Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Matka, dcera - Kterou miluji? - 9. kapitola

11.06.2010 (21:00) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2806×

9. kapitola

„Děje se něco?“ zeptala jsem se zmateně.
„S kým jsi to mluvila?“ odpověděl mi otázkou.
„S mojí mamkou a neodpověděl jsi mi. Co tu děláš? Stalo se něco?“ vyhrkla jsem netrpělivě.
„Ne nic, mělo by?“
„No, já nevím.“ Zvědavě jsem nadzvedla obočí. „Stojíš před mými dveřmi, koukáš nevěřícně a vypadáš jako zamyšlená socha. Překvapilo mě to,“ pokrčila jsem rameny a rozhodla se radši jít svou cestou.
„Bello?“ zavolal.
„Ano?“
„Ale nic,“ řekl a odešel. Zavrtěla jsem hlavou a radši se znovu vrátila do pokoje. Co by mě čekalo dál? Ubrečený Emmett?
V pokoji jsem si lehla a v momentě j usnula.

Ráno jsem se po probuzení cítila divně, ale nechala jsem to být. Rozhlédla jsem se okolo. Něco se mi nezdálo, ale nevěděla jsem co.
„Kde to jsem?“ zašeptal hlas. Najednou mi došlo, že byl můj. Nevěděla jsem, kde jsem. Byla jsem zmatená. Poslední, co jsem si pamatovala, byl můj „rozhovor“ s Edwardem a potom jsem šla hned psát.
Se smíšenými emocemi strachu a podivného vzrušení jsem došla ke dveřím a potichu je otevřela.
Přede mnou se rozprostřely schody a já potichu sešla dolů. Objevila jsem se v malé kuchyňce, kde...
„Tady jsi, zlato,“ řekl známý hlas, „už jsem si myslela, že prospíš celý den.“ Otočila jsem se za hlasem. Přede mnou stála moje maminka a usmívala se. Vypadala, no stejně jako jí znám, možná jen o pár let mladší.
„Mami, kde to jsme?“
Zasmála se. „Ale zlato, co to říkáš? Jsme doma, kde bychom měli být?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, nejsme doma. Tady to neznám, mami, kde jsme?“
Maminka se zamračila. „To by stačilo, Isabello! Jsme doma, nechápu, co to zase zkoušíš!“
„Jen ji nech,“ ozval se další hlas, „je jen zmatená, zjevně se jí něco zdálo.“ Majitel hlasu vyšel ze stínu a já mu pohlédla do obličeje. Ty rysy! Přišly mi tak známé. Vypadal, že je asi tak stejně starý jako maminka. Měl bronzové vlasy a krásné smaragdově zelené oči. Prošel kolem mě, pohladil mě a šel k mamce.
Chytil ji kolem pasu s políbil do vlasů. „Dobré ráno, miláčku,“ řekl.
Maminka se otočila a políbila ho. Najednou se vše začalo měnit. No, spíše ten chlap. Jako by začal mládnout, jeho kůže blednou a ty jeho oči! Rudé!

Seděla jsem na posteli a popadala dech. Byla jsem zpocená a nevěděla, co se děje. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Byla jsem u Cullenů.
Vydechla jsem úlevou. „Byl to je sen,“ šeptala jsem si dokola, vstala z postele a šla do koupelny.
Nic podobného se mi ještě nikdy nezdálo a myslím, že bych to mohla nazvat i noční můrou. A ty oči. Tak strašně mi někoho připomínaly, jen jsem si je nedokázala k nikomu přiřadit.
Opláchla jsem si studenou vodou obličej a s povzdechem, že je ještě moc brzy, abych budila celý dům, jsem se vrátila do pokoje, kde sem zalezla zpátky do postele.
Ozvalo se tiché zaklepání a následně se v malé mezeře mezi dveřmi objevila střapatá hlava Alice.
„Jsi v pohodě?" zašeptala. Nebylo ji pořádně vidět do obličeje a já tak nemohla vidět, jak se tváří. Přikývla jsem jako odpověď, ale pak si uvědomila, že to asi neviděla a tak jsem kuňkla slabě

„Jo."
Do pokoje zasvítilo tlumené světlo z chodby, jak otevřela dveře úplně, aby se ke mně mohla vecpat celá a než jsem se nadála, seděla vedle mě na posteli a hrnula se aktivně pod peřinu.
„Posuň se," zafuněla a s větší silou než žádnou mě odsunula na jednu půlku.
„Já ale nechtěla, aby ses ke mně nastěhovala, Alice," pokusila jsem se o protest, ale hned se zarazila, když se omylem dotkla svojí paže té mojí. „Sakra Alice, kam jsi strkala tu ruku? Do mrazáku?"
„Eh, to ne, ale u nás v pokoji se rozbilo topení," řekla a skousla si ret. Zapomněla jsem si před spánkem zatáhnout závěsy a na nás teď dopadalo měsíční světlo. Alicina kůže díky němu divně zářila a dodávala tak okolí zvláštní mytický nádech.
„Tak o čem si chceš povídat?" zeptala se mě. Snažila se změnit téma, nebo se mi to jen zdálo?
,,Alice, já si ale nechci -"
„Dobře, tak začnu já," řekla a usmála se. Jak s ní někdo dokáže mluvit, když pořád jen přerušuje?
„Myslím, že bychom měli připravit pokoj pro tvoji mamku. Přeci jen by bylo fajn, kdybyste bydleli tady než u vás." Její obočí se zkrabatilo a oči zúžily. Ona si myslí, že budeme obě dvě tady s nimi?
„Alice, neuraž se, ale až mamka přijede, vrátím se do Charlieho domu, ať se ti to líbí, nebo ne," zasyčela jsem na ni. Už se chystala zase protestovat, ale já ji předběhla jinou otázkou.
„Jak víš, že máma přijede? Vždyť jsem ti to neříkala.“
„No...“ chvíli zaváhala, „myslela jsem si to. Tvoje maminka tě má určitě moc ráda a nechtěla tě tu nechávat samotnou, i když si tu s námi, nemám pravdu?“
„No, to ano,“ připustila jsem, „a abych toto téma uzavřela, tak říkám, že až zítra mamka přijede, půjdeme do Charlieho domu.“ Usmála jsem se.
„Fajn,“ povzdechla si. „Ale dovol mi vás navštívit, ráda bych tvou mamku poznala.“
Ušklíbla jsem se. „Neboj, Alice, o setkání nepřijdeš. Určitě si bude chtít si pro mě přijet sem, aby Vám mohla poděkovat.“
Na chvíli zavládlo hrobové ticho. Obě jsme byly zadumané ve svých myšlenkách.
„Asi bys měla jít zase spát,“ řekla najednou.
„Obě bychom měly jít spát,“ opravila jsem ji a koukla se jí do očí.
„Máš pravdu,“ přitakala, „tak šup, jdeme.“

martisek <<< Shrnutí >>> Rock



8. kapitola - 10. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Matka, dcera - Kterou miluji? - 9. kapitola: