Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Melodie mého srdce - 9. Nejasná budoucnost

45457

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Melodie mého srdce - 9. Nejasná budoucnostPro ty kdo ještě netuší, co se vlastně děje a kdo ve skutečnosti Isabell je, je tento díl asi takovou poslední velkou nápovědou. Isabell se snaží zjisti, co se stalo při recitálu, ale pak přichází někdo, koho nikdo nečekal.

09.09.2009 (17:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1758×

9. NEJASNÁ BUDOUCNOST

Zbytek skladby za mne automaticky odehrály jen mé ruce. Má mysl se od těla oddělila v momentě, kdy jsem si všimla, že sedadlo vedle tety Vici je prázdné. Nedokázala jsem pochopit, proč z ničeho nic odešla. Vážila sem takovou cestu, aby mě viděla po tak dlouhé době zase hrát a najednou zmizela. Co mohlo být tak důležité, aby to chvíli nepočkalo? Co se mohlo stát, co ji přimělo odejít?

Hudba dohrála. Mé ruce mě nezradily a dokončily bezchybně mé vystoupení. Předstoupila jsem před klavír a hluboce se uklonila. Když jsem se z úklonu vracela do vzpřímeného postoje, můj zrak znovu zabloudil na místa, kde seděla má rodina. Teď už tam seděla jen má máma. Tleskala a pak mi poslala vzduchem polibek a úsměv. Byl to takový náš malý rituál už od dětství. Tentokrát však v jejím pohledu bylo něco, co mě zneklidňovalo.  Dvě sedadla vedle ní zela prázdnotou. Teta tam byla až do konce mého vystoupení, tím jsem si byla jistá, ale teď už tam nebyla. Něco se tady dělo, nejdřív ona a teď i Vici.

Dojít do zákulisí klidnou chůzí mě stálo veškerou sílu, kterou jsem měla. Chtěla jsem se rozeběhnout za nimi, zjistit, co se stalo, proč obě odešly. Nebyla jsem se schopna na nic jiného soustředit jen na to, kde by mohly být. Když jsem konečně došla do zákulisí už, už jsem se chtěla rozeběhnout, když na mě někdo zavolal. Byl to Ethan. Jemně se na mě usmál a gratuloval mi k vystoupení, ale pak se jeho pohled změnil. Všiml si, že mě něco trápí. Tu radostnou náladu před vystoupením vystřídala zaražená a nepřítomná Bella. Nechtěla jsem se s ním vybavovat. Nechtěla jsem ztrácet čas a naštěstí ani on mě nemohl zdržovat. Poslední co jsem uslyšela, byl hlasatelův hlas oznamující jeho jméno a Ethan musel na scénu.

Byla jsem volná. Rozeběhla jsem se a za chvíli už jsem stála na chodbách Julliardu. Daleko od přeplněného sálu plného diváku, daleko od zmatku zákulisí. Nikdy jsem nezažila, že by tady bylo takové ticho. Slyšeli byste upadnout i špendlík. Měla jsem dobrý sluch a čekala jsem, kdy odněkud uslyším povědomý hlas, který mě za nimi zavede, ale nic naprosté ticho. Už jsem to chtěla vzdát, myslela jsem, že odešly z budovy, když jsem zaslechla tiché hlasy vycházející z nedaleké učebny. Okamžitě jsem je poznala a vydala se za nimi. Ještě než jsem vešla dovnitř, na chvíli jsem se zarazila přede dveřmi, když jsem Vici uslyšela, jak říká:„Odjedeme ještě dnes večer, vrátíme se zpátky do Kanady a vše se vrátí k normálu. Isabell bude sice zklamaná, že tu nezůstaneme déle, ale budou vánoce a oni za námi zase přijedou.“ To ne, nemůže zase hned odjet, když už je tady. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Stály tam obě. Vypadaly ustaraně, teta tak moc ne, ale … nedovolím jim odejít, ne tentokrát. Nejdříve mi vysvětlí, proč odešly z představení a pak z nich dostanu zbytek a hlavně důvod nutící je odjet. Byl to jasný a jednoduchý plán, teď už ho zbývalo jen zrealizovat a málem by se to možná i podařilo, kdyby nás někdo nevyrušil.

___________________________________________________________________________

ALICE

Užívali jsme si s Jasprem Edwardova předčasného vánočního dárku plnými doušky. Počasí bylo naprosto skvělé a na sjezdovkách ještě nebylo tolik lidí. Ze začátku jsem nechápala, proč nás doslova přemlouval, abychom odjeli už teď. První co mě napadlo, bylo že, před námi něco tají, ale pár krát jsem nakoukla do jeho budoucnosti a neviděla tam nic důležitého.  Poslední dobou zase prožíval těžké období. Všichni jsme si mysleli, že už to překonal, ale něco ho zas muselo připomenout to, co se stalo před šedesáti lety. Nakonec jsme se rozhodli s Jasprem odjet, došlo mi, že to dělá asi hlavně kvůli němu, aby pořád necítil ten smutek, co Edward.

Byl večer, seděli jsme s Jasprem u krbu a užívali si romantiku zasněžených hor, když to přišlo. Vidění. Vidění, které jsem dříve neviděla. Byl tam Edward, procházel chodbami Julliardu a někoho hledal a pak přišel ke dveřím jedné třídy s římskou číslicí devět, vzal za kliku a pak,… pak se mé vidění přerušilo. Přesněji nepřerušilo, zmizelo, bylo to jako zrnění na televizi, když vypadne signál.
Okamžitě jsem vylítla jako šílená. Jasprovi jsem nemusela nic vysvětlovat. Věděl, že jsem musela něco vidět a že to bude důležité. Naskočili jsme do auta a za hodinu už jsme seděli v letadle do New Yorku.
Řekla jsem mu vše, ale sama jsem nechápala, co jsem vlastně viděla. Jediné čím jsem si byla jistá, bylo, že v jednu chvíli tam Edward byl a pak jeho budoucnost zmizela. Doufala jsem, že to stihneme včas, z vidění mi také došlo, že se vše má udát v den vánočního recitálu, kterého se měl sám Edward účastnit, ale nám všem tak téměř zakázal přijít.

Vymyslela jsem jednoduchý plán. Jaspre počká na Edwarda v zákulisí a zabaví ho na tak dlouho, jak bude potřeba, a já zjistím, co je za dveřmi oné třídy.
Taxík zastavil před školou na poslední chvíli, okamžitě jsme se oba rozutekly svými směry. Na chodbách dnes bylo ticho a prázdno. Jakmile jsem byla uvnitř a zjistila, že tady nikdo není, přešla jsem z lidské rychlosti do té upírské. Přesně jsem věděla, kde se třída s devítkou nachází, ani ne za minutu už jsem byla tam. Věděla jsem, že vejít dovnitř mě může stát život, že naprosto netuším, co se může stát, ale toto nebezpečí jsem musela podstoupit. Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Ztuhla jsem na prahu mezi dveřmi. Byly tam celkem tři osoby, ale můj zrak se nedokázal odtrhnout pouze ode dvou žen. Tak stejné a přesto jiné. Cestovat v čase ani teď stále nebylo možné, ale v této chvíli to pro mě bylo jediné vysvětlení.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Melodie mého srdce - 9. Nejasná budoucnost:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře