Bree zažije něco, co ji velmi překvapí. „Takže, ještě jednou. Došlo mi, že tě…“
22.01.2011 (07:30) • Ponozkasiki • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 699×
Jasper mě chytl za paži a dlouze se na mne podíval. Usmála jsem se.
„Promiň.“
Rozletěla jsem se k domu a v mžiku už jsem stála v kuchyni.
„Carlisle, Esmé, Emmette, Rosalie!“ zvolala jsem co nejvíce nahlas poplašným tónem.
Carlisle s Esmé tu byli v cukuletu. Emmett se vypotácel z obýváku. Vypadal tak nějak… pomuchlaně. Rosalie teprve teď scházela ze schodů. Nesla se jak nějaká „bůhvíco“.
„Co potřebuješ?“ zeptala se znuděně.
„Prosím vás, potřebuji pomoc. Chci si vydělat nějaké peníze, ale Alice mi říkala, že bych mohla těm lidem ublížit.“
„A to ti jako nestačí naše peníze?“ odsekla Rosalie.
„Já nechci vaše peníze, už to, že jste za mě převzali odpovědnost, je pro mě dar. A nechci si připadat neschopná.“
Do místnosti přitančila Alice s Jasperem v patách.
„Promiň, Bree. Neříkala bych takové věci, kdybych neměla tu vidinu.“
„Jakou vidinu?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Strašně mě to naštvalo, i když myslím, že je nemožné, aby se to někdy stalo.“
„No tak, Alice, nenapínej nás.“
„Dobře, viděla jsem tebe a Jaspera v zamilovaném objetí. Jako kdybyste spolu chodili.“
Díky, Bože, že nejsem člověk. Byla bych rudá, těsně před infarktem a v břichu ten divný pocit.
„Ehm, no myslím si, že se to nestane.“
Podívala jsem se na Jazze. Sám pro sebe se usmíval, jako kdyby chtěl, aby se to stalo. Podíval se na mě a úsměv se ještě zvětšil. Taky jsem se usmála a koukla zpátky na Alici. Vypadala, že je v pohodě.
„Bree, to s těmi penězi si nech projít hlavou. Náš bankovní účet je pro tebe otevřený.“
„Díky, vám všem. Jestli bych mohla, ráda bych si provětrala hlavu.“
„Nemáš zač a jdi, kam chceš.“
Vyšla jsem ven a sedla jsi pod strom. Tráva mě lechtala na nohou, vítr šeptal a zapadající sluníčky hřálo do zad. Bezmyšlenkovitě jsem trhala stébla trávy. Uviděla jsem Jaspera, jak vychází z domu. Napadlo mě, jestli nejde na lov. Ale sám? Pak se začal přibližovat, na tváři bezstarostný výraz. Sedl si kousek ode mne a sledoval les.
„Ahoj,“
„Čau.“
Pak jsme oba mlčeli a poslouchali usínající louku a les.
„Jaspere? To s tou Alicinou vizí… já myslím, teda nevím, co to mělo znamenat.“
„Bree, všiml jsem si, hned první večer, jak po mně pokukuješ. Říkal jsem si „klídek, Jazzi, ona je jen užaslá tvými schopnostmi“, ale pak na lovu. Sedl jsem si do sluníčka a pozoroval vás dvě, jak lovíte. Když jsi odcházela, zavolal jsem na tebe a nasál emoční klima. Cítil jsem v tobě takové škubnutí, když jsem na tebe promluvil. Pořád jsi mě sledovala očima a mně něco došlo.“
Nebyla jsem schopná vypravit ze sebe ani hlásku.
„Aha. A co ti došlo?“
„Došlo mi, že tě…“
„Ahoj, lidi,“ zavolal Emmett.
„Emmette! Můžeš prosím odejít, snažím se tady Bree něco říct.“
„Jak chceš, bratře, tohle se Alici nebude líbit,“ odsekl Emm.
„Počkej, chci to Alici říct sám. Dej nám jen minutu.“
„Dobře, ale jen když si se mnou Bree dá páku.“
Jen jsem tiše přikývla. Emmett odešel s radostným výrazem na tváři.
„Takže, ještě jednou. Došlo mi, že tě…“
Autor: Ponozkasiki (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Mezi žlutookými - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!