Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluju tvoji holku - 4. kapitola

20.03.2011 (11:45) • DreaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1725×

Hudba je jen doplňková, řekla bych, že se k textu ani nehodí, ale kdybyste chtěli,...

Když jsem se blížila k domu, už z dálky jsem viděla černé Lamborghini. Jacob už je tady! Po tom dlouhém měsíci, co jsem ho neviděla, jsem se na něj opravdu moc těšila. Moje noha sama od sebe více sešlápla pedál plynu a auto se teprve teď pořádně rozjelo. Rty se mi samy vytvarovaly do úsměvu, a kdybych se teď na sebe podívala z dálky, určitě bych si připadala jako dítě, které čeká na jahodovou zmrzlinu. Od hlavní cesty k domu jsem mohla jet minutu, ale připadalo mi, že to bylo minimálně čtvrt hodiny. Když už jsem konečně překonala tu „kilometrovou“ cestu, smykem jsem zaparkovala před domem a upíří rychlostí vběhla do vchodových dveří.

Začla jsem se rozhlížet po hale, ale nikde jsem Jacoba neviděla. Byla tam jen Alice, která se natřásala ve svých nových barevných šatách, které jí dovezla Viky z LA.

„Bello, koukej, od Christiana,“ zapištěla na mě Al a zvedla ke mně svou malou nožku, na které měla nazutou novou bílou Louboutinku. Nechtěla jsem Alice ranit, ale její výraz, když jsem jen těkala očima po obývacím pokoji a snažila se zaslechnout Jacobovo srdce, stál za to.

„Alice, jsou nádherné, kde je Jacob?“ vyhrkla jsem na ni a pořád jsem se snažila něco zaslechnout. Teď už jsem bezpečně věděla, že tady v domě Jake určitě není, ale pořád jsem nevěděla, kde je.

„Ale Bello, on přijde. Pojď, Viky ti taky dovezla šaty a boty,“ zakňučela Alice. Ale mě teď šaty ani boty nezajímaly. Chtěla jsem poprvé po dlouhé době vidět Jacobovu bezchybnou tvář, pocuchat mu jeho havraní vlasy, po dlouhé době jsem chtěla cítit jeho rty na svých, chtěla jsem se schovat v jeho velké náruči.

„Alice, kde je Jacob?“ zeptala jsem se podruhé. Nechtěla jsem, aby můj hlas zněl naštvaně, ale autorita z něj přímo vyzařovala. Alice se na mě šokovaně podívala a pak mi konečně odpověděla.

„Šel s Jasperem a Emmettem na lov, ale Bello, vždyť ti říkám, že za chvíli přijdou. Pojď si vyzkoušet ty šaty,“ poprosila mě a já jsem začala uvažovat.

Nakonec jsem se rozhodla, že na něj počkám tady. Jestli Alice mluví pravdu a oni se za chvíli vrátí, nemělo by cenu ho jít hledat. Přišla jsem tedy k Viky a objala jsem ji.

„Vítej zpět, sestřičko. Tak, Alice, ukaž mi tedy moje šaty a boty,“ poprosila jsem svou sestru a ta nadšeně vypískla.

Chvíli se hrabala v krabicích na zemi a nakonec mi podala jednu delší podlouhou a jednu malou. Nejprve jsem tedy otevřela tu větší a v ní jsem uviděla nádherné tmavě modré šaty bez ramínek, které mohly být dlouhé asi ke kolenům. Pod prsy byla černá široká stuha s mašlí, zpod které na modrém podkladu volně splývala černá krajková průhledná látka.

„Jsou opravdu krásné, Viktorie, děkuji.“ Usmála jsem se na svou sestru a poděkovala jí. Alice mi podávala druhou krabici, v níž byly nejspíš boty. Sejmula jsem víko a zjistila, že jsem se nezmýlila. Ležely v ní boty z dílny Christiana Louboutina, stejné jako měla Alice, ale v černé barvě. Byly opravdu úžasné a k šatům se perfektně hodily.

„Viky, moc děkuji, jsi hrozně hodná,“ poděkovala jsem jí.

Věděla jsem, že Alice chtěla, ať si je zkusím, tak už jsem se rozhodla, že to pro ni udělám. Když jsem najednou u domu uslyšela tlukot srdce a Jakeův hlas. Upíří rychlostí jsem se rozběhla, rozrazila jsem dveře a skočila po Jacobovi, který stál s kluky u auta. Nečekal to, a tak jsme se oba svalili na zem.

„Nějaká nedočkavá.“ Začal se smát a já jsem se na něj škaredě podívala. Potom jsem přitiskla své rty na ty jeho a začla jsem ho líbat. Po měsíci jsem konečně spojila naše rty. Skoro už jsem zapomněla, jak ty jeho chutnají. Přemohl mě pocit „déjá vu“, to se děje pokaždé, když Jacob přijede. Pokaždé, když se znovu vrátí, jeho polibky jako bych už ani neznala. Bylo to něco poznaného, ale zároveň vzdáleného. Bavilo mě se pokaždé přibližovat zpět, ale to je tak asi to jediné, co je na těch jeho odjezdech dobré.

Jacob nás oba zvedl, ale nerozpojoval naše rty. Nesl mě v náručí do schodů směrem do našeho pokoje. Když jsme procházeli obývákem, slyšela jsem jen Emmettův smích, ale nehodlala jsem se Jacoba pustit. Jakmile jsme vešli do pokoje, položil mě na postel.

„Chybělas mi,“ řekl potom, co se odpojil od mých rtů. Nehodlala jsem se ho nějak pouštět, ale stejně jsem mu odpověděla.

„Ty mi víc, už nikdy nesmíš na tak dlouhou dobu odjet, slyšíš?“ zeptala jsem se ho. Jen jsem viděla jeho uličnický úsměv a musela jsem se usmát taky.

„Slyším, slečno,“ odpověděl a znovu se přisál na mé rty. Neodolala jsem a mé ruce samy vjely pod jeho tričko. Objížděla jsem každý sval na jeho hrudi a přitom ho stále líbala. Trošku jsem zabrala, přehodila jednu nohu přes jeho bok a vyhoupla se na něj. Znovu jsem se k němu sklonila a už jsem byla připravená na to, že ho opět políbím, když mu najednou začal zvonit telefon.

„Promiň, to nejspíš budu muset vzít,“ řekl, sundal mě ze sebe a odešel z pokoje. Naštvaně jsem sebou bouchla do polštářů. Mohlo to být tak krásné a zkazil to jeden pitomý mobil. Zvedla jsem se a nazlobeně začla dupat do šatny. Tam jsem se převlékla do volných bílých „aladinek“, oblékla jsem si šedé tílko a vypochodovala jsem z šatny i z pokoje. Rozhodla jsem se, že Jacobův telefonát teď nebudu řešit a půjdu si zkusit ty šaty.

Alice měla na tváří velmi zvláštní výraz, protože byla šťastná jako blecha, když jsem jí řekla, že si jdu vyzkoušet ty šaty, ale zároveň nechápala, co tady dole dělám tak brzo, a proč s Jacobem nepokračujeme. Její ústa se smála, ale obočí se mračilo, takže celkově to vypadalo velmi vtipně. Svlékla jsem si tedy kalhoty a tričko a už jsem se chystala na to, že si přes hlavu přetáhnu šaty, když do mě něco v rychlosti narazilo a přitlačilo mě ke stěně. To něco byl samozřejmě Jacob, který teď už drtil mé rty. Mé rty se samovolně přidaly, i když mé tělo nechtělo. Nakonec vyhrálo tělo a mně se podařilo Jacoba odstrčit. V jeho černých očích se zračila touha a přerývaně dýchal.

„Promiň, nešlo odolat,“ vydechl. Vtom se Alice s Viky začly nahlas smát. Ani já jsem neměla daleko k tomu, abych vybuchla.

„V pohodě, ale příště se raději ovládej, nejsme tady sami,“ odpověděla jsem mu na oko přísně, ale na rtech mi pohrával samolibý úsměv.

„Budu se snažit, Bello, ale nepůjde to, když se tady přede mnou budeš promenádovat ve spodním prádle,“ zasténal a hypnotizoval mé tělo. Jej, to mi nedošlo.

„Ach, promiň. Alice, podej mi mé oblečení, ať tady Jacoba příliš nerozptyluju.“ Nevím, co mě to popadlo, ale po tom telefonátu jsem se nechtěla vrátit tam, kde jsme přestali. Dnes ne.

Jacob

Nemohl jsem se udržet. Když jsem ji viděl jen v podprsence a kalhotkách, rozběhl jsem se ze schodů a skočil jsem po ní. Začal jsem ji vášnivě líbat a ona se nechala. Potom se ale stalo něco, co jsem nečekal. Odstrčila mě. Nechápal jsem proč, buď nechtěla, aby nás viděla Alice a Victoria, nebo se naštvala kvůli tomu telefonátu. Pořád jsem si ji prohlížel s touhou v očích a přerývaně jsem dýchal.

„Promiň, nešlo odolat,“ vydechl jsem stále udýchaně a Viki s Alice se začly nahlas smát. Podíval jsem se na Bellu a všimnul jsem si, že i ta má mírně zvednuté koutky. Takhle jí to moc slušelo.

„V pohodě, ale příště se raději ovládej, nejsme tady sami,“ odpověděla mi a v jejím hlase jsem slyšel přísnost, ale když jsem se na ni podíval, stále se mírně usmívala.

„Budu se snažit, Bello, ale nepůjde to, když se tady přede mnou budeš promenádovat ve spodním prádle,“ zasténal jsem stále ještě udýchaně a hypnotizoval jsem očima její tělo.

„Ach, promiň. Alice, podej mi mé oblečení, ať tady Jacoba příliš nerozptyluju,“ houkla na Alice. Co se to stalo? Jindy by se mě snažila rozptýlit ještě víc a teď nic? Byl jsem snad pryč moc dlouho? Zamilovala se do někoho jiného? Doufám, že ne, a to jí ještě musím říct o tom telefonátu.

Edward

Rozjel jsem se do školy a počkal na parkovišti. Nevím proč, ale dneska jsem chtěl Isabellu vidět. Znám ji jeden den, byl to jeden z nejhorších dnů, které jsem zatím s holkou prožil, ale stejně ji chci vidět. To mi připomíná, že od té doby, co jsem tady, jsem s žádnou holkou neflirtoval, nelíbal se ani nespal. Budu se muset polepšit.

Najednou se na parkoviště přiřítilo nádherné černé Lamborghini murcielago. Kdo tady má tak pěkné auto? Vždyť když jsem tady včera přijel, ucházející auta tady měli jen Cullenovi a já s Rose. Toto nádherné auto zaparkovalo hned vedle mého, ale přes jeho černá skla do něj nebylo vidět. Z místa řidiče vystoupil vysoký a svalnatý kluk s černými vlasy a obcházel auto dokola. Jaké pro mě bylo překvapení, když z místa spolujezdce za ruku vytáhl právě Bellu. Ta se mu hned přisála na rty, ale očima loudila někam jinam. Bylo mi jasné, že tímto gestem všem holkám okolo říkala: Ten je můj a vy se nesnažte. Nejspíš to byl ten kluk, o kterém mluvil Mike a pak následně i Bella – Jacob.

Když se odlepila od jeho rtů a všimla si mě, usmála se a mi se málem podlomila kolena. Wow, to se mi obyčejně nestává. Obyčejné holky vlastně nevypadají jako ona.

„To je Edward. Přijel teprve včera a chce do týmu,“ představila mě po tom, co ho chytla za ruku a dovlekla ke mně.

„Takže nováček? To znám, já jsem jím pořád. Jsem Jacob.“ Podal mi ruku a vlídně se usmál. Přijal jsem ji jen se slovem „Edward“ a taky jsem se usmál.

„Mimochodem, Edwarde, to je Emmettovo místo. Abys nedopadl tak jako včera,“ upozornila mě Bella a už táhla Jacoba někam pryč.

Zrovna, když vešli do školy a já jsem se otočil, na parkoviště vjel obrovský jeep a smykem zastavil kousek od mého místa.

„Jo, Emmette, už mizím!“ křiknul jsem na hromotluka, když se okénko jeho auta rolovalo dolů.

„My se známe?“ zavolal zpět.

„Jsem Edward, ty jsi Emmett. Už se známe,“ odpověděl jsem a už jsem nasedal do auta, abych mohl odjet a uvolnit Emmettovi místo.

Bella

Jacob mě vytáhl za ruku z auta a já jsem si ho hned přitáhla do polibku. Dělám to pokaždé, když přijede, dávám tím ostatním najevo, že je pořád můj a že si na něj nemají dělat nároky. Periferním viděním jsem zahlédla Masena, který měl auto zaparkované hned vedle toho našeho a opíral se o něj. Odlepila jsem se od Jacoba, chytla ho za ruku a přivedla ho k Edwardovi.

„To je Edward. Přijel teprve včera a chce do týmu,“ představila jsem ho Jacobovi. Stáhla jsem ho k sobě do štítu a zaposlouchala se do jeho myšlenek. Přímo v nich na Edwarda vrčel. Viděl ho, už když jsme přijeli a všiml si, jak se na mě dívá. Na jeho obličeji však nebylo vidět nic.

„Takže nováček? To znám, jsem jím pořád. Jsem Jacob,“ řekl naoko vlídně a podal mu ruku. Je to skvělý herec. V myšlenkách by ho nejraději roztrhal.

„Edward,“ odpověděl Masen a ruku přijal.

„Mimochodem, Edwarde, Emmettovo místo. Abys nedopadl tak jako včera,“ řekla jsem mu a už jsem Jacoba tahala pryč.

Když už jsme byli v budově, otočila jsem se k němu a položila mu ruku na tvář.

„Nežárli, ty můj blázínku,“ zasmála jsem se. Pod mým dotekem se trošku zklidnil a jeho oči se rozzářily.

„Díval se na tebe jak na kus masa, a to i potom, co jsme se před ním líbali,“ odpověděl mi a jemně mě políbil na rty.

„Na tebe se tak dívá každá druhá,“ podotkla jsem, chytla ho za ruku a rozešla jsem se s ním do třídy.

Sedli jsme si na svá obvyklá místa – vedle sebe, když tady Jacob není, sedím sama nebo si přisednu k někomu jinému. Okamžitě si mě přitáhl do polibku, ve kterém jsme zůstali tak dlouho, že jsem si ani nevšimla příchodu učitele.

„Cullenová, Cullene, nechte si to na jindy!“ křikl profesor a my jsme se od sebe se smíchem odlepili.

„Pane profesore, oni na to jindy nemají čas, když je Jake pořád pryč,“ ozval se David z druhé strany třídy. Jacob se vedle mě začal otřásat smíchy a já jsem jen vrčela.

„Isabello, vy máte doma psa, že už jste se naučila jeho zvykům?“ zeptal se profesor a celá třída ležela na lavicích v záchvatech smíchu. Mezi všemi jsem poznala i hlas Edward, překvapivě dost blízko od naší lavice. Otočila jsem se a zahlédla ho dvě lavice za tou naší. Ani jsem si nevšimla, že přišel.

„Ne, pane profesore, ale vy doma nejspíš máte manželku, od které jste se naučil křičet. Nemám pravdu?“ zeptala jsem se posměšně. Tentokrát se celá třída začla smát tomu, co jsem řekla já.

„No dobře, myslím, že bychom měli pokračovat ve výuce,“ řekl nervózně a otočil se k tabuli. Zbytek hodiny už proběhl celkem v klidu.

Předem děkuji za jakýkoliv komentář. DreaCullen :)

Autor: DreaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluju tvoji holku - 4. kapitola: