Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Medison Gabriela Cullen Hale 5. kapitola - Autonehoda

30.08.2010 (17:30) • anulkacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1570×

Abych pravdu řekla, v Praze se mi nelíbilo, proto míříme za rodinou. Nemohu se dočkat, až uvidím mámu a tátu a hlavně, až poznám tetu Bellu a sestřenku Renesme. Nastoupili jsme do letadla a já se usadila do měkké sedačky v první třídě. Let byl příjemný a pohodlný. Nikdo nás nerušil a já vlastně i spala. Probudila jsem se asi půl hodiny před přistáním. Nejraději bych se, ale neprobudila.

Se zívnutím jsem se protáhla a usmála jsem se na Demiho. Jenže to, co přišlo, mi vyrazilo dech a to pořádně. Neměla jsem, se probouzet, protože by se nic nestalo.

„Ještě se prospi, přistáváme, až za půl hodiny!“ řekl mi Demetri.

„Co má být, těhotenství není žádná nemoc a nikdy také nebyla!“ opáčila jsem mu.

„Ale musíš odpočívat!“ řekl mi trochu hlasitěji.

„Já nemusím nic, ani s tebou nemusím jet k nám. Jedu sama!“ křikla jsem.

„Medison, prosím, ne!“ řekl mi tiše a bolestně.

Já nereagovala, jen jsem se tiše dívala do země a to jsem dělala celou půl hodinu. Za půl hodiny jsme přistáli a já šla sama do haly. Věděla jsem, že za sebou mám zmučeného Demetriho, ale takhle to dál nejde. V hale byla rodina, protože to máma musela vidět. Usmála jsem se na ně, ale byla jsem pořád naštvaná, a proto jsem vylítla z haly a šla jsem k prodejně aut. Rychle jsem si vybrala nějaké auto a zaplatila jsem.

Naštěstí to šlo rychle a já se slzami v očích jela domů. Byl večer a hlavně byla tma. Do všeho ještě pršelo a já měla slzy v očích. Přesně řečeno skoro jsem neviděla, a co jsem viděla, tak rozmazaně. Litovala jsem, že jsem raději nejela s Demetrim nebo s někým z rodiny. V mém srdci byla velká díra, cítila jsem to. Bolelo to a já jela čím dál rychleji. Jela jsem tak rychle, že bych nejspíš dostala velkou pokutu. Bylo mi to jedno, všechno mi bylo jedno.

Blížila se odbočka a já nezpomalovala. Dostala jsem smyk a mé auto nabouralo do stromu. Narazila jsem hlavou do volantu. Cítila jsem, že mi z hlavy teče krev a nohu jsem měla zaklíněnou. Vše mě bolelo a já věděla, že je konec. Zemřu a nejhorší je, že i to malé děťátko. Byla jsem bezbranná a pomalu, ale jistě jsem ztrácela vědomí. Usnula jsem úplně a doufala, že se stane zázrak.

Pohled zatím neznámé osoby

Medison byla zaklíněná v autě a byla v bezvědomí. Zatím u Cullenů měli strach o milovanou osobu, kterou neviděli dlouhou dobu. Demetri  Medison hledal a začala mu pomáhat celá rodina. Demetri si bral vinu na sebe, protože kdyby nezačal stým dohadováním, bylo by vše jiné. Jenže se něco stane, já to vím, protože většinu příhod dělám já. Jsem totiž osud a něco ještě vymyslím. Vím, jsem krutý, ale já za to nemohu. Nepovím vám ani to, jestli to dopadne dobře. Musíte si počkat a třeba to bude dlouho.

Medison

Probudila jsem se ve velké posteli. Byla jsem zakrytá a měla jsem obvázanou hlavu a nohu. Nevěděla jsem, kde jsem. Myslela jsem, že jsem doma u rodiny, ale nebyla, protože by byli u mě. Podívala jsem se po místnosti a uviděla upíra. Měla zlaté oči, takže vegetarián. Nevěděla jsem, co tu dělám.

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se.

„Jsi u mě doma!“ pověděl mi upír, který mě nejspíš zachránil.

„Jak se jmenuješ?“ řekla jsem tiše, ale věděla jsem, že mě slyší.

„Jmenuji se Peter a je mi 300 let, ale to je jedno musím ti něco sdělit!“ odpověděl mi Peter a já se začala bát. Usmála jsem se trochu, ale vím, že k úsměvu to bylo daleko.

„Měla jsi autonehodu a já tě zachránil. Měla jsi zaklíněnou nohu a rozbitou hlavu!“ vyprávěl.

„A co moje dítě!“ vykřikla jsem.

„To je v pořádku!“ řekl mi. Já si oddechla, protože jsem měla strach.

„Chci za svou rodinou!“ řekla jsem své přání.

„Nejsi náhodou Cullenová?“ zeptal se.

„No, to taky, ale hlavně jsem Hale, protože jsem dcera Alice a Jaspera.

„Tvůj táta je Jasper?“ ptal se.

„Jo je, ale opravdu chci za rodinou!“ řekla jsem to znovu.

On mě odnesl do auta a já se nemohla dočkat, až je uvidím. Nemohla jsem, se dočkat a také by mě zajímalo, kdo je Peter a odkud zná tátu.