Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milenec nebo vrah? - 12. kapitola

Eclipse - B, J, E

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Milenec nebo vrah? - 12. kapitolaDalší dílek je tady. Edward hledá svoji milovanou Bells. Najde ji?

24.04.2010 (20:45) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1347×

Edward:
Bylo krásné sobotní ráno a my po dlouhé době přijížděli do Forks. Všichni z toho byli nadšení, jen já jsem pociťoval kromě toho také podivný neklid a bolest. Je Bella v pořádku? Jak na mě bude reagovat? Bál jsem se, aby se Alicina vize náhodou nenaplnila. Pomyšlení na to, že je Bella mrtvá mě ubíjelo. Kdyby zemřela, zemřel bych také. Bez ní bych nedokázal žít. Prosím bože, jen ať mě má pořád ráda. Vím, zní to tak moc sobecky, ale já bez ní už nemůžu být. Nesnesl bych kdyby mě nenáviděla. Je pravda, že na to má plné právo, že jsem parchant, když jsem jí opustil, že jsem parchant, když jsem jí lhal. Jak se jí teď můžu podívat do očí? Nemůžu. Jsem netvor, zrůda a ona si zaslouží někoho lepšího. Ale já... já jí už nedokážu opustit. Vím to. Nikdy nedovolím, aby se jí něco stalo, a proto tu musím být. Musím zůstat, abych jí mohl chránit. Alespoň malá výmluva pro to, abych jí mohl být nablízku. Snad si to budu moct namlouvat dlouhou dobu… Ne že bych si přál, aby jí hrozilo nebezpečí, to vážně ne. Jen… Já Bellu potřebuji stejně tak jako člověk potřebuje kyslík, květina vodu a světlo…
Ne, neměl jsem ji opustit. Jak moc se za to teď nenávidím. Chtěl bych vrátit čas a napravit vše, co jsem spáchal. Jak moc jsem jí asi ublížil… Kolik si toho musela vytrpět, co všechno musela snést?
Hned jakmile jsme dorazili k našemu starému domu jsem rychle vystartoval z auta a šel hledat Bellu. Určitě bude doma, blesklo mi hlavou a já se vydal tím směrem. Snad nikdy mi ta cesta nepřipadala tak dlouhá. I když jsem běžel upíří rychlostí, zdálo se mi to jako celé roky. Hlavou mi běžely myšlenka na to, co bude dělat, co bude říkat až mě zase uvidí. Snad po mě něco nehodí…
Jak bych se k ní měl chovat? Přece jí nemůžu vystrašit hned tím, že jí řeknu, že jí někdo chce zabít. To by nešlo. Tak sakra co mám dělat? Jak bych jí to měl říct? Ahojky Bello, jsem zpátky, pojď pokračovat tam kde jsme skončili? Jo a ten můj odchod neřeš, to byla jen pitomost za kterou bych se nejradši rozkrájel… Myslím, že to není nejlepší nápad… Bojím se toho… Nikdy bych si to nepřiznal, ale bojím se, že mě nebude chtít… Měla by na to plné právo…
Po nekonečně dlouhé době jsem se konečně dostal k domu mé milované Belly. Nevěděl jsem, co jí řeknu, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Jen ji alespoň znovu spatřit. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vykročil k domu. Okno jejího pokoje bylo otevřené a tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Během mžiku jsem byl u ní v pokoji. V celém domě bylo ticho a klid. Takže tu asi není, blesklo mi hlavou, zatímco jsem se procházel po Bellině pokoji. Byl pořád stejný. Světlé stěny nabarvené na žluto, postel, skříň, počítač a spousta fotek.
Pokoj byl prosycený její vůní a vůní vlka… Cože?? To prašivé psisko bylo u Belly v pokoji?! No to snad nemyslí vážně? Zachvátila mě taková vlna žárlivosti a taky nepředstavitelné bolesti v krku, která nebyla způsobena Bellinou přenádhernou vůní, ale smradem zmoklého psího kožichu. Mno fuj, takový hnus. Jak se s ním Bella může bavit? Jakto, že byl v jejím pokoji?? Pomalu jsem se vydal na obchůzku celého domu. Nic moc se tady nezměnilo, jen na krbové římse byla další nová fotka. Bella v objetí Jacoba. O snad není možné? Charlie si to tady ještě vystaví? A proč se Jake tváří tak zamilovaně? To přece… Dobře, to že miloval Bellu bylo každému jasné, ale ona ho brala jen jako kamaráda. Co když se to změnilo?? Ne, to určitě ne. Ale proč se na té fotce tak objímají?? A proč je v celém domě cítit jeho pach??
Ne ne Edwarde.. Buď v klidu, Bella by si s ním přece nezačala. Chtěl jsi ji ochránit před upíry a vlky… Tohle by přece neudělala… Tohle ne… To je pitomost! Slyšel jsem sám sebe jak vrčím vzteky a snad i bolestí. Dýchej. Klid. Tohle prostě neudělala. To, že není doma neznamená, že má něco s tím… Grr… Prostě je třeba někde s Angelou…
Jako kdyby ta fotka něco znamenala ty žárlivej upíří troubo…  Trochu se zklidni.
Prostě tu na ní počkám, sice nevím jak zvládnu ten Jacobův puch, ale nějak to snad půjde…
Hodiny pomalu tikaly a já byl čím dál tím víc nervózní. Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá… Proč jen ta ručička musí být tak pomalá? Když se na něco čeká, vždy se čas musí táhnout. Nesnáším to, nenávidím… Ale čím to je, když mě se tohle snad nikdy nestalo? Mno dobře, jen když šlo o Bellu.. Bože… Tři, čtyři, pět, šest… Začal jsem nervózně přecházet po celém domě. To ticho a klid jsem začínal nenávidět. Když jsem odešel, ticho se stalo jediným mým přítelem a spojencem. Potřeboval jsem ho, abych se z toho všeho nezbláznil. Teď jsem to ticho nenáviděl. Byl jsem v jejím domě, na konci své cesty a čekal jsem na svou jedinou lásku. Ale nikde nic.
Ticho.
Ticho, které mě mučilo.
Tolik jsem toužil slyšet její hlas, zvonivý smích…
Ticho…
Jen vteřinová ručička pomalu a nemilosrdně tikala a říkala mi, jak dlouho už čekám, až se Bella objeví.
Ticho…
A najednou…
,,To byla vážně nádhera!” její zvonivý smích se rozléhal po celém domě. Její vůně okamžitě naplnila celý dům a mě se podivně stáhlo srdce. Slyšel jsem její tlukot srdce, její kroky… A kroky někoho dalšího. Rychle jsem se schoval nahoře u schodů a čekal, co bude dál.
,,Máš pravdu Bells, byla to nádhera,” vydechl okouzleně hlas, který jsem znal. Jakův hlas.
,,Já se zatím dojdu kouknout na to auto. Zatím se posaď v obýváku jo?” usmála se na něj. Potom jsem slyšel vzdalující se kroky a Jakovu tichou poznámku, za kterou bych ho nejradši stáhl z kůže.
,,Jo zvláště ta tvoje postavička v těch mini plavkách byla k sežrání. Už se těším, až tě dostanu do postele.” V jeho myšlenkách se odehrávalo dost žhavé porno s Bellou v hlavní roli. S mojí Bellou.
Všechno se ve mně zlostí jen vařilo. Měl jsem chuť ho zabít. Ten parchant jeden nadrženej! Co si o sobě ksakru myslí?! Chtít Bellu do postele?! No jo, já bych s ní taky rád měl něco víc, ale já ji miluji a ona miluje mě. A Jake je jen její kamarád. Musí být jen její kamarád!
Nebo snad ne?

Edward:

Bylo krásné sobotní ráno a my po dlouhé době přijížděli do Forks. Všichni z toho byli nadšení, jen já jsem pociťoval kromě toho také podivný neklid a bolest. Je Bella v pořádku? Jak na mě bude reagovat? Bál jsem se, aby se Alicina vize náhodou nenaplnila. Pomyšlení na to, že je Bella mrtvá mě ubíjelo. Kdyby zemřela, zemřel bych také. Bez ní bych nedokázal žít. Prosím bože, jen ať mě má pořád ráda. Vím, zní to tak moc sobecky, ale já bez ní už nemůžu být. Nesnesl bych kdyby mě nenáviděla. Je pravda, že na to má plné právo, že jsem parchant, když jsem jí opustil, že jsem parchant, když jsem jí lhal. Jak se jí teď můžu podívat do očí? Nemůžu. Jsem netvor, zrůda a ona si zaslouží někoho lepšího. Ale já... já jí už nedokážu opustit. Vím to. Nikdy nedovolím, aby se jí něco stalo, a proto tu musím být. Musím zůstat, abych jí mohl chránit. Alespoň malá výmluva pro to, abych jí mohl být nablízku. Snad si to budu moct namlouvat dlouhou dobu… Ne že bych si přál, aby jí hrozilo nebezpečí, to vážně ne. Jen… Já Bellu potřebuji stejně tak jako člověk potřebuje kyslík, květina vodu a světlo…

Ne, neměl jsem ji opustit. Jak moc se za to teď nenávidím. Chtěl bych vrátit čas a napravit vše, co jsem spáchal. Jak moc jsem jí asi ublížil… Kolik si toho musela vytrpět, co všechno musela snést?

Hned jakmile jsme dorazili k našemu starému domu jsem rychle vystartoval z auta a šel hledat Bellu. Určitě bude doma, blesklo mi hlavou a já se vydal tím směrem. Snad nikdy mi ta cesta nepřipadala tak dlouhá. I když jsem běžel upíří rychlostí, zdálo se mi to jako celé roky. Hlavou mi běžely myšlenka na to, co bude dělat, co bude říkat až mě zase uvidí. Snad po mě něco nehodí…

Jak bych se k ní měl chovat? Přece jí nemůžu vystrašit hned tím, že jí řeknu, že jí někdo chce zabít. To by nešlo. Tak sakra co mám dělat? Jak bych jí to měl říct? Ahojky Bello, jsem zpátky, pojď pokračovat tam kde jsme skončili? Jo a ten můj odchod neřeš, to byla jen pitomost za kterou bych se nejradši rozkrájel… Myslím, že to není nejlepší nápad… Bojím se toho… Nikdy bych si to nepřiznal, ale bojím se, že mě nebude chtít… Měla by na to plné právo…

Po nekonečně dlouhé době jsem se konečně dostal k domu mé milované Belly. Nevěděl jsem, co jí řeknu, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Jen ji alespoň znovu spatřit. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vykročil k domu. Okno jejího pokoje bylo otevřené a tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Během mžiku jsem byl u ní v pokoji. V celém domě bylo ticho a klid. Takže tu asi není, blesklo mi hlavou, zatímco jsem se procházel po Bellině pokoji. Byl pořád stejný. Světlé stěny nabarvené na žluto, postel, skříň, počítač a spousta fotek.

Pokoj byl prosycený její vůní a vůní vlka… Cože?? Nějaké prašivé psisko bylo u Belly v pokoji?! Ne… to snad… To musel být Jake! Ten čokl! No to snad nemyslí vážně? Zachvátila mě taková vlna žárlivosti a taky nepředstavitelné bolesti v krku, která nebyla způsobena Bellinou přenádhernou vůní, ale smradem zmoklého psího kožichu. Mno fuj, takový hnus. Jak se s ním Bella může bavit? Jakto, že byl v jejím pokoji?? Co tam chtěl? A jak dlouho tam byl? Snažil jsem se uklidnit, ale moc mi to nešlo. Představa, že Jake trávil celou dobu co jsem byl pryč s Bellou ně nenechala na pokoji. Tak moc jsem na to psisko žárlil.

Musel jsem se nějak uklidnit a tak jsem se vydal na obchůzku celého domu. Nic moc se tady nezměnilo, jen na krbové římse byla další nová fotka. Bella v objetí Jacoba. To snad není možné? Zase Jake! Zmučeně jsem zavrčel, no znělo to spíš jak kňučení raněného psa… Zase pes! Začínám z toho bláznit, tohle už asi vážně není normální. A ta pitomá fotka - Charlie si to tady ještě vystaví. A proč se Jake tváří tak zamilovaně? To přece… Dobře, to že miloval Bellu bylo každému jasné, ale ona ho brala jen jako kamaráda. Co když se to změnilo?? Ne, to určitě ne. Ale proč se na té fotce tak objímají?? A proč je v celém domě cítit jeho pach??

Ne ne Edwarde.. Buď v klidu, Bella by si s ním přece nezačala. Chtěl jsi ji ochránit před upíry a ostatním nebezpečím… Tohle by přece neudělala… Tohle ne… To je pitomost! Slyšel jsem sám sebe jak vrčím vzteky a snad i bolestí. Dýchej. Klid. Tohle prostě neudělala. To, že není doma neznamená, že má něco s tím… Grr… Prostě je třeba někde s Angelou…

Jako kdyby ta fotka něco znamenala ty žárlivej upíří troubo…  Trochu se zklidni.

Prostě tu na ní počkám, sice nevím jak zvládnu ten Jacobův puch, ale nějak to snad půjde…

Hodiny pomalu tikaly a já byl čím dál tím víc nervózní. Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá… Proč jen ta ručička musí být tak pomalá? Když se na něco čeká, vždy se čas musí táhnout. Nesnáším to, nenávidím… Ale čím to je, když mě se tohle snad nikdy nestalo? Mno dobře, jen když šlo o Bellu.. Bože… Tři, čtyři, pět, šest… Začal jsem nervózně přecházet po celém domě. To ticho a klid jsem začínal nenávidět. Když jsem odešel, ticho se stalo jediným mým přítelem a spojencem. Potřeboval jsem ho, abych se z toho všeho nezbláznil. Teď jsem to ticho nenáviděl. Byl jsem v jejím domě, na konci své cesty a čekal jsem na svou jedinou lásku. Ale nikde nic.


Ticho.

Ticho, které mě mučilo.

Tolik jsem toužil slyšet její hlas, zvonivý smích…

Ticho…

Jen vteřinová ručička pomalu a nemilosrdně tikala a říkala mi, jak dlouho už čekám, až se Bella objeví.

Ticho…

Tolik jsem si přál ji znovu vidět.

Ticho...

A najednou…


Venku se rozezněl motor dvou motorek. Blížily se velkou rychlostí směrem k domu. Bylo mi jasné, že to jedno je určitě nějaké zmoklé psisko z La Push, protože jsem ten smrad cítil na míle daleko. Ale to druhé? Buch buch. Buch buch. Byla to Bella. Poznal jsem ji podle tlukotu srdce, té nejkrásnější hudby na světě. Její tlukoucí srdce bych poznal kdykoliv a kdekoliv. Asi jsem přemýšlel moc dlouho, protože najednou už byli oba vevnitř.

,,To byla vážně nádhera!” její zvonivý smích se rozléhal po celém domě. Její vůně okamžitě naplnila celý dům a mě se podivně stáhlo srdce. Slyšel jsem tlukot jejího srdce ještě zřetelněji než předtím, její kroky… A kroky někoho dalšího. Rychle jsem se schoval nahoře u schodů a čekal, co bude dál.

,,Máš pravdu Bells, byla to nádhera,” vydechl okouzleně hlas, který jsem znal. Jakův hlas.

,,Já se zatím dojdu kouknout na to auto. Zatím se posaď v obýváku jo?” usmála se na něj. Potom jsem slyšel vzdalující se kroky a Jakovu tichou poznámku, za kterou bych ho nejradši stáhl z kůže.

,,Jo zvláště ta tvoje postavička v těch mini plavkách byla k sežrání. Už se těším, až tě dostanu do postele.” V jeho myšlenkách se odehrávalo dost žhavé porno s Bellou v hlavní roli. S mojí Bellou.

Všechno se ve mně zlostí jen vařilo. Měl jsem chuť ho zabít. Ten parchant jeden nadrženej! Co si o sobě ksakru myslí?! Chtít Bellu do postele?! No jo, já bych s ní taky rád měl něco víc, ale já ji miluji a ona miluje mě. A Jake je jen její kamarád. Musí být jen její kamarád!

Nebo snad ne?



<< Ω >>

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Milenec nebo vrah? - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře