Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Memories of Bella - 4. kapitola

17.09.2010 (11:00) • Bubble • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2500×

4. kapitola – Krvavé stopy

„Co se stalo, Alice?“ zeptal jsem se.

„Viděla jsem ji,“ zašeptala Alice sotva slyšitelně.

„Koho?“ řekl jsem. Alice na mě upírala onyxové oči.

„Victorii, tady ve Forks.“ 

„Ale jak je to možné, vlkodlaci ji přece zabili,“ nahodil jsem.

„Victorie je mazaná, Edwarde. Nenechá se tak snadno zabít. Předstírá smrt, aby se vyhnula vlkodlakům,“ objasňovala mi svoji teorii Alice.

„Podle vlkodlaků se tu několikrát vracela,“ řekl jsem.

„Myslíš, že něco hledala?“ otázala se Alice.

„Řekl bych spíš, že hledala někoho. A teď ho našla.“

Myslíš sebe?

Přikývl jsem. „Ale pořád mi není jasné, proč se vracela i před tím. Je dobrá stopařka, kdyby chtěla, tak mě okamžitě najde kdekoliv.“

„Pak existuje jenom jedno další vysvětlení. Hledala někoho, kdo tu zůstal.“ Věděl jsem, na co tím Alice naráží.

„Myslíš?“ zeptal jsem se nejistě.

„Ne, já to vím, Edwarde,“ odpověděla. Znovu na mě zaútočila bolest.

„Pořád ale nedává smysl, proč by se sem vracela až po osmdesáti letech.“

„Nezapomeň na potomky,“ špitla Alice. Zůstal jsem stát a tupě na ni zíral. Po pár minutách ohlušujícího ticha jsem se konečně ozval.

„Myslíš, že tady žije?“ zeptal jsem se náhle.

„Nejsem si jistá, je tu málo obyvatelstva, ale nedokážu to poznat,“ šeptala Alice.

„Pořád to má jednu nevysvětlenou stránku,“ pokračoval jsem.

„Jakou?“ zeptala se.

„Když se naposledy vracela před dvěma roky, zdálo se, že už to našla. Pak zfingovala svou smrt, kvůli vlkodlakům. Proč se tedy vrací zpět, zvláště poté, co už to našla?“

„To je pravda,“ kývla Alice. Z lesa se ozvalo vrčení. Alice střelila pohledem do místa, kde se pohyboval Emmett s Jasperem. Vyvalil se proud myšlenek.

Z lesa vystoupil Jacob, ale tentokrát v lidské podobě. Kysele se na nás usmál. Oplatil jsem mu úšklebek, zatím co Alice zůstala s kamennou tváří.

Už zase nic nevidím, bědovala Alice v myšlenkách. 

Jacob mezitím došel až k nám. Alice na něho vrhala vražedné pohledy.

„Proč jsi sem přišel?“ zeptal jsem se ho.

„Chtěl jsem si pomluvit jako člověk s… upírem,“ vysvětloval. „Není těžké stopovat pach, ale netušil jsem, že vás tu bude víc.“ Poslední slova pronesl nahlas tak, aby to slyšeli Jasper s Emmettem v lese. Ozvalo se tlumené vrčení.

„Victoria se vrátila,“ řekl jsem po chvilce ticha.

„Vždyť je mrtvá,“ odfrkl si.

„Není,“ nahodil jsem.

„Ale je, Arley a Chett ji osobně zabili,“ bránil se.

„Vypadá to, že se jí podařilo utéct,“ promluvila Alice.

„Kruci,“ zamumlal Jacob. „Kde je právě teď?“

„To nevím, nevidím, když jsi tady ty,“ ukázala na Jacoba.

„Tak alespoň kdy se vrátí,“ řekl rezignovaně Jacob.

„Během pád dnů. Ještě se pořádně nerozhodla,“ pípla. „A ty se drž ode mě dál, nebo nic neuvidím.“

„Doufejme, že to uvidíme včas,“ vmísil jsem se do rozhovoru.

„Budeme pravidelně držet hlídky,“ navrhl Jacob.

„Dobrá.“ Jacob dlouze zívl.

„Běž spát, protože spící vlk na hlídce nám bude na nic,“ zasmála se Alice. Unavený Jacob se odploužil do lesa. Alice se na mně povzbudivě usmála. Rozeběhli jsme se do lesa tiše jako vítr.

***

Nesl jsem tácek s jídlem. Přisedl jsem si ke stolu za ostatními sourozenci. Alice zase pátrala v budoucnosti, takže její pohled byl skelný. V ruce mnula nenakousnuté jablko. Victoria se pořád nechtěla rozhodnout. Jasper měl napjatou náladu.

Přestával mě bavit denodenní stereotyp. Pořád jsem poslouchal výklady učitelů, které jsem znal mnohokrát lépe než sám učitel. Na biologii se na mě lepila jedna dívka, ani nevím, jak se jmenovala. Možná Candy, Mandy nebo Wendy. Její jméno nebylo podstatné. V poslední hodině se mi podařilo dostat do poslední lavice, místo dvojčat Mary a Anne. Naštěstí se odstěhovaly pryč, tak budu mít klid.

Zazvonilo na hodinu. Posadil jsem se do poslední lavice a vyčkával příchod učitele. Hodina probíhala vcelku normálně, až do jediné sekundy.

Edwarde!  

Myšlenky patřily Alici.

„Kruci,“ zamumlal jsem neslyšně. Koukal jsem na hodinky. Zbývalo ještě deset minut. Netrpělivě jsem vyčkával, až zazvoní. Desetinu vteřiny před zazvoněním jsem se zvedl ze židle. Vyšel jsem ven. Před třídou na mě čekala Alice.

„Doma už čekají ostatní,“ řekla a táhla mě po chodbě. Dorazili jsme k mému autu. Vystřelili jsme z parkoviště rychlostí světla. Kdyby tohle viděl Charlie… Musel jsem se pousmát. Smykem jsem zaparkoval před domem. Alice na můj manévr nic nenamítala.

Nahoře byla puštěná televize, všichni na ni koukali.

„A nyní živě z místa činu!“ hlásila moderátorka. „Dobré odpoledne. Těla byla nalezena dnes v Seattlu. Zatím počet obětí nestoupá, stále jsou dva mrtví. Oběti se nepodařilo zcela identifikovat, jsou ošklivě zohyzděny. Vrah si vybírá oběti náhodně, vždy je napadá v nenápadných uličkách nebo zcela odříznuté od civilizace. Vrah má zvláštní způsob zabíjení, hodně odlišný od jiných vrahů. Ještě se nepodařilo zjistit příčinu smrti, ale nejpravděpodobnější příčinou je vykrvácení. Obě oběti mají na sobě mnoho řezných ran, nejvíce v oblasti kolem krku. Otázkou zůstává, kam se poděla krev? Těla byla nejspíše zavražděna na jiném místě a až pak teprve dotažena sem, kde je později nalezli náhodní kolemjdoucí. Pachatel nenechal na místě žádné otisky prstů.“

„Právě jste viděli nejnovější novinky ze Seattlu. A teď něco ze…“ Carlisle vypnul televizi.

„Zdá se, že Victoria se zastavila v Seattlu,“ promluvil Carlisle.

„Chce na sebe upozornit, je to něco jako vzkaz pro nás, zřejmě ví, že jsme se vrátili,“ řekl Jasper. Carlisle přikývl.

„Jestli má Jasper pravdu, tak je to pěkně krvavý vzkaz,“ vyřkla Alice.

„Ale kde to zjistila?“ namítla Rosalie.

„Od vlků ne, ti mysleli, že je mrtvá. Zřejmě tu má nějakého informátora,“ podotkl jsem.

„Zabíjí příliš nápadně, jestli nechceme mít problém s Volturiovými, měli bychom zasáhnout dřív, než bude zabitých příliš mnoho,“ prohodila Rosalie.

„Přece jenom, je to náš revír,“ doplnil ji Carlisle.

„Prozatím se nechystá dál nápadně zabíjet. Nejspíš jí plán vychází, upozornila na sebe a teď se chce vrátit sem,“ zašeptala Alice se skelným pohledem.

V mysli se jí objevil obraz další oběti. Victorie se pohybovala příliš rychle, než aby ji oběť zachytila. Nejdřív ji rychle kousla, oběť se začala svíjet v bolestech. Až po té se pořádné zakousla do pulzující tepny. Barva z tváře mizela rychle. Victoria odhodila mrtvé tělo na zem, otřela si pusu. Až pak začala maskovat stopy. Poškrábala hlavně oblast krku a postupně i zbytek těla. Tvář byla hodně zohyzděná, až příliš moc, na můj vkus. Poté se oběti zbavila.

Alice se na mě úzkostlivě podívala. Jasper ji objal kolem pasu. Vycítil naši náladu. Kývl jsem hlavou, abych potvrdil Jasperovo mínění o tom, co právě Alice viděla.

„Musíme být pozorní, Victorie se může vrátit kdykoliv,“ ukončil to Carlisle. Rosalie se usadila na klíně Emmetta, Alice s Jasperem zmizeli do pokoje, Esme malovala nápady na zařízení bytu poblíž Port Angeles a Carlisle se věnoval knihám. Já se po anglicku vypařil na lov.

Vyběhl jsem směrem k lesu. Les byl mokrý, občas z větví padaly kapky. Zavřel jsem oči a nechal se vést instinktem. Rozběhl jsem se za lákavou vůní. Skočil jsem po krku srně. Zakousl jsem se přímo do její tepny. Lačně jsem polykal horkou tekutinu, ale nestačilo mi to. Odhodil jsem mrtvé těla, abych se vrhl na další. Byl jsem tak rychlý, že mě stádo vůbec nezpozorovalo. Stihl jsem vysát dalších šest srnek. Zamaskoval jsem těla pod velký balvan. Vydal jsem se směrem k tekoucí vodě. Za pár sekund jsem stál u řeky blízko domu. Naklonil jsem se, abych si omyl obličej. Mé oči připomínaly tekuté zlato. Opláchl jsem si obličej studenou vodou.

Posadil jsem se ke břehu. Pozoroval jsem vlnící se hladinu. Díval se na mě můj odraz. Zavřel jsem oči. Toužil jsem ji mít teď a tady u sebe.

Po dlouhé době jsem znovu otevřel oči. Mezitím se trochu setmělo. Podíval jsem se na hodinky. Bylo sedm hodin. Už jsem tu proseděl víc jak tři hodiny. Zvedl jsem se, abych se vydal zpět k domu. Pomalu jsem se loudal k domu. Cestou jsem zahlédl pohřební vůz. A v tu chvíli jsem byl rozhodnutý…         

<< Shrnutí >>

Autor: Bubble (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Memories of Bella - 4. kapitola: