Nevydržela jsem to a jsem zpět! Tentokrát s novou povídkou Memories of Bella. Už je to osmdesát let, co Edward Bellu opustil. Znovu se stěhují do Forks. Ale jedna tajemná osoba jim převrátí život naruby... Nejvíce toužíme po tom, co nikdy nemůžeme mít.
25.08.2010 (21:00) • Bubble • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4180×
Prolog
Pomalu jsem sešel po schodech dolů do kuchyně, kde u stolu seděla celá moje rodina. Všichni byli zabraní do diskuze, jaké budou mít auto, co si vezmou s sebou nebo jaké obchody tam na ně čekají. Posadil jsem se na volnou židli a přisunul jsem si ji blíž ke stolu. Diskuze se náhle proměnila v hrobové ticho. Po chvilce si Carlisle odkašlal.
„Tak, rodino, je načase zase se odstěhovat z Aljašky,“ promluvil klidným tónem. „Máte nějaké návrhy?“
„Co třeba Finsko, tam jsme dlouho nebyli,“ navrhla Rosalie. Emmett souhlasně pokyvoval hlavou.
Esmé zavrtěla hlavou. „Je to ještě moc brzo, není to ani šedesát let, co jsme odtamtud odjeli.“ Rosalie se odsunula od stolu, přehodila nohu přes nohu a trucovně založila ruce. Následovala vteřina ticha, kdy všichni přemýšleli nad stěhováním, jen Emmett myslel na velké medvědy prohánějící se lesem.
Přemýšlel jsem nad Londýnem, kde jsme strávili část svého mrtvého života. Většinu roku proprší, jen lov je menší problém. Otevřel jsem pusu, abych to navrhl, ale někdo mě předběhl.
„Do Forks!“ vypískla Alice. Desetinu vteřiny na to se chytla za pusu. Projelo to mnou jako ostrá čepel nože a zabodla se přímo do mého mrtvého srdce. Z rány mi začala vytékat horká krev, stékala v dlouhém provazci dolů. Začala zaplňovat nekonečnou prázdnotu. Bolest byla psychická, ne fyzická. Trýzeň, které se nedá jen tak zbavit.
„Edwarde…“ začala Esmé. Carlisle jí podporně položil raku na rameno. „Nemusíme, jestli nechceš...“ Nebyl jsem schopen slova.
Následovala dlouhá chvíle ticha, která mě neúprosně pohlcovala. V místnosti na mě křičely myšlenky, ale já se je snažil ignorovat. Po několika minutách jsem se nadechl, abych promluvil.
„Já… já… si to ještě rozmyslím.“ S těmito slovy jsem se zvedl ze židle a lidskou chůzí došel až do pokoje. Cestou jsem zachytil Aliciny myšlenky, určené mně:
Promiň.
Prásk jsem za sebou dveřmi, div že se nerozletěly na třísky. Zapnul jsem stereo. Pokojem se linula lákavá melodie.
Proč jsem to jen udělal? Proč mě to vůbec napadlo? Proč jsem se do ní zamiloval? Proč jsem ji vystavil takovému nebezpečí? Proč jsem se vůbec narodil?
Udeřil jsem pěstí do bílého stolu. Rozlomil se napůl a knihy se sesypaly na podlahu. Sesunul jsem se k nim jako hromádka neštěstí.
„Proč?“ zašeptal jsem polohlasně. Marně jsem se snažil zastavit neviditelné slzy, roněné pro ni.
Bleskově jsem se zvedl. Udeřil jsem do hrajícího sterea. Zvuk klavíru náhle ustal a stereo s ohlušující ránou dopadlo na zem. Otočil jsem se na rozpůlený stůl. Těkal jsem očima mezi stolem a rozbitým kusem sterea několik vteřin.
To bude mít Esmé zase radost, pomyslel jsem si sarkasticky.
Převrátil jsem stereo. Zdemolovaný display, rozštípnutý ovladač hlasitosti, otisk mé ruky na kovovém povrchu. Postavil jsem stereo zpátky na své původní místo. Srovnal jsem knížky do úhledného komínku vedle přeplněné knihovny. Posbíral jsem střípky skla, kovu a plastu.
Do jedné ruky jsem vzal, před chvílí ještě celý stůl. Pomalu, rozvážným krokem, jsem došel do pokoje, kde panovala napjatá atmosféra. Všechny oči spočinuly na stolu v mé ruce. Esmé by na mě v takovém případě vrhla vražedný pohled, teď její tvář zůstala v neutrálním výrazu. Stále sledován, jsem rozlámal zbytek stolu na prkýnka a položil vedle krbu. Alespoň se bude dát čím topit.
„Esmé, nebude mi vadit, kdybychom se měli znovu přestěhovat do Forks. Už je to přes osmdesát let. Mám, co jsem chtěl.“ Esmé pustila Carlisleovu ruku a natáhla se po mně. Pevně mě stiskla.
„Ach, Edwarde…“ vzdychla si. Odtáhla se ode mě. Upřela na mě svůj mateřský pohled. Usmála se a já jí láskyplný úsměv oplatil.
Přesunul jsem se ke klavíru. Ještě než jsem se posadil, shromáždila se za mnou celá rodina. Nehrál jsem snad celou věčnost, nejspíš několik desetiletí. Neomylně jsem nahmátl první akord a pokojem se roznesly první tóny Esméiny oblíbené…
Autor: Bubble (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Memories of Bella - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!