Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Medison Gabriela Cullen Hale 7. kapitola - Probuzení

14.10.2010 (15:00) • anulkacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1756×

Všichni se na mě podívali a asi uznali, že mám pravdu. Sedla jsem si na místo Jaspera a jen čekala, až se vrátí. Neseděla jsem tam dlouho. Za chvíli přišel Edward s krví a já raději odešla do obývacího pokoje. Sedla jsem si na kraj pohovky a čekala…

Za chvíli za mnou přišla Nessie a lehce mě objala. Bála se o Medison snad ještě víc než já. Věděla jsem, že není chladná, ale prostě to nedokázala pochopit. Usmála se na mě a sedla si na pohovku. Já stále čekala, co se bude dít.

Medison

Neměla jsem sílu. Bylo mi špatně a jen jsem ležela. Víčka jsem nedokázala od sebe odlepit. Potřebovala jsem krev, ale to nikoho nenapadlo. Hlavou mi stále vrtělo to, co se stalo s Peterem. Možná něco udělal tátovi, ale nevěděla jsem co. Byli snad přátelé a on ho zradil? Nevím, ale budu se muset zeptat. Přemýšlela jsem a hlasy nevnímala. Nevnímala jsem nic, ale najednou jsem v puse cítila tu slastnou tekutinu. Krev. Pomalu jsem dostávala sílu. Nic jiného mě nezajímalo, jen krev.

 Pomalu jsem otvírala oči a přede mnou byl strejda Edward a teta Bella. Byla jsem ráda, že jsem doma, a že jsem v bezpečí rodiny, ale chyběli mi tu ostatní. Jenom co jsem to domyslela, tak do dveří vcházela máma a babička. Máma mě ihned objala a mezitím do pokoje vešel zbytek rodiny a hlavně Demetri. Můj Demetri, kterého miluju z celého srdce. Rodina na chvíli odešla, aby nám nechala soukromí.

Rodina odešla a já sklopila zrak. Bylo mi trapně, ale měla jsem strach, že mě opustí. Dívala jsem se na černobílou deku, kterou jsem byla přikrytá. Cítila jsem, že si sedl vedle mě na postel a byl opatrný. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na něho. V očích měl vypsaný strach. Nic jsem neříkala a jen se na něho dívala.

„Toto mi už nedělej, zlato!" řekl mi Demetri.

„Opravdu se omlouvám, ale… " nedořekla jsem a on mě políbil na rty.

Polibky jsem mu oplácela, ale do pokoje vtrhl strýček Emmett a hned za ním táta s omluvným výrazem. V momentě jsem byla rudá vzteky a Demetri mě uklidňoval. Uklidnila jsem se a potom opatrně vstala. Demetri mi chtěl pomoci, ale já mu to zakázala. Došla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Málem jsem dostala šok, protože to co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Mě těhotenství má trvat devět měsíců, ale vypadá Jako bych byla v osmém.

Ted jsem to neřešila a vlezla pod sprchu. Kapky teplé vody mi stékaly po těla a bylo to uklidňující. Nevím, jak dlouho jsem tam stála, ale půl hodiny určitě. Vylezla jsem a na stolku, který byl v koupelně jsem měla oblečení. Nechápu proč je v koupelně stolek, ale nebudu to řešit. Oblékla jsem si to a musela uznat, že jsem vypadala dobře, ale rostoucí bříško mi dělalo docela starosti. Měla jsem o toho andílka pod srdcem strach. Vyšla jsem z koupelny a v pokoji nikdo nebyl, proto jsem se vydala do obývacího pokoje, kde byla celá rodina. Máma se na mě usmála a já na ni taky. Potřebovala jsem mluvit s dědou, aby mi to vysvětlil a asi to vycítil, protože mi pokynul, abychom šli do pracovny. Šla jsem hned za ním a v pracovně se posadila do křesla. Děda se na mě pousmál a sedl si za stůl.

„Doufám, že je ti už dobře!“ řekl mi děda. Jen jsem kývla, že je a čekala jsem.

„Takže nevím, kdo ti řekl, že tvé těhotenství bude trvat 9 měsíců, ale není to pravda. Podle všeho se ti za měsíc maximálně za dva narodí děťátko!“ oznámil mi a já byla jako zmražená. Začal mít o mě strach a já byla mimo. Netušila jsem, že to bude tak rychlé, ale ve skutečnosti jsem i šťastná. Začala jsem se usmívat a děda si oddychl. Musela jsem se zasmát a rovnou jsem šla dolů, protože jsem to musela oznámit rodině. Málem se lekli, když jsem tam přiletěla tak rychle a nečekaně.

„Co se děje?“ ptal se táta, jakoby to nevěděl.

„Slyšeli jste můj a dědův rozhovor?“ zeptala jsem se. Jen kývli a já se usmála.

„Tak vidíte!“ řekla jsem s úsměvem a objala Demetriho. Demetri se na mě usmál a posadil si mě na klín na pohovku. Přišla k nám máma a zvedla mě na nohy a pořádně mě objala. Byla šťastná snad víc než já, protože získala nazpět dceru a k tomu vnouče. Po tváři mi začaly téct slzy. Slzy štěstí. Objal nás táta a já se k němu přitiskla. Cítila jsem bezpečí, štěstí, radost a takových pocitů bylo mnoho, ale i strach. Strach z toho, že budu máma. Měla jsem strach, ale myslím, že to bylo normální. Do noci jsme si povídali, ale já pak usínala a Demetri mě odnesl do ložnice a opatrně mě položil na postel.

Usínala jsem z pocitu štěstí a lásky. Velké lásky, kterou cítím. Musím uznat, že opustit rodinu byla největší chyba na světě, kterou jsem udělala, ale teď to nahradím.