Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Massacre Love - 1.kapitola

Západ slunce


Massacre Love - 1.kapitolaAhoj, tohle je jednorázovka o upírce jménem Lexie. Lexie je novorozená a pořád touží po krvi, ale existuje ještě něco, po čem Lexie touží víc? A co když v lese potká upíra, do kterého se zamiluje? A co když ten náš upír žije v Itálii? Překoná jejich láska všechny meze? Tak to se dočtete v mojí povídce.
P.S.: Tahle povídka je rozdělená na části, ale pořád uvažuju o tom, že z ní udělám kapitolovku, ale to záleží na Vás. Annalyne

 

 

 

Stála jsem uprostřed temného lesa a uvědomovala si přítomnost neznámého upíra. Každý jeho nádech jsem slyšela. Cítila jsem to napětí. Moje instinkty mi radily, abych co nejdřív zaútočila, ale moje vnitřní já mi říkalo, že by to nebyl vyrovnaný souboj. Pronásledoval mě z města až sem. Má na to asi nějaký důvod. Ale i tak bych měla být opatrná. On je nejspíš asi o hodně zkušenější než já. Já jsem zatím jenom novorozená. Kdybych zaútočila, měla bych jistou výhodu v tom, že bych mu mohla utéct. Ale co když se pletu? Nebudu to riskovat. Pomalu, ale obezřetně jsem se otočila a v tu chvíli jsem na něj hleděla. Shlédla jsem ho pohledem. Nevypadal nebezpečně. Ale měl stejně rudé oči jako já. Můj protivník si přešlápl a pousmál se.

„Ahoj,“ zašeptal ke mně a přešel o krok blíž. Udělala jsem krok dozadu.

„Kdo jsi?“ zašeptala jsem. Začala jsem se malinko bát. To je zlé, říkala jsem si v duchu, ale nedala jsem na sobě nic znát.

„Jmenuju se Demetri a ty?“ odpověděl mi… Demetri a sjížděl mě pohledem. Doopravdy se mi to nelíbilo.

„Lexie,“ řekla jsem a začala na něj křičet.

„Hele já na to tvoje vybavování o ničem nemám čas! Jsem hladová!“ zařvala jsem z plných plic a se vzlykem se sesunula k zemi. Demetri byl v mžiku u mě. Teď mi bylo jedno, jestli na mě zaútočí, nebo ne. Zase mě to pohltilo. Krev. Ta teplá tekutina, která mě drží při životě. Demetri mi pomohl na nohy a já mu pohlédla do očí. V tu chvíli jsem věděla, že se nemám čeho bát.

„Víš co, já ti to řeknu potom. Teď se pojď najíst,“ řekl mi a já kývla hlavou na souhlas. Demetri mě pustil a rozběhli jsme se k městu. Nevím, jak je to možné, ale najednou jsem mu věřila. Demetri byl rychlejší než já. Když jsme byli na okraji města, tak se zastavil a mně pokynul, abych šla k němu. Musím uznat, že dobře manipuloval s upíry. Když jsem se ocitla vedle něho, tak jsem konečně viděla, co měl na mysli. Naproti nám se o zeď opíral líbající se pár. Bylo jim okolo dvaceti, ale tady v tuhle chvíli věk nehrál žádnou roli. Ulice byla prázdná. Byli jsme tu jen my a oni dva. Demetri se ke mně naklonil a zašeptal:

„Beru si tu dívku.“ Já jsem mu zas kývla na souhlas. Pomalu jsme se zvedli ze svého úkrytu a šli k nevnímající dvojici. Dívka si nás všimla a odtrhla ze sebe mladíka. Ten nejdřív nevěděl, co se děje, ale potom zpozoroval mě a Demetriho. Mladík si přešlápl a ke mně zamumlal:

„Nechceš se přidat, kočičko?“ zasmál se a šel opilým krokem ke mně. Já jsem se ušklíbla a odpověděla mu.

„Ne.“ A zakousla jsem se mu do krku. Dívka začala křičet, ale Demetri ji chytil za krk a přisál se taky.

Když jsem dopila, tak jsem mrtvého chlapce pustila a ten s hlasitým žuchnutím spadl. Utřela jsem si pusu od krve a koukla se na Demetriho. Ten si upravil černou košili a ladným krokem ke mně přišel.

„Kolik ti je?“ zeptal se a já rychle odpověděla.

„Sedmnáct,“ řekla jsem rychle a usmála se na něj. Demetri nejdřív na mě koukal jako na idiota, ale potom se začal smát taky.

„Já jsem to ale myslel po upírské stránce,“ řekl mi a já pochopila.

„Aha, no je mi kolem dvou měsíců,“ odpověděla jsem mu a Demetri na mě nevěřícně zíral.

„To si děláš srandu. To v tom lese. Já bych dávno zaútočil, ale ty… “ Nedořekl to, protože jsem do něj strčila.

„Hej, sklapni. Měla jsem dobrého stvořitele. Nic víc, nic míň,“ odpověděla jsem mu a zahleděla jsem se mu do očí.

„Budu muset jít. Čekají na mě,“ odpověděl mi Demetri a chystal se k odchodu, ale ještě jsem ho zastavila.

„Uvidíme se ještě někdy?“ zašeptala jsem k němu a on se vrátil pár kroků ke mně.

„Určitě, Lexie,“ řekl, pohladil mě po tváři, a potom se otočil a rozběhl se k lesu.

„Zatím sbohem,“ zašeptala jsem tiše do větru. Otočila se a rozběhla se na druhou stranu černého lesa.

 

jjio




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Massacre Love - 1.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!