Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Melodie mého srdce - 3. Tajemství hrací skříňky

22.08.2009 (10:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2149×

3. TAJEMSTVÍ HRACÍ SKŘÍŇKY

Dva týdny jsem bloudil chodbami Julliardu jako přízrak. Hnán touhou odhalit záhadu oné dívky jsem nepřestával doufat, že na ni znovu narazím. Trávil jsem ve škole celé dny, prohledával místnost za místností. Julliard je docela rozlehlá škola, ale pro upíra nijak zvlášť. Dříve nebo později jsem ji přece musel potkat nebo narazit alespoň na její vůni, jakoukoliv stopu, cokoliv. Bohužel v tomto jsem se spletl, jakoby tu nikdy nebyla, jakoby se vypařila z povrchu zemského.

Doma jsem už téměř nepřebýval, buďto jsem byl ve škole nebo v Central Parku. Má rodina už začínala mít podezření. Alice s Jasprem už se měli co nevidět vrátit a já se jen obával, zdali Alice neměla vizi spojenou s tím, čím jsem si teď procházel a co za tím vším stálo. Pomalu jsem již přestával doufat, že onu dívku ještě kdy uvidím. Chvílemi jsem si dokonce začínal myslet, že to byl jen sen, přelud, halucinace či noční můra. Existovala by snad možnost, že se to nikdy nestalo, že to byl jen výplod mé mysli? To ne, nemohl to být jen sen. Upíři nesní, oni totiž vůbec nespí. Netrpíme ani halucinacemi. Detailně si vybavuji každý obrys její tváře a tu její zvláštní vůni. Kam se ale mohla ztratit?

Procházel jsem se znovu po chodbách sem a tam, jen abych nějak zabil čas, když se stalo něco, v co jsem už přestával doufat. Uslyšel jsem melodii mé ukolébavky vycházející z nedaleké místnosti. Nemohl jsem promarnit ani vteřinu. Okamžitě jsem se vydal ke dveřím, opět byly malinko pootevřené. Tajně jsem doufal, že bych snad tentokrát s ní mohl promluvit. Kdyby tak byla sama, vše by bylo jednodušší.

Chvíli jsem stál ještě za dveřmi a přemýšlel nad scénářem našeho možného“ náhodného“ seznámení, ale dále jsem to už nemohl vydržet. Nakoukl jsem dovnitř. Seděla za piánem čelem ke dveřím a se zavřenýma očima přehrávala mou skladbu. Znala ji dokonale nazpaměť. Nehrála ji jen tak, hrála ji svým srdcem. Nikdy jsem si nemyslel, že by ji byl někdo schopen zahrát s takovým citem a tak dokonale, jako já pro mou milovanou Bellu.
Stále jsem stál mezi dveřmi a poslouchal melodii, která mé nehybné srdce zalévala zároveň těmi nejšťastnějšími vzpomínkami a také tím největším smutkem, který mě trhal na kusy, když najednou otevřela oči. Její pohled okamžitě padl na mě a hudba ustala.
„Promiň. Prosím nepřestávej. Nechtěl jsem tě vyrušit. Zaslechl jsem tvou skladbu a moc se mi líbila, tak jsem neodolal a chtěl jsem si ji poslechnout.“ Ubohá výmluva, ale v tuto chvíli mě nic jiného nenapadlo a připadalo mi to jako nejjednodušší záminka. Vypadala polekaně, srdce se jí znovu rozeběhlo, ale bylo to spíš leknutím, nečekala mě. Dokonce se jí do tváří začala hrnout krev a dívka se začala červenat. Jak dlouho mi tento pohled chyběl.
„Neměla bych tady být. Udělej mi laskavost a neříkej nikomu o tom, že jsem tady byla.“ Chystala se k odchodu. Očividně o mou společnost nestála a ani mě poznat. „Prosím neodcházej, nechtěl jsem tě rušit a neboj rozhodně nikomu  nic neřeknu. Občas se taky někam zašiju, když je tam volno a jen tak hraju. Moc se mi líbila ta skladba, co si hrála a rád bych si ji poslechl celou. Máš opravdu talent. Mimochodem jmenuji se Ethan Crawford a ty jsi… Zbytek věty jsem nechal vyset jen tak ve vzduchu s nadějí, že ji dokončí. Představil jsem se jí pod jménem, které jsem posledních šedesát let používal. Dohodli jsme se s rodinou, že pro nás bude lepší si pro dalších alespoň sto let změnit naše jména, abychom tak předešly případným problémům, kdybychom se setkali s někým, kdo by mohl znát Bellu, popřípadě naše jména. Naše iniciály však zůstaly stejné, já jsem byl Ethan, má sestra Alice si říkala Anne, Jasper byl Jonathan, Emmet si říkal Erik, Rose byla Rachel, Carlisle používal jméno Collin a Esme si vybrala jméno Eva. Tyto identity jsme používali pro veřejnost, ale mezi svými a přáteli jsme byli a vždy budeme Cullenovi.
Následovala chvilka mlčení. Zdálo se, že oni větu, co jsem začal, ona dokončit nehodlá, takže jsem se opět ujal slova. „Promiň, nechtěl jsem tě takhle otravovat. No, tak se měj, já už půjdu.“ Začal jsem se otáčet k odchodu. Doufal jsem, že mi tato malá finta vyjde a ona konečně zareaguje, ale už jsem byl téměř u dveří a pořád nic. Na poslední chvíli, když jsem sahal po klice, konečně přišla odezva.
„Počkej. Nechtěla jsem tě tak odbýt. Jen si mě překvapil a já nejsem zvyklá na cizí publikum. Tahle skladba je tak nějak osobní. Nehraju ji jen tak každému.“ konečně promluvila. Pomalu jsem se vracel zpátky k ní. Stála u klavíru a lehce se o něj opírala. „Ale já už nejsem cizí. Představil jsem se ti, jsem Ethan Crawford, ale já stále neznám tvé jméno.“ Čekal jsem, zda tentokrát se mi představí. „Jmenuju se Isi, tedy Isabell, ale všichni mi říkají Isi. Ale to že znám tvé jméno, neznamená, že znám tebe."
„Pokud mi dáš šanci, rád to napravím, ale myslíš, že bys pro tentokrát udělala výjimku a zahrála mi tu tvou skladbu. Ta hudba je opravdu úchvatná. Složila jsi ji ty?“ Další malá lest jak získat informace, jak se jí tato skladba dostala do rukou.
Isi si znovu usedla za klavír a položila jemně prsty na klávesy, pak se na mě podívala a řekla. „Pro tentokrát udělám výjimku. Není to má skladba, tak proč ti ji nezahrát. Je to jen pouhá melodie z hrací skříňky, kterou jsem dostala jako malá a vždy před spaním jsem si ji pouštěla."

To bylo vše. Za vteřinu se rozezněly první tóny mé skladby. Opřel jsem se o piáno a jen poslouchal. Chvílemi jsem se na ni díval, ale vydržel jsem to jen malý okamžik. Jako bych se vrátil v čase. Byla jí tak podobná, ale přesto byla naprosto jiná. Čekal jsem, jestli bych k ní něco mohl začít cítit, ale nebylo to, co bych čekal. Se zavřenýma očima jsem uvažoval nad poslední větou, kterou řekla „Je to jen melodie z hrací skříňky…“ Z jaké hrací skříňky? Od koho ji dostala? A jak se má ukolébavka dostala do hrací skříňky? Budu potřebovat více času, abych na vše přišel, ale musím pomalu, abych ji nevylekal.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Melodie mého srdce - 3. Tajemství hrací skříňky: