tradice.

„A já si vemu taky něco u modelingu. Ať jsem s holkama.“ Tak a Esmé nás vyvedla z míry všechny.

Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Modelka bez minulosti: