Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Matka, dcera - Kterou miluji? - 2. kapitola

Co tě nezabije, to tě posílí


Matka, dcera - Kterou miluji? - 2. kapitolaDalší dílek. Bella potká v jídelně další nové spolužáky. Kdo jsou ti andělé a proč se o ni tak moc zajímají? Přeji příjemnou zábavu...

2. kapitola

Na můj vkus až příliš ochotná Jessica mě zavedla do jídelny. Chtěla, ať si s ní a její partou sednu ke stolu. A tak začal znovu ten kolotoč s vysvětlováním.

Nakonec jí došlo, že nejspíš jsem vážně samotář, tak se urazila a nechala mě být.
Vzala jsem si jídlo, zaplatila a chtěla si sednou k nejvzdálenějšímu stolu. Ten byl však obsazený. Když jsem se podívala na lidi, kteří tam seděli, strnula jsem. Dokonce si troufám říct, že jsem na ně koukla s otevřenou pusou.

Seděli tam tři bohové a dvě bohyně. Byli nádherní. Snažila jsem se na mě tak nezírat, ale nešlo to.

Jedna z těch bohyň měla dlouhé blonďaté vlasy, ta druhá zase krátké a rozházené do všech stran. Černé s nádechem inkoustové modři.

A ti kluci?

Jeden byl hora svalů - hromotluk. Byl hnědovlasý a objímal tu blondýnu. Další byl blonďák - vypadal zvláštně. Já nevím, jako by ho snad něco bolelo, nebo co. Raději jsem to nechala být.

A ten poslední. Panebože, byl tak nádherný. Bronzové vlasy a… přestala jsem o něm přemýšlet, protože jsem si všimla, že na mě zírají. Raději jsem se otočila a sedla si daleko od nich, i když mě k nim něco táhlo.

Celý oběd jsem se snažila na ně nekoukat - bezúspěšně. Něco si tiše šeptali a po očku na mě zírali, nechápala jsem proč. Raději jsem to ale ani nechtěla vědět.

Když jsem poobědvala a odnesla tác, vydala jsem se na další hodinu. Díky plánku jsem učebnu biologie našla jen s menšími potížemi.

Následovaly Dějiny kultury. Nevěděla jsem, co přesně si pod tím představit a tak se jen tiše posadila do jedné z volných lavic a čekala na příchod učitele. Zazvonilo a ostatní studenti se teprve začali hrnout do třídy.

Po čtvrt hodině ale stále učitel nepřišel a mně to začalo být divné. Ale asi jsem byla jediná, protože ostatní se živě bavili mezi sebou a dokonale ignorovali, že je nějaká hodina. Tedy, že by měla být nějaká hodina.

Rozhlédla jsem se po třídě, zhodnotila svoje spolužáky a můj pohled spočinul na klukovi s bronzovými vlasy - toho z jídelny.

Zíral na mě a ani se to nesnažil nějak schovat. Snažila jsem se mu pohled oplatit, ale nevydržela jsem to a hlavu odvrátila. Najednou jsem byla až moc zaujatá deskou lavice u které jsem seděla.

Vážně byla moc hezká, dřevěná. Sledovat jednotlivé zářezy v dřevu bylo tak zábavné. Povzdechla jsem si. Ano, máte pravdu nebylo to zábavné, přesto jsem je sledovala dál. Bála jsem se zvednout hlavu a podívat se na toho kluka. Byl tak zvláštní, tajemný.

Dovolila jsem si ještě jeden pohled na něj - pořád na mě jen tupě zíral. Ihned jsem sklopila zrak a - zcela nečekaně - mě znovu zaujala deska lavice.

Byla jsem nehorázně šťastná, když zazvonilo a já si uvědomila, že už jdu domů. Sbalila jsem si věci a snažila se co nejrychleji zmizet. Což se mi naštěstí povedlo, sice jsem párkrát zakopla na parkovišti, ale neupadla. Nasedla jsem do auta a vyjela domů.

Měla jsem všeho plné zuby. Jediný můj cíl byl se co nejrychleji dostat domů, zabarikádovat se v pokoji a dělat mrtvého brouka po co nejdelší dobu.

Proč na mě ten kluk tak podivně reagoval? Proč na mě tak civěl? Celou cestu domů jsem nad tím musela přemýšlet. Auto jsem zaparkovala u garáže a vydala se na výlet do lesa. V mém bývalém domově mi vždy tyhle vycházky dokázaly pomoci. Uklidňovaly mě a já tak mohla rozumě přemýšlet. Ať už se dnes ve škole stalo cokoli, budu muset nějak ignorovat jeho pohledy. Prostě si ho nebudu všímat.

Asi hodinu jsem se procházela jen tak v lese a snažila se z mysli vypudit všechny myšlenky. Nešlo to tak dobře, jako v mém bývalém domově, ale nakonec se mi to podařilo celkem dostatečně.

Po procházce jsem se vrátila domů a zalezla do pokoje. Snad poprvé v životě mi bylo líto, že nemáme úkoly. Rozhodla jsem se se tedy rozptýlit nějak jinak a tak jsem si zalezla do postele s oblíbenou knížkou.

Před šestou jsem - ač nerada - vylezla. Musela jsem něco uvařit. Došla jsem do kuchyně, a protože se mi obzvlášť dneska nechtělo moc vařit, rozhodla jsem se pro špagety.

Když jsem je uvařila, otevřeli se dveře a Charlie přišel jako na zavolanou.

„Ahoj Bells,“ pozdravil mě a sedl si ke stolu, „jak jsi se měla ve škole?“

Myslíš až na to, že na mě jeden kluk doslova zíral a ostatní chtěli být mýma nejlepšíma kámošema? kolovalo mi hlavou.

„Fajn,“ odpověděla jsem prostě a nandala jídlo.

Poté jsem se odporoučela do svého pokoje, a aniž bych se vysprchovala, zalezla do peřin a zavřela oči. Nebyla jsem ani tak unavená, jak bych čekala, ale co jiného bych měla dělat? Nechtěla jsem už přemýšlet nad dnešním dnem, nebo tím, co by mohlo být zítra. Prostě jsem chtěla vypnout a spánek pro to byl jako stvořený.

Zkusila jsem se soustředit jen na tmavou skvrnu, jak se rozprostírá zevnitř na mých víčkách a po chvilce jsem opravdu usnula.

 

 

Shrnutí od martisek

Shrnutí od Rock

 

 

1.kapitola

3.kapitola

 

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Matka, dcera - Kterou miluji? - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!