Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluju tvoji holku! - 2. kapitola

07.01.2011 (08:15) • DreaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1643×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Předem děkuji za všechny kladné komentáře a znovu Vám se spožděním přeju všechno nejlepší do nového roku 2011, hodně úspěchů, ať už ve škole, v práci nebo v životě. Vaše DreaCullen

Pohled Belly

„Bello, Bells, pospěš, za chvíli musíme do školy,“ volala na mě Alice z přízemí. Už jsme dávno měli vyjíždět, ale já jsem pořád stála v šatně a nevěděla, co si mám obléct. Najednou mé oči spatřily jeden úplně úžasný top se zavazováním za krkem. Rychle jsem si ho oblékla, našla ještě kalhoty, sáčko a boty a nasoukala jsem se do toho. Ještě jsem se koukla do zrcadla, nasadila sluneční brýle, popadla kabelku a svou upíří rychlostí se dostala dolů. Alice, Jasper i Emmett už tam netrpělivě přešlapovali a čekali na mě.
„No konečně, málem jsem tady vystál důlek,“ pokusil se Emmett o vtip. Střelila jsem po něm nenávistným pohledem a on hned zvedl ruce v gestu „Dobrá já už mlčím.“

Sešla jsem do garáže a rozhlédla se po ní. V mercedesu odjel Carlisle, v Astonu Esmé, Lamborgini ukradli Jacob s Victorií a nám zůstalo Porsche 911 Turbo, Ferrari f430 Spider a Jeep Grand Cherokee.
„Ehm, víš Bells. Moc lidí neví, že máme ferrari a ve škole by z toho zase byl humbuk. Nemyslíš, že by to bylo lepší, kdybychom jeli mým autem a Jeepem?“ zeptala se mě Alice, když už jsem mířila k Ferrari. Zastavila jsem se a ještě to promýšlela. Ano, měla pravdu, zase by to přilákalo více lidí. Ale to jsem přece chtěla nebo ne? Chtěla jsem být středem pozornosti, což se mi už teď úspěšně dařilo. Ještě jsem se toužebně podívala na svého miláčka a otočila se k tomu žlutému kanárkovi. Alice měla pravdu. Neměli bychom na sebe přitahovat pozornost. Ale co naděláme? Už jsme si ji bohužel přitáhli a myslím, že nejsem jediná, komu to nevadí. Bez protestů jsem tedy nasedla na místo spolujezdce a Alice si sedla vedle mě. Jasper a Emmett jeli v Jeepu, protože mí bratři by si do něčeho tak malého odmítli sednout.

Obrovskou rychlostí jsme se přiřítili na parkoviště školy. Ale překvapení bylo, že naše obvyklá místa byla zabraná. Jak si to někdo mohl dovolit? Každý věděl, že toto jsou naše místa. Stálo tam nějaké Volvo a BMW, zvláštní, taková auta jsem tady ještě neviděla. Nejspíš je to někdo nový. No, ale i kdyby to byl někdo nový, neomlouvá ho to a nemusí stát na našich místech.
„Zatarasíme mu cestu!“ poslala jsem Emmettovi myšlenku. Spolu se štítem to byl můj dar. Štít jsem měla i fyzický i mentální. Kdykoliv jsem někoho dostala pod něj, mohla jsem mu číst a posílat myšlenky. Emmett pochopil a my jsme se oba postavili za ty auta. Alice se na mě podívala s výčitky v očích, ale já jsem se jen šibalsky usmála a to ji obměkčilo. Spolu s Emmettem jsem vyšla do učebny španělštiny. Crrr! Crrr! Zazvonil mi mobil. Koukla jsem se na displej, jestli to musím brát. Byl to Jacob, takže musím.

„Ahoj miláčku!“ řekla jsem nadšeně. Jacob mi celkem chyběl. I když tady nebyl, nemohla jsem se s nikým moc spustit, jelikož by se to Alice nelíbilo a zase by nadávala. A navíc, Jacob by to stejně zjistil. Jeho dar je totiž podobný, jako Alicin. Budoucnost, kterou předpovídá on je ale přesná. Jeho vize nejsou subjektivní jako Aliciny, ale za to se musí pořádně soustředit na toho člověka, aby něco viděl. Možná, že je jeho schopnost oslabená právě proto, že není plnohodnotný upír. Ptáte se, jak je to možné? Jacob je vlastní syn Carlisla a Esmé. Předtím, než Esmé přeměnil, porodila mu syna. Jelikož byla ještě člověk a Carlisle upír, stal se z Jacoba poloupír. Když se nad tím tak zamyslím, je to skoro směšné. Před asi osmdesáti lety jsem pomáhala Carlislovi s Esminým porodem a teď s Jacobem chodím.

„Ahoj lásko. Jen jsem ti chtěl říct, že jsme s Vicky už od včerejška v Seattlu, potřebovala si tady něco zařídit, takže dorazíme asi odpoledne. Prosím tě, vezmi Emmetta nebo Jaspera na přijímání,“ poprosil mě. Dvakrát do roka je tady na škole takzvané přijímání fotbalových nováčků a při té příležitosti se vybírají i nové roztleskávačky.
„Jasně, Emmett stojí vedle mě, takže se ho zeptám,“ odpověděla jsem mu.
„Dobře, zlato. Už se na tebe moc těším, uvidíme se večer,“ řekl a rozloučil se se mnou. Chtěla jsem mu ještě říct, že mi taky chybí, ale on zavěsil.
„Emmette?“ oslovila jsem ho. „Máš dneska čas?“ Emmett zauvažoval, potom vyhrabal z tašky sešit a začal dělat, jakože se dívá do diáře. Začala jsem se nahlas smát.
„Ehm, dneska nemůžu. Mám rande s Jessicou,“ odpověděl a mě to nepotěšilo. Jasper bude určitě s Alice, budu se muset jít zeptat buď trenéra, nebo učitele tělocviku. Jelikož jsem měla tělocvik hned druhou hodinu, vybrala jsem druhou možnost.

V tělocviku mi Swarp řekl, že mám zajít za Mikem. To byl jediný člověk, za kterým se mi opravdu nechtělo. Kdysi jsme spolu chodili, ale já jsem to brala jen jako pomstu Jacobovi. Vždycky totiž odjel pryč, mě tady nechal, a když jsem si s někým začala, tak mi vždy vynadal. V tu dobu jsme se na chvíli rozešli a já jsem potřebovala někoho, kdo by mi pomohl, aby Jake žárlil. Povedlo se, nakonec jsme skončili zase spolu, ale během té doby, co jsem chodila s Mikem, on to bral jako něco víc. Takže když jsem se s ním rozešla, začal po mně na parkovišti ječet, že jsem jen obyčejná coura, která ho využila. Od té doby jsme nepřátelé. Protestovala jsem proti tomu, aby byl ve fotbalovém týmu, ale chtěl ho tam Swarp. Jediný učitel, který mi nepodlehl.

Už byl čas jít na oběd. Sehnala jsem teda Alice, Jessicu, Jasmine a Jenny a šly jsme do jídelny. Jasper, Emmett, David a Matt už tam čekali na holky, jen vedle mého místa byla dvě volná. Jedno patřilo Jacobovi a jedno Victorii. Když jsme vešly do jídelny, celá jídelna ztichla. Posadila jsem se vedle Alice a Emmett mi přisunul jídlo, pro nás spíše rekvizity.
„To je Isabella, Isabella Cullenová. Naše královna školy, k někomu se ale chová poněkud ledově,“ slyšela jsem mluvit Mika. Jemně jsem pootočila hlavu za jeho hlasem a koutkem oka jsem ho viděla bavit se s nějakým klukem. Nejspíš to byl ten nový, takže ten, který obsadil mé místo na parkovišti.
„Baví se jen s těma nejbohatšíma. Jen jednou se stalo, že do svého okruhu pustila méněcennou, ale to jen proto, že ji adoptoval její otec, Victoria Hale.“ Poslouchala jsem dál. Victoria. Ona se musela stát upírkou, jinak by zemřela.

Ještě mu povídal o Sixkách – mé partě. Zasmála jsem se nad slovem „bodyguardi“, kterým označil naše bratry a Davida s Mattem. Copak já potřebuju bodyguarda? Kdybych chtěla, Mike už by tady nebyl.
„Jak se jmenují ostatní?“ zeptal se ten kluk. Měl takový pěkný melodický hlas. Cítila jsem jejich pohled na svých zádech. Mike mu velmi stručně představil naši partu. Nezapomněl poukázat na to, že Alice s Jasperem spolu chodí.
„Alice a Jasper spolu chodí? Není to incest?“ zeptal se najednou ten kluk. Potichu jsem se zasmála, ale pro mé „štěstí“ to všichni od našeho stolu slyšeli. Poslouchala jsem Mikea, protože jsem byla zvědavá, co odpoví.
„Není, oni vlastně nejsou vlastní sourozenci, jsou to adoptované děti doktora Cullena, ale Bella s Emmettem byli prý sourozenci už předtím.“ Ano, můj úžasný starší bratr Emmett, opravdu jsme byli sourozenci i před „adopcí“.

„Aha,“ vypadlo z něj velice inteligentní slovo. „Je nádherná,“ slyšela jsem ještě, jak potichu zašeptal. Usmála jsem se, to o mně tvrdil každý a mě to upřímně těšilo, vždy jsem se snažila o to, abych se všem líbila a dařilo se mi to.

„Hm, to máš pravdu, je, ale není pro tebe,“ odpověděl mu ten kluk vedle – myslím, že Eric. Ptal se proč, tak mu vysvětlil, že zaprvé proto, že jsem chodila s Mikem – což mi přišlo hodně uhozené, protože ten kluk se určitě nebude řídit podle jeho kamarádů – a taky proto, že jsem zadaná, což je pravda. Vzpomněla jsem si na svého poloupírka Jacoba. Nejspíš se ten kluk ptal, kdo to je – sice jsem to neslyšela, což je divné – protože jsem zaslechla Erica, jak mu to vysvětluje: „Není to nikdo z těch podřadnejch maníků. Je to další z rodiny Cullenů, kapitán fotbalového týmu a největší sexsymbol školy. Prosím famfáry, Jacob Dostal – jsem – Isabellu Cullen.“ Chtěla jsem se tomu přirovnání zasmát, ale bohužel mě to ještě více naštvalo. Došlo mi, že mě považuje za nedosažitelnou mrchu.
„Bohužel pro Isabellu, z nějakého důvodu má individuální výuku a tady jezdí jen na fotbalové zápasy a přezkoušení. Tento týden je přijímání fotbalových nováčku, takže by tady měl být. Dvakrát do roka spolu vybírají nové fotbalisty a roztleskávačky. Říkal jsi, že chceš do školního týmu, ne?“ zeptal se ho najednou Eric a tím zamluvil to, co mě před chvílí tak naštvalo. Nejspíš jen přikývl, protože neřekl nic. Mike se ozval s tím, že kdyby bylo po mně, leštil by fotbalistům kopačky, což byla pravda, protože jsem ho do týmu nechtěla.
„To je to tak vážné?“ zeptal se ho ten kluk. Byl vážně hodně zvědavý.
„Začni po ní na parkovišti – tak ať to slyší celá škola – ječet, že je děvka, která tě jen využívá a Mrs Cullen ti udělá ze života peklo,“ promluvil Mike s jistým sarkasmem. Já jsem mu udělala ze života peklo? Jestli si to myslí, tak teprve teď to peklo uvidí,
„Jak to vlastně mezi vámi bylo?“ Znovu jsem se podivila nad jeho zvědavostí.
„To zas někdy jindy, už musím na hodinu. Edwarde, co máš ty?“ Aha, tak Edward.
„Biologii,“ odpověděl Edward po chvilce ticha. Biologii, tu mám taky. Uvědomila jsem si, že jediné volné místo je vedle mě. Dneska nemám náladu na nováčka, hlavně když mu Mike o mně nakecal všechno možné. Stejně musím mluvit s tím Mikem, a jelikož je pan Wipper trenér fotbalového týmu, určitě Mikevi dovolí sednout si ke mně. Zvedla jsem se a odešla ještě dříve, než stihli vstát ti dva.

Sedla jsem si na své místo a čekala jsem. Po chvilce vešel do třídy profesor a za ním Mike s tím novým, Edwardem. Prohlédla jsem si ho. Rezavé vlasy – no, vlastně byly hnědé s bronzovými odlesky - měl upravené do rozcuchu a jeho oči měly safírově zelenou barvu. Obličej měl na člověka poměrně dost pěkný, ale upírovi se ještě nevyrovnal. Na sobě měl oblečené tmavé jeansy, bílý nátělník – nebo tričko – a světle modrou košili. Učitel ho zaregistroval a tak ho hned donutil představit se.
„Jsem Edward Masen a se sestrou Rosalie jsme se přestěhovali tady do Forks z LA, protože tady náš otec dostal práci šerifa,“ řekl svým nádherným hlasem. Učitel se na něj ještě chvíli koukal, jestli z něj nevypadne více, ale když se k ničemu neměl, poslal ho sednout si za mnou. Hned jak jsem to slyšela, vystřelila mi ruka nahoru.

„Marku,“ spletla jsem se, „chci říct, pane profesore. Jacob přijde až zítra a dneska je první přijímání. Pan Swarp chce, aby ho dnes zastoupil Mike, takže bych si nejspíš měla sednout s ním,“ konstatovala jsem. Profesor pozvedl jedno obočí. Řekl, že Mike má v tomto předmětu mezery, potom ještě polichotil mé fotografické paměti a zeptal se Edwarda, jestli chce do týmu.
„No, chtěl bych.“ Zakýval Edward hlavou. To nejprve bude muset zapůsobit na mě, protože jinak se do týmu nedostane. Čekala jsem, co mu na to profesor odpoví a přitom jsem si začla prohlížet své nehty.
„Dobře. Jsem trenér fotbalového týmu zdejší školy. A Isabello, vyřeš to s Edwardem, je to také fotbalista. Mike bude dneska zkoušen. Bell, vyřiď Jacobovi, ať za mnou hned zítra nakluše do kabinetu. Dám mu testy, které musí vypracovat.“ Jak to mám sakra vyřešit s Edwardem? Copak on o našem školním fotbalovém týmu něco ví? Edward už se obrátil ke mně.

„Marku, jak mám asi mluvit o nováčcích s nováčkem. Ten… ehm… on, přijel teprve dneska, nemůžu s ním vybírat nováčky.“ V rychlosti jsem dokonce zapomněla jeho jméno. Jak může upír zapomenout? Wipper usoudil, že je to pravda a pro změnu ke mně posadil Camerona a Edwarda nasměroval k Angele. Také řekl, že na přijímání mi může pomoct jeden z mých bratrů. Kdyby to bylo tak jednoduché.
„Emmett dnes nemůže,“ odpověděla jsem klidně.
„Tak tedy Jasper, a pokud i on nemůže, vyřiď to tedy s Mikem, ale až po této hodině.“ Swarp nejspíš rozhodl.

Edward se rozešel směrem k Angele, ale také mým směrem, protože Cameron s Angelou seděli hned za mnou. Slyšela jsem, jak se v lavici za mnou pohla židle – Cameron. Za chvíli už seděl vedle mě a dával mi pusu na tvář. Viděla jsem jak se na něj Mark – pan profesor Wipper – závistivě kouká. Stejně jako s Cameronem i s ním – jelikož mu bylo okolo dvaceti pěti – jsem měla menší aférku.
„Ale Came, Jacob už jde zítra do školy,“ prohodila jsem laškovně a usmála se na něj.
„Ale na jak dlouho, na dva dny? Na tři? Nebo na týden? Já jsem tady pořád, Bello,“ zkoušel to na mě.
„O tom nepochybuju, Camerone, ale zatím si vystačím s ním.“ Toto už mě vážně naštvalo. Dále jsem se s ním nemínila bavit, tak jsem vytáhla Jacobův sešit fotbalu a začla jsem v něm listovat. Vzpomněla jsem si, že ten Edward chce taky do týmu. I když pochybuju, že ho tam vezmu, ale otočila jsem se na něj. Zeptala jsem se jej, jestli chce zkusit štěstí.
„Jako jestli chci do týmu?“ zeptal se a já jsem si připadala jako v pomocné škole. Ne, jestli se chceš dostat do šachového kroužku, troubo! „Jasně!“ dostal ze sebe.
Hm, i když pochybuju, že ti to vyjde, ale budiž.“ Vzala jsem jeho sešit a zapsala jméno Edward Masen do kolonky. Zeptal se, proč by mu to nemělo vyjít, tak jsem odpověděla: „Protože jsem členem výběrčího týmu.“
„Aha, a ty o fotbalu víš co? Jednou ses na něj dívala s přítelem v televizi?“ zeptal se s ironií v hlase a já jsem si odfrkla.
„Tss, jsem kapitánkou školních roztleskávaček a zároveň chodím s kapitánem fotbalového týmu. A jestli si dovoluješ takhle se mnou mluvit, tak asi nevíš, kdo já jsem. Mimochodem, myslím, že nevyjedeš,“ konstatovala jsem. Jestli je to Volvo jeho, tak jsem mu zatarasila cestu. Stál totiž ještě s tím BMW na mém a Emmettově místě.
„Takže za prvé, to, že jsi roztleskávačka a tvůj kluk je fotbalista z tebe hned nedělá znalkyni. Za druhé, já se tě nebojím. A za třetí, proč bych jako neměl vyjet?“ zeptal se. Znalkyně jsem, bát by se měl a proč by neměl vyjet?
„Uvidíš,“ odpověděla jsem a ďábelsky jsem se usmála. Jen otevřel pusu a díval se na mě. Chtěla jsem říct, jestli ještě náhodou nechce začít slintat, ale nakonec jsem se jen otočila a začla se bavit s Cameronem.

Nakonec zazvonilo a já jsem odešla do tělocvičny. On šel ještě na nějakou hodinu. Převlékla jsem se do krátké červené sukýnky a bílého trička pod prsa, na ruce jsem si navlékla červené návleky, vzala jsem tašku s třásněmi, stužkami a tyčkami připravila jsem je pro ostatní. Dneska jsme měly jen trénink, vybírání roztleskávaček bude až zítra, ale po tréninku je vybírání fotbalistů.

Za chvíli se tady přihrnuly všechny mé roztleskávačky včetně mé poblázněné sestry, Jessicy, Jenny a Jasmine. Také se převlékly a mohly jsme začít cvičit. Dívka, kterou jsme vybraly na minulém vybírání, to dnes neustále pletla. Když zazvonilo, dala jsem jim na chvíli přestávku, ale ještě jsme nekončili, byla tady ještě další jedna hodina. Po pěti minutách jsem je zavolala zpátky a začli jsme znovu. Zrovna jsme dělali pyramidu a já jsem byla nahoře. Ta dívka byla pode mnou a najednou jí ujela noha a spadla. Já a Alice, která stála vedle ní, jsme samozřejmě spadly taky. Ta holka to chtěla zamaskovat a začít znovu, ale já jsem to nemohla nechat jen tak.

„Dost!“ zakřičela jsem tak nahlas, až se všechny lekly. Alice si stoupla vedle mě a položila mi ruku na rameno.
„Mandy? Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se a předstírala jsem klid v hlase.
„Isabell, víš já. Promiň,“ snažila se mi omluvit, ale já jsem ji nenechala.
„Jak promiň? Co jsi ty tupá náno dělala? Od začátku jsi neudělala ještě ani jeden krok dobře,“ zakřičela jsem na ni.
„Opravdu se omlouvám. Včera jsem byla se svým přítelem v baru a trošku jsme to přehnali. Dneska se nemůžu na nic soustředit,“ řekla zničeně.
„Dobře, choď si do baru. Přeháněj to, mně to vůbec nevadí. Každá z Vás si můžete jít ožrat! Neřeknu Vám ani slovo. Ale pokud budeš chodit pít, ani mi sem nelez!“ Začla jsem klidně, ale poslední větu už jsem zase křičela.
„Promiň, Bello, víckrát se to už nestane!“ omlouvala se a vypadala, že má na krajíčku.
„No, to se teda nestane milá zlatá! Protože ty už taky zítra nepřijdeš,“ odpověděla jsem a ukázala rukou ven z tělocvičny.
„Bello, prosím!“ prosila mě, ale já jsem byla neoblomná.
„Pro tebe jsem Isabella Cullenová! A teď už vypadni!“ upozornila jsem ji a vyhnala ji. Rozbrečela se a utekla ven. Obrátila jsem se a opřela o žebřiny.

„Cullenová?“ slyšela jsem za sebou. Byl to ten nový, poznala jsem ho po hlase.
„Masene?“ oplatila jsem mu.
„Takže zaprvé bych potřeboval, abys mi uvolnila cestu a zadruhé, proč odsud proboha vyletěla s brekem ta holka?“ zeptal se mě.
„Jestli ti jde o auto své sestry, musíš říct Emmettovi, ale ty dneska neodjíždíš. Čekáš totiž na výběr fotbalistů. A ta holka vyletěla proto, že se opila, neuměla kroky, byla na mě drzá a hlavně jsem kvůli ní spadla na zem!“ řekla jsem podrážděně, pořád otočená k žebřinám.
„Pojď ven!“ rozkázal mi. Neměla jsem náladu na odporování, tak jsem se otočila a šla jsem za ním.

„To jako proto, že se trochu napila a jednou neuměla kroky, proto končí?“ zeptal se mě s pozvednutým obočím.
„Jo, přesně!“ opáčila jsem mu.
„Víš o tom, že jsi hrozně rozmazlená, sobecká, provokativní a výbušná mrcha?“ zeptal se mě. Vůbec to se mnou nehnulo, nenechám se urážet od někoho, jako je on.
„A víš ty o tom, že nemáš strkat nos do věcí, po kterých ti nic není?“ zeptala jsem se ho tentokrát já.
„Okamžitě se jí běž omluvit, jinak se otáčím a zadkem svého auta pohladím to tvé úžasné žluté porschátko,“ řekl mi s výhružkami v očích. Naštvala jsem se, otočila se a odešla jsem zpět do tělocvičny.

„Alice, zajdi pro Mandy, protože ti zadkem svého auta pohladí tvé úžasné žluté porschátko,“ zopakovala jsem své sestře to, co mi před chvíli řekl Masen.
„Ale Bello!“ protestovala Alice.
„Já jsem ti říkala, že chci jet svým autem. Ale ty si brala ferrari jako moc výstřední,“ řekla jsem a usmála se na ni. Rozběhla se teda ke dveřím, ale Masen ji zastavil.
„Ne, ne, ne, já jsem říkal tobě, Isabello,“ odporoval Edward.
„Ale to není moje auto!“ řekla jsem mu.
„Myslím, že pokud ho rozbiju, budeš své sestře muset kupovat nové,“ řekl klidně.
„Alice, co chceš za auto?“ Koupit jí nové mi nedělalo problém.
„Chci to, co mám teď. Bells, zajdi za Mandy, takové už neseženu,“ prosila mě Alice.
„Dobře,“ souhlasila jsem teda a rozběhla se do šatny.

„Mandy? Jsi tady?“ zeptala jsem se. Rozhlédla jsem se po šatně. Z rohu se ozývalo fňukání. Koukla jsem se tam a tam byla Mandy zkroucená v klubíčku.
„Mandy? Víš, já, omlouvám se,“ řekla jsem s námahou. Když to slyšela, zvedla ke mně uslzenou tvář.
„Ty? Já se omlouvám, věděla jsem moc dobře, že se nesmím opít a udělala jsem to. Díky mě si spadla na zem, mohla sis ublížit,“ omlouvala se mi.
„Slib mi, že už se to nestane a já ti povolím cvičit s námi,“ řekla jsem jí a pokusila se o úsměv.
„Slibuju!“ vykřikla. Pokusila jsem se o úsměv, ale moc to nešlo.
„Dobře, tak pojď,“ řekla jsem. Mandy se zvedla a šla se mnou do tělocvičny.

Rozhlédla jsem se a Masena jsem viděla vzadu v rohu. Stál namačkaný na Samanthu – jednu holku z týmu – a vypadalo to, že s ní flirtuje.
„Masene, neflirtuj mi laskavě s roztleskávačkami!“ zakřičela jsem na něj. Sedl si na lavičku a my jsme se dali do cvičení. Edward se na mě celou dobu fascinovaně koukal.

Po tréninku jsem je všechny poslala do šatny a sama jsem si uvědomila, že mám oblečení tady.
„Otoč se!“ poručila jsem mu.
„V žádném případě,“ opáčil mi a postavil se přede mě.
„Jak myslíš,“ řekla jsem a začla jsem si sundávat tričko. Koukal se na mě s otevřenou pusou. Přišla jsem k němu a zavřela mu ji.
„Říkala jsem, ať se otočíš,“ konstatovala jsem. Zvedla jsem tričko a navlékla jsem ho na sebe. Sundal jsem si sukni a jen v kalhotkách jsem pořád stála před ním. Kalhoty jsem měla za sebou. Sehla jsem se a koutkem oka sledovala, co dělá. On jen hypnotizoval mé pozadí a ani se nehnul. Oblékla jsem si i Jeany, nazula si kozačky a navlékla si sako. Vzala jsem kabelku a vyšla ven. Slyšela jsem ho za sebou.
„Kde máš věci?“ zeptala jsem se ho, zrovna když jsme vycházeli na školní fotbalové hřiště.
„Dnes je tady nemám, budu hrát až zítra. Mimochodem, dobrá práce,“ pogratuloval mi. Nechala jsem to bez komentáře a vydala se za Mikem, který už tam stál. Edward se postavil vedle mě a já jsem ho pozorovala s otázkou v očích.
„No co? Musím tady zůstat s tebou, nemám auto,“ připomněl mi a já jsem se usmála.

Celou dobu jsem se Masena snažila co nejvíc ignorovat. Kluci hráli a my jsme je pozorovali. Mike vždycky někoho vybral. Já jsem k tomu přidala ještě pár kluků, kteří se mi líbili – vzhledově – a naopak ty, kteří byli hrozní, jsem zase vyhnala já. Edward mě pořád jen kritizoval, protože nesouhlasil s mým přístupem, ale vždy jsem ho odbila jen s tím, že jestli se chce dostat do týmu, ať mlčí. Skončili jsme, nastoupila jsem do auta a už jsem se neohlédla.

Autor: DreaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluju tvoji holku! - 2. kapitola: