Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě takovou, jaká jsi... - 1. kapitola

21.07.2010 (15:45) • PlayGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1437×

Miluji tě takovou, jaká jsi...- 1. Kapitola.
Zdravím všechny. No, asi mě neznáte, tak se představím. Jmenuji se Renesmé Sarah Black. Nejdříve vám o sobě trochu povím, než začnu vyprávět.

Je mi čtyřicet osm, ale stále vypadám na šestnáct. Jo, promiňte, já zapoměla. No, možná neuvěříte, ale já jsem vlkodlak. Moje mamka Isabella si totiž vzala mého tátu Jacoba a ten je taky vlkodlak. Pak přeměnil mamku a já sem se jim narodila už jako vlkodlak. A když mluvím o té přeměně, je prostá. Stačí, když vlkodlak vpustí sliny do vašeho krevního oběhu.

Tak zase pokračujme.

Bydlím v Kanadě. Je to tu fakt skvělé. Máme krásný dům, žijeme jako šťastná rodina...
O kamarády si nedělám moc starosti. Jsem velice kamarádská a většinou oslovím lidi já, než oni mě. A ukecanost mám po tátovi. Dokážu hodiny o něčem debatovat.

Mám mírně zvlněné vlasy pod lopatky a jejich barva je tmavě hnědá. Po mamce. Táta měl dříve dlouhé asi do půlky zad, ale když se stal vlkodlakem, musel se ostříhat, jinak by jako vlkodlak bypadal jako koště. Stačí přidělat tyč. Ale u holek to nevadí. To je výhoda. Chlupy máte i tak krátké.

A oči mám po tátovi. Hnědé, tajemné a a zkoumavé. A po mamce mám nešikovnost. Já bych se dokázala zranit i v psychiatrické léčebně, jak tam mají tu místnost vyplněnou molitanem nebo čím. A mrštná jsem po tátovi. Nedělá mi žádný problém vylést po pouliční lampě nebo skočit do okna v druhém patře našeho domu.

Asi začnu tady.
Zrovna jsem se koukala na jeden moc pěkný horor. Byla jsem do toho tak vžitá, že každičký zvuk mě vyděsil. Jak jsem řekla, každičký. Takže, když táta vešel do mého pokoje, dveře klaply a já automaticky vykřikla. „Áááá!!“ To táta nečekal a výkřik zopakoval. „Áááá!!“

„Šmarja, tati, ty si mě fakt vyděsil!“ konejšila jsem ho a radši vypla televizy. „No, ty mě taky!“ řekl s úsměvem. Jeho úsměv jsem vždy obdivovala. Byl jako vždy zářivý a z jeho bílích zubů by oslepl i slepec.

„Tak, proč jsem vlastně tady. Jo... Už si vzpomínám... S mamkou si s tebou chceme promluvit,“ oznámil mi a otevíral dveře, abych rovnou vyšla do kuchyně. No, abych neposlechla. Jsem zvědavka, to by mi nedalo, abych přišla třeba za tři minuty. 

Jako střela jsem vylétla z pokoje, na schodech se málem přizabila, a když jsem chtěla přeskočit pohovku, protože jsem běžela přes obývací pokoj, zakopla jsem a letěla na zem. Ale těsně nad zemí se kolem mě ovinula paže, která mě zachytila. 

Moje záchrana. Táta.
„Letíš, jak ztřeštěná a nedáváš pozor,“ promlouval ke mně nechápavě táta. Moc nikdy nepobíral, jak můžu být takové pako, že si dokážu i vypíchnout oko o plyšovou hračku. Pomohl mi se postavit na vlastní nohy.

A já hned opět začala utíkat. Měla jsem přesně vypočítáné, jak dopadnu na židli v kuchyni, ale stala se chyba. Ona byla přemístěná a já už byla v zatáčce.
Samozdřejmě jsem to neubrzdila, sklouzla se na zem, projela po břiše pod stolem a už si myslela, že se zastavím tím, že hlavou narazím do kuchyňské linky.

Ale naštěstí mám tak skvělého tatínka, který mě vždy zachrání. Na poslední chvíli mě chytl za kotníky a tím zastavil.

„Díky, tati,“ poděkovala jsem s oddychnutím a vyškrábala se na nohy.

„Tebe, abych měl 24 hodin na očích,“ řekl a nechápavě zakýval hlavou. Nevině jsem se usmála.

Usadila jsem se na židli a táta mě napodobil. A když přišla mamka a usadila se vedle táty, začalo mi to připadat divné. Většinou sedí na něm, ale když si sedne vedle něj, je něco špatně, nebo je něco opravdu vážné.

Automaticky, i když jsem nic netušila, jsem se začala obhajovat, kdyby se dělo něco se mnou.

„Jestli jde o ten obraz prezidenta, co visí na stěně nad učitelem, tak ten jsem já neroztříhala na srdíčka!“ začala jsem a táta se na mě trochu naštvaně a nechápavě koukl. Neumím lhát, to je pravda.

„O tom si promluvíme hned potomhle. Jenom ti s tátou chceme něco oznámit.“ začala mamka. „Budeme se stěhovat do La Push. Je tam náš starý přítel Sam. Taky vlkodlak,“ dodala. To pro mě byla výhra. Celý život si přeji, abychom se potkali ještě s dalšími vlkodlaky.

Autor: PlayGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě takovou, jaká jsi... - 1. kapitola :