Ne, nebudete mě mít rádi! Ne, nebudete. :D Jsem tak zlá, zlá, zlá. :D Proč? Musíte si to přečíst. Kdyby jste měli nějaký problém s pochopením, na konci jsou vysvětlivky. :) Přeji příjemné čtení. Kacennnka.
10.11.2010 (17:45) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2169×
3. kapitola
Vystoupila z náklaďáčku a Jasper jí pomáhal vylézt. Bella ho objala a on ji. Podkopl jí nohy a v náručí ji odnášel pryč. Rozeběhl jsem a chtěl se zeptat, co to má znamenat. Proběhl jsem stromem.
Viděl jsem tmu a cítil bodavou bolest v hlavě. Nedokázal jsem přinutit oči, aby se otevřely. Ležel jsem ve tmě a postupně cítil, jak se zbytek mého těla probouzí k životu. Celé tělo mě bolelo - hlava mi třeštila a cítil jsem ostrou bolest v žebrech. Zkoušel jsem pohnout prsty na levé noze, ale nešlo to - něco mi v tom bránilo.
„Probouzí se!“ slyšel jsem něčí hlas skrze šumění bolesti v hlavě. Nemohl jsem ten hlas rozpoznat.
„Jacobe! Jacobe, slyšíš mě?“ ptal se zase něčí hlas. Připadalo mi to jako Carlisle, ale nebyl jsem si tím úplně jistý.
„Prosím!“ slyšel jsem něčí hlas prosit skrze pláč. Bella? Mohla to být Bella? Rychle jsem otevřel oči. Bodlo mě do nich ostré sluneční světlo. Několikrát jsem zamrkal, abych viděl alespoň obrysy.
Nad mojí postelí se skláněla Bella. Vypadala úžasně - jako vždy. Vlasy měla rozpuštěné, byla nalíčena více, než obvykle. Na sobě měla bílé šaty podobné těm, které nosí nevěsty, když se převléknou ze svatebních šatů.
Ach ne, svatba, pomyslel jsem si a Bellyn velký diamantový prsten otočil několik slunečních paprsků do mého obličeje. Pak se mi vše začalo vracet.
„Ty ses vrátil!“ jásala Bella, když jsem se vynořil skrze křoví. Než jsem stačil odpovědět, visela mi okolo krku.
„Promiň, že jdu pozdě,“ omluvil jsem se jí. „Můžeme si alespoň zatancovat?“ ptal jsem se. Bella neodpověděla a rovnou mě chytila do tanečního postoje. Před svatbou asi musela chodit do tanečních.
„Kde jsi byl celou dobu?“ ptala se smutně.
„Nevím, asi v Kanadě, nevnímal jsem hranice,“ pokrčil jsem rameny.
„Omlouvám se,“ šeptla.
„Za co?“
„Za to, že jsem tě tak ranila, vím, že jsi odešel kvůli mně. Ale když jsi mi řekl, že mě nemiluješ... potřebovala jsem na tebe zapomenou a...“
„Zamilovala se do Edwarda, vím, byla to moje chyba.“
„Stejně mi je to líto,“ šeptala zase.
„Nezatěžuj se tím, je tvůj velký den,“ řekl jsem jí sarkasticky. „Kam jedete na líbánky, jestli se tomu dá tak říkat, když stejně nebudete...“
„Budeme,“ odpověděla klidně.
„Co?“ vyjekl jsem. „Zbláznila ses? Muže tě zabít!“
„Zabije!“
„Jsi si tím tak jistá? Bello to nemůžeš!“ chytl jsem ji za ramena.
„Au, Jaku!“ vyjekla. V tom přiběhl Edward a odhodil mě na strom. Pak byla jen tma.
„Co tu děláš?“ ptal jsem se jí naštvaně chraptivým hlasem. „Máš být na líbánkách.“
„Omlouvám se,“ zašeptala.
„Protože se chceš nechat zabít? Za to se mi fakt neomlouvej.“
„Bello, musíme jet,“ řekl klidným hlasem Edward a přišel ke mně do pokoje. „Omlouvám se Jaku, nechtěl jsem ti způsobit tahle zranění. Bylo to nezodpovědné a už nikdy to neudělám. Už kvůli Belle, smlouvě a i tobě,“ omlouval se diplomaticky. „Bello, můžeš na mě počkat v autě?“ zeptal se jí a ona okamžitě odešla.
„Brzy se uzdrav, Jaku, je mi to líto,“ zašeptala potichu mezi futry.
„Jacobe, taky to nechci. Ale musím splnit část dohody. Její i mojí.“
„Jaký dohody?“ odsekl jsem mu.
„Já jí řekl, že ji nepřeměním dokud si mě nevezme. Ona na oplátku chtěla, aby jsme to zkusili, že nechce přijít o tento lidský zážitek. Nechce si to nechat vymluvit,“ říkal smutně. „Jen jsem chtěl, abys tohle věděl. Brzy se uzdrav,“ řekl mi a odešel. Po pár vteřinách přišel Carlisle.
„Jak je ti?“ ptal se mile.
„Jak by mi asi mohlo být?“
„Co vše tě bolí?“ ptal se dál a nevšímal si toho, co jsem mu řekl.
„Hlava, žebra a levá noha,“ odpovídal jsem mu rezignovaně.
„Nějakou dobu to ještě bude bolet, ale za několik hodin už budeš v pořádku. Večer tě přijdu zkontrolovat,“ řekl a odešel.
Kacennnka
Vysvětlivky: růžová barva = sen ; modrá barva = minulost ; bílá barva = současnost
PS: Děj od začátku druhé série postupoval podle knihy. :)
Děj: Od prologu do epilogu Nemiluji tě, Bello! to byla skutečnost. Od prologu do 2. kapitoly Miluji tě, Bello! je to to, co se Jakovi zdálo, když by bezvědomí. Takže tedy to, že byl s Bellou. Je to tedy tak, že Jake odmítl Bellu a ta se zamilovala do Edwarda, aby na Jaka zapomněla a Edwarda si vzala.
Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Miluji tě, Bello! - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!