Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milenec nebo vrah? - 9. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Milenec nebo vrah? - 9. kapitolaPo delší době je tady další dílek, tak snad se bude líbit...

08.04.2010 (09:30) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1273×

Bella:

Bella:
S hlasitým výkřikem jsem se probudila. To byl tedy sen. Brr... Proč se mi zrovna dnes musí zdát taková noční můra. Stísněný pocit mě svazoval ještě teď.  Z nějakého důvodu mě ten sen vyděsil.
Nikdy v životě se mi noční můry nezdály. Ale od té doby, co jsem přijela do Forks byly čím dál víc častější a skutečnější. Všechny ty noční můry jsem prožívala, jako kdyby byly opravdové. Strach, bolest, smutek - vše jsem cítila tak jasně a zřetelně. Noci se pro mě stávaly hrůzou. Když jsem ještě byla s Edwardem, tak to většinou bylo v pořádku, protože v jeho náručí jsem se cítila bezpečně, ale od té doby co odešel… Už nic nebylo tak jako dřív. Edward…
Zase ta známá bolest. I když na něj vzpomínám po tak dlouhé době, pořád cítím tu stejnou směsici bezmoci, smutku, bolesti a lásky. Proč mě Edwardův odchod pořád tak pronásleduje? Copak si nezasloužím ani trochu štěstí?  Zavrtěla jsem hlavou.  Ne, já už nikdy nebudu taková jako dřív. Nikdy nebudu stejná a už nikdy nebudu nikoho milovat tak jako jsem milovala Edwarda.
Tyhle čtyři zdi plné vzpomínek mě dusily. Rychle jsem se oblékla do mikiny, trička a kalhot a vyrazila jsem ven. Užuž jsem otvírala dveře, ale v tom jsem si vzpomněla, že jsem si něco zapomněla v pokoji. Rychle jsem vyběhla schody a vzala jsem si brýle, protože se mi od Jakovi rány udělal pěkně barevný monokl. Každý ho vidět vážně nemusí a brýle ho docela dobře schovají.
Vydala jsem se po cestičce a po hodině jsem si uvědomila, že mám pocit stejný jako v tom snu. Taková stísněnost, strach… Kousek ode mě se něco šustlo a já se tak lekla, až jsem Vyskočila metr dvacet vysoko. Ohlédla jsem se, ale nic tam nebylo. Bello, Bello ty už máš z toho všeho halucinace. Jak by tam mohl někdo být, byl to jen vítr nebo něco, tak se přestaň stresovat. Pořád jsem se uklidňovala.
,,Ehm… Ahoj,” ozvalo se těsně za mnou a já ztuhla. Nemusela jsem mít žádný zvláštní dar, abych věděla, že je to Jacob.  Ten Jacob, který si mě spletl s boxovacím pytlem a málem mě přizabil.
,,Co tu chceš?” vyjela jsem na něj ostře.  Trochu sebou cukl, ale pak se narovnal a postavil se těsně přede mě.
,,Bells, mě je to líto. Věř mi to prosím,” zašeptal smutně a podíval se mi do očí. V těch jeho byla vidět lítost, ale v těch mých mohl spatřit jen naprostou lhostejnost. ,,Lásko, mě to vážně moc mrzí.”
,,Jaku, tohle…“ zarazila jsem se a nevěděla jak pokračovat dál.
,,Miláčku já vím, že jsem to přehnal a vážně se ti moc moc omlouvám.” Díval se na mě tak moc smutně, že jsem mu málem padla do náruče. I přes to všechno, co se včera stalo jsem ho měla pořád moc ráda. ,,Bello… No tak už mi to odpusť. Já vím, že jsem to děsně moc zvoral…” zoufale si prohrábl vlasy a já věděla, že neví jak dál. Ale stejně jsem tam stála jako vytesaná z kamene. Nepohnula jsem se ani o jediný centimetr a Jake mně pořád propaloval pohledem plným lítosti a smutku.
,,Jaku, ne takhle to nejde… Ublížil jsi mi. Hodně mě to bolelo, ne tak fyzicky jako psychicky,” jak jsem mu měla říct, co všechno mi udělal. ,,Tys prostě… Tohle jsi vážně přehnal, zbytečně hystericky vylítnout a ani mě nevyslechnout…” zavrtěla jsem hlavou a periferním pohledem jsem si stačila všimnou, jak se Jacob třese - bezesporu vzteky.
,,Cože??” zaječel na mě vztekle. ,,Tohle snad nemyslíš vážně! Ty si bůhvíco děláš s tím zmetkem Newtonem a já jsem hysterickej?? To si děláš srandu nebo co?? Nechceš to rovnou všechno shodit na mě?!” křičel na mě a já se začala třást. Tohle mi něco připomíná…
Dalo by se říct, že teprve teď jsem si pořádně uvědomila, že jsme udělala stejnou chybu jako včera. Rozzuřila jsem Jacoba až na hranici příčetnosti. Tohle ne, ne, ne. Neměla jsem to dělat. Že já hloupá radši nebyla zticha… měla jsem mlčet.
Strachy jsem couvla o pár kroků a přikrčila se. Ale to moc nepomohlo. Jake se celý rozzuřený blížil ke mně.
,,Jaku ne!” stihla jsem jen vykřiknout. Vzápětí jsem ucítila silnou ránu a kůru stromu, která se mi zaryla do zad i s nějakou větví. Bože, jestli tohle přežiju…
Poslední, co jsem ještě stihla vnímat byly tiché kroky které se blížily ke mně. Byly to kroky mého čtyřnohého přítelBella:

S hlasitým výkřikem jsem se probudila. To byl tedy sen. Brr... Proč se mi zrovna dnes musí zdát taková noční můra. Stísněný pocit mě svazoval ještě teď.  Z nějakého důvodu mě ten sen vyděsil. 

Nikdy v životě se mi noční můry nezdály. Ale od té doby, co jsem přijela do Forks byly čím dál víc častější a skutečnější. Všechny ty noční můry jsem prožívala, jako kdyby byly opravdové. Strach, bolest, smutek - vše jsem cítila tak jasně a zřetelně. Noci se pro mě stávaly hrůzou. Když jsem ještě byla s Edwardem, tak to většinou bylo v pořádku, protože v jeho náručí jsem se cítila bezpečně, ale od té doby co odešel… Už nic nebylo tak jako dřív. Edward…

Zase ta známá bolest. I když na něj vzpomínám po tak dlouhé době, pořád cítím tu stejnou směsici bezmoci, smutku, bolesti a lásky. Proč mě Edwardův odchod pořád tak pronásleduje? Copak si nezasloužím ani trochu štěstí?  Zavrtěla jsem hlavou.  Ne, já už nikdy nebudu taková jako dřív. Nikdy nebudu stejná a už nikdy nebudu nikoho milovat tak jako jsem milovala Edwarda.

Tyhle čtyři zdi plné vzpomínek mě dusily. Rychle jsem se oblékla do mikiny, trička a kalhot a vyrazila jsem ven. Užuž jsem otvírala dveře, ale v tom jsem si vzpomněla, že jsem si něco zapomněla v pokoji. Rychle jsem vyběhla schody a vzala jsem si brýle, protože se mi od Jakovi rány udělal pěkně barevný monokl. Každý ho vidět vážně nemusí a brýle ho docela dobře schovají.

Vydala jsem se po cestičce a po hodině jsem si uvědomila, že mám pocit stejný jako v tom snu. Taková stísněnost, strach… Kousek ode mě se něco šustlo a já se tak lekla, až jsem Vyskočila metr dvacet vysoko. Ohlédla jsem se, ale nic tam nebylo. Bello, Bello ty už máš z toho všeho halucinace. Jak by tam mohl někdo být, byl to jen vítr nebo něco, tak se přestaň stresovat. Pořád jsem se uklidňovala.

,,Ehm… Ahoj,” ozvalo se těsně za mnou a já ztuhla. Nemusela jsem mít žádný zvláštní dar, abych věděla, že je to Jacob.  Ten Jacob, který si mě spletl s boxovacím pytlem a málem mě přizabil.

,,Co tu chceš?” vyjela jsem na něj ostře.  Trochu sebou cukl, ale pak se narovnal a postavil se těsně přede mě.

,,Bells, mě je to líto. Věř mi to prosím,” zašeptal smutně a podíval se mi do očí. V těch jeho byla vidět lítost, ale v těch mých mohl spatřit jen naprostou lhostejnost. ,,Lásko, mě to vážně moc mrzí.”

,,Jaku, tohle…“ zarazila jsem se a nevěděla jak pokračovat dál. 

,,Miláčku já vím, že jsem to přehnal a vážně se ti moc moc omlouvám.” Díval se na mě tak moc smutně, že jsem mu málem padla do náruče. I přes to všechno, co se včera stalo jsem ho měla pořád moc ráda. ,,Bello… No tak už mi to odpusť. Já vím, že jsem to děsně moc zvoral…” zoufale si prohrábl vlasy a já věděla, že neví jak dál. Ale stejně jsem tam stála jako vytesaná z kamene. Nepohnula jsem se ani o jediný centimetr a Jake mně pořád propaloval pohledem plným lítosti a smutku.

,,Jaku, ne takhle to nejde… Ublížil jsi mi. Hodně mě to bolelo, ne tak fyzicky jako psychicky,” jak jsem mu měla říct, co všechno mi udělal. ,,Tys prostě… Tohle jsi vážně přehnal, zbytečně hystericky vylítnout a ani mě nevyslechnout…” zavrtěla jsem hlavou a periferním pohledem jsem si stačila všimnou, jak se Jacob třese - bezesporu vzteky. 

,,Cože?” zaječel na mě vztekle. ,,Tohle snad nemyslíš vážně! Ty si bůhvíco děláš s tím zmetkem Newtonem a já jsem hysterickej?? To si děláš srandu nebo co?? Nechceš to rovnou všechno shodit na mě?!” křičel na mě a já se začala třást. Tohle mi něco připomíná… 

Dalo by se říct, že teprve teď jsem si pořádně uvědomila, že jsme udělala stejnou chybu jako včera. Rozzuřila jsem Jacoba až na hranici příčetnosti. Tohle ne, ne, ne. Neměla jsem to dělat. Že já hloupá radši nebyla zticha… měla jsem mlčet. 

Strachy jsem couvla o pár kroků a přikrčila se. Ale to moc nepomohlo. Jake se celý rozzuřený blížil ke mně. 

,,Jaku ne!” stihla jsem jen vykřiknout. Vzápětí jsem ucítila silnou ránu a kůru stromu, která se mi zaryla do zad i s nějakou větví. Bože, jestli tohle přežiju… 

Poslední, co jsem ještě stihla vnímat byly tiché kroky které se blížily ke mně. Byly to kroky mého čtyřnohého přítele.


 << Ω >>

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Milenec nebo vrah? - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře