Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milenec nebo vrah? - 10. kapitola

eclipse kiss

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Milenec nebo vrah? - 10. kapitolaCo se stalo s Bells? Jak jí je? A co udělal Jake? ... Nebo to vše byl jen sen?

13.04.2010 (08:15) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1199×

 

Probudila jsem se a zjistila, že jsem ve svém pokoji. Byl to snad jen další sen? Pokusila jsem se pohnout a tupá bolest v hlavě a u žeber mě přesvědčila, že tohle sen vážně nebyl. Pokusila jsem se trochu protáhnout, ale bolesti na mě bylo až moc. Chvíli jsem jen tak zírala do stropu a snažila se sama sebe přesvědčit, že to bude zase v pořádku.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že vstanu. Pomalu jsem se dobelhala do koupelny a jakmile jsem se viděla v zrcadle, myslela jsem, že to se mnou snad sekne. Sinalý obličej, monokl na oku, který se začal zbavovat do žlutohněda a velká boule na hlavě. Rychle jsem zkontrolovala, co žebra. Velká modřina se mi táhla skoro přes celý bok. Mno, tak teď už alespoň vím, proč mě tak bolely.
Rychle jsme vlezla pod sprchu a nechala své tělo bičovat proudy horké vody. Bylo to tak uvolňující. Celou dobu mě však v mysli strašila jedna otázka. Jak jsem se sem jen mohla dostat?.Ale i tuhle otázku po chvíli odplavily přívaly teplé vody. Kdyby se neozval můj žaludek, zůstala bych pod sprchou snad navěky.  Rychle jsem na sebe hodila nějaké oblečení a vydala se do kuchyně.
Už na schodech jsem se zarazila. Z kuchyně byly slyšet dva tlumené hlasy. Bezesporu patřily Charliemu a Jacobovi. Už jen při představě Jaka v naší kuchyni jsem se otřásla. Zhluboka jsem se nadechla a vkročila do pekelných plamenů - tedy do kuchyně. Charlie okamžitě vyskočil ze židle a přihnal se ke mně. Málem mě i objal, ale v poslední chvíli se zarazil.
,,Bello! Bože jsem tak rád, že ses konečně probudila!Bál jsem se o tebe!” vychrlil na mě rychle a já na něj jen zírala.
,,Co se stalo?” zeptala jsem se opatrně Charlieho. Jaka jsem zatím úspěšně ignorovala.
,,Bells, ty si to nepamatuješ?” udiveně se zeptal Charlie a já jen zavrtěla hlavou. ,,Bello, ztratila ses v lese. Musela jsi někde upadnout a zranit se. Strašně jsem se o tebe bál, když jsem zjistil, že Jake je doma s Billym a ty nikde. Jake mi nabídl, že tě bude hledat a ještě večer tě přivedl - nebo spíš přinesl.” Zalapala jsem po dechu. ,,Prospala jsi skoro dva dny zlatíčko. Bello, měli jsme o tebe takový strach.”
,,Já jsem se ztratila?” udiveně jsem se podívala po Jakovi.
,,Zřejmě lásko. Ještě štěstí, že jsem tě našel včas. Mohla jsi tam klidně umrznout.” přišel ke mně a políbil mě do vlasů. V tom Charliemu zazvonil mobil.
,,Bello, já teď budu muset jít do práce, ale Jake tady s tebou určitě moc rád zůstane.
,,Ale jistě pane Swane,” usmál se na něj Jake a já se jen znechuceně ušklíbla.
,,Tak pa Bells,” rychle se se mnou rozloučil Charlie a byl pryč. Naštvaně jsem se otočila na Jaka, který mě mezitím pustil z náruče. Bezstarostně se na mě usmíval.
,,Dáš si snídani,” zeptal se mě nevinně a já se zmohla jen na pouhé přikývnutí. ,,Ty si nic nepamatuješ? Já jen, že ses Charlieho tak divně ptala.”
Potlačila jsem chuť mu rozbít pánvičkou hlavu a začala se rozmýšlet. Mohla bych  tvrdit, že o ničem nevím. Snad by mi pak už dal pokoj a neudělal by to znovu. Zhluboka jsem se nadechla. Tak co mám tedy dělat? Předstírat, že o ničem nevím a modlit se, aby to neudělal znovu? Mno to by bylo asi nejlepší řešení vážně. Opustit ho nemůžu, Charlie by si o mě děla zbytečně další starosti a tohle řešení to snad spraví…
,,Ne Jamu, mám jak se říká totální okno. Vůbec nic si nepamatuji… Vím, že jsem měla jít s Mikem do kina a pak nevím…” pokrčila jsem bezradně rameny a zmateně jsem se na něho podívala. ,,Kolikátého je dnes vlastně?”
,,Je 27. září lásko. Za pár dní nám začíná škola,” zahlaholil Jake vesele.
,,Cože?” překvapeně jsem vykoktala. Snad to bylo přesvědčivé…
,,Miláčku teď to pusť z hlavy a pojď se najíst.” Položil přede mě talíř s míchanými vajíčky a já jsem je rychle zhltla. Měla jsem vážně hlad.
,,Co budeme dneska dělat?” usmála jsem se na něj a on se na chvíli zamyslel.
,,Co kdybychom zajeli na pláž do La Push? Voda bude krásně teplá, protože celou dobu bylo sluníčko. Co ty na to?”
Hmm… To neznělo zrovna špatně. Jake alespoň přijde na jiné myšlenky a já snad taky. Třeba to mezi námi bude zase v pořádku, třeba se ho naučím i milovat…
,,Super, to je vážně moc dobrý nápad. Jen se ještě skočím převléknout,” zavolala jsem na něj už od schodů. Tohle vypadalo vážně nadějně. Třeba mě ještě čeká krásné odpoledne.

Bella:

Probudila jsem se a zjistila, že jsem ve svém pokoji. Byl to snad jen další sen? Pokusila jsem se pohnout a tupá bolest v hlavě a u žeber mě přesvědčila, že tohle sen vážně nebyl. Pokusila jsem se trochu protáhnout, ale bolesti na mě bylo až moc. Chvíli jsem jen tak zírala do stropu a snažila se sama sebe přesvědčit, že to bude zase v pořádku.

Po dlouhé době jsem se rozhodla, že vstanu. Pomalu jsem se dobelhala do koupelny a jakmile jsem se viděla v zrcadle, myslela jsem, že to se mnou snad sekne. Sinalý obličej, monokl na oku, který se začal zbavovat do žlutohněda a velká boule na hlavě. Rychle jsem zkontrolovala, co žebra. Velká modřina se mi táhla skoro přes celý bok. Mno, tak teď už alespoň vím, proč mě tak bolely.

Rychle jsme vlezla pod sprchu a nechala své tělo bičovat proudy horké vody. Bylo to tak uvolňující. Celou dobu mě však v mysli strašila jedna otázka. Jak jsem se sem jen mohla dostat?.Ale i tuhle otázku po chvíli odplavily přívaly teplé vody. Kdyby se neozval můj žaludek, zůstala bych pod sprchou snad navěky.  Rychle jsem na sebe hodila nějaké oblečení a vydala se do kuchyně. 

Už na schodech jsem se zarazila. Z kuchyně byly slyšet dva tlumené hlasy. Bezesporu patřily Charliemu a Jacobovi. Už jen při představě Jaka v naší kuchyni jsem se otřásla. Zhluboka jsem se nadechla a vkročila do pekelných plamenů - tedy do kuchyně. Charlie okamžitě vyskočil ze židle a přihnal se ke mně. Málem mě i objal, ale v poslední chvíli se zarazil.

,,Bello! Bože jsem tak rád, že ses konečně probudila!Bál jsem se o tebe!” vychrlil na mě rychle a já na něj jen zírala.

,,Co se stalo?” zeptala jsem se opatrně Charlieho. Jaka jsem zatím úspěšně ignorovala.

,,Bells, ty si to nepamatuješ?” udiveně se zeptal Charlie a já jen zavrtěla hlavou. ,,Bello, ztratila ses v lese. Musela jsi někde upadnout a zranit se. Strašně jsem se o tebe bál, když jsem zjistil, že Jake je doma s Billym a ty nikde. Jake mi nabídl, že tě bude hledat a ještě večer tě přivedl - nebo spíš přinesl.” Zalapala jsem po dechu. ,,Prospala jsi skoro dva dny zlatíčko. Bello, měli jsme o tebe takový strach.”

,,Já jsem se ztratila?” udiveně jsem se podívala po Jakovi, ale uvnitř mě něco křičelo na toho prolhaného parchanta.

,,Zřejmě lásko. Ještě štěstí, že jsem tě našel včas. Mohla jsi tam klidně umrznout.” přišel ke mně a políbil mě do vlasů. V tom Charliemu zazvonil mobil. 

,,Bello, já teď budu muset jít do práce, ale Jake tady s tebou určitě moc rád zůstane."

,,Ale jistě pane Swane,” usmál se na něj Jake a já se jen znechuceně ušklíbla.

,,Tak pa Bells,” rychle se se mnou rozloučil Charlie a byl pryč. Naštvaně jsem se otočila na Jaka, který mě mezitím pustil z náruče. Bezstarostně se na mě usmíval.

,,Dáš si snídani,” zeptal se mě nevinně a já se zmohla jen na pouhé přikývnutí. ,,Ty si nic nepamatuješ? Já jen, že ses Charlieho tak divně ptala.”

Potlačila jsem chuť mu rozbít pánvičkou hlavu a začala se rozmýšlet. Mohla bych  tvrdit, že o ničem nevím. Snad by mi pak už dal pokoj a neudělal by to znovu. Zhluboka jsem se nadechla. Tak co mám tedy dělat? Předstírat, že o ničem nevím a modlit se, aby to neudělal znovu? Mno to by bylo asi nejlepší řešení vážně. Opustit ho nemůžu, Charlie by si o mě děla zbytečně další starosti a tohle řešení to snad spraví…

,,Ne Jaku, mám jak se říká totální okno. Vůbec nic si nepamatuji… Vím, že jsem měla jít s Mikem do kina a pak nevím…” pokrčila jsem bezradně rameny a zmateně jsem se na něho podívala. ,,Kolikátého je dnes vlastně?”

,,Je 27. září lásko. Za pár dní nám začíná škola,” zahlaholil Jake vesele. 

,,Cože?” překvapeně jsem vykoktala. Snad to bylo přesvědčivé…

,,Miláčku teď to pusť z hlavy a pojď se najíst.” Položil přede mě talíř s míchanými vajíčky a já jsem je rychle zhltla. Měla jsem vážně hlad.

,,Co budeme dneska dělat?” usmála jsem se na něj a on se na chvíli zamyslel.

,,Co kdybychom zajeli na pláž do La Push? Voda bude krásně teplá, protože celou dobu bylo sluníčko. Co ty na to?”

Hmm… To neznělo zrovna špatně. Jake alespoň přijde na jiné myšlenky a já snad taky. Třeba to mezi námi bude zase v pořádku, třeba se ho naučím i milovat… Snad není vše ztracené a Jake není tak špatný... Možná, že jsem mu jen zbytečně křivdila. Třeba se to vážně nestalo a byla to jen má další noční můra vytvořená bujnou fantazií. Jake přece není tak zlý... 

,,Super, to je vážně moc dobrý nápad. Jen se ještě skočím převléknout,” zavolala jsem na něj už od schodů. Tohle vypadalo vážně nadějně. Třeba mě ještě čeká krásné odpoledne.

<< Ω >>

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Milenec nebo vrah? - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře