Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Matka, dcera? - Kterou miluji? - 19. kapitola

vlčice


Matka, dcera? - Kterou miluji? - 19. kapitolaRenée nás opouští a vrací se do Phoenixu. Bella to oslaví návštěvou v knihovně. Že to nebyl zrovna nejlepší nápad, zjistí až ve chvíli, kdy na ni doma čeká žárlivý přítel.

19. kapitola

Odpolední vyučování uteklo naštěstí rychle. Edward už mě nikam do kamrlíku pro uklízečky netahal, a tak jsem spokojeně nasedla do auta a vyrazila domů.

Když jsem přijela, ve dveřích jsem se málem srazila s Renée, která za sebou táhla dva kufry.

„Odjíždíš bez rozloučení?“ zeptala jsem se zmateně. S mamkou jsme se posledních pár dní moc nepohodly, většinou to bylo kvůli Edwardovi, ale to jsem tak nějak věděla jenom já. Bylo to dost komplikované, ale přesto jsem neviděla důvod, proč by se neloučila s vlastní dcerou.

„Ne, jen si připravuji kufry před dveře, za chvíli tu má být taxi. Čekala jsem na tebe,“ odvětila bez okolků, ale mně se na tom stejně něco nezdálo. Lže, říkal můj vnitřní hlas. A já s tím musela souhlasit. Ona vážně chtěla odjet bez rozloučení.

„Aha, jasně... Takže, kdy by měl přijet ten -“ větu jsem ani nemusela doříct, protože v ten moment zastavilo žluté taxi před naším domem.

Postarší řidič vystoupil a pomohl Renée se zavazadly do kufru.

„No,“ začala máma.

„No?“ zopakovala jsem. Možná to bylo hloupé, možná prostě čekala, že se jí vrhnu do náruče a řeknu, jak moc ji mám ráda a aby se měla hezky, ale právě teď jsem na ni byla naštvaná.

„Měj se tu krásně, Bello,“ řekla a lehce mě objala.

„Ty taky. Ahoj, mami.“ Lehce se usmála, nasedla do taxíku a odjela. Zavrtěla jsem hlavou, otočila se na podpatku a vešla do domu, kde jsem slyšela zvuky televize, a tak jsem se vydala do obýváku.

Jen letmo jsem se pozdravila s Charliem a hned zmizela ve svém pokoji. Bylo mi líto, že tak musím zhodnotit mou situaci s mámou, ale konečně jsem měla jednu starost z krku.

Když jsem na tím uvažovala, ani nevím, jak mě to napadlo, ale rozhodla jsem se zajet do knihovny.

Prošla jsem kolem Charlieho a řekla, ať na mě nečeká s večeří, vyšla ven. Nasedla do auta a vyjela směr knihovna.

 

Nebyla jsem si úplně jistá, co vlastně dělám, ale ono to tak nějak bylo jedno. Když kola mého auta zastavila před požadovanou budovou, stmívalo se. Světlo za okny mi ale potvrdilo, že tam ještě někdo je, a tak jsem zamkla náklaďáček a vydala se tam.

Jason seděl na jedné z židlí, ruce složené na prsou a znuděně pozoroval dění za oknem. Ne, že by tam bylo něco vidět, že.

Šla jsem potichu k němu, abych nerušila těch pár lidí, kteří tady byli, a postavila se vedle jeho židle. „Něco zajímavého?“ zeptala jsem se.

Otočil svoji hlavu na mě a lehce vykulil oči. „Tys přišla,“ pronesl ohromeně. „Můj šarm musí být dokonalejší, než jsem si myslel.“

Protočila jsem oči a usmála se. Byl stejný jako předtím. Možná drzejší.

Rukou mi pokynul, abych zabrala židli po jeho boku.

Dlouhou chvíli jsme si pak jen povídali. O všem a o ničem. S ním strašně rychle utíkal čas, takže mě překvapilo, když se najednou postavil a řekl, že bude muset knihovnu zavřít.

Doprovodil mě až k autu. Už jsem chtěla otevřít dveře a nastoupit, když mě chytil za paži. Zmateně jsem zvedla hlavu, abych se ho zeptala, co se děje, ale překvapil mě jeho obličej kousek od toho mého.

„Nechceš jít ještě na chvíli ke mně?“ zašeptal. Vyvalila jsem oči a podívala se jinam. Nervózně jsem si skousla ret a teprve potom se na něj podívala.

„Víš,“ odkašlala jsem si, „nejde to. Musím domů, táta mě už určitě čeká a –“

Přerušil mě: „Tak třeba jindy.“ Usmál se a moji ruku pustil.

„Měj se!“ slyšela jsem ho zakřičet, než jsem zavřela dveře. Zhluboka jsem vydechla a teprve potom byla schopná řídit. Cesta domů mi nikdy nepřipadala delší.

 

Když jsem odemykala dveře od domu, trochu se mi klepaly ruce. Nečekala jsem, že by byl Charlie doma. Myslela jsem si, že bude třeba u nějakých svých známých, ale nebyl.

Stál v chodbě, ruce složené na hrudi a lehce poklepával špičkou levé nohy. Vypadalo to směšně, ale v tuhle chvíli jsem se neopovažovala byť jen o zvednutí koutků.

„Nevíš, kolik je hodin, Isabello?“ zeptal se a přimhouřil oči. Skousla jsem si ret a sklonila hlavu k zemi. Mělo to působit kajícně, přestože mě moje zdržení vůbec nevadilo.

„Promiň, příště se nezdržím,“ zamumlala jsem, a než stačil říct cokoli dalšího, prosmýkla jsem se kolem něj a zapadla k sobě do pokoje.

Tak to bychom měli.

 

V koupelně jsem provedla očistu a s klížícíma očima se vrátila k sobě. Překvapeně jsem vyjekla, když pokojem profoukl studený noční větřík. Proč je otevřené okno? pomyslela jsem si.

Pak mi ale došlo, čím to asi tak může být a natáhla se po vypínači.

Edward seděl na kraji mojí postele, postavením těla připomínal sochu. Jeho obličej v tom matném světle teď vážně vypadal jako upíří. Zatínal čelist, oči přimhouřené.

„Co tady děláš?“ zašeptala jsem naštvaně. Chtěla jsem spát, ale něco mi říkalo, že hned tak mi to neumožní.

„Proč se scházíš s tím klukem z knihovny?“ zavrčel protiútokem. Zavrčel? Zamračila jsem se.

„Co ti zase přelítlo přes nos? Budeš si teď hrát na mého otce?“ Když na to nic neřekl, pokračovala jsem: „Pro uspokojení tvé dušičky jsem už svéprávná, víš?“

Nic na to neřekl, ale než jsem to stačila zaregistrovat, přesunul se až ke mně. Jeho obličej byl najednou tak blízko. Vypadal tak zvláštně, když měl jen jedno oko…

„Nechci, aby ses s ním scházela. Není bezpečný.“

Odfrkla jsem si. „Já to vím, Edwarde. Ještě něco?“ Nic, mlčel. Pak jen zakroutil hlavou, a než jsem stačila natáhnout ruku a pohladit ho po tváři, aby se uklidnil, byl pryč. Jen záclona na okně se hýbala.

Otočila jsem se a pěstí udeřila do dveří. „Sakra,“ zaklela jsem.

Tohle se mi moc nepovedlo...

 

Rock <<< Shrnutí >>> martisek

 

18. kapitola - 20. kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Matka, dcera? - Kterou miluji? - 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!