Po velmi dlouhé době konečně další dílek. Opravdu se omlouvám, ale dřív to nešlo. Prostě nebyla inspirace... V tomto díle se konečně dovíte, kam směřovaly kroky Edwarda... Předem se omlouvám za délku.
08.11.2010 (15:15) • Bubble • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1807×
8. kapitola – Mimo domov
Teď jsem udělal, co jsem chtěl. Ačkoliv jsem toho vykonal až moc. Už mi zbývala jedna věc a teď nastala ta chvíle. S čerstvě rudýma očima jsem se vydal na cestu…
Ubíral jsem se kanadskými lesy. Nechtěl jsem nikoho potkat, a tady jsem měl minimální pravděpodobnost. Černá noc už pomalu opouštěla krajinu. Co nevidět krajinu prosvětlí sluneční paprsky. Směřoval jsem na východ k Atlantickému oceánu. Nemohl jsem letět letadlem, moje krvavě rudé oči by mě prozradily. A tak jsem neměl jinou možnost. Doplavat tam.
Už jsem byl jen pár kilometrů od oceánu. Cítil jsem slanou mořskou vody, prudký vítr, hrající si s vlnami. Útes jsem měl na dohled. Rozběhl jsem se ještě víc. Studený vítr, který pro mě nebyl až tak studený, vál proti mně. Lehce jsem se odrazil od útesu a skočil přímo do vody.
Voda byla v okolí černá. Neviděl jsem víc jak na pár metrů. Brzy bude svítat, snad to rozbouřené moře uklidní.
Plaval jsem. Na obloze už bylo vidět zlatavé slunce. V moři se viditelnost zlepšila. Nepotřeboval jsem dýchat, v tom jsem měl výhodu. Sledoval jsem všechny ryby, které proplouvaly kolem mě. Nebály se mě. Sledoval jsem tu nádheru.
Koutkem oka jsem spatřil ji. Plavala vedle mě. Koukala na mě hnědýma očima. Vlasy jí poletovaly kolem obličeje. Mile se na mě usmívala. Najednou mě popadla touha se jí dotknout. Natáhl jsem ruku. Toužil jsem se dotknout, ale ona se rozplynula jako přelud.
Vynořil jsem se na souš. Mezitím už slunce téměř zapadlo. Vydal jsem se pěšky směr Volterra. Cesta noční krajinou byla poklidná. Nikde nikdo, jen občas kolem mě projelo auto.
Ve Volteře nikdo nebyl. Ulice byly prázdné, jen občas někdo pospíchal domů, nebo si tu vykračovali opilci.
Posadil jsem se na lavičku mimo dosah pouliční lampy, která i tak skoro nesvítila a položil si hlavu do dlaní. Kruci, jsem to ale hlupák! Proč jsem ji nechal ve Forks samotnou? Mohlo mi přece dojít, že po ní půjde Victoria. Měl jsem na sebe neuvěřitelnou zlost. Vzhlédl jsem. Viděl jsem Arův palác, mou jedinou možnost. Chtěl jsem ji vidět. Snad se znovu setkáme tam někde, kde je nebe. Zvedl jsem se pomalu z lavičky a volným krokem se vydal k hradu.
V dáli jsem uslyšel Alici. Chtěla mě zastavit. Musel jsem se pousmát, už i blouzním. Jsem směšný.
„Edwarde!“ zakřičel vysoký hlásek. Otočil jsem se. Za mnou stála Alice. Neblouznil jsem.
„Nedělej to, prosím,“ zašeptala zlomeně. Přitiskla se ke mně.
„Já… Já…“
Slova mi najednou uvízla v krku, nemohl jsem nic říct. Myslel jsem příliš na sebe. Nenapadlo mě, jak to ublíží ostatním.
„Esmé je nešťastná, Carlisle se ji snaží utišit. Marně. Všichni jsou tiší, až moc. Skoro půl dne nikdo nepromluvil. Včera se mě ptala Audrey, neviděla tě,“ šeptala do větru. Ale já ji slyšel. Stál jsem ochromen větami té malé černé elfky. Odtáhl jsem se od ní.
„Já už jsem se rozhodl…“
Alice posmutněla. Otočila se k odchodu. Chytil jsem ji za ruku. Překvapeně se na mě otočila.
„Pojďme domů…“ řekl jsem.
Alice mě vezla autem. Míjeli jsme zelené stromy. Zahřál mě zvláštní pocit u srdce, že už jsem doma.
„Edwarde!“ vykřikla Esmé, když jsem se objevil ve dveřích. Pevně mě stiskla v mateřském obětí.
„Vítej synu. Znovu doma,“ usmál se Carlisle.
Pevně jsem objal Rosie, pošeptala mi, že měla strach. O mě. Moje oči už nebyly rudé, ale zlatavé, cestou domů jsem skolil pár medvědů. Znovu jsem se ocitl v sevření Esmé. Měla mě ráda, byl jsem jako její vlastní syn. A já měl rád ji.
Zavadil jsem pohledem o Audrey, která stála na schodech a tiše mě pozorovala…
Autor: Bubble (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Memories of Bella - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!