Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluju mytické příšery 15. kapitola

13.01.2010 (12:15) • Emrelky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 960×

Kapitola 15

Reno, zůstali jsme na samy, co budeme dělat?
Já bych se šla pomstít.
Komu?
Komukoliv.
Ale ne. Nechci si mstít, udělali jsme toho už dost.
Mám chuť někoho zabít.
Srnu?
Ne, někoho divoce bránícího.
Naučíš mě, jak se ovládají nohy? Pak ti dám volnost.
Dobře! Takže když napneš...
Byl to skvělý pocit, když jsem dokázala zvednout pravou zadní nohu. Dokonce jsem dostala instrukce, jak na levou, ale místo ní jsem zvedla přední. Mám moc končetin, pomyslela jsem si, tolik jich ovládat prostě nejde! Po hodině jsem to vzdala. A stáhla se do koutku naší mysli, aych přenechala Renu vládnout s podmínkou, že člověk nebude zabit. Chtěla jsem se trápit sama. Rena se zaobírala medvědem a já jsem naříkala bolestí, že mě Edward nechce, že nechce nás!
Bello! Přestaň už! Nemůžu se soustředit.
Promiň, moc to bolí.
Neví, co tě bolí, já se cítím skvěle.
Bolí mě u srdce. Píchá mě tam.
Ještě, že tvoje srdce necítím.
Vrátíme se za Thomsem?
Ne! To je zrádce!
On jediný nám může pomoct. Dal mi tu knihu o Siréně.
Pche, o té ti můžu převyprávět celé story, mnohem víc, než je v té knize.
Od kud ji znáš?
Úplně stejně, jako tebe.Ona byla z královské rodiny. Když zjistila, že jsem v ní, tak o tom pomlčela. Každý úplněk jsem se proměnila, později už lidem bylo divné, jak často objevují mou zmasakrovanou oběť. Sirena byla příšerná, všchno řekla. Ti se jí snažili pomoct vymýtáním a jinýma blbostma, mě už to nudilo, pomalu jsem dostávala moc nad jejím tělem. Když jsme ho už měli na půl, to je nejsilnější stádium, pak jsme si rovni, tak její otec ji zabil. Chtěla jsem se bránit, zabít toho dědka. Ale bylo pozdě. Už před tím nám zakázal chodit do kostela. Ale tohle všechno ti do knihy nenapíše, myslím, že tam napsal, že jsem ji zničila já. Pak jsem hledala necelých pětset let svého dalšího hostitele, pokud to tak nazvu. Všichni mi vadili, až na tebe, máš strašn zajímavou budoucnost,
Ty vidíš moji budoucnost?
Ne přímo, vím, co se s tebou stane za dvacet let.
Co to bude?
Staneš se upírkou.
A co ty?
Budu tam s tebou, u tebe jediné jsem viděla, že se se mnou dokážeš vyrovnat.
Budu po boku Edwarda?
Nevím. Nejsem Alice. Pouze vidím, že budeš upírkou.
Když jsi chtěla se mnou vyjít, tak proč ses ke mně chovala ze začátku tak hnusně?
Protože to je moje podstata, kdybys teď zemřela, znovu budu taková, která myslé jen na svou potravu.
Asi tě nechápu, ty ses kvlli mně změnila?
Ano, pomalu jsem získávala tvoje myšlenky, většina je kladných, tak jsem nasákla i to dobro, to je divný slovo. A ty jsi nasákla ty moje. Přemýšlelas někdy, že zabiješ svou spolužačku?
Ne, to by mě v životě nenapadlo.
Vidíš, prostě jsem se trošku přizpusobila tobě a ty mně.
Takže všechno v tvé historii jsi byla ty to monstrum vlkodlaka?
Ne, mám ještě bratra. Stvořili mě klasičtí vlkodlaci. Byli zlý a agresivní. Toho špatného měli v sobě tolik, že to nemohli ani unést, tak jsem se oddělila od nich.
Ale to je zajímavý.
Ano, to je. Ale nikdo to nesmí vědět.
Tak proč mi to říkáš?
Tobě věřím.
Aha. To jsem ráda. A dá se tě nějak zbavit?
Ano, ale tohle je moje největší tajemství, tohle ti nikdy neřeknu.
Ani když budu na smrtelné postli?
Ne, tvoje duše by to mohla vyžvanit jiným. Zasmála se.
Přesto chci jít za Thomasem. Musím zjistit, co se stalo.
Dobře, pokud něco vyvedl a to sázím na něho, můžu mu ublížit?
Ne! Thomas je jako můj bratr.
Nenávidím ho.
Já nenávidím Talu.
Ublížíme oboum!
Achjo, jestli tohle budu poslouchat celou věčnost!
Celou ne, jednou tě to omrzí a vyhovíš mi. Zasmála se Rena. Stávali se z nás.... kamarádky? To je nemožné, musím ji přece nenávidět. Ale jak mám nenávidět kus sebe? Vždyď ona zaobírá všechny moje myšlenky a polovinu mozku.
Koukni na sebe. Poznamenala. Mrkla jsem na své nahé tělo. Tak nějak zářilo. Bylo nabyto energii a ladně se pohybovalo. Vzala jsem do dvou prstů pramínek lesklých vlasů. To je neuvěřitelný. Prstem jsem si pohladila tvář. Byla hladká.
To ta srna?
A proměna! To jídlo taky mělo co do činění, ale proměna ti prospěla.
To je neuvěřitelný.

Ale lidské maso by udělalo své, už jsi se moc podobala člověku.

Tak díky, teda.

Pojď, proměníme se a poběžíme po Thomasově pachu. Poznamenala otráveně, společnými silami jsme se proměnili a běželi ke Cullenům. Já jsem měla na starosti ocas a levou zadní nohu, jednou jsme měli namále, abychom spadli, protože jsem s ní moc rychle posunula dopředu. Bylo mi dobře, když jsem neměla lidské tělo, cítila jsem se lehčí, protože vlčí tělo mi zabralo dost myšlenek. Nemotorně jsme se zastavily na kraji lesa, od tam už šel vidět bílý dům. Emmett běžel našim směrem.

Tento upír se mi strašně líbí, je vtipný a hezký.

Tobě se jich líbí nějak moc! Poznamenala jsem a píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla na milování s Edwardem a na svou žárlivost.

Možná bychom se měli proměnit, abychom je nevyděsily.

Klidně, ale budeme tu stát nahé.

Dobře, tak si lehneme.

To je riskantní!

No právě, to pochopí i oni.

Musely jsme vypadat opile a vtipně, ¨nohu jsem dala do sedu dříc, než všechny ostatní, na ocas jsem zapomněla, takže jsme spadly a přisedly si ocas. Zakvíkla jsem, jak mě to zabolelo Rena se zasmála a poupravila trošku naši pozici.

„Bello?“

Kývla jsem hlavou.

„Seš to ty?“

Znovu jsem kývla hlavou.

„Proč jsi v této podobě? Všichni si myslí, že jsi mrtvá!“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Stalo se něco? Sakra Bello? Potřebuju abys mluvila!“ Za Emmetetm se sestoupila celá rodina, všichni byli v bojové pozici, potichu vrčely a cenily zuby, jen Edward tu chyběl.

Vyfoukla jsem vzduch přes pysky, Rena mi dala na starosti hlavu a hýbala tělem. Stoupla si a chtěla dojít k Esme, ale zatarasil jí cestu mračící Carlisle. Dala jsem hlavu do jeho úrovni a podívala se mu do očí.

Máme žluté oči?

Mrkni!

Poslechla jsem ji.

Už bys je měla mít svoje, protože je ovládáš ty.

„Neuvěřitelné,“ zašeptal Carlisle okouzleně a narovnal se, ovšem od Esme neodstoupil. Pak vyšel z domu Thomas.

„Odstupte! Není to už Bella! Je mrtvá!“

Byla jsem tak překvapená, že jsem nedokázala zadržet Renino vrčení.

Nenávidím ho.

Jestli má v Edwardově zmizení prsty, tak já ho taky!

„Ne! Je to ona, dívej se na oči.“ Zastal se mě Jasper.

Udělali jsme krok k němu a podívali se na něho. Možná cítí moje emoce? Pak jsme ucítila tu nejkrásnější vůni na světě, Edward!!

„Je to ona. Cítím její emoce. Je to… zajímavý!“

Musíme se proměnit!!

Edward se na mě díval, chtěl jít ke mně, ale Thomas ho pevně chytl za paži. Znovu jsme zavrčela.

„Bello?“

Divoce jsem kývala hlavou.

„Co ti to udělal?“

Zavrtěla jsem hlavou, jak mu mám sakra naznačit, že chci oblečení!

Zkus Alice, poradila mi Rena.

Podívala jsem se na půvabnou Alice, vyjeveně n mě zírala, před ní stál Jasper, takže jsem nemohla jít až k ní.

Kašlu na to, musím se proměnit.

Dobře, tvoje tělo bude v takovém stavu, v jakém jsme se změnily, tak se připrav, že ti bude zima.

Přikývla jsem a zavřela oči. Přeměna netrvala ani vteřinu, neudržela jsem se na nohách, zse jsme spadla na zem, chtěla jsem se zvednout, ale nohy byly podivně hubené a maličké.

„Bello!“ V tu chvíli u mě stál Edward a přikrýval mě svou dlouhou bundou.

„Ed-warde,“ zašeptala jsem, dokonce i používat jazyk mi přišlo složité.

Nesmíš se divit, měla jsi v poměru s tímto stokrát větší tělo!

„Stalo se něco?“

„Jo, až dom-a,“

Edward mě galantně vzal do náruče a nesl do domu, Alice mi urychleně dala oblečení,a bych se nemusela stydět před ostatníma. Až po deseti minutách jsem si zvykla na své lidské tělo a dokázala i srozumitelně mluvit.

„Všechno vám vysvětlím, ale nejdřív si musím něco vyřídit.“ Promluvila jsem na ostatní, když mě propalovaly tázavým pohledem. Zabořila jsem oči k Edwardovi, „proč jsi mě tam nechal? Zprotivili-zprotivila jsem se ti?“ Opravila jsem se rychle.

„Ale ne, lásko,“ pohladil mě po tváři.

„Ještě mi řekni, že ti  televizi jel důležitý zápas hokeje a tys ho nesměl propásnout!“ Odfrkla jsem si.

„Ale to-“

„Za to můžu já, Bello.“ Promluvil Thomas tiše, otočila jsem k němu pozornost. Byl jsem venku, když jsem tě ucítil, jen pro zajímavost jsem šel za tvým pachem, nebylo to šmírování, jen jsem chtěl vidět, jak to zvládáš. A uviděl tě, jak si v podobě vlka. Úplně si mě ignorovala když jsme na tebe mluvil, myslel jsem, že už si zase vzal podobu vlka a chce zabíjet. Musíme to nějak zastavit. Odtáhl jsem od tam Edwarda, protože ten blázen tam chtěl zůstat. Myslel jsem, že už se nevrátíš. Omlouvám se ti…. Moc mě to mrzí, Bello.“

Ten… já…. Vrrrr! Nadávala mi v hlavě Rena.

„Thomasi,“ zašeptla jsem zlomeně, opřela si hlavu do opěrky a zavřela oči. „Neslyšeli jsme tě. Dovolila jsem Reně ulovit srnu, byla vyhladovělá. Kdyby umřela, tak já umřu taky.“

„Takže vy jste teď kamarádky?! To je vrchol!“ Prskal kole sebe Thomas. Všichni byli potichu.

„Nemůžu ji jen tak pustit. Máme domluvu. Víš, je to úžasný pocit, když můžu ovládat to obří vlčí tělo, není to nejlehčí, zatím zvládám jen dvě nohy, ocas a hlavu. Má moc končetin, pak je velmi těžké po přeměně spokojit se spokojit a ovládnout tohle tělíčko.“

„Jsem na tebe pyšný!“ Objal mě z boku Edward.

„Bello, ty s ním můžeš mluvit?“ Zajímal se Emmett.

„Je to ona, je to fakt fešanda a líbíš se jí,“ v hlavě mi zavrčela a nadala mi, že jsem mu to řekla. „Ale jinak ano. Většinou mi odpovídá.“

„A jak to má s potravou?“ Zajímal se Carlisle.

Trošku jsem se zastyděla. „No, to je horší. Rena je schopná se živit zvířecím masem, ale v úplňku prostě nemám šanci se s ní hádat, nebo mluvit, jsem stažena do toho nejtmavšího koutku její mysli. Slíbila mi, že se bude snažit nikoho nezabít, ale v tu dobu je velmi nezkrotná. Tohle bude ten největší problém.“

V místnosti zavládlo napjaté ticho, uvědomila jsem si, že jsem tady největší zrůda!

Řekni jim, že můžeme tvořit skvělou lovící smečku, oni budou pít krev a my budeme jíst maso!

„Rena vám vzkazuje, že-“ Pak jsem si uvědomila, že zrovna tohle slyšet nechtějí.

Děláš si ze mě srandu? Vyjela jsem po ní, strašně se smála.

„Co nám vzkazuje?“ Zajímala se Esme.

„Nic.“

„Co to bylo?“ Nedal pokoj Jasper.

„Vůbec nic.“

„Ale no tak, Bello! Co to bylo?“ Ozvala se poprvé Rose. To mě zmátlo, ona na mě mluví?

Alice se zasmála, „Rena má smysl pro humor, co?“

„Jo, někdy trošku zvrácenej.“

„Renu napadlo, že můžeme být dobrej tým, my budeme pít a ona jíst.“

Chvilku bylo ticho, to však prolomil Edward hlasitým smíchem, po chvilce se k němu všichni přidali. Tohle bude ještě zajímavý! Počkat! Zítra je středa! Musím se jít odhlásit ze školy. No i když… Možná bych mohla trošku přitlačit na Talu.

Už se těším!

Ale neublížíme jí!

Ne, ale trošku si pohrajeme!

Naše povídky

Autor: Emrelky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluju mytické příšery 15. kapitola: