další dílek MD - KM? doufám, že si ho užijete a za případné komentíky budeme jen rády, díky :-*
27.03.2010 (19:00) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2763×
4. kapitola
Ráno jsem se probudila s divným pocitem, ale nechala jsem to být. Rychle jsem se osprchovala, oblékla a najedla.
Charlie byl už v práci a mě celý dům připadal tak prázdný, celkem jsem se i bála. Ve Phoenixu jsem byla zvyklá vždy snídat s mamkou.
Když jsem se najedla a vzala tašku do školy, mohla jsem vyrazit. Nasedla jsem do Chevyho a vyjela směr škola.
Vyrazila jsem celkem brzo, takže ve škole skoro nikdo nebyl. Zamířila jsem před učebnu a vešla. Jediný kdo tam byl, byla malá černovláska patřící ke Cullenům. Přišlo mi to divné, protože včera tu nebyla, ale nechala jsem to být.
Sedla jsem si do zadu a čekala. Najednou se objevila před mojí lavicí a usmívala se.
„Ahoj Bello.“ Usmála se ještě víc. „Jsem Alice, můžu?“ Ukázala na volné místo vedle mě. Jen jsem kývla.
„Těší mě, Alice. Ale nemysli si, že budeme nějaký skvělé přítelkyně, ano? Dala jsem všem tady jasně na jeho, že o jejich zájem nestojím, a to samé udělám s tebou,“ řekla jsem zcela upřímně. Její reakce mě však vyvedla z míry.
Zvonivě se zasmála. „Ale Bello, my dvě budeme ty nejlepší přítelkyně, věř mi.“ Usmála se a poklepala si na spánek. Tohle její gesto jsem moc nepochopila a neměla jsem ani moc času ho řešit, protože se do třídy nahrnuli další studenti.
Ignorace okolí mi nedělala problém, měla jsem v tom v podstatě praxi, ale ignorovat tu malou otravnou holčinu, která díky svému vševědoucímu úsměvu vypadala, že v něčem jede, mi dávalo celkem zabrat. Nejen ona sama ale všichni její sourozenci mi věnovali podle mě, a i všech ostatních, až přílišnou pozornost. Lezlo mi to na nervi, ale než abych na ně přes celou jídelnu, kde jsem se s nimi potkala, začala křičet, ať si hledí svého, párkrát jsem se zhluboka nadechla a odešla.
Hodina biologie byla ještě více nezáživnější než posledně. Učitel by dokázal uspat cokoli a kohokoli živého. Celou hodinu jsem měla znuděně podepřenou bradu rukou, až mě po zazvonění na přestávku běhali v ruce mravenci. Následovaly Dějiny kultury, které jsem měla společné s Edwardem. Ano, přesně s tím, který na mě pořád čumí.
Pomalu a co nejnenápadněji jsem se sesunula za stolek jedné z lavic. Hlavu jsem si položila na desku a hypnotizovala dveře. Nevím, jestli jsem čekala až vejde do učebny, ale když se tak stalo, zavřela jsem oči a snažila se splynout se dřevem. Jak by bylo skvělé umět se vypařit, napadlo mě.
Nečekala jsem dlouho a sám Bůh vešel mezi nás. Moment, já čekala až vejde? A Bůh?
Zatřepala jsem hlavou.
„Bello, už blouzníš,“ zašeptala jsem si pro sebe. Kousek před sebou jsem slyšela slabé uchichtnutí. Otočila jsem se za ním a přímo on - Edward, na mě koukal. Copak jsem to řekla tak hlasitě, aby to slyšel?
Položila jsem si ruce na spánky a zavřela oči.
„Slečno Swanová!“ přerušil mě hlas profesora, který zněl velmi rázně, až jsem sebou málem
nadskočila.
„Ano?“ zeptala jsem se nejistě.
„Nehodláte mi tu spát, že ne?“ zeptal se naštvaně. od pár spolužáku jsem uslyšela posměch, ale hned přestal, protože je profesor zpražil pohledem.
Potom se koukl znovu na mě. „No?“ naléhal.
„Ehm, jistě, že ne. Promiňte, není mi dobře.“
„Jestli Vám není dobře, máte zůstat doma,“ vyštěkl. „Ať se to neopakuje,“ řekl už klidněji a začal se věnovat výkladu.
Co jsem komu provedla, že mě musí shodit před celou třídou jen za to, že zavřu oči? Sesunula jsem se na židličce ještě níž a přála si, aby už tahle hodina skončila.
„Eh, myslím, že chameleónem nikdy nebudeš, i když máš slibně našlápnutou kariéru,“ uchechtl se ten úžasný hlas přede mnou. Zvedla jsem oči a zabodla je Cullenovi přímo do jeho vysmátého obličeje.
„Vážně na tebe nemám náladu, frajere, tak běž otravovat nějakou jinou krasavici, která o tebe a tvý keci stojí,“ poradila jsem mu šeptem a bylo mi jasné, že mě uslyší. Vždyť mě slyšel i předtím, ne? Jeho úsměv vystřídalo ohromení a obočí mu vylétlo vzhůru.
„Odkdy jsi taková přímočará?“ zeptal se mě a úsměv byl zpět.
Proč se s ním vůbec bavím? Vždyť je to jen další chlapeček, co chce sbalit nějakou holku, aby se s ní mohl všude ukazovat. To víš, že jo, zamrkala jsem na něj imaginárníma řasami, něco neurčitého zamumlala na jeho otázku a znovu sklonila hlavu za lavici.
Když zazvonilo, vystřelila jsem ze třídy jak nejrychleji to šlo. Bohužel mě zradila moje nešikovnost a tak jsem se na školní chodbě rozplácla jak dlouhá tak široká.
„Jsi v pořádku?“ Zasmál se nade mnou zvonivý hlásek. Zvedla jsea se a zkontrolovala všechny končetiny.
„Nic zlomeného, takže pohoda,“ odpověděla jsem Alici.
„To je dobře, nechci přijít o společnici na nákupech.“
„Cože?“ vykoktala jsem po uvědomění jejich slov. Já a nakupování? To nejde dohromady.
„No ano, pojedeme spolu na nákupy. Zítra po škole. Přijedu k tobě, tak...“ zamyslela se. „Ve čtyři?“
„Ehm, Alice já...“
„Super, tak zítra.“ A byla v čudu.
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Matka, dcera - Kterou miluji? - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!