Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Melodie mého srdce - 8. Nečekaná návštěva

često

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Melodie mého srdce - 8. Nečekaná návštěvaPrvní kapitola vyprávěna z pohledu Isabell. Znovu se vracíme ke dni vánočního recitálu. Jak si možná pamatujete Ethan (Edward) na konci předešlé kapitoly zahlédl někoho nečekného, poví vám Isabell o této osobě něco víc? Nápověd je v tomto díle opravdu hodně, tak vás zatím prosím nechte si své teorie pro sebe a nepokažte okamžik odhalení tajemství ostatním. Děkuju S.

07.09.2009 (22:00) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1829×

8. NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA

 

Na tento den jsem se opravdu těšila. Už jako malá jsem ráda vystupovala před obecenstvem a hrála jim mé skladby. Tento lehce řečeno exhibicionismus byla snad jediná vlastnost, kterou jsem zdědila po tátovi. Po dlouhá léta byl mým nejlepším přítelem, ale když dcery dospějí, je pro jejich otce těžké akceptovat fakt, že jejich malé holčičky už nejsou tak malé a u nás tuto situaci komplikovala ještě jedna podstatná věc spojená s poněkud zvláštní a výjimečnou historií naší rodiny.

 

V den, kdy jsem se dozvěděla, že v ten samý den mého vánočního recitálu, bude hrát brácha nejdůležitější zápas sezóny, jsem děkovala štěstěně, že i tentokrát stála při mně a já se tak vyhnula mnoha problémům. Táta sice většinu mých představení vždy prospal, ale něco mi říkalo, že tentokrát bych takové štěstí mít nemusela. Byla tady jedna věc, o které jsem mu raději neřekla, protože v den, kdyby se o ní dozvěděl, tak bych skončila se studiem na Julliardu a možná i s hrou na klavír vůbec.

Jediný kdo o onom tajemství věděl, byla moje máma. Před ní jsem nikdy nic nezatajila a ani jsem nemohla. Táta naštěstí tak bystrý nebyl a stále jsem čekala, že ho ta nepředstavitelná zášť jednou přejde, i když jsem nikdy nepochopila, kde se vněm bere a z jakého důvodu vzhledem k naší rodině.

 

Ač jsem se na představení hodně těšila, nejšťastnější bych byla teprve ve chvíli, kdyby tam mohla být celá má rodina. Tento večer se mi však bude snažit vše vynahradit má úžasná milující máma a má oblíbená teta Vici, alespoň ona přijela z Kanady na návštěvu.

 

Na představení jsem dorazila na poslední chvíli, jako vždycky. Nám holkám to prostě trvá dlouhou a dneska se na mě máma opravdu vyřádila. Mé milované sportovní oblečení ležérního stylu bylo násilně nahrazeno černými šaty na ramínka. Jediná nevýhoda vystupování na veřejnosti. Nikdy jsem se v tomhle oblečení necítila stoprocentně pohodlně, ale byla to nutnost, které se nedalo vyhnout.

 

Jen co jsem vlítla do zákulisí, narazila jsem na Ethna. Vypadal, že už tu nějakou chvilku čeká na své vystoupení. Vypadal naprosto klidně a vyrovnaně. To mě ale na něm nepřekvapovalo, vždy na mě takto působil. Teda až na ten okamžik, kdy jsme se poprvé setkali. Vypadal, jakoby právě uviděl ducha.

 

Neměli jsme ani moc času si popovídat, jelikož předchozí číslo se pomalu blížilo ke konci. Ještě než mě uvaděč zavolal na scénu, tak jsem Ethanovi stačila ukázat tak leda místo, kde sedí má máma. Teta Vici nebyla ještě na svém místě, asi si zase musela někam odskočit, ale věděla jsem, že mé představení určitě stihne. V hledišti bylo sice šero, ale věděla jsem, že Ethan mou mámu určitě uvidí.

 

Hlasatel oznámil mé představení a sálem zaznělo mé jméno. Pomalu jsem přešla ze zákulisí na jeviště a uklonila se. Do široka jsem se usmála a můj úsměv patřil především mé mámě, ale samozřejmě i mé tetě.

Posadila jsem se k piánu, zhluboka se nadechla, i když jsem to neměla zapotřebí. Nervozitou jsem nikdy netrpěla a ani v této chvíli jsem ji nepocítila. Položila jsem mé prsty na klávesy a za pár sekund už se sálem začaly linout první tóny máminy oblíbené skladby „Clair de lune“ od skladatele Dubussyho. Máma mi ji pouštěla už jako malé a i já tuto skladbu milovala. Když jsem byla smutná, dokázala mi zvednout náladu a když mě něco naštvalo, byla tím nejlepším uklidňujícím prostředkem.

 

Většinou když jsem hrála, tak jsem při tom měla zavřené oči. Mí profesoři to přímo nesnášeli. Chtěli, abych sledovala noty a hrála přesně podle nich, ale já jsem noty nepotřebovala. Stačilo mi vždy se na ně jenom kouknout a už jsem celou skladbu znala nazpaměť. Nedokázala jsem hrát mozkem, vždy jsem hrála srdcem. Proto jsem občas do skladeb vkládala více emocí, než bylo zapotřebí, hlavně do těch strohých. Snažila jsem se jim vyhýbat, a proto si vybírala ty, pro které byly emoce nezbytné.

 

Ani tentokrát jsem nehrála s očima otevřenýma, ale najednou nevím, co to bylo, tušení, či podvědomý reflex. Něco mě mé oči donutilo otevřít a hned můj pohled zabloudil do hlediště na místo, kde seděla má máma.

Vedle mámy seděla teta Vici, jak jsem předpokládala, nikdy by si mé vystoupení nenechala ujít, ale vedle ní… Můj pohled sklouzl ještě na sedadlo po její pravé ruce. Srdce se mi radostí rozbušilo a dalo se na úprk. Málem tím návalem štěstí se zrychlily i mé prsty, ale naštěstí jsem je včas zabrzdila.

Má nejlepší kamarádka, má důvěrnice, má ochránkyně, má druhá duše, můj odraz ve vodní hladině. Seděla a poklidně sledovala mou hru na klavír. Ve tváři se jí zračil smutek a štěstí zároveň. Věděla jsem, že i pro ni je tato skladba významná, ale nikdy mi neprozradila proč.

Nadšení ve mně neuhasínalo. Teta splnila slib, který mi dala při poslední návštěvě v Kanadě. Věděla jsem, že ji že ji to stálo opravdu dlouhou dobu přemlouvání, ale nakonec se vše zdařilo. Jen doufám, že ji nezahlédne Ethan, na výmluvu, že je to mé dvojče by asi neskočil, když jsem mu řekla, že mám jen bratra.

Jen na malou chvíli jsem oči zavřela a sama pro sebe se usmála, když jsem znovu oči otevřela, čekalo mě však nemilé překvapení. Byla pryč. Mohlo to být jen pár vteřin a ona tu najednou nebyla. Nemohla to být halucinace. Sedadlo bylo opravdu prázdné. Ale proč a kam tak rychle zmizela?

 

 

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Melodie mého srdce - 8. Nečekaná návštěva:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře