Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milenec nebo vrah? - 3. kapitola

26.01.2010 (10:45) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1214×

Mike celou cestu mlčel a po očku mě sledoval. Připadalo mi to divné. Když párkrát nenápadně sjel pohledem do výstřihu, napadlo mě, že jsem si ty šaty vážně neměla brát. No, ale na to už je teď pozdě. Moje hloupost. Ale i tak jsem byla celkem spokojená, že tu s ním jsem. Alespoň jednou někdo jiný než Jake. Poslední dobou mě začal hlídat. Někdy až moc. Začínal se z něho stávat největší žárlivec v La Push. Jake žárlil na Mika a Mike na Jaka. Pousmála jsem se nad tou směšnou situací a dál si užívala klidnou jízdu.

Vystoupili jsme z Mikova auta a on se na mě zářivě usmál. Usmála jsem se na něj taky. Jak je to už dlouho, co jsme si někam vyšli? Jako přátelé samozřejmě. Od začátku prázdnin jsem své přátele skoro ani neviděla. Ani Jessicu, ani Erika a o Angele ani nemluvím. Tak moc mi to chybělo, i když jsem si to možná dříve nechtěla přiznat. Potřebovala jsem je, i když jsem chtěla být sama, tak mi chyběli.

Pomalu jsme šli vedle sebe parkem. Kdyby nás někdo viděl, určitě by řekl, že jsme si vyšli na romantickou procházku. Byla to tak trochu vtipná představa. Cestou ke kinu se ke mě Mike pořád nenápadně přibližoval. Tohle už mi začalo vrtat hlavou. Nejdříve pozvání do kina, pak ty nenápadné pohledy a teď se ke mě nějak moc tiskne.

Mozek mi začal pracovat na plné obrátky a já se zděsila, když se v něm objevila myšlenka na mě a na Mika, jak mě svléká na zadních sedačkách v jeho autě. Ano, přesně tak jeho pohled vypadal. Jako kdyby mě svlékal očima. A v tu chvíli mi všechno došlo. Proboha to ne! To nikdy. Zděšeně jsem se na něj podívala a on jen roztáhl úsmev do ještě většího a přejel si jazykem přes spodní ret.

Najednou jsem měla chuť ho praštit a utéct. Tohle bylo to, co celou dobu chtěl? On chtěl mě?? Ne radu, ne pomoc, ale mě?? Myslela jsem si, že jsme přátelé. Byla jsem tak naivní, když jsem říkala, že on a Jessica jsou perfektní pár a že je na něm vidět, jak moc ji miluje. Já si vážně myslela, že by mi mohl dát pokoj, navíc když chodím s Jakem. To ho mělo zastavit. Mělo, tak co se proboha stalo? Proč si nedá pokoj? Vždyť tím Jess jen ublíží. A já mám Jaka. Ať je jaký je, ať ho miluju nebo ne, ale tohle? Tohle bylo až neuvěřitelné.

Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, a tak jsem si ani neuvědomila, že jsme už dávno v kině a Mike pomalu, ale jistě sune svojí ruku nahoru po mé noze. Nenápadně jsem se odtáhla a otočila hlavu na druhou stranu. Jeho ruka rychle opustila moje tělo a já se spokojeně ušklíbla.

Jak jsem mohla být tak hloupá? Proč mi to sakra nedošlo? Edward je pryč a Jake pro něj není překážka. Edward... Srdce se mi rozbušilo jako kdybych uběhla maraton a nechtělo zpomalit. Tak strašně jsem to všechno chtěla vrátit... Na chvíli jsem zavřela oči a opřela jsem si hlavu o sedadlo. Tohle dál nešlo. Myslela jsem si, že se mi z těch vzpomínek rozskočí hlava. Byly tak... vzdálené. Povzdechla jsem si. Jak jen se z tohohle dostanu?

,,Bello, jsi v pořádku?" zeptal se s obavou v hlase Mike a když jsem mu nic neodpověděla, naklonil se nade mě. Cítila jsem jeho dech na mé tváři, ale nedokázala jsem se ani pohnout. Seděla jsem tam jak přikovaná a jen jsem držela víčka pevně u sebe, snad jako kdyby mi to mělo pomoct a vyřešit všechny moje problémy. Pomalu jsem kývla hlavou a v tu chvíli mě napadl spásný nápad.

,,Jo Miku... Já jsem v pohodě... Jen se mi trochu zvedá žaludek. Asi... Já asi budu zvracet..." začala jsem rychleji dýchat a když jsem si představila zkažená vejce, žaludek se mi zvedl sám od sebe a já ještě víc zbledla. ,,P... Promiň Miku, já... není mi moc dobře. Nemohl bys mě prosím odvést domů? Já bych se ti tady vážně nechtěla sesypat." Pokračovala jsem ve svém monologu a na slovo prosím jsem kladla největší důraz. Mike se zatvářil naštvaně a pak jeho obličej pomalu přešel do tichého zklamání. Kývl hlavou a pomalu jsme se vydali k jeho autu. Podržel mi dveře a celou cestu se mě ptal, jestli jsem v pořádku. Vždycky jsem jen kývla a začala si hlavu chladit o okýnko. Nikdy jsem nebyla dobrá herečka, a tak mě dost překvapilo, že mi to uvěřil. Byla jsem tak moc ráda, ale musela jsem se ovládat. Nesmělo to vypadat, že jsem štastná. Ne teď.

,,Vážně mě to moc mrzí. Asi jsem snědla něco zkaženého." Řekla jsem zkroušeně.

Pátravě se po mě podíval a pronesl vesele: ,,To nevadí. Určitě si to někdy brzy zase zopakujeme." A já jen kývla hlavou. To určitě, s tebou už bych v životě sama nikam nešla. Jak jsem mohla být tak naivní.

Mike zastavil před naším domem a pomalu vystoupil. Nadechla jsem se a otevřela dveře u spolujezdce, ale zakopla jsem a spadla jsem mu přímo do náruče. Potěšeně se uchechtl a pomohl mi na nohy, přitom mě ale nepustil ze své náruče. ,,Miku, mohl bys mě pustit prosím?" řekla jsem co nejklidněji. Tohle vypadá špatne.

,,Promiň, ale ne. Tohle jsem chtěl od té doby, co jsem tě poprvé viděl. A nejen to." Usmál se na mě a jedna jeho ruka mi pomalu začala klouzat po zádech až k zadečku. Vykulila jsem oči.

,,Miku!" vykřikla jsem a on se ke mě ještě víc přitáhl. Dělilo nás pouhých pár centimetrů a vzdálenost se stála zmenšovala. Zmateně jsem se rozhlédla a všimla jsem si, že mě namáčkl na auto. Najednou se ke mě přisál svými rty a natlačil se na mě ještě víc. Nemohla jsem se ani hnout. Byla jsem tak překvapená. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale moc mi to nešlo. Byl o hodně silnější než já. Začala jsem do něj trochu bušit a on se konečně odtáhl. V očích mu zářily jiskřičky vzrušení. Zděšeně jsem se na něj podívala. Pořád se na mě usmíval a já se naštvala. Vysmekal jsem se z jeho náruče a vší silou jsem mu vrazila facku až to mlasklo. Vztekle jsem se otočila a rozběhla se do našeho domu. Ani jsem nevnímala, co na mě volal Mike, který se pořád opíral o auto a usmíval se. Vařila se ve mě krev. Jak si to sakra mohl dovolit? Co si o sobě sakra myslí?! Pitomec jeden. Vyběhla jsem schody a šla do svého pokoje. Tam jsem si vzala kosmetickou taštičku a pyžamo a ještě vzteky bez sebe jsem se vydala pod sprchu. Teprve tam to ze mě všechno spadlo. No jo, horká sprcha dělá divy. Všechny moje starosti mě začaly opouštět. Voda je pomalu, ale jistě odplavovala někam do neznáma. Nechala jsem se unášet tou pohodou a uklidňovala jsem se.

Až pozdě večer, když už jsem skoro spala, jsem si uvědomila, že se ráno má stavit Jacob. Chtěl mě vzít do La Push za svou smečkou. Naposled jsem je viděla minulý týden. Těšila jsem se na ně, protože s ostatními vlky byla vždy zábava. Doufala jsem, že se Jake také začne chovat alespoň trochu normálně. S myšlenkou na nadcházející den jsem usnula a na Mika a ten jeho 'útok' jsem si už ani nevzpomněla.

<< Ω >>

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Milenec nebo vrah? - 3. kapitola: