Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě takovou, jaká jsi... 2. kapitola

jasper v breaking dawn


Miluji tě takovou, jaká jsi... 2. kapitolaDruhá kapitola. Blackovi odjíždí do LaPush a Nessie při zkoumání lesa narazí na Cullenovic rodinu. Příjemné počtení, PlayGirl.

Minule
„O tom si promluvíme hned potomhle. Jenom ti s tátou chceme něco oznámit,“ začala mamka. „Budeme se stěhovat do LaPush. Je tam náš starý přítel Sam. Taky vlkodlak,“ dodala. To pro mě byla výhra. Celý život si přeji, aby jsme se potkali ještě s dalšími vlkodlaky.

Pokračování

„Super! A kdy? A jaký budeme mít dům? A budu tam chodit do školy? A kdy tam teda pojedeme?“ ptala jsem se horlivě dál a čekala na odpověď. „Zítra až příjdeš ze školy?“ odpověděla otázkou. Hltala jsem každé její písmeno.

Šťastně jsem vyskočila do vzduchu, což se mi vymstilo. Při rozmáchnutí rukou jsem na zem schodila mokrou houbičku z nádobý a když jsem dopadala, hrozilo, že se na ní rozsekám.

Tatínek. Moje veliká záchrana mě opět zachytila a postavila na nohy. „Díky, tati!“ zařvala jsem ze schodů a utíkala do pokoje, aby se zbytečně neptal, co se vlastně stalo s tím obrazem prezidenta.

Rychle jsem začala házet věci do tašek a ani ne za dvě hodiny byla kompletně sbalená. Oblečení a věci do školy jsem měla připravené a už jsem jenom zalehla do postele a čekala, až usnu. Bylo jedenáct. Pravý čas.



Ráno mě probudily rány. Ozývaly se v patře, poblíže mého pokoje.
„Opatrně s těmi skříněmi!“ ozval se neznámí hlas. Vykoukla jsem z okna a zrak mi spočinul na autech stěhováků. Bylo jich opravdu dost.

„Nessie, rychle se obleč! Stěhováci ti budou stěhovat pokoj. Jo, a do školy se půjdeš jenom rozloučit. Jedeme s tebou,“ řekla mamka, která měla hlavu ve dveřích a usmívala se. „Jasně. Hned jsem u vás,“ odpověděla jsem jí rozespale.

Rychle jsem vklouzla do svého oblečení, učesala se, vyčistila zuby, věci narvala do tašky a už letěla po schodech dolů. Dole mě opět zachytil táta. Který přesně věděl, že se tohle stane.

„Ahoj, tati. Jednou na sobě máš zase tričko?“ prohodila jsem k němu a dál si to vyšlapovala k našemu autíčku. „Nekecej a upaluj do auta!“ přikázal mi a popostrkával ke dveřím.
Naše auto je Mercedes GL 500. Črná barva, béžové potachy, kouřová skla.

Rychle jsem do něj nastoupila a s mamkou jsme čekaly na našeho věrného řidiče. Tátu zachránce.

Výjimečně jsme jeli mým autem. Táta má jinak svého Mustanga a máma Volvo S 60R. „Dej mi na něj pozor. Jestli s mým drahým autíčkem něco uděláš, je po tobě,“ varovala jsem tátu chladně, když nastartoval. „Neboj se,“ ujistil mě a pomalu vyjel.

Cestou jsem si prohlížela listnáče, kolem kterých jsme projížděli. Už je nikdy neuvidím, pomyslela jsem si a ještě víc zkoumala jejich detaily. Bylo opravdu ohromující, čeho jsem si před tím nikdy nevšimla.


„Tak co? Těšíš se?“ zeptala se mě máma, když už jsme byli v jednom městě zvaném Forks a projížděli lesem. Byli jsme skoro na místě.

„Jo. Moc. Můžu si teď provětrat kožich? Přiběhnu za vámi. Slibuji,“ prosila jsem a dělala psí oči. „No, dobře. Ale běda, jestli až půjdeš tě uvidí nějaký člověk,“ povolil táta a zastavil u krajnice. Hbitě jsem vyskočila z auta a přeměnila se. Já blbá! Vždyť nemám jiné oblečení! Mně se při přeměně roztrhlo! No, to se vždy nějak zase vyřeší.

Moje srst byla nazrzlá po tátovi a mírně čokoládová po mamce. Oklepala jsem ze sebe zbytek oblečení a protáhla se. Byl vlhký vzduch. Asi bude brzy pršet. Miluji déšť.

Opatrně jsem vyšla po prašné lesní cestě. Ve vzduchu byl cítit velice zvláštní pach. Nebyl lidský a ani vlkodlačí.
„Trochu to prozkoumám,“ řekla jsem si v duchu a vyrazila čelit novému dobrodružství. Každým mým krokem se pach zesiloval.

Nakonec jsem stála u jedné silnice. Naproti mně stál dům. Patrový, z poloviny prosklený a před ním auta. Stříbrný Aston Martin V 12, černý Mercedes S 55 AMG, červený Jeep Wrangler a Porshe Turbo 911. Krásná autíčka, to se musí uznat.

Po domě chodily osoby. Jeden blonďatý, co vypadal jako jejich vůdce. Další blonďatý a ten se pořád držel u malé černovlásky. Žena s karamelovými vlasy se jich pořád na něco ptala a měla mateřský úsměv na tváři. Pak tam byl jeden hodně, hodně, hodně svalnatý brunet, který se neustále pusinkoval s blondýnkou. Do obličeje jsem jí neviděla. Byla otočená zády. A nakonec se ve dveřích vynořil zlatovlasý kluk s utrápeným pohledem. Ve vteřině z něho byla šmouha a on stál u Astona Martina V 12.





Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě takovou, jaká jsi... 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!