Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Memories of Bella - 6. kapitola

kellan4


Memories of Bella - 6. kapitolaRadujte se, protože další kapitolka je na světě! Posledně někdo žádal o pomoc, ale kdo to byl? To si budete muset přečíst...
6. kapitola - Andělské stvoření

6. kapitola – Andělské stvoření

 

„Pomoc,“ zašeptal někdo. Pohledy všech okamžitě střelili ke dveřím.

Jako první jsem reagoval já. Něco mi říkalo, že tam prostě musím jít. Otevřel jsem dveře. Slyšel jsem zrychlený dech.

Člověk.

Na bílém sněhu ležela křehká dívka. Bylá oděná jen do bílých šatů. Tmavé vlasy měla slepené krví. Oči měla zavřené. Bleskově jsem přiběhl k ní. Bilo jí srdce. Opatrně jsem ji zvedl ze země. Nesl jsem ji v náručí. Šaty měla zbarvené do ruda, ruce i nohy měla poseté škrábanci a různými zraněními.

Alice byla pohotová, na pohovku položila několik dek a ohřívacích lahví. Carlisle byl vybaven lékařským kufříkem. Ještě opatrněji jsem ji položil na pohovku. Zabaloval jsem ji do vrstev dek a ručníků.

„Děkuji,“ hlesla.

Všichni sledovali to křehké stvoření. Rosalie se na ni koukala něžně, tak jak jsem ještě neviděl. V tu chvíli byla ochotná pro ni udělat všechno. Zatímco dívenka spala zabalená do několika vrstev, začali jsme bouřlivou diskuzi. Carlisle se dohadoval s Rose, Jasperem a Alicí. Emmett stál za Rose jen jako tichý pozorovatel bez názoru.

„Člověk,“ špitla Esmé. Sledovala spící dívku.

Přišel jsem k Esmé a objal jsem ji. Mlčky jsme ji sledovali.

„Asi bude mít hlad, až se probudí. Měla bych jít vařit,“ řekla. Vykroutila se z mého sevření. V kuchyni vytáhla několik let nepoužité nádobí. Do hrnce nalila vodu.

„Tady nic není, budu muset jít nakoupit,“ řekla, když se koukla do naprosto prázdné lednice. A tak se o půl deváté večer vydala do obchodu.

Přitáhl jsem si židli blíž k pohovce. Opřel jsem se, oči přilepené k dívce. Sledoval jsem ji s němým úžasem.

„Ona není jen člověk, Edwarde,“ špitla Alice. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Nevidím její budoucnost,“ vysvětlila. Vzpoměl jsem si na její problém. Než jsem stihl něco říct, přikývla.

„Ty myslíš, že ona…“ zeptal jsem se. Znovu přikývla.

Znovu jsem se otočil na dívku. Ona musí být člověk. Srdce jí stále splašeně bilo, dýchala. Přece tak andělské stvoření nebude… Nechtěl jsem na to pomyslet. Zahnal jsem všechny neblahé myšlenky do nejmenšího koutku své mysli.

Esmé se vrátila s taškami plnými lidského jídla. Vytáhla několik kusů zeleniny a všeho možného a začala vařit. Nemusel jsem dlouho čekat, abych ucítil vůni jídla, kterou jsem necítil celou věčnost. Naposledy když… Snažil jsem se nemyslet na to, ale mysl mi to nedovolila. V hlavě se mi promítaly obrazy toho osudného večera.

Všiml jsem si Alicina utrápeného pohledu.

Nesmíš to v sobě dusit, musíš to dostat ven…

Vystartoval jsem nadzvukovou rychlostí ven. Provázely mě zmatené pohledy. Běžel jsem co nejdál do lesa, abych nevzbudil dívku.

Křičel jsem.

Vzteky.

Opřel jsem se do nahnilého stromu, ten se zřítil k zemi.

Alice měla pravdu, pomáhá to. Vybil jsem si zlost na zbytku shnilého dřeva.

Když jsem se vrátil, Esmé už měla uvařeno. Všichni seděli u dívky, sledovali ji. Zdá se, že si mě nikdo nevšiml.

„Zdá se, že má teplotu…“ zašeptala Rosalie.

„Nemá…“ zavrtěl Carlisle hlavou.

„Myslíš, že je… poloupírka?“ Poslední slovo Jasper vyslovil s neskrývaným strachem. Viděl jsem pár poloupírů, je jich málo. Měl jsem štěstí.

Carlisle přikývl. „Myslím, že ano. Genetická vada.“

„Jak to myslíš, genetická vada?“ zeptal jsem se.

„Něco v genech. Něco, co muselo zabránit úplné proměně. To nejlepší z obou druhů. Tep, možnost jíst lidské jídlo. Ale taky rychlost, síla. Nová generace. Existuje jen málo takových druhů. Mají možnost vést lepší život než my, mají více možností.“

Dívka se pohnula. Všichni najednou zpozorněli. Esmé okamžitě odběhla do kuchyně pro jídlo. Otevřela oči. Oněměl jsem úžasem. Čokoládově hnědá. Taková, kterou jsem viděl naposledy před osmdesáti lety. Ty oči, které mně učarovaly, ve kterých jsem se mohl utopit.

Dívka nás pozorovala se strachem v očích. Esmé se vrátila s jídlem v ruce.

„Na, vezmi si, musíš mít hlad,“ nabídla jí Esmé. Dívka rychle zavrtěla hlavou, na nesouhlas.

„Musíš něco sníst,“ napomenula ji Esmé. Dívka nejistě natáhla ruce po talíři. Opatrně zvedla lžičku a strčila ji do pusy. V očích jí zajiskřilo. Pomalu jedla jedno sousto za druhým. Nakonec podala Esmé prázdný talíř.

„Odpočiň si,“ vyzval ji Carlisle. „Zítra se na tebe podívám, vlastně už dneska.“  Podíval jsem se na hodinky. Už bylo něco po půlnoci. Dívka zavřela oči. Usnula během okamžiku, musela být pořádně unavená.

Ohlédl jsem se kolem sebe. Alice zmizela. Mé oko ji postřehlo u okna – nepřítomně hleděla ven. Zamířil jsem k ní.

„Mám obavy,“ špitla Alice, aniž by se na mě podívala. Posadil jsem se naproti.

„Victoria je mrtvá, není důvod k obavám,“ konejšil jsem ji. Alice zavrtěla hlavou.

„Víš, Edwarde, mám takový divný pocit. Victoria se nechala zabít až příliš snadno. Nevím co se děje, ale zneklidňuje mě to," šeptala.

„Když jsem viděl umírat Victorii, četl jsem jí myšlenky. Nemyslela na něco hrozivého, myslela na… Jamese,“ podotkl jsem.

„Pořád nevím, víš, ta dívka…“ Nedořekla.

„Ty myslíš, že Victoria…“ Rukama jsem ukazoval na tu dívku. Alice přikývla.

„Nebo její spojenec…“ dodala. A tím ukončila rozhovor.

Mlčky jsme tam seděli až do rozednění. Myšlenky mi stále utíkaly k té dívce, stejně jako zrak. Ráno se do pokoje dostalo slunce, přestože pořád trochu sněžilo, slunce si našlo cestu. Esmé už stála připravená v kuchyni. Celou noc si připravovala seznam, co má ještě koupit. Cesty byly stále zasněžené, do školy jsme nemuseli chodit. Alice se stále obávala možných nebezpečí.

Dívka se probudila. Všichni, včetně Alice, která neměla zrovna nejlepší náladu, jsme se k ní seběhli. Pozorovala nás hnědýma očima. Znovu jsem se mohl topit, nechat se učarovat. Ale přesto, nikdy už nebudu cítit to samé, jako jsem cítil tehdy. Tyhle oči byly stejně nevinné, ale přesto jiné.

„Já jsem Carlisle Cullen a tohle je má rodina,“ ukázal na nás. Dívka nás mlčky pozorovala.

„Máš hlad?“ zeptala se Esmé. Přikývla. „Donesu ti snídani“ Esmé odešla do kuchyně.

Carlisle si přitáhl židli blíž k posteli. Chvíli se koukal na nás a pak se dal do řeči.

„Pamatuješ si, kdo ti to udělal?“ Carlisle ukázal na její poškrábané a pohmožděné nohy, nyní schované pod přikrývkou. Zavrtěla hlavou.

„Viděla jsi ho?“ zeptal se znovu. Carlisle použil tázací metodu.

Přikývla.

„Muž nebo žena?“

„Muž,“ špitla sladkým hláskem. „Byla tma, neviděla jsem moc dobře.“

Esmé donesla snídani. Dívka se pro ni natáhla.

„Budu tě muset ošetřit, máš na nohách ošklivé rány. Na pažích taky. No nic, tak si odpočiň,“ konstatoval Carlisle a pomalu se zvedl ze židle. Esmé se vrátila s oblečením v ruce.

„Na, vezmi si to, bude to lepší než tyhle šaty,“ nabídla jí Esmé.

Esmé chtěla odejít, ale dívka ji chytla za rukáv. Přitáhla se k ní a začala šeptat Esmé do ucha. Esmé jí ochotně ukázala, kde se nacházejí naše provizorní záchodky, které ještě nikdo nepoužil.

„Edwarde, můžeš jí číst myšlenky?“ zeptal se mě Carlisle.

„Moment,“ zamumlal jsem a směroval se na její myšlenky.

„Jen částečně, téměř vůbec. Slyším jen to, co právě chce, abych slyšel, asi si je chrání,“ odpověděl jsem.

„Hm…,“ zamručel Carlisle. Dívka se vrátila, oblečená do svetru, teplých bot a kalhot.

„Děkuju,“ špitla tiše. Esmé si od ní vzala špinavé šaty a odnesla je do prádelny.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala se přihlížející Rosalie. Mlčela.

„Audrey,“ řekla.

 

Moc se omlouvám, že to tak trvalo. Případné problémy sdělujte na účet múzy.

? Odpuštěno X Neodpuštěno ?

 

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Memories of Bella - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!